Zařizování dětského pokoje se může zpočátku zdát jako neřešitelný problém. Obavy však nejsou na místě. Dnes nám obchodní domy nabízejí široký výběr dětského nábytku. V prvé řadě musíme myslet na to, že tato část bytu se bude několikrát měnit. Dítě roste, a tomu bude nutné přizpůsobit také interiérové vybavení pokojíčku.

Abychom dokázali dětský pokoj dokonale zařídit, budeme muset znát jeho rozměry. Pro jedno dítě bychom měli vyčlenit prostor o výměře 8 m2. Při dvou dětech se doporučuje 12 m2. Na podlahu je nutné umístit měkký povrch, nejlépe v podobě koberce. Při dnešním trendu plovoucích parket doporučujeme hrací koberec, který je nelépe umístit nedaleko okna, aby si dítě hrálo na přímém denním světle.

Postel je pro dítě stejně důležitá jako pro dospělého. Specifikem dětských postelí je velikost. Děti samozřejmě rostou, čemuž musíme přizpůsobit i velikost lůžka. Batolatům stačí postýlka s rozměry 140 x 70 cm. V době vývinu dítěte je vhodné věnovat zvýšenou pozornost jeho páteři, aby v pokročilém věku netrpělo zdravotními problémy. V raném věku tedy ukládejte své dítě do stabilní postýlky, kterou je vhodné doplnit molitanovými zábranami a pohodlnou matrací. V předškolním věku je nutné zajistit budoucímu studentovi klasickou jednolůžkovou postel s kvalitní matrací a roštem. Aby páteř netrpěla, je nutné vybrat matrace opravdu důkladně. Pokud si nejste jistí, jaký typ je opravdu nejvhodnější, stačí je vyzkoušet v obchodních domech Kika nábytek, kde naleznete jejich široký výběr.

Kromě samostatné postele nesmí školákům v jejich království chybět psací stůl s odkládací plochou, ergonomickými a polohovatelnými židlemi, či police na odkládání učebnic. Denní světlo je stejně jako při v případě malých dětí důležité i pro školáky. Proto je ideálním místem pro psací stůl prostor pod oknem. Ulehčí jim to psaní úloh a učení, při kterém si nabudou tak namáhat zrak. Mnohé děti však tvrdí, že se jim lépe učí večer. V tom případě je dobré mít v pokoji kvalitní umělé světlo, které osvětluje celou plochu stolu, nikoli pouze tu část, kde se nacházejí např. učebnice nebo sešit. Ostatně, důkladně osvětlena by měla být celá místnost, a světlo by přitom mělo být regulovatelné.

K psacímu stolu patří zákonitě také židle. Dbejte zejména na to, aby po dobu jejich užívání měly děti nohy vždy položené na zemi. Přispívá to k správnému sezení, kterým si děti nekřiví páteř. Ale jak známe naše děti, často sedí zkroucené jako paragraf. Zkuste se tedy zaměřit na ergonomicky tvarovaná a polohovatelná křesla. Na nich budou vaše dětičky vysedávat komfortně, a dokonce se budou moci bezpečně houpat, což každé z nich jistě uvítá.

Stylová kombinace moderních polic v různých barvách oživí dětský pokoj k nepoznání. Kromě estetické funkce bude mít i praktickou úlohu. Existuje mnoho druhů, jak ve čtvercovém tvaru, tak v klasickém policovém zhotovení. Učebnice a sešity tak budou mít konečně své místo a nenajdete je pohozené někde pod stolem či židlí. Výzdobu dětského pokoje můžete doplnit i různými druhy tapet a dekorací. Je samozřejmé, že školákovi nezdobíme pokoj třeba růžovými slony, to by ho příliš nepotěšilo…

Poučena z literatury i od pediatra, čekala jsem na prořezání prvního mléčného zoubku své dcery vyzbrojena masážními silikonovými návleky na prst a speciálními dětskými zubními kartáčky pro toto období a těšila se, jak budu o chrup naší prvorozené pečovat.  Měla jsem představu, že bude naše ratolest nadšením příst, až jí budu masírovat jistě bolavé nateklé dásně, a ochotně bude spolupracovat. Chyba lávky! Dceři, v době prořezávání prvního zubu sedmiměsíční, byl sice můj pokus o masáž příjemný, leč nehodlala se dlouho spokojit s pasivní rolí, kterou jsem jí přisoudila, a rozhodla se brzy čištění převzít do svých rukou. A hned o měsíc později nám to předvedla. Silikonový návlek na prst ji nezaujal, ale po kartáčku s masážními hrbolky se vrhla s nečekanou vervou a začala jím šmidlat v pusince s takovou razancí, až jsem se bála, aby neskončil moc hluboko. Byla ale šikovná, a jakmile se blížila ke kořeni jazyka, kde pohyb kartáčku vyvolával dávivý reflex, stáhla se zpátky a pokračovala dál v „čištění“. Největší radost měla, když jsme si zuby čistily obě zároveň. Snažila se napodobit, co uviděla u mě, a zcela zřejmě měla radost, že nám to spolu tak pěkně jde.  S rostoucím počtem prořezaných zubů se doba čištění začala prodlužovat a malou zubejdu přestávala k mému zklamání  dentální hygiena bavit. Jednu dobu jsem musela vydávat roztodivné zvuky a křivit obličej do směšných grimas během čištění vlastního chrupu, abych dceru motivovala k nápodobě, ale i to po čase přestalo zabírat. Holčička se dostala do věku dvou až tří let, kdy se rozhodla předvést v praxi období vzdoru. Museli jsme pro čištění zubů zvolit jinou taktiku. A tak nastoupila pohádka O holčičce, která si nechtěla čistit zoubky.  Vymyšlený příběh o nepořádné holčičce, která si odmítala čistit zoubky tak dlouho, až se jí v zoubku usídlil zlý červík Kaz, který jí vyvrtal do zubu páchnoucí a bolavou dírku, s níž se musí k panu zubaři, aby ten následně zlý Kaz vyhnal vrtačkou a plombičkou, zabral.  Zlého červíka v zoubcích mít nechtěla, tak se začala zase snažit a ochotně si nechala zuby dočišťovat.  S postupujícím věkem i tato pohádka začala ztrácet na účinnosti  a bylo načase přejít na nějakou další.  Pohádka od Josefa Čapka s názvem O klukovi, který se tuze bál pana doktora (Čapek, J.: Povídejme si, děti. Praha 1986, str. 56) mi připadala příliš drsná i pro tehdy čtyřletou holčičku, tak jsem si ji nechala zatím v záloze, a ke slovu se dostala pohádka Žlutice zubatice od Betty MacDonaldové (MacDonaldová, B.: Všechno nejlepší, paní Láryfáry! Praha 2007, str. 35), která nám ve chvílích ochabujícího nadšení a lenory vedoucí k nechuti si čistit pořádně chrup pomáhá dodnes, kdy je dceři téměř šest let. Každé dítě a každý věk si žádají jiný přístup. Ten náš zatím nese ovoce. Jaký je ten váš? 

Zdroj: Slune-cz.cz