Zdravotní sestra: pro někoho povolání jako každé jiné. Pro někoho práce, která není ohodnocena tak, jak by měla. Práce, kdy se po sestřičkách vyžadují stále větší nároky, zodpovědnost a někdy si může připadat spíše, jako administrativní pracovník, než osoba především pomáhající lidem. Kreditní systém a stále se měnící studijní požadavky tomu také moc nepřidají a tento pěkný obor, spíše mnoho mladých budoucích zdravotníků odradí od dosažení tohoto povolání. Ovšem, ten který se pro tuto práci narodil, přizpůsobí se každé situaci a je vděčný, že takto záslužnou práci může vykonávat.

Třeba, jako já. Na začátku studia jsem si nebyla úplně jistá, zda tuto práci zvládnu, zda jsem člověk na správném místě. Naše paní profesorka psychiatrie, se nám během jedné vyučující hodiny přiznala, že nikdy neměla ráda tento obor, dokonce z něj i málem propadla. No a nyní je kapacita a nejlepší psychiatr v kraji. Já jsem na tom nějak podobně. Na škole jsem říkávala, že nikdy nebudu mít děti a nechci s nimi ani pracovat. Nyní už vím, že se nemá nic podcenit , obzvlášť přísloví : nikdy neříkej nikdy. Po narození mé dcery jsem opravdu začala s dětmi pracovat. Během mateřské jako spoluzakladatelka jednoho rodinného centra jsem byla (a jsem) vedoucí několika kroužků pro děti. Pak, když jsem si hledala práci, přišla nabídka pracovat na novorozeneckém oddělení. Já ji vzala všemi deseti a jsem nesmírně ráda za tuto možnost, že můžu pracovat na tak pěkném, voňavém prostředí. Některé maminky jsou vděčné, že se jim věnuji. Jsou rády za mou optimistickou náladu, za každou radu, některým stačí, když si s nimi jen tak popovídám, vypůjčím si jejich mrňouska aby ony samy si mohly aspoň na chvíli odpočinout a ony mi pak poděkují jejich spokojeností a úsměvem, tak si říkám, stojí to za to… Jsem člověk na správném místě a neměnila bych. I když jsou i perné dny, kdy je více porodů, či nějaký s komplikací, je to moc hezká a záslužná práce. Ostatně, jako naše oddělení tak i ostatní mají svůj smysl a kouzlo..své poslání…

A jaká je vlastně náplň práce sestřičky na novorozeneckém oddělení?

Přímo na novorozeneckém oddělení se komplexně staráme o narozená miminka. Jakmile z porodního sálu přijedou k nám, miminka ošetříme, zvážíme, poměříme, vykoupeme, oblečeme je do jejich vlastně prvních oblečků a dáme na výhřevné lůžko, kde spinkají či pomaličku se seznamují s okolním světem. Chodíme na sál k operativním porodům, kde stojíme vedle gynekologa – operatéra, a jakmile vybaví z maminky miminko, tak nám jej předá a my zahajujeme ošetřovatelskou, někdy i resuscitující péči. Stejně tak, na porodním sále, když se očekávají komplikace, pro jistotu si nás s pediatrem zavolají a my jsme připraveni na záchranu miminka. Nebo jen ošetření, zabalení a předání šťastným rodičům. Musím se přiznat, že někdy jsou tak dojemné chvilky, že i já mám co dělat abych udržela slzu v oku.

Naposled, když tatínek byl pracovně v Avganistánu a nestihl být přítomen u porodu. Sledoval tedy vše přes mobil na kameře. Jakmile se děťátko narodilo, kromě maminky a babičky začal plakat i tatínek na mobilu někde daleko v zahraničí..I když vidím porození miminka skoro denně, jednou jsem máma, ženská, a takové dojemné chvilky, mě pokaždé obměkčí…

Někdy to u nás vypadá, jako na jipce, zvláště, když je třeba nějaké miminko na infuzní terapii, fototerapii, či nedonošené v inkubátoru. Některé maminky zvládají péči na jedničku, některým se musí trošku pomoci. Ať už je to kojení, první koupání, přebalování, bolavé bříško, různé domácí patálie, či rady do života. Ráda si s nimi povídám a vše potřebné vysvětlím a ukážu. Kromě samotné péče o miminko, máme za úkol různá screningová vyšetření novorozence. Denní i noční harmonogram a celková práce specifikovaná právě tomuto oddělení.