Téma očkování je společensky citlivé a v poslední době se o něm poměrně hodně diskutuje. Ačkoliv je současná medicína na vysoké úrovni poznání a vývoje, pediatři se stále setkávají s dotazy rodičů, zda jsou očkovací vakcíny bezpečné. To potvrdil i srpnový průzkum společnosti Datank. Informace o očkování podle jeho výsledků aktivně vyhledává přes 70 % maminek, z toho 81 % zaměřuje pozornost právě na možné nežádoucí účinky. Ukázalo se, že celých 40 % respondentek své děti na aplikaci vakcíny preventivně připravuje, a to nejčastěji omezením pohybové aktivity (23 % maminek) a podáváním doplňků stravy nebo prostředků na posílení imunity (rovněž 23 %). Na navýšení pravidelné dávky vitamínu spoléhá 8 % z nich.

Žádné očkování, žádná školka

Plné očkování dítěte je podmínkou pro přijetí do mateřské školky. A tak maminkám prakticky nezbývá nic jiného, než své děti nechat očkovat v souladu s očkovacím kalendářem. Není překvapením, že téměř polovina maminek hledá cesty, jak své dítě připravit na aplikaci vakcíny a minimalizovat tak případné nežádoucí reakce.

Komplexním řešením pro maminky, které chtějí snížit riziko výskytu možných nežádoucích reakcí na očkování, je potravina pro zvláštní účely, Provakcín. Ten obsahuje dvě účinné látky. Kurkumin, který působí proti teplotě, bolesti a zánětu, a zároveň stimuluje imunitní systém. Druhou látkou je organické germánium, které má silný imunostimulační účinek.

Provakcín je chutný žlutý sirup, určený pro děti již od třetího měsíce věku.

Doporučené dávkování je 5 dní před očkováním a 5 dní po očkování. Děti od 3. do 6. měsíce věku 2,5 ml Provakcínu 2x denně. Děti od 6. do 36. měsíce 5 ml 2x denně, starší děti pak 5 - 10 ml 2x denně.

Čím dál častěji se u svých klietů i maminek zde setkávám s tím, že si nevěří, a proto jsem se rozhodla sepsat tento článek. I kdyby měl pomoc jen jedinému člověku, stojí to za to

🙂

Naše sebevědomí, čili vědomí sama sebe, to jak si sám sebe výžíme, se vyvíjí od dětství. Když jsme malí, nedokážeme o sobě v tomto směru moc uvažovat, nedokážeme sami sobě zvednout sebevědomí. To dělají rodiče (prarodiče, autority ve škole) a my se k nim zoufale upínáme. Chceme být pochváleni, protože nám to dělá dobře a když jsme chváleni, vytváříme si jakýsi základ našeho sebevědomí do budoucna.

Bohužel většina dětí chválena není a z těchto dětí pak vyrůstají dospělí, kteří se nelíbí sami sobě, nemají se rádi, tvrdí, že v tomhle nemohou uspět, že nic neumí. Jejich sebevědomí je prostě na bodě mrazu.

Jak jste na tom vy? Milujete se? Vážíte si sami sebe? Jste na sebe hrdí? Já ano...Občas se mám tak ráda, že bych si dala pusu. A vy si jí koneckonců dejte taky. Teď hned! 🙂

Ale je pravda, že tomu nebylo vždycky tak. I přesto, že mamka se snažila mě chválit, táta to nedělal nikdy a právě od něj mi to strašně scházelo a vyčítala jsem mu to. Moje první láska mi taky nepřidala...Chlapec mě psychicky omezoval, schazoval, zakazoval mi nosit sukně a trička s výstřihem...Když tento vztah skončil měla sem sebevědomí na nule. Ale rozhodla jsem se s tím něco udělat a změnit to🙂