Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Dotyky jsou pro naše tělo a psychiku důležité stejně jako třeba pití vody nebo spánek. Zkuste někoho hladit ne jednou, dvakrát, ale delší dobu a vložit do toho to nejlepší co v sobě máte. Dávat a přijímat... Je to krásný pocit pro obě strany 🙂 Jak moc si to užívá jedna malá sovička?
https://www.facebook.com/heatworld/videos/vb.33...
Pokud jedete od Prostějova, projedete Protivanov,..., Valchov a sjedete velký, ale opravdu velký kopec, dostanete se dolů do Boskovic a hned se v horizontu mírně doleva objeví panorama hradu. To je ten moment, kdy si říkám a jsem "doma" 🙂
Na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny se ve výšce 460 metrů nad mořem vypíná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu. V současné době je hrad v majetku Mensdorff - Pouilly. Z původně mohutné stavby se dochovalo torzo hradního paláce nabízející impozantní výhled do zdejší malebné krajiny. Technickou zajímavost představuje 26 metrů hluboká studna poháněná dřevěným šlapacím kolem, jediným funkčním v republice.
Stačí zaparkovat na náměstí anebo v přilehlých ulicích, kde dostatek parkovacích míst a pak vás čeká příjemná procházka kolem zámku a skleníku, vzhůru nahoru. Nebojte se, není to velká štreka, navíc se jde pod stromy, takže v parnu je to příjemná procházka. Hned nahoře se před vámi rozprostírá okrouhlá hradní věž s renesančním cimbuřím.
Hrad je velmi fotogenický a máte z hradeb nádherný pohled na Boskovice i přilehlé vesničky a lány, lesy, pole🙂
Na hradě jsme byli i s kočárkem, na některé stanoviště jsme se s ním nedostali, nechávali jsme ho vždy dole a vše si prohlédli. Jediný velký mínus shledávám v tom, že hrad není v noci nasvícen, je to velká škoda.
Webové stránky na hrad jsou: http://www.hradboskovice.cz/info.htm
Nemate nekdo nějaké prasky na dobrou náladu? Posledni dobou se mi nejak nechce smat.. Mam pocit ze od lonskeho roku se nam, az na to ze se mala narodila zdrava, (i kdyz i ten porod nam zkomplikovali a propouštění domu tez)nic nevede. Vsechno na me pada, se rozpadá, co bezdetne kamosky zjistili, ze se dvema malymi detmi si tu kavu v klidu se mnou nevypiji, tak se prestaly ozyvat, nektere se na malou ani neprisly podivat, s temi s detmi to horkotezko davame dohromady a kdyz tak stejne kmitame kolem deti, manzel porad v praci, volny nebo spolecny cas 0 a me je proste smutno ☹
Můj běžecký deník
Jsem jen já, vítr fouká, slunce svítí a nohy běží. Cítím, jako bych se odpojila od těla, které je jen dopravním prostředkem, vezoucím mě krajinou. Pozoruji přírodu kolem sebe a usmívám se, všechno to tady a teď miluji, nejde to jinak. Cítím se tak úžasně, ačkoliv o tom nepřemýšlím. Vlastně nepřemýšlím o ničem. Mám hlavu úplně prázdnou. Vnímám každým kouskem svého těla. Jsem v úplné přítomnosti sama se sebou. Nad hlavou mi krouží dvě káňata a já mám pocit, že letím s nimi. Sdílím jejich volnost, kterou si dopřávají díky křídlům a já díky svým nohám!
Běhám už třetí rok s čím dál lepším pocitem, že dělám něco jen sama pro sebe. Radost z rostoucí kondičky a toho, že jsem se dokázala rozhoupat a odmítla sledovat program, že na sport není v mém životě čas. Od běhu nic nečekám. Běžím jen, abych se proběhla, abych utekla na chvíli před všemi, za kterými se zas budu na zpáteční cestě těšit.
