Na úvod tohoto článku musím napsat, že když jsem si poprvé přečetla Estivillovu knížku Dětská nespavost, tak jsem byla rozhodně přesvědčená, že tuto "příšernou" metodu nikdy na Amálce zkoušet nebudu!

Od začátku, co se malá narodila, tak byla závisla na prsu. První měsíce byla na mě přisátá pořád, takže se u něj naučila i usínat a spala s námi celou noc v posteli. Asi po dvou až třech měsících jsme si ale s manželem říkali, že ji musíme naučit spát v postýlce, protože takto jsme se nevyspali nikdo, ani Amálka. Tak jsme ji zkoušeli po usnutí přesunovat do postýlky, ale vždycky se vzbudila ahne chtěla zase k prsu. Pak jsem si přečetla u jedné maminky, že oni trochu zajizdí postýlkou a dítě spí. Tak jsme to zkusili a Amálka nám takto opravdu začala v postýlce usínat. A když se vzbudila na kojeni, tak jsem ji nakrmila, dala do postýlky a zase trochu povozila a malá spala. Jen k ránu už jsem jí většinou dávala k nám.

Říkala jsem manželovi, že jakmile začne dstával na noc kaše, určitě se už v noci tolik budit nebude, max jednou za noc. Přišel 6/7 měsíc, začali jsme dával kaše a spaní se spíš zhoršilo. Malá se začala budit častěji a pořád chtěla prso. Byla jsem ale trpělivá a říkala jsem si, že to pro ni ráda udělám a to nespaní vydržím. Přišly ale Vánoce a spaní se horšilo. Amálka se začala budit co hodinu a někdy i co půl hodiny a ani usínání v postýlce už se nedařilo. Zkoušela jsem ji uspávat i jinými způsoby (chování v náruči, ukolébavkou, hlazením, bílý šum, kolotoč...), ale nic nezabralo, chtěla jen to prso. A já jsem ráno vstávala jak zmlácená - bolely mě klouby, záda, hlava, při chůzy mi celým tělem vystřelovala bolest a já byla jen podrážděná a všechno to odnášel manžel. A ani Amálka vyspaná nebyla a doháněla to přes den.

Přečetla jsem si znovu knížku od Estivilla a manželovi dala přečíst zkrácenou verzi na internetu (kníža by se mu číst nechtěla). A dohodli jsme se, že to teda druhý den zkusíme. Druhý den (ve čtvrtel) jsem od rána byla nervozní a bála jsem se večera, když v tom jsem si vzpomněla, že v pátek jdem na očkování, takže tu metodu nemůžeme začít dělat, kdyby měla malá po očkování teploty. V tu chvíli se mi ulevilo jak školákovi, který se dověděl, že se písemnka ruší 🙂

1. den: Přišla sobota, kdy jsme tedy už měli začít a já už jsem byla klidnější. Odpoledne jsem dala Amálku ven babičce a začala jsem chystat pokoj - sundala jsem nebesa (kdyby se moc vztekala, tak aby to na sebe neztrhla), posunuli jsme dolů rošt postýlky (aby nám při tom vztekání nevypadla), nachystala vak na spaní (když se bude odkopávat), kolotoč, usínáčka a na strop nad postýlku nalepila berušky. Po večeři jsem Amálku okoupala a volala manželovi, ať přijede, že musí být u uspávání se mnou. V obýváku jsem malou nakojila a přečetla jí leporelo "Kdo chce koťátko?". Potom jsem jí ještě dala trochu napít mléka a šli jsme ji obléct do spacího pytle. V pokoji jsem jí ukázala berušky (byla z nich nadšená), kolotoč a usínačka, položila ji do postýlky, přikryla lehkou dekou a dala usínáčka.Řekla jsem jí třkrá za sebou "kokuzelnou větu" - Amálka se tomu hrozně smála, pohladila po hlavičce, zhasli jsme a odešli vedle do obýváku. Pořád jsem držela v ruce knížku, abych věděla, co mám říkat a mobil, abych hlídala čas. Malá začala trochu poplakávat, tak jsem vstoupili do pokoje znovu, řekli onu větu a šli zpátky. Bála jsem se toho pláče, ale bylo spíš jen malé vztekání. Šli jsme tam ještě čtyřikrát, řekli onu větu, pohladili po hlavičce a šli. Když jsme čekali na další vstoupení, její pláč byl spíš takové závolání a pak jen řekla "hm", zase zavolala a "hm". 2 minuty před tím, než jsme tam měli vstoupit, tak najednou ticho. Byli jsme z toho s manželem překvapení, tak jsme jak paka spolu mluvili- mažel: "Co teď?" já: "Já nevím, asi spí" manžel: " Co když nedýchá?" já: "Dýchá. Tak ji jdi zkontrolovat." manžel: "Ne, jdi ty." Tak jsem se tam potichu plížila a manžel za mnou a já: "Kam jde?" manžel: "Jdu za tebou, kdyby se vzbudila, tak přiskočím, ať můžeš říct tu větu.".... prostě paka 🙂 Každopádně vstoupila jsem dovnitř a Amálka opravdu spala. Hlavu měla zapasovanou v mantinelu v rohu postýlky a kravičku si držela v ruce. Uspávání trvalo přesně od 20:35 do 21:08. Seděli jsme v obýváku a za 30 minut se ozvalo mrčení (dřív to znamenalo, že se během vchvilky vzbudila a chtěla hned prso), tak jsem už říkala, že to uspávání nevyšlo a byla jsem přípravená tam jít, ale najednou ticho. Potom ještě za půl hodiny začala plakat, tak jsme řešili, co teď máme dělat, řekli jsme si, že minutu počkáme a půjdeme tam, ale ani jsme to nestihli doplánovat a zase spinkala. Během noci se vzbudila v 1:35 - nakojila jsem ji, dala odříhnout a položila do postýlky. Manžel už vstával, že budeme muset říkat onu větu, ale Amálka se jen přetočila a spala. Já jsem nevěřícně lehla do postele a nemohla jsem usnout z toho šoku, protože to celé trvalo max 10min a dřív bych ji kojila tak půl hodiny a čekala až odpodne, potom bych jí musela opatrně dát do postýlky a ještě ji 5-10minut v ní vozit, aby usnula úplně. Pak se vzbudila ve 4:35, opět jsem nakojila, odříhnout a položila do postýlky. Asi 5 minut se v postýlce vrtěla, ale byla klidná a sama usnula. Potom se vzbudila před sedmou - opět kojení, odříhnutí, položení a spala. Já jsem se aspoň v klidu nasnídala na nachystala do sboru. Za hodinu se Amálka vzbudila, vesele nás vítala, tak jsem jí ještě nakojila a položila s hračkou za manželem do postele. Byla to první noc od porodu, co jsme spali bez Amálky a byli jsme vyspaní všichni tři. Zkusila jsem jí takto uspat i přes den odpoledne a podařilo se.

