Čím dál častěji se u svých klietů i maminek zde setkávám s tím, že si nevěří, a proto jsem se rozhodla sepsat tento článek. I kdyby měl pomoc jen jedinému člověku, stojí to za to

🙂

Naše sebevědomí, čili vědomí sama sebe, to jak si sám sebe výžíme, se vyvíjí od dětství. Když jsme malí, nedokážeme o sobě v tomto směru moc uvažovat, nedokážeme sami sobě zvednout sebevědomí. To dělají rodiče (prarodiče, autority ve škole) a my se k nim zoufale upínáme. Chceme být pochváleni, protože nám to dělá dobře a když jsme chváleni, vytváříme si jakýsi základ našeho sebevědomí do budoucna.

Bohužel většina dětí chválena není a z těchto dětí pak vyrůstají dospělí, kteří se nelíbí sami sobě, nemají se rádi, tvrdí, že v tomhle nemohou uspět, že nic neumí. Jejich sebevědomí je prostě na bodě mrazu.

Jak jste na tom vy? Milujete se? Vážíte si sami sebe? Jste na sebe hrdí? Já ano...Občas se mám tak ráda, že bych si dala pusu. A vy si jí koneckonců dejte taky. Teď hned! 🙂

Ale je pravda, že tomu nebylo vždycky tak. I přesto, že mamka se snažila mě chválit, táta to nedělal nikdy a právě od něj mi to strašně scházelo a vyčítala jsem mu to. Moje první láska mi taky nepřidala...Chlapec mě psychicky omezoval, schazoval, zakazoval mi nosit sukně a trička s výstřihem...Když tento vztah skončil měla sem sebevědomí na nule. Ale rozhodla jsem se s tím něco udělat a změnit to🙂