Můj styl je běžecký anarchismus. Nemám totiž sladěné Adidas nebo Nike vybavení a nesleduji také žádnou běžeckou školu, ani trendy. Nějak necítím, že by to bylo podstatné. Běžecké legíny a kraťasy jsem si pořídila, až když se mi v létě v místě tření oprudily stehna, což je prý klasika, když trochu běháte. A tak jsem poté naklusala do Lídlu ukořistit běžecké kalhoty. Běhám bez sluchátek v uších, bez chytrého mobilu připevněného na paži, bez speciálního běžeckého vybavení (i když to už není až tak úplně pravda), ale s radostí nadšence, který se za každou cenu nežene za zvyšováním své výkonnosti, ale běhá jen tak ve starých teniskách, na kterých už je vidět stopa času i vlezlé antuky z jejich původního určení. Nemám s sebou žádný přístroj, který měří tepovku nebo uběhnuté kilometry a nepotřebuji se na FB chlubit trasou, kterou jsem zrovna uběhla. Sleduji krajinu kolem, zvířata a rostliny a jsem v sedmém nebi, když mě doprovází ptáci a srnky křižují cestu. Úsměv na mou tvář přijde „jen tak“. A o to „jen tak“ si patřičně hýčkám.
Líbí se mi pocit, když plná sil vyběhnu z domu a nesnáším ten, který se dostaví záhy, a to, že to dneska nějak nešlape. Zbožňuji, když to překonám a nechám nohy dělat svou práci a vypnu hlavu. Jen běžím a medituji v pohybu. Jsem tam jen já se vším, co mám. Svoboda ve volné krajině. Šumění větru v uších, pot stékající po tvářích a ten výhled při západu slunce! Východ se mi ještě nepodařil! 🙂
Běžecká sezóna pro mě začíná v dubnu a končí v říjnu. V zimě zatím neběhám, musela bych nakoupit oblečení a naučit se správně dýchat nosem, a to ještě úplně nepřišlo. Ale něco navíc přeci jen přišlo. Vloni v létě se dostavila bolest!
Běžím a najednou ucítím nepříjemně stupňující se pocit v koleni, který začíná vystřelovat do lýtka, otáčím to raději domů, když mou nohou najednou projede tupá bolest, pod kterou se mi podlamují kolena. Zpátky dojdu silou vůle pomalým pajdavým krokem se slzou lítostí v oku. Za brankou se svalím a nemůžu udělat ani krok. Nemůžu ohnout nohu! Jsem úplně paralyzovaná. Co se mi to stalo?
Až vám něco přijde v bublinkové obálce - nevyhazovat! 🙂 Je to skvělé!
http://www.mklife.cz/2016/05/bubliny-kam-se-pod...
Se zvedám z gauče a najednou taková tlačivá bolest na pravé straně břicha, tak si lehnu a vykoukne na mě toto :D poprvé to mám tolik :D a aby toho nebylo málo, tak začala kopat😁 😍
Jsou šťastní lidé blázni?
Další článek z „dílny“ mojí nejstarší dcery🙂
Mám ráda lidi. Ráda je pozoruji, ráda se s nimi bavím a ráda zkoumám jejich myšlenky, názory a ideje. Baví mě poslouchat jak mluví a ráda se zapojuji do diskuzí, i když už možná ne tak bezhlavě. Jsem totiž docela horká hlava a dřív jsem žila v tom, že každému musím říct svůj názor, ať ho slyšet chce nebo nechce. A úplně nejlíp mi dělalo, když s mým názorem nakonec souhlasili. Jasně, teď už vím, že je to nesmysl. A tak se snažím raději poslouchat. A přiznám se, že občas poslouchám i rozhovory cizích lidí, kteří sedí třeba u vedlejšího stolu. Připadá mi smutné a zarážející, jak negativně někteří přemýšlí.
Podle mě existují jen tři typy lidí. Lidé šťastní, nešťastní a ti, kteří jsou nešťastní, ale snaží se s tím něco udělat.
Poslední dobou se mi stává, že potkávám lidi, které jsem už dlouhou dobu neviděla. Spolužáky ze základní a střední školy, kolegy z mých předchozích zaměstnání, známé z mého dětství . Moje první otázka většinou zní – „Jak se máš?“. Mnoho z nás se ptá ze slušnosti, protože to máme zautomatizované nebo prostě jen, aby řeč nestála a konverzace se mohla dále rozvíjet. Ale víte co? Mě opravdu upřímně zajímá, jak se mají. V tom nejlepším případě mi začnou vyprávět o tom, jak jsou spokojení, šťastní, jak skvělou práci mají, kde všude byli co viděli….v tom horším, a bohužel dost častém, případě spustí o tom, jak chodí do práce, kterou nemají rádi, jak je štve co se děje ve světě. Jaký jsou lidi zrůdy a oni jsou ti největší chudáci, kteří ne a ne najít štěstí. Jak je bolí tohle a tamto a jak jim další člověk zlomil srdce. Samozřejmě i je, některé taky možná upřímně, zajímá jak se mám já. A víte jaká je moje nejčastější odpověď? „Mám se výborně!“
Mně totiž doma vždycky říkali, že dobře je za 3 a s tím já se prostě nespokojím.Jasně, člověk nemůže být pozitivní každý den a za každé situace. Ale je jen na něm, jak často a jak moc šťastný bude.