2. den: Večeře, koupání, kojení, pohádka, spousta pusinek od rodičů a šlo se na uspávání. Začali jsme ve 20:22, do pokoje jsme se vraceli třikrát a ve 20:50 Amálka spala. V noci se vzbudila, nakojila jsem ji, nechala odříhnout a položila a Amálka spinkala. Potom se vzbudila asi po 45 minutách a plakala. Věděla jsem, že žízeň nemá, tak jsem počkala dvě minuty, jestli si s tím porádí sama a potom jsem vstala a řekla onu větu. Tu jsem jí pak řekla ještě dvakrát a spinkala. Přes den jsem takto Amálku uspala po snídaní a před obědem. Po obědě se ještě trochu vyspala venku, ale odpoledne před večeří se mi zdála zase unavená, tak jsem jí chtěla takto uspat v postýlce, ale nepovedlo se. Přemýšleli jsme, co máme dělat, abychom jí neukázali, že si pláčem vynutí naši reakci a tak jsme vstoupili do pokoje, počkali chvilku až přestane plakat a potom ji vzali s postýlky. Ale i tak jsem měla strach, že jsme to pokazili a večer se jí nepodaří uspat.

Jakmile se našim dětem přestaly nehty samy odlupovat, což bylo pár měsíců po narození, bylo nutné začít rostoucí nehty zkracovat cíleně. Coby prvomatka jsem se při pohledu na štípačku na dětské nehty a drobnou ručičku miminka orosila a vyschlo mi hrdlo. Jak ostříhat a nezranit, zvlášť když sebou mrně tak mrská. Pomocníka jsem doma neměla žádného, tak jsem raději počkala, až dcerka usne. Spala tvrdě, takže se nebránila a nehrozilo, že ji zraním.  Časem jsem získala jistotu a bála se méně. Jak beruška rostla, stávalo se, že se při stříhání probudila a byla překvapená, co se děje. Zkusila jsem nasadit šibalský výraz, ukázala štípačku na nehty, povytáhla obočí ve stylu: „Počkej, bude kouzlo!“, nadšeně zahlásila: „Cvak!“ a ukázala ustřižený nehet. Než se dcerka stihla podivit, co to máma vyvádí, bylo po všem. Opakovaný vtip ale přestává být vtipný, takže jsem musela brzy opět zvolit novou taktiku.

V roce věku dcerky jsem obvykle stříhala a pilovala nehty nejdřív sobě, potom jí. Viděla, že to nic není, stříhání a pilování nebolí a že to je pro maminku nejspíš zajímavá hra a velká zábava. Chtěla se taky zúčastnit. A kromě „Cvak!“ jsem začala zařazovat další citoslovce, například „Bác!“,  „Bum!“, „Jůůů!“ nebo „Jupí!“. Dcerka se při každém zvolání začala řehnit a prstíčky mi pak podstrkovala sama a ráda v očekávání dalšího legračního slovíčka. Jen s nožičkama jsme měly vždy problém – dcerka byla a je velmi lechtivá. Musela jsem pevněji držet, aby štípačky nesklouzly a já ji nezranila. Pro jistotu jsem měla vždy po ruce tampónek a dezinfekci.

Ve věku dvou let už dcerka utíkala sama pro štípačky, kdykoli jsem zavelela, že jdeme stříhat nehty. Dávala jsem jí vybrat, který prst půjde na řadu první a který přijde na řadu později. Učily jsme se tak spolu i jména jednotlivých prstů. „Který půjde dřív – palec nebo malíček?“
V pěti letech si začala nehty stříhat sama za mého dozoru. V čerstvých šesti letech už jen kontroluji výsledek – ke spokojenosti obou.

Zdroj: Slůně-cz.cz

Ať už používáte jakékoli plenky, občas protečou. Obzvlášť nepříjemné je to ve chvíli, kdy vaše dítě sedí v autosedačce. Musíte pak vydrhnout celou sedačku, a někdy i potahy v autě. O odstraňování zápachu nemluvě. Řešením je, stejně jako v případě, že se dítěti udělá v autě zle od žaludku, chránič do autosedačky.

Jde o vložku do autosedaček značky Pop-in, která ji chrání před nečistotami všeho druhu. Nepropustná vrstva zabraňuje pronikání tekutiny. Je ušita z vodě a skvrnám odolného materiálu. Použít ji můžete i v kočárku. Bez problémů ji lze kombinovat s 5-bodovými pásy.

I údržba je v případě nehody snadná. Odepnete chránič a prostě ho vyperete. Schne velice rychle, takže se už brzy budete moct vydat na další výlet.

Pod značkou Pop-in si asi vybavíte látkové kalhotkové plenky, které jsou trojvrstvé, rostou s vaším miminkem a zapínají se pomocí suchých zipů. Ty chránič do autosedačky doplňuje, ale dá se použít i v případě, že přebalujete jakýmikoli jinými plenkami.

Výhradním dovozcem plenek i chrániče Pop-in do České republiky je MAMAJA group s.r.o. Více informací získáte na webových stránkách www.pop-in.cz.

Když jsem samovolně potratila první miminko, hledala jsem na internetu rady, co mám dělat, abych mohla jednou mít miminko, nebo zda vůbec budu moct mít miminko. Všude jsem nacházela jen články, kde maminky o miminko přišly, ale jak to bylo dál...? Nikde nic nebylo. Proto jsem se rozhodla napsat svůj příběh. Třeba psychicky podpoří aspoň jednu ženu, která se právě objevila v podobné situaci.

Bylo právě Velikonoční pondělí 2012 (my jsme měli s přítelem v té době necelé 2 měsíce do naší svatby) a já jsem měla zpoždění s menstruací. Nebylo to u mě sice ni c neobviklého, ale měla jsem zvláštní pocit, tak jsem si zkusila udělat test a ony se tam objevily dvě čárky. Byla jsem překvapená a šťastná. Druhý den ráno jsem hned volala na gyndu, abych se objednala na prohlídku a přemýšlela, jak do příteli oznámím. Za týden jsem šla na kontrolu ke gynekologovi, kterého jsem vůbec neznala, ale protože moje původní doktorka už u nás moc neordinovala a brala jen VIP pacienty, tak jsem musela přejít k někomu jinému. Doktor mě vyšetřil. Pak začal dělat ultrazvuk, ale tykovým způsobem, že kdybych se zvědavostí nenadzvedla, tak by mi tu fazolku ani neukázal. Potvrdil mi přítomnost zárodku a řekl, že  mám přijít zase za 14 dní. Byla jsem překvapená, že to bylo všechno. Byla jsem poprvé těhotná a myslela si, že třeba se mnou něco probere nebo že se zeptát, jakou práci vykonávám, ale nic.

Odpoledne jsem šla koupit dudlík a nachystala jsem příteli dárek do krabičky. Když jí otevřel, nejprve tomu nerozumněl a byl překvapený, ale nakonec byl rád, i když asi nepočítal, že bych byla těhotná už na svatbě. Pamatuju si, že jsem mu ještě ten den říkala, že si to zatím necháme pro sebe, protože v začátku ještě není jisté, jak to dopadne. Ale i tak jsem už mezi přípravami na svatbu začínala brouzdat na stránky s věcičkami pro děti a vymýšlela, jak to na svatbě oznámíme.

