Jakmile se našim dětem přestaly nehty samy odlupovat, což bylo pár měsíců po narození, bylo nutné začít rostoucí nehty zkracovat cíleně. Coby prvomatka jsem se při pohledu na štípačku na dětské nehty a drobnou ručičku miminka orosila a vyschlo mi hrdlo. Jak ostříhat a nezranit, zvlášť když sebou mrně tak mrská. Pomocníka jsem doma neměla žádného, tak jsem raději počkala, až dcerka usne. Spala tvrdě, takže se nebránila a nehrozilo, že ji zraním.  Časem jsem získala jistotu a bála se méně. Jak beruška rostla, stávalo se, že se při stříhání probudila a byla překvapená, co se děje. Zkusila jsem nasadit šibalský výraz, ukázala štípačku na nehty, povytáhla obočí ve stylu: „Počkej, bude kouzlo!“, nadšeně zahlásila: „Cvak!“ a ukázala ustřižený nehet. Než se dcerka stihla podivit, co to máma vyvádí, bylo po všem. Opakovaný vtip ale přestává být vtipný, takže jsem musela brzy opět zvolit novou taktiku. V roce věku dcerky jsem obvykle stříhala a pilovala nehty nejdřív sobě, potom jí. Viděla, že to nic není, stříhání a pilování nebolí a že to je pro maminku nejspíš zajímavá hra a velká zábava. Chtěla se taky zúčastnit. A kromě „Cvak!“ jsem začala zařazovat další citoslovce, například „Bác!“,  „Bum!“, „Jůůů!“ nebo „Jupí!“. Dcerka se při každém zvolání začala řehnit a prstíčky mi pak podstrkovala sama a ráda v očekávání dalšího legračního slovíčka. Jen s nožičkama jsme měly vždy problém – dcerka byla a je velmi lechtivá. Musela jsem pevněji držet, aby štípačky nesklouzly a já ji nezranila. Pro jistotu jsem měla vždy po ruce tampónek a dezinfekci.
Ve věku dvou let už dcerka utíkala sama pro štípačky, kdykoli jsem zavelela, že jdeme stříhat nehty. Dávala jsem jí vybrat, který prst půjde na řadu první a který přijde na řadu později. Učily jsme se tak spolu i jména jednotlivých prstů. „Který půjde dřív – palec nebo malíček?“
V pěti letech si začala nehty stříhat sama za mého dozoru. V čerstvých šesti letech už jen kontroluji výsledek – ke spokojenosti obou.

Zdroj: Slune-cz.cz

19. 6. 2014 e-mail

Dobrý den,

Chtěla bych napsat o své zkušenosti s plenkami Bamboolik. Začali jsme je používat hned po šestinedělí, nejdříve jsem měla trošku obavu jak to budeme zvládat, ale po pár výměnách byly mé obavy pryč, protože plenky jsou skvěle vypracované a poskládání je díky patentkám úplně jednoduché - vše do sebe krásně zapadá. Přes den používáme základní plenku a krátkou vkládací a na noc dáváme základní a batolecí plenku a pro pocit sucha přidávám flísovou separační plenečku.Co nejvíce oceňuji, je to, že když Kubíčka po třech hodinách přebaluji, má zadeček krásně suchý a voňavý - i načůraná plenka voní, což se u jednorázovek říct nedá. A i praní je vpohodě, i úplně pokakaná plenka se na 60stupňů krásně vypere.Plenkování si užíváme, Kubíčkovi je nyní devět týdnů a baví nás si vybírat jestli dáme kalhotky zelené či bílé s dinosaurama,fialové se sovičkama a nebo hnědé s opičkama. Tatínek si zase nejvíce oblíbil Plenky AIO vše v jednom - dinosauři u nás frčí 🙂 ale umí poskládat i základní plenky. Stačilo jednou ukázat a pak to okomentoval, že poskládat plenečku je tak jednoduché, že by to zvládlo i dítě.A asi jako každé mamince mi dělá dobře, když Kubíčka někde přebalujeme obdiv všech okolo, jaké máme krásné plenečky a jak Kubíčkovi sluší.Na závěr bych jen chtěla říct, že plenky Bamboolik všem vřele doporučujeme.Zasílám pár foteček spokojeného Kubíčka 🙂Veronika a Kubíček Netoličtí

23. 4. 2014 e-mail

Pěkný den paní Věro,

na tréninkové kalhotky se vyplatilo počkat. Jsou fakt skvělé. Vše, co mi vadilo na původním modelu je zde odstraněno. A to i ty předtím byly to nejlepší, co jsem našla a to jsem hledala opravdu dlouho. Mám téměř bezplenkové mimčo a vaše tréninkovky jdou skvěle používat i jako plenky, které se rychle přebalí. A teď vypadají ještě vymakaněji 🙂 Díky.

Monika Vondrášková

Pro nákazu žloutenkou typu A je typický tzv. fekálně-orální přenos. Virus se z organismu vylučuje stolicí a může být přenesen přímo, např. špinavýma rukama, od osoby k osobě nebo nepřímo kontaminovanou vodou, potravinami či dalšími znečištěnými předměty.

Virus žloutenky typu A je velmi odolný vůči vlivům zevního prostředí. Při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce několik let. Virus dokáže zničit pětiminutový var, teplota 60 °C ho zničí až po 10 hodinách. V domácnosti lze virus žloutenky A spolehlivě zničit dezinfekčními přípravky s obsahem chlóru, kyseliny peroctové nebo s vyšší koncentrací alkoholu. Důležitou prevencí proti šíření onemocnění je důsledné mytí rukou. Ke snížení rizika přenosu hepatitidy typu A je důležitá také přísná hygiena při práci s potravinami.

Pokud máte obavy z možné nákazy žloutenkou typu A, poraďte se s ošetřujícím lékařem.

Více informací o žloutence naleznete na www.vakciny.cz.