Když si vyslechnou moji odpověď následuje jejich „a jak to? Ty se máš výborně? Já se chci mít taky tak.“
Když jste unavený radši nic nedělejte. Já si dnes malém místo aviváže nalila do nádržky domestos :o a zrovna tmavé prádlo to by nedopadlo dobře :D :D
Prostě nemůžu mít štěstí. Včera radost ze //. Následná šílená bolest v podbřišku a dnes jsem totálně bez příznaků. Prsa nebolí, nezvracím, únava taky není a špiním. Takže každou chvilku čekám, kdy se mi to rozjede. Už potřebuji naději, že se fazolka udrží. Nevím, co mám dělat víc, beru vitáminy, šetřím se a je to k ničemu. Kde má člověk pořád brát sílu? Snažím se myšlenku na potrat odehnat, ale víc než radost z // mám strach, že zase odejde. V jednu chvíli si řikám, to zvládnu a potom na mě padne šílená beznaděj. Chudák přítel, prožívá to semnou snaží se být u mě a podpořit a kdo podrží jeho? Komu se má svěřit, co ho trápí? Mě to neřekne, bojí se, že budu ještě víc smutná než jsem...
5 mýtů o dětech - opravdu je to dnes tak strašné?
S Ivanou Procházkovou, spoluautorkou knihy S láskou i rozumem jsme si povídaly o ledasčem. Hlavně o emoční intelingenci, ale také o mýtech, které v souvislosti s dnešními dětmi zaznívají. Někdy více a někdy méně. Znáte to, jak babičky říkávají..za nás bylo všechno lepší. I ty děti. Co k tomu dodává Ivana? „Děti jsou prostě jen takové, jakými je my vědomě či nevědomě učíme být.“
Ivana Procházková vystoupí v úterý 17. května na konferenci "Vychovávejme své dítě aktivně, věnujme mu přítomný okamžik" v kině Lucerna (od 9 do 17 hod.). A bude to stát za to 🙂 Přijďte a zatím si přečtěte 5 mýtů, které o dětech kolují. Jak je to doopravdy?
Mýtus č.1: Děti už nemají žádné dětství
Všichni kolem sebe slýcháme, jak děti jsou pouze zavřené doma, hrají si s počítačem, tabletem a nemají zájem o to, aby se scházely a hrály si spolu. Velký omyl, děti by si spolu hrály od určitého věku moc rády, ale my jim to nedovolujeme, organizujeme jim jejich volný čas natolik, že vlastně ani žádný nakonec nemají. A když mají, nenecháváme je si ho užívat po jejich.
Mýtus č. 2: Děti vůbec nechodí ven
Znáte dítě do 3 let, které by raději bylo zalezlé doma než venku? Já tedy ne. A to za každého počasí! Ať prší, mrzne, svítí slunce. Děti to přirozeně táhne ven, to my dospělí jsme se začali zavírat do domů a ven je pouštíme pouze v případě, že se chce nám.
A utrmáceni se vracíme zpět ke Klatovům:
Chudenice (zámek, park, arboretum, rozhledna)
• Zámek Lázeň sv.Wolfganga
Vrch Žďár byl od pradávna kultovním místem starých Keltů, Slovanů a později také křesťanů. Prameny pod ním byly považovány za posvátné a léčivé a snad již dávní obyvatelé Chudenicka různých kultur je uctívali.
Bylo jen otázkou času, kdy se místu vývěrů dostane větší pozornosti. Stalo se tak za majitele chudenického panství Františka Josefa hraběte Czernina z Chudenic, který roku 1728 objednal u významného českého barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky, který byl také autorem plánů nového kostela sv. Wolfganga na vrchu Žďár, projekt kapličky. Kaple byla postavena nad prameništěm při jižním úpatí vrchu Ždár a měla jednoduchý čtvercový půdorys uprostřed se studánkou a byla zakryta zvoncovou střechou. Její stavba probíhala od března do října 1728.