O týden později (byla jsem zrovna 7 + 5tt) jsem měla jet se svou sestrou (svědkyní) a maminkou do svatebního salonu doladit poslední věci k šatům. Než jsem odcházela z práce, zašla jsem si na záchod a zjistila, že trochu špiním. Pro jistotu jsem volala na gyndu ( v ordinačních hodinách), ale nikdo mi to tam nebral. Tak jsem vyjely do sv. salonu a já ještě zkoušela volat - bez úspěchu. Při zkoušení šatů má sestra náhodou narazila na mé papíry o těhotenství, které jsem měla v kabelce, tak se se mnou radovala, ale já jsem měla na jednou strach. Zašla jsem si na toaletu a můj strach byl oprávněný. Cítila jsem, že ze mě něco vypadlo a já tušila nejhorší. Ihned po návratu domů jsem příteli se slzami v očích říkala, co se děje a jeli jsme na pohotovost.

Paní doktorka mi udělala ultrazvuk a jenom řekla: "Já tam nic nevidím." V tu chvíli už jsem slzy neudržela. A paní doktorka se zeptala: "Pan doktor tam ten zárode viděl v děloze? No, budu vám slečno věřit, že byl v děloze a tím vyloučíme, že se nejedná o mimoděložní těhotenství." Nevím, jestli jsem byla tak najivní, ale v tu chvíli bych od ní čekala trochu víc péče. Potom se mě zeptala: "Chcete udělat revizi dělohy nebo to necháme tak, ať to odejde samo?" Řekla jsem jí, že tomu nerozumím, co je lepší. Ona mi řekla, že mi doporučuje revizi nedělat, ať piju šalvějový čaj a když budu mít bolesti, že si mám vzít Ibalgin. Vzala si ode mě peníze a poslala domů.

Ten den mi bylo hrozně, hlavně psychicky a jen jsem brečela, přítel se mě snažil podpořit, ale asi mu to těhotenství v té době ještě tolik nedocházelo, protože neviděl tu fazolku na ultrazvuku, jako já. Druhý den jsem šla do práce s hroznými bolestmi, ani Ibalgin nepomáhal. Odpoledne si ke mě přišla sestra pro svou dceru, kterou jsem jí hlídala a tak jsem jí říkala, co se stalo. Když mě viděla, jaké mám bolesti, volala ihned své doktorce (gynekoložce), u které pracuje a ta jí řekla, ať na druhý den přijedu k ní na kontrolu.

V dnešním dílu se nám představí maminka Lucka:

Lucka a Elis

Hned na úvod musím říct, že Eliška už chodí do školky, tak ranní svačinky a oběd má ve školce.

Ráno:

začínáme většinou nějakým jogurtem, pudinkem, popř. rohlíkem s máslem a šunkou a teplým mlékem nebo čajem. Eliška snídá u svého malého stolku v obýváku. Většinou, když nedohlédnu na to, aby jedla, tak jí to trvá nekonečně dlouho. Když jdeme do školky tak máme málo času a musím Elišce s jídlem pomáhat. Když zůstává doma, tak jí nechávám jíst samotnou, ale u toho kouká na kouzelnou školku a trvá jí to někdy i hodinu

Ke svačince: 

26.8.2013 pondělí

Po porodu a po dvou společných hodinách na porodním boxu se Samuelkem a s přítelem jsem byla převezena na pokoj a sestřička mi říká: "Ted se pěkně prospěte maminko ať jste odpočatá." Jenže to nešlo. Byla jsem tak zaplněná těch pocitů z porodu, z prvního okamžiku kdy jsem uviděla a uslyšela maličkého, kdy jsem ho pohladila, obejmula a on ta krásně plakal 🙂 to byl ten nejkrásnější zvuk co jsem slyšela 🙂... Prostě to nešlo zavřít oči a spát. Navíc já měla rychlý a ne moc bolestivý porod takže jsem nebyla ani unavená. Pořád jsem si přehrávala v hlavě jak ten porod probýhal, co mi při porodu dělali a co jsem cítila. Cítitla jsem velikánskou úlevu že už to mám všechno zasebou a že konečně mám naše zlatíčko u sebe 🙂

Pak mi přivezli Samuelka na pokoj a to byla nádhera 🙂 nemohla jsem se na něj vynadívat jak byl krásný.

Bože byl tak malinký, a křehký 🙂 a jak nádherně voněl. Pořád jsem mu čichala k jeho vláskům, chytala ho za ručičky, pusinkovala ho, říkala mu jak moc ho miluju a při tom mi tekly slzy štěstí a tak obrovské lásky, že až mě samou to překvapovalo.

Samuelek byl strašně hodné miminko, po celé 4 dny v porodnici skoro vůbec neplakal. Když spinkal tak jsem ho mohla klidně přebalit a on prostě spokojeně spinkal. Šlo vidět jak je to spokojené miminko. Semtam se usmál 🙂 ale hlavně mi bylo strašně dobře když jsem ho měla u sebe 🙂...

Jediné čeho jsem se bála tak ho v porodnici poprvé sama vykoupat. Bála jsem se že ho nebudu dobře držet, že mi spadne do vody, že se bouchne. Ale pak jsme šli na to a všechno dopadlo na vybornou. Všechno jsme zvládly skvěle a pak ty další dny to už bylo jen a jen dobré 🙂.

Holky:

Abigail, Ada, Adelína, Adléta, Afra, Aglaja, Aida, Albena, Albertýna, Aletea, Alexie, Alida, Alma, Alva, Amáta, Ambra, Amy, Anatolie, Anika, Areta, Ariela, Arleta, Armida, Arna, Belinda, Benedikta, Bernardina, Celestýna, Celie, Celina, Cinda, Čistoslava, Dafné, Dalida, Dalie, Dalma, Datlína, Danaé, Danuta, Delie, Derika, Despina, Donika, Dulcinea, Edeltruda, Edvína, Elektra, Eliana, Elodie, Ena, Erina, Erna, Estela, Eufémie, Eufrozína, Eulálie, Eusebie, Evangelína, Fabricie, Fay, Féba, Fedora, Flóra, Florentýna, Gaja, Gala, Gema, Genciana, Gorana, Graciána, Gražina, Gvendolína, Háta, Honoráta, Hortenzie, Hroznata, Chloe, Iboja, Ildika, Ima, Inesa, Jadranka, Jasna, Jenovéfa, Jolanta, Jorika, Juta, Karmela, Kazi, Kira, Klarisa, Koleta, Konstantýna, Krescencie, Larisa, Laurencie, Léda, Leokádie, Leonela, Lesana, Lolita, Lora, Lorna, Ludiše, Mabel, Manon, Mariola, Marisa, Marita, Maryla, Máša, Maura, Medea, Minerva, Mira, Mirabela. Mirela, Muriela, Myrna, Naneta, Neda, Něhoslava, Nevena, Nika, Nioba, Oktávie, Olympie, Orfea, Oriana, Palmira, Pelagie, Perla, Persida, Priska, Rafaela, Raimunda, Rajsa, Rea, Ria, Roňa, Rosana, Savina, Saxona, Serafína, Scholastika, Sidonie, Skarlet, Sofronie, Solveiga, Sotira, Šťasa, Tabita, Taisa, Tekla, Telma, Teofanie, Tirza, Valburga, Vědunka, Vesna, Voršila, Xavera, Zaida, Zaira, Zenobie, Žakelína, Živa 

Kluci:

