Ve třech letech už se naše děti při nákupech dožadovaly „korunek“, aby mohly samy zažít pocit vlastní důležitosti, že to jsou ony, kdo vytahuje peníze a platí. Cenu peněz sice znát nemohly, ale věděly, že když venku najdou na zemi minci, nepatří tato do koše, ale do peněženky, a je možné si za ni později něco koupit.
Vědí také, kde se co kupuje. Kam chodíme pro potraviny, kam pro drogistické zboží, kam zajít, pokud potřebujeme koupit květiny. Vědí, že existují obchody, kde mají vše výše uvedené na jednom místě, a vědí také, že v menších obchodech s jedním druhem zboží mívají větší výběr.
Mezi třetím a čtvrtým rokem už se s mincemi v ručičkách samy hrnuly do pekařství, aby si koupily oblíbenou pochoutku. Vysvětlila jsem jim, že musejí počkat ve frontě, až na ně přijde řada, pak pozdravit a nahlas a srozumitelně požádat o to, co chtějí. Musejí mluvit zřetelně, aby jim bylo rozumět, a dívat se přitom paní prodavačce do očí, případně očima vyhledat to, co si přejí koupit, přes sklo pultu ukázat a paní prodavačku tak na produkt navést. Jakmile paní prodavačka oznámí cenu, mají podat peníze, počkat na drobné, poděkovat, vzít zaplacené zboží, rozloučit se a odejít.
Může se stát, že paní prodavačka požadované zboží nemá. Pak musejí mít dopředu rozmyšleno, zda si budou přát něco jiného, nebo zda raději poděkují a odejdou s prázdnou.  Nesluší se stát, přemýšlet a zdržovat tak ostatní. Samy by si jistě nepřály, kdyby je někdo dlouhým rozmýšlením zdržoval.
Pokaždé jsem při jejich „samostatných nákupech“ stála hned vedle nich, a pokud došlo k zádrhelu, zasáhla jsem. Občas samou trémou zapomněly děti pozdravit, jindy by nechaly na pultě zaplacené zboží. Vždy to ale nakonec dobře dopadlo. Dcera v čerstvých šesti letech nakoupí bez problémů sama, syn ve třech letech s dopomocí, nápovědou. Oba si to ale náramně užívají a já jejich pokroky sledují s pocitem uspokojení.

Zdroj: Slune.cz-cz

Ahoj!

Zveme Tě na setkání maminek-koníkovek v Třebíči, spojené s dětskou burzou 🙂

Kdy?

Ve středu 2. dubna mezi 13:00 až 15:30

Kde?

Třebíčské “mateřské” centrum v Třebíči  (Fr. Hrubína 753, areál bývalé MŠ)  http://mapy.cz/s/9tuD

Že se jídlo v lednici a ve spíži nezjevuje samo od sebe, vědí naše děti už od dob batolecích. Aby bylo doma co jíst, je potřeba jít nakoupit a jídlo domů přinést.
Proces plnění spíže začíná doma. Napíšeme na papír, co nám doma chybí, na co máme chuť, rozhodujeme se, jaká jídla budeme v následujících dnech vařit, a sepíšeme, jaké suroviny k jejich uvaření potřebujeme. Děti tak třeba vědí, že k rajské omáčce je zapotřebí koupit čerstvá rajčata, rajský protlak a koření nebo že na výrobu palačinek potřebujeme mléko, mouku, vejce a olej na smažení. V obchodě pak oba, pokud dosáhnou na správnou polici, přinášejí do vozíku jednotlivé položky ze seznamu. Je to pro ně nejen hra na nakupování, ale také trénink paměti – ani jeden z nich ještě neumí číst, takže si musejí vybavit, co jsme s mou pomocí na papír napsali. Občas se mě ptají, proč kupuji konkrétní produkt, a ne jiný, který je umístěný hned vedle. Pronikají tak pomalu do světa konkurenčních výrobků, cen a složení. Dozvídají se, že některé věci stojí více, jiné méně peněz. Že některé věci nám chutnají, zatímco stejný výrobek vyrobený jinou společností nám nechutná.  Někdy volíme levnější výrobek, abychom si za ušetřené peníze mohli dopřát něco jiného, jindy volíme výrobek dražší, protože je kvalitnější nebo pro nás zajímavější. Vědí, že na závěr nákupu musíme vyložit vše z vozíku na pojízdný pás, nechat paní pokladní zboží namarkovat, věci naskládáme do tašek, zaplatíme, poděkujeme, rozloučíme se a odcházíme. Zhruba od dvou a půl let měli oba tendenci mi pomáhat vyskládat zboží na pás. Občas zkusili přidat i něco svého, například čepici nebo hračku. Hned jsem jim vysvětlila, že to jsou věci, které nám již patří, za které nebudeme platit, protože už našimi jsou, nemusíme je tedy kupovat.
Děti bedlivě sledují, co dělám a jak se chovám. Pokud něčemu nerozumějí, zeptají se a očekávají odpověď. Ne vždy ji dostanou hned, ale k průběhu nakupování se vracíme i cestou domů.  Děti spolu s nabytými informacemi získávají i větší sebedůvěru a jistotu při pohybu v obchodě.  A pomalu se připravují na to, že budou brzy schopné nakupovat i samy.

Zdroj: Slůně-cz.cz