Abdon, Abelard, Absolon, Agaton, Aldo, Alvar, Alvin, Amatus, Andělín, Aram, Arkád, Armin, Aurel, Araziáš, Barabáš, Bazil, Beno, Bertram, Bojan, Bystrík, Cézar, Cyprián, Damon, Dante, Darel, Davor, Dejan, Děpold, Dionýz, Dorián, Drahotín, Efraim, Eleazar, Elizej, Enoch, Erazim, Evarist, Ezechiel, Fabius, Fedor, Filibert, Flavián,  Fortunát, Fridolín, Gaius, Garik, Genadij, Gleb, Gorazd, Gracián, Grant, Hagar,Haidrun, Haštal, Hilar, Hjalmar, Hypolit, Chrabroš, Chval, Inocenc, Irvin, Ivar, Izaiáš, Izidor, Jasoň, Jerguš, Jimram, Job, Jošt, Kasián, Kastor, Knut, Kolin, Kornel, Křišťan, Kvirín, Lambert, Laurentýn, Leandr, Lev, Livius, Lotar, Ludivoj, Lutobor, Magnus, Makar, Mervin, Milíč, Mořic, Mstislav,Myrtil, Narcis, Neklan, Odolen, Olaf, Olbram, Oren, Parsival, Pelhřim, Peregrin, Perikles, Polykarp, Prosper, Quentin, Radhost, Ranek, Ruben, Rufus, Ruslan, Sámo, Samson, Saturnin, Saul, Serenus, Severín, Sidon, Simeon, Sinkler, Smil, Sofián, Stojan, Svetozar, Šalamoun, Šanel, Šavel, Tankred, Taras, Teobald, Teofan, Terenc, Tiber, Tichomil, Tichon, Torkvát, Upton, Velen, Vidor, Vilmar, Virgil, Vitold, Vlk, Vojen, Vsevolod, Všebor, Záboj, Zderad, Zdík, Zenon, Žarko, Želibor

Já nevím, jestli je to normální, když dítě rozbalí jeden dárek a za žádnou cenu nechce další, i když ho k rozbalování nutíte pod pohrůžkou násilí, abyste se zbavili co nejdřív tchýně, která tu straší od oběda. Mireček samozřejmě pod stromečkem sáhl na první pokus neomylně po vláčkodráze. Z té byl po rozbalení naprosto unešený, z čehož jsem zprvu měla upřímnou radost, a že se podívá aspoň na ty vláčky, než bude rozbalovat dál. U vláčků to samozřejmě neskončilo, musel rozbalit všechno a tatínek hned začít sestavovat (otec rodu se tomu samozřejmě příliš nebránil, neboť měl na vláčkodráhu spadeno, co ji přivezli, a jeho zlá manželka mu ji ve 22,30 s neklidně spícím dítětem za dveřmi zakázala sestavovat). Po deseti minutách jemných narážek na ostatní dárky jsme to já i tchýně vzdaly a uvařily si kafe. Po vypití kafe jsme se ještě 15 minut dívaly na "brm brm" dělající vláčky (tento zvuk se podle mého syna hodí k vláčkům mnohem víc než profláklé š š). Pak se nám přece jen podařilo upnout synkovu pozornost na další balíčky, ale můj jasnovidný potomek jako další vybral rukou neomylnou nový kyblík Lego Duplo. Takže následovala další, tentokrát 20minutová pauza prokládaná výkřiky "jé autíčko", "tahle kostka má oči" apod. Maminka začíná být nervózní, neboť vybalujeme před večeří a po hodině od příchodu Ježíška došlo jenom na dva dárky. Naštěstí na žádost babičky nám Mireček uděluje oprávnění vybalovat si vlastní dárky bez jeho asistence, za což jsem mu opravdu vděčná, protože bych už opravdu potřebovala jít vařit večeři. Naštěstí další dárky už takový úspěch nemají, já odcházím do kuchyně, tchýně cukrovkářka se nacpává druhou mísou mého cukroví a tatínek s Mirečkem na mou žádost stěhují vláčkodráhu do dětského pokojíčku. Večeře proběhne poměrně v klidu, máme kompromisní, tchýnin salát a mou rybu, takže mír opanuje kuchyň, dokonce i dítě sní většinu porce. No a je 19,00, začíná nová pohádka na ČT 1 (mimochodem opět mimořádně blbá), já usedám na gauč, tchýně usíná v křesle a z pokojíčku se ozývá "né, tati né, tak to nesmíš dávat,", "né, já sám, ty to neumíš" a "tos udělal špatněěěě". Pokoj lidem dobré vůle.

Luky si vzal na celé odpoledne Nikolku ven (no spíše nakupovat dárky na poslední chvíli - nic nepřivezli!!!). Ale díky tomu jsem já měla volný pole působnosti a mohla se pustit do balení dárků.

Zabralo mi to docela dost času: 
 - vzpomenout si, kam jsem jaký dárek schovala,
- najít mašle, které jsem kupovala minulý týden,
- najít nůžky (Luky uklízel a dal je na jiné místo, než které mám já na nůžky určené) atd.

Nakonec bylo vše připraveno a hurá do akce.

Když už mi zbývaly poslední tři, tak jsem dávala na jeden z nich mašli pomocí tavné pistole. A kus té roztavené hmoty mi zůstal na prstech. Pálilo to jak čert. Bepanthen Plus jsem půjčila mamce (nejspíš už nenávratně, byl tam jen zbytek) a tak jsem rychle hledala v lékárničce Burn Jel. Pomohl. Ale stejně jsem to pak ještě mázla obyčejným Bepanthenem 🙂

Bepanthen proti striím - dárek pro těhotnou kamarádku. Ostatní vám neukážu, protože jsou pro rodinu a ta si občas blog přečte🙂

Jo a Ježíšku, když už jsme u toho, ten Bepanthen Plus by se mi do lékárničky moc hodil. Pokud se ti ještě vejde, tak budu moc ráda.

Látkové kalhotkové plenky Ella’s house jsou plenky s příběhem. Na začátku byl anglický patent, maminka, která hledala nejvhodnější plenky pro své syny, a velká dávka odvahy. Na konci jsou inovované plenky slezské výroby.

„S prvním synem jsem řešila problém s plenkami. Syn nesnášel ty papírové. Používat klasické čtvercovky mi přišlo náročné, ale na českém trhu tehdy žádné jiné látkové plenky nebyly,“ vzpomíná Kateřina Borunská ze společnosti Mamaja group. V zahraničí objevila kalhotkové látkové plenky Ella‘s house. Nejprve je vyzkoušela u svého syna, pak je doporučila kamarádkám a nakonec se, i když byla na mateřské, pustila do podnikání. Látkové kalhotkové plenky začala dovážet.

Od anglické velkovýroby ke slezské malovýrobě

V roce 2010 se v Anglii plenky Ella‘s house přestaly vyrábět. „Odkoupila jsem patent na jejich výrobu, v Opavě jsme vybudovali dílnu, najali švadleny a pustili se do práce,“ popisuje Borunská. Nejprve zde šili plenky podle anglických vzorů, ale nyní bylo možné aplikovat také určitá vylepšení. „Problém byl s patentky, které některá miminka tlačily. Stále jsme nemohli přijít na to, jak zapínání vylepšit. Až mi najednou bleskla hlavou myšlenka a já šila až do noci,“ směje se majitelka Mamaji. Rozhodně však nešlo o poslední inovaci. Z anglických plenek se staly slezské, z velkovýroby malovýroba, kterou lze provozovat s láskou.

Jak plenky vypadají?

Látkové kalhotkové plenky Ella‘s house jsou vyrobeny z konopí a bavlny, mohou se tedy pochlubit výbornou savostí i štíhlostí. Vyrábí se ve dvou velikostech. Zapínají se na suchý zip nebo patentky ve dvou řadách. V oblasti nožiček jsou všité gumičky, které zabraňují protékání. Ella‘s house je možné kombinovat s jakýmkoli svrchními kalhotkami.

Nepodařilo se nám zachytit všech 11 dětí - na fotce chybí Natálka a Maty

U nás byl letos (stejně jako loni) Ježíšek s předstihem. Přišel už tuto středu, aby obdaroval 11 dětí a udělal jim tak "radost" ještě před Štědrým dnem. Proč je "radost" v uvozovkách, tak o tom až za chvíli.

Loni jsme vánoční besídku pořádali u Milči. Letos jsme si řekli, že přece nebudeme dělat u někoho bordel. Protože jinak než bordelem ten nájezd 11 prďolů nekončí. A pronajali jsme si na jedno odpoledne místní mateřské centrum Jablíčko. Ten nápad se ukázal jako ideální. Mají tam velkou hernu, do které je vidět z vedlejší místnosti, kde se může hodovat a posedět. 

Každá jsme připravila nějakou chuťovku: chlebíčky (sýrové, šunkové, krabí, hermelínové - hned 2x), slané šneky i tyčky z listového těsta (po těch byl ten bordel trojnásobný, zvlášť, když jsme je povolili i dětem), hruškovo-nutelový koláč, cukroví.... Já s Lůcou jsme donesly svařáka, už hotového v termoskách (přece se tam s ním nebudeme dělat). 

Kolem třetí hodiny jsme se začali všichni (někteří i s pánskou polovičkou) scházet. Vše dopadlo podle našich očekávání. Děti zapluly do herny a až na několik menších karambolků jsme o nich skoro nevěděli. Abych byla objektivní - zapluli tam s nima i chlapi (Jirka od Lucky s Pavlem od Káti http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/12/stastne-hlavne-vesele-jak-to-vidi-tatove.html), a abych byla úplně objektivní - zkrátka si s těmi dětmi hráli. A tak jsme si my maminy rozlily svařák a mohly si v relativním klidu popovídat.

Po dvou a půl hodinách už děti měly všechny hračky z herny vyzkoušené a začaly trochu více skotačit, tak jsme si řekli, že je to ten pravý čas, aby dorazil Ježíšek. Zavřeli jsme je s Milčou do herny a mezitím připravili dárky pod stromeček. Zazvonil zvoneček, otevřeli se dveře a děti běželi k dárkům. Každý se jednoho chopil a začalo velké rozbalování. 

Tady ještě každý kouká po svém dárku

A už se rozhlížejí u sousedů 🙂

Nikolka se soustředí 🙂

maminky nemate nejaky dobry recept na vanocku dekuji

Vážené a milé uživatelky Modrého koníka, 

chtěla bych vás všechny informovat o naší další novince, která by všem měla pomáhat při běžném každodenním používání našich stránek.

Častokrát se stává, že vám zablokujeme nebo pozastavíme vaše příspěvky, kde je pouze obecně vysvětleno, z jakých důvodů jsme tak učinili a v mnohých případech je toto stručné vysvětlení nedostačující a kroutíte hlavami, co jsme si to zase vymysleli a poté nám adminům píšete, co to má znamenat. Až po vysvětení a popisu situace přímo na váš dotaz, pochopíte naši reakci nebo naopak my pochopíme vás. Tak jako tak je to cesta zdlouhavá, která se řeší v rozbouřených emocích, s horkou hlavou, v naštvanosti  a někdy i v mírném či větším hněvu. 

A tak jsme přišli na možný způsob, jak řešit nejasné nebo nevhodné situace před vlastní blokací nebo pozastavení. Na Koníku začal působit login infokonik. Je to oficiální registrace našich Modrých stránek. Není to žádný fake, spam ani pobuřovatel, ale koníkovský účet, který se snaží věci vysvětlovat a napomáhá tak, abychom se nesetkali s další někdy nevhodnou nebo zbytečnou blokací a zastavením.

Registrace infokonik předem upozorňuje a snaží se poradit, jak působit, aby to bylo regulérní v rámci našich stránek. Např. když někdo neustále vytváří příspěvky ve fotoblogu o zboží na bazárku nebo přímo inzeruje v hlavní komunikaci ve fotoblogu nebo přidává osobní kontakty - vlastní telefonní číslo nebo adresu apod., tak v tu chvíli se tu objeví infokoník, který se snaží nejprve vše vysvětlit, když je to potřebné a až poté blokovat, mazat nebo zastavovat příspěvek.

Infokonik si vás vyhledává sám, sleduje a vnímá dění na stránkách a když není něco v pořádku, tak vás osloví. 

Na ježdění s dětmi po městě je dnes už elektromobil logickou volbou. Například skandinávské mámy jsou lídrem v elektromobilech. Ostatně mají tam hustou síť dobíjecích stanic i úlevy na daních. U nás zatím zajímavých e-aut pomalu přibývá. 

Potkat na české silnici elektromobil, hlavně ve městě, už není vyložená vzácnost. Rok od roku jich přibývá. Často ho využívají ženy na mateřské jako druhé auto do rodiny. Pořád to ale ještě bude trvat, než v počtu těchto úsporných a vůči přírodě šetrných aut doženeme třeba severské země. Kolem fjordů se jim daří o dost lépe. Ale i u nás se na lepší časy začíná blýskat, příští rok se i v Česku začnou prodávat e-auta takových firem jako třeba Volkswagen.

ČEZ u nás například zkraje podzimu otevřel svou 34. stanici v populární turistické oblasti – Sedleci-Prčici. Podobně se činí PRE, ta má stanic sedmnáct. Nejvíc stanic je samozřejmě v Praze, tři najdeme v Ostravě a v Brně, dvě v Plzni, Hradci Králové či Vrchlabí, po jedné pak v Trutnově, Kolíně, Táboře, Prostějově nebo v dukovanské jaderné elektrárně. V Norsku je situace zcela jiná, tam je zhruba každé dvacáté místní auto elektromobil, což z této skandinávské země dělá jasného lídra. A podíl e-aut stále stoupá. „Své obyvatele skutečně motivujeme,“ říká Ola Elvestuen, osloský zastupitel pro životní prostředí a veřejnou dopravu. „Jako e-řidič tady máte jenom výhody. Při nákupu nebo servisních prohlídkách neplatíte daně stejně jako dálniční nebo městské poplatky. Dobíjet můžete zadarmo. Parkujete také gratis. A můžete používat pruhy pro autobusy.“ Navíc jenom v Oslu vyrostou každý rok dvě stovky nových dobíjecích přípojek. Na venkově se buduje síť rychlodobíjecích stanic provozovaných soukromníky.

O e-auta u nás přitom není nouze

Přitom také u nás už brzy budou k mání elektromobily, které stojí za zmínku. Například Volkswagen v roce 2014 na český trh pustí hned dvě e-auta: e-Golf a e-up! Ten oproti klasickému motoru nespaluje žádné palivo. Elektromotor má pohodlný dojezd 160 kilometrů, což na ježdění po městě stačí bohatě. Dobije se za šest hodin a při rychlonabíjení to dokonce zvládne za 30 minut. Navíc má e-up! systém rekuperace, takže jízda z kopce znamená dobíjení. Když narazíte na slušný kopec, můžete za 15 minut jízdy dolů vyrobit energii i na dalších 15 kilometrů jízdy. Vítanou výhodou elektromobilů je také jejich naprosto tichý chod, takže vaše ratolesti v nich můžou spát jako v bavlnce, s těmi většími si zase můžete nerušeně povídat. A k tomu všemu přispějete k lepšímu životnímu prostředí pro další generace.

Víc o elektromobilech od Volkswagenu najdete například tady: http://emobility.thinkblue.cz/cz/cs/private/cars.html  

Pokožka novorozence je extrémně citlivá na nepříznivé vnější vlivy, jako jsou různé toxické látky nebo alergeny. Proto je třeba vědět, jak se o ni správně starat a neškodit jí přehnanou, nebo naopak nedostatečnou péčí.

Dětská kůže je čtyřikrát tenčí než kůže dospělého člověka a od narození je vystavená obrovské zátěži. Musí se totiž vzpamatovat z přechodu z matčina sterilního prostředí plodové vody do našeho prostředí plného vnějších vlivů. Vyhnout se všemu, co dětské pokožce škodí, je hlavním předpokladem jejího zdravého vývoje.

Pediatři ani kožní lékaři dnes už nedoporučují dítě koupat každý den, podle nich stačí koupel jednou za dva dny. Delší a častější koupele totiž zbavují dětskou pokožku přirozeného ochranného filmu. Nicméně každý den by se měla důkladně omývat místa v okolí plenek a v kožních záhybech, potenciálních místech zarudnutí.

Při mytí bychom v žádném případě neměli používat běžná mýdla pro dospělé. „Ideální jsou mýdla bez parfémů, s neutrálním pH určená přímo pro ty nejmenší, která jemně čistí a chrání dětskou pokožku. Citlivou pokožku hlavy před vysoušením chrání speciálně vyvinuté dětské šampony,“ radí dermatoložka MUDr. Silvie Rafčíková, která doporučuje kosmetiku Bübchen.

Hned po koupeli je třeba použít krém, který kůži zvláční a hydratuje. I zde se řiďte pravidlem, že co je dobré pro dospělé, není vhodné pro dítě. Dětská pokožka vyžaduje jinou péči než pleť dospělého člověka a proto používejte výhradně kosmetické přípravky určené pro péči o malé děti. Speciálně vyvinutá pro dětskou pokožku je například kosmetika značky Bübchen, která splňuje všechny náročné předpoklady.

„Používáním kvalitních přípravků dětské kosmetiky s minimálním obsahem látek, jako jsou parfémy a konzervační látky, můžeme předejít přílišnému vysychání pokožky a zajistit, aby se dostala do styku jen s těmi látkami, které jí prospívají. Zároveň tak snižujeme riziko alergií na minimum,“ vysvětluje MUDr. Silvie Rafčíková.

Vládne už u vás klidná vánoční atmosféra? A máte provoněný byt vánočním cukrovím? Teda nevím jak vy, ale já nějak nestíhám. A to jsem si vše tak krásně plánovala. V naší ložnici asi vybuchla bomba. Rozhodla jsem se udělat pořádek ve skříních, ale ne a ne to dokončit. Takže jsou všechny tři skříně otevřené, něco už srovnané, ale více toho čeká na zemi na přeorganizování. A mně se do toho nechce. Tak to přešlapujeme a místo toho jsem šla s Nikčou a Lukym stavět sněhuláky.

Cukroví mám zatím jen jedno - perníčky a to ještě ani nejsou nazdobené. 

Dárky - tak čtyři. Z toho ani jeden pro Nikolku ☹

Úklid - to snad ani nemusím popisovat, když jsem výše zmínila naší ložnici.

Takže u nás se zatím o šťastných a veselých vánocích zdá tak akorát Nikče.

A jak jsou na tom tatínkové?

Zeptala jsem se jich na několik otázek:

1) Co chystáte na vánoční svátky?
2) Máte nějaké rodinné zvyky, které začnete předávat dětem?
3) Podílíte se na přípravách - zdobení, nákup dárků, vytváření atmosféry, pečení?
4) Věříte na Ježíška? Jak o něm přesvědčujete děti?
5) Jaké máte zvyklosti u večeře?
6) Co jíte na Štědrý den?
7) Váš nejhezčí dětský dárek?
8) Nejhezčí vzpomínka na vánoce?
9) A co si přejete pod stromečkem - ať trochu poradíme těm vašim ženám ???

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Letos chystáme poprvé Vánoce bez babiček a dědečků, jen jako rodina ve třech. 

2) Nic extra, klasika, štědrovečerní večeře, rybí polévka, kapr a salát. No a pak rozbalování dárečku.


3) V rámci možností se podílím. Zdobení stromečku je na mně a Ondrovi, příprava kapra na mě, nákup dárku společně se ženou, no a zbytek v případě nutnosti jako asistent mamky.

4) Já už na Ježíška nevěřím, ale Ondra ano a je to fajn zvyk. Škoda, že se nám sem stále vtírá kamarád Santa. No ale my Ježíška nedáme.

Takhle jsme si loni krátili chvilku při čekání na Ježíška - spolu se strejdou 🙂

5) Nic zvláštního, snad jen aby nám nezaskočila kostička. 

6) Rybí polévku (asi), no a důležitý je kapřík a bramborový salát.

Loňské rozbalování dárků

                            Mrkvový perkelt

Tentokrát se zdravým kulinářským uměním pochlubí maminka Katka:

Káťa a Ondrášek 

U nás se vaří dost jednoduše. Ondráš nemá rád experimenty a na zkoušení nových chutí musí mít náladu, jinak si ani nelízne.  Ze začátku jsem vařila jen: zeleninové vývary, špenátovku, hráškovou, brokolicovou polévku a těstoviny. Ty chtěl dlouho jen „suché“. I ven jsme je někdy  brali místo křupek a piškotů. 

Dlouho dlouho bylo mléko (sunary) ve flašce. Ráno, odpoledne na spaní, večer, někdy i na oběd.   Na 2 letech a 7 měsících je mléko před spaním  a tak obden ráno.
Protože se ukázalo, že Ondrášek špatně snáší normální kravské mléko, přestala jsem používat mléko, smetanu při vaření a musíme si dávat pozor na překyselení organismu. Snažím se vyhýbat potravinám, které překyselování způsobují. 

Takže, jak vypadá náš běžný jídelníček?

 SNÍDANĚ: 
Rohlík, chleba se šunkou. Vafle s marmeládou. Bílý jogurt.  „Polystyrénový“ chleba.

OBĚD:
Kromě klasických jídel  vaříme dost  podle 28 denního stravovacího plánu od Močingové. Dietu nedržíme, recepty si upravuji,   jak máme zrovna chuť.  Jsou jednoduché, zdravé a vhodné pro děti.  Vše se dělá na olivovém oleji, ale já někdy dávám máslo.

Podle průzkumu portálu www.hlidacky.cz, který shromažďuje na jednom místě přes 1.700 chův z celé České Republiky, stále vede kapr nad řízkem.

Portál hlidacky.cz vám pomůže vybrat vhodnou paní, slečnu na hlídání, ať už hledáte někoho na plný úvazek, anebo si přejete zajít pouze do kina. Řada z nich však nenabízí jen hlídání vašich ratolestí, ale dokonce je mohou i něco naučit. Třeba hraní na flétnu, malování, doučí látku do školy, či další dovednosti.

Můžete si vybrat z hlídaček s různým stupněm ověření. Přímo na stránce si přečíst zkušenosti ostatních rodičů, při přihlášení přes Facebook se vám pod hlídačkami zobrazí i společní přátelé.

Je zde zaregistrováno přes stovky hlídaček ve velkých městech. Stačí pouze zadat vaše město do vyhledávání a vybrat si, která vám bude nejlépe vyhovovat.

Hlídačky.cz jsou nyní pro všechny zdarma. Neplatíte žádnou provizi, platíte pouze za hlídání přímo Hlídačce.

Nejdůležitější věc, o kterou se rodiče ještě před samotným domluvením hlídání dětí zajímají je bezpečnost. Na těchto stránkách si můžete přečíst i 9 rad ohledně prvního hlídání.

Tento článek jsem napsala spontánně (v jedné ze skupin) jako reakci na opakující se problémy v bazaru a stížnosti převážně od nespokojených prodávajících. A tak ho tady dávám (na podnět některých maminek) pro všechny k poučení .

 Je to z mé vlastní zkušenosti, event. ze zkušenosti ostatních, abychom se vyvarovaly chyb a následnému zklamání:

1. Pokud někdo odpoví na inzerát, že má zájem, inzerát hned nepozastavuji .

2. Pozastavím až když mám peníze na účtu! (kolikrát se stalo, že první zájemce nakonec věc nekoupil, pozastavením si v tomto případě zbytečně blokuji případné další zájemce).

3. Zboží balím až po zaplacení (radost z rozjetého obchůdku je velká a balíček chcete mít nachystán co nejdřív, ale stává se, že z toho nakonec nic není, a tak máte zabaleno zcela zbytečně) .

4. Zboží posílám až když mám peníze na účtu! (nikoho nenutím k tomuto kroku, ale již mockrát se maminkám stalo, že kupující se již neozvala a peníze neposlala, můžete samozřejmě důvěřovat, ale já raději doporučuji počkat na platbu).

Tak jsem si doma zapomněla foťák (teda Luky ho nechal v autě, které nebylo v dosahu, takže jsem ho prostě s sebou neměla). No a tak fotil "švagr", jenže od něho dostanu fotky asi až v novém roce (pracovní vytížení🙂. A psát v lednu o Mikulášovi je trochu out. Tak použiji fotodokumentaci z loňska (čerti byli stejní) a popřípadě ji aktualizuju 🙂)))

Minulý týden jsem psala první díl tohoto minipříběhu (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/12/mikulas-andel-cert-hned-3x-strasit-nebo.html). A konečně ho také zakončím.

Takže jsme vyrazili ke švagrové na Mikulášskou. Nikča už cestou říkala, že se trochu bojí a že se ji tam moc nechce. Nějaké skupinky oněch bytostí jsme cestou taky potkali, což jejímu strachu ještě přidalo. Ale na návštěvě na všechen strach zapomněla a užívala si bratránky a sestřenice. Až do té půl šesté, kdy zazvonil zvonek a venku cinkali řetězy. 

V tu chvíli já šla do kouta a Nikča pádila tátovi kolem krku. První je šla okouknout Vikynka - nejmladší sestřenka (16 měsíců). Ta se na čerty smála a dělala blblblblbl. Jenže s Mikulášem se kamarádit nechtěla. Jakmile k ní přistoupil, tak spustila takový brek, že se s ní táta musel schovat do obýváku. Nejstarší Pepa (10let) si z nich dělal srandu, ale když začali číst z knihy hříšků, tak mu trochu zatrnulo, co všechno o něm vědí. 

                              Pepča s Čertem

Kubík (5let) ze sebe vykuckal písničku "Šel zahradník do zahrady", ale tu jeho verzi jste v životě neslyšeli 🙂. 

                    Kubík si taky připravil kostým

Verunka (4roky), ta se opravdu bála (to už víte z jedničky), ale nikam neutekla a statečně to tam s námi přetrpěla. Jen básničku neřekla žádnou.

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak moc se rodičovství liší od mých představ, když jsem ještě dítě neměla... Jak moc svoje dítě miluju, i když je někdy na zabití.. a dala jsem si práci a našla na netu něco pro Vás...

RODIČOVSTVÍ  VŠEOBECNĚ

Nejlepší rady:

 1. Doufejte v nejlepší

 2. Připravte se na nejhorší

 3. Milujte je, nezáleží na tom, jací jsou.

Jen pro začátek, to že střídavá péče nám funguje a vyhovuje nám, neznamená, že je vhodná pro všechny a neznamená to, že bych jí všem doporučovala. Je to strašně o lidech o přístupu, o dětech, o celé široké rodině... Takže předem říkám, tento článek není boj za střídavku, nebo její propagace, jen jeden příběh, takové normální rodinky. 🙂 Píšu článek z pozice macešky 

Střídavou péči mohu doporučit, tam, kde se muž o děti staral i v manželství, vodil je k doktorům, vstával k nim, vařil, uklízel, dělal úkoly, stejně jako matka. Dva lidé, kteří se oba právoplatně o děti starali i v manželství a kteří se kvůli něčemu rozchází (pokud to není týrání, alkoholismus…) a kteří jsou ochotni se poslouchat a přizpůsobit se dětem, mají reálnou šanci toho docílit. Jsem proti tomu, aby střídavku navrhoval soud… aby jí dal třeba pravidla a poradil, ano, ale ne přes sílu. Je to o tom se zamyslet nad tím, proč se toho tak lidé bojí. Jsou to staré postupy myšlení, když mu „dám“ dítě budu vypadat jako špatná matka. Ale nejde o pohled okolí, ale o dítě o nic víc a nic míň a když zkusíte vygumovat třeba nevěru… nemůžeme potrestat to dítě za chybu někoho jiného. Pro něho je to milující táta, máma nechápe proč by o něj mělo přijít, když jemu nikdy neublížil/a, je to strašně těžké, strašně, ale zkuste to. Děláte to pro ty děti, i když to bude stát strašně sil a potoky slziček.

Podle mě by to nemělo vypadat tak, že dítě je od neděle 4 odpoledne u mámy a další neděli ve 4 jde k tátovi. Myslím, že by dítě mělo oběma světy přirozeně proplouvat, ale neexistuje v žádném případě, tady mi zakázali počítač jdu k mámě… NEEXISTUJE!!!!!

Můj/náš příběh začal před 4 lety, dnes už manžel. Pracuje v pojišťovně, protože jsem pojišťovnictví studovala a hledala jsem praxi, našla jsem si ji přes známe u něho. 1. den co jsem nastoupila, mi řekl, ať přijdu za 14 dní v pátek, že mi vše podepíše a kdyby mě někdo sháněl, řekne, že jsem s kolegou na jednání, bože já ho """milovala""" 🙂, přišla jsem v pátek, to jsem už od známých věděla, že se odstěhoval od manželky, co se zamilovala do šéfa, zrovna hráli v rádiu nějakou písničku, jen tak u vyplňování papírů, říkám jí u toho jsem se včera učila... zvednul oči a říká: "Já na škole nic jiného při učení neposlouchal" bum prásk jiskra a bylo. 🙂

Při prvním seznámení s nejstarší Verunkou tehdy 8 let mi pozvracela  v autě ruce (jeli jsem pro ni k tetě, protože jí nebylo dobře). Super. 🙂

Další oťukávání probíhalo u koní, kde se do mě zamilovala prostřední  Tea tehdy 4 roky, a Sašence  tehdy 2 roky, jsem byla volná, hlavně že vidí koně 🙂

Dneska bych se s vámi ráda podělila o to, jak jsme učili naše děti bruslit na ledních bruslích. Obecně u nás platilo, že čím dříve se dítě začne věnovat nějaké činnosti, tím si ji dříve osvojí.  S bruslením na ledních bruslích lze začít již v předškolním věku dítěte.  Většina dětí postrádá pud sebezáchovy a tím pádem se do většiny věcí pouští bez rozmyslu. Z tohoto důvodu je nutné dbát na správné vybavení a vyzbrojení.  

Spousta rodičů, ve snaze ušetřit peníze pořídí dítěti brusle až o několik čísel větší. To je jedna ze základních chyb. Dítě, které v bruslích „plave“ nemá cit v noze a spíše si osvojí špatnou techniku bruslení. Je to stejné, jako když si koupíte větší boty. Další nezbytnou věcí je vhodný oděv. V první řadě je třeba dbát na to, aby dítě bylo v teple. Pokud mu bude zima, spíš si vybuduje negativní vztah k bruslení. Hned v řadě druhé je nutné, aby se dítě v oblečení mohlo pohybovat. Když bude „nabalené jako pumpa“, těžko se vůbec samo z ledu zvedne.

Když máme vyřešenu výzbroj i výstroj, můžeme se směle pustit do výuky. Zde je třeba uvést, že ke každému dítěti je nutné přistupovat individuálně. Každé dítě je jiné a to, co platí pro jedno robě ještě neznamená, že je to dobré vždycky. Začneme pár minutami teorie s názornými ukázkami.  Mně se kupříkladu osvědčilo postavit dítě na brusle, stoupnout si před něj, čelem k němu, chytit ho za ruce a vysvětlovat techniku odrážení. U ledních bruslí se zpravidla dítě tolik nebojí jako u bruslí kolečkových, kdy hrozí známý „silniční lišej“.  Pokud jste s ratolestí na zimním stadionu, je výhodou možnost přidržování se mantinelů. Pokud jste na rybníku, musíte jako mantinel zafungovat vy sami. Nekřičte na svou ratolest, když po prvních deseti minutách nezvládne čtverné skoky. Tím mu bruslení tak akorát znechutíte a váš dáreček udělá všechno proto, aby se už na brusle postavit nemusel. Ukažte mu, že ani vy nejste mistr světa a uvidíte, že i tento sport může být velká legrace.

Tahle metoda se nám s manželem osvědčila nejvíc. Navíc, jak už jsem zmínila výš, byla to náramná legrace. Umí už vaše děti taky bruslit nebo to budete letos zkoušet poprvé? 🙂

Zdroj: Slune-cz.cz

 Víte, že:

• hmotnost obuvi se při chůzi zvyšuje 2x, při běhu 6x
• noha se během dne mění o 10 %, tzn. 1 velikostní číslo
• dítěti roste noha neustále, proto je nutné nohu dítěte měřit každé 3 měsíce
• u dívek noha roste do 14 let, u chlapců do 16 let
• během života se chodidlo 300 milionkrát ohne, natáhne a stáhne, a přesto zůstává funkční
• u štíhlých lidí se noha během dne prodlužuje, u silných rozšiřuje

• průměrný člověk udělá za den asi 10000 kroků, za rok ujde v průměru okolo 3200 km, během svého života ujde vzdálenost, jako by obešel čtyři a půlkrát zeměkouli
• každé chodidlo je za den vystaveno tlaku okolo 500 tun
• žádní dva lidé nemají stejná chodidla, dokonce ani obě chodidla jednoho člověka nejsou přesně stejná. Otisky chodidel jsou také jedinečné a po celý život zůstávají stejné.

Něco z historie

• starověcí Egypťané při bolestech hlavy inhalovali kouř z doutnajícího sandálu
• v koloniální Americe se na bolestivé břicho pokládaly těžké holínky
• v různých koutech světa se na ochranu proti zlu nosily amulety ve tvaru boty

Pro více informací klikněte zde.

Od konce října dostávám co pár dní stejnou otázku: „Kdy už budou Vánoce, mami?“ Děti se těší na stromeček, na dárky, na pohádky… Čas do Vánoc jim připadá nekonečně dlouhý. Abychom si jej zkrátili, vyrábíme spolu různé předměty, které nám Vánoce a zimu připomínají.

   Stačí mít po ruce barevné papíry, nůžky, lepidlo, skořápky ořechů a kukuřici resp. popcorn. Jednoduchou dekorativní klasiku představují vánoční řetězy. Nejjednodušším typem jsou pospojované papírové kroužky, které zvládne i tříleté dítě. Několik barevných papírů nastříháme na tenké proužky, případně necháme projet skartovacím strojem. Upravíme délku dle vlastního vkusu, na jednom konci aplikujeme lepidlo, proužek stočíme, přitiskneme k druhému konci a necháme zaschnout. Další pruh provlékneme vzniklým kruhem a postupujeme stejně. Zanedlouho nám takto naroste řetěz jedna báseň. Dalším oblíbeným papírovým řetězem je řetěz překládaný. Dva pruhy papíru k sobě přilepíme na jednom konci tak, aby spolu svíraly úhel 90°. Pak střídavě překládáme jeden přes druhý, čímž nám vzniká jakási harmonika. Papír nastavujeme dle potřeby dalšími a dle zvolených barevných kombinací pak získáváme zajímavé ozdoby na vánoční stromek či jen tak pro zavěšení kamkoli. Jiným oblíbeným vánočním řetězem je řetěz jedlý, vyrobený z popcornu navlečeného na nit. Doporučuji až pro starší děti, jimž lze do ruky svěřit jehlu.

   Skořápky vlašských ořechů jsou dalším výborným materiálem pro výrobu ozdob. Opatrným louskáním, resp. otevíráním ořechů špičkou nože získáváme neporušené poloviny skořápek, které pak umisťujeme například na plato od vajec, aby se nám jednotlivé poloviny nepomíchaly. Vezmeme zlatou stuhu nebo zlatý či stříbrný provázek, uděláme očka pro zavěšení (konce svážeme jednoduše uzlíkem), konce umístíme mezi dvě půlky skořápky, kterou jsme po obvodu natřeli lepidlem, a obě části přitlačením spojíme. Vznikne nám krásná přírodní ozdoba na vánoční stromek, kterou můžeme ponechat v přírodním stavu, přelakovat bezbarvým lakem nebo nabarvit.

   Ať už budou ořechy přírodní nebo zlaté, vždy budou originální. A stejně jako vlastnoručně vyráběné řetězy budou domácí vánoční stromek zdobit lépe a přinášet větší radost, než sebedražší ozdoby kupované.

Zdroj: Slune-cz.cz