Místo se stalo velmi oblíbeným a poutníci ke kapli chodívali nejen během poutí od kostela sv. Wolfganga po schodech, které jsou dodnes patrné. Pravděpodobně již tehdy se uvažovalo také o stavbě lázní, s nimiž se v písemných pramenech setkáváme poprvé roku 1783, jako s pronajímanými panskými lázněmi. Roku 1786 se poprvé setkáváme s názvem „Badhaus“, tedy lázeňský dům. Předpokládá se, že zde tehdy stála jen dřevěná budova. Pro stále větší zájem lázeňských hostů proudících do Chudenic byla v letech 1792-1794 za Jana Rudolfa hraběte Czernina z Chudenic postavena nová, zděná lázeňská budova, která pohltila původní kapli. Areál byl doplněn o budovu koníren. Existence zahrady je poprvé potvrzena v popisu areálu lázní z roku 1799.
Kromě poutníků těšilo se toto místo stále větší oblibě také u Czerninů. Již v roce 1819 bylo pro Eugena I. hraběte Czernina z Chudenic rezervováno v lázeňském hostinci několik místností. Tento stav však brzy přestal vyhovovat, a proto bylo přikročeno k přestavbě lázeňského domu na letní sídlo hraběcí rodiny. Stavba probíhala v letech 1821-1824. V letech 1825-1826 byl také postaven nový lázeňský hostinec na západním okraji areálu, kde nad lesním parkovištěm stojí dodnes. V letech 1823 – 1826 byla rozšířena zahrada a založen anglický krajinářský park. Jeho autorem je zahradník Jan Kristián Thumstängler. Za účelem pěstování sazenic pro dosadby parku byla asi kilometr severozápadně od Lázně založena školka, později přeměněná na arboretum, dnes známé jako Americká zahrada.
Nový zámeček byl hraběcí rodinou velmi oblíben a oblibě se těšil také přilehlý lázeňský dům. Přijíždělo sem stále větší množství lázeňských hostů i známých osobností z řad zejména národně uvědomělé aristokracie a inteligence. Za všechny můžeme jmenovat národního buditele a lingvistu Josefa Dobrovského, který zde pobýval v letech 1817 – 1829. Poměrně nedávno vystavěná budova zámku začala proto poměrně záhy postačovat pro ubytování vzácných hraběcích hostů. Již starý, ale stále energický Eugen I. Czernin, přikročil proto k další přestavbě zámku. Projekty byly majitelem schváleny v letech 1863-1864. Stavební práce byly ukončeny nejpozději v roce 1870 a daly zámku již téměř dnešní vzhled. Poslední úpravy zámku, zaměřené zejména na zimní zahradu, kuchyni a drobné detaily fasád a interierů, provedla v roce 1906 za Eugena II. hraběte Czernina z Chudenic firma architekta Maxe Loose von Lozinfeldt z Teplic. V roce 1909 byla ještě upravena budova hostince a tím byl stavební vývoj zámeckého areálu Lázně sv. Wolfganga ukončen.
V roce 1945 byl na základě vykonstruovaných událostí czerninský majetek zabaven státem. V roce 1950 získaly areál Plzeňské pivovary a vlastnily jej až do prosince 2009. Za tu dobu jej přivedly prakticky ke zkáze. Park zarostl, krásné okrasné i užitné zahrady byly postupně zničeny, budovy se počaly rozpadat. V prosinci 2009 byl zámecký areál vrácen zpět rodině Czerninů. Současný majitel Karel-Eugen hrabě Czernin z Chudenic navázal na více než osmi set letou tradici Czerninů a pokračuje v držení tohoto prastarého rodového sídla. Ihned zahájil nejnutnější práce na zajištění budov i obnově parku, jehož obnova proběhla také za přispění fondů Evropské unie, a který zůstává veřejnosti přístupný. V samotné budově zámku byla vyčištěna i studánka, do které stále pramení léčivý a posvátný pramen sv. Wolfganga.
• Zahrady a park zámku Lázeň sv. Wolfganga
První zpráva o zahradě v areálu zámku pochází z roku 1799. Již v roce 1823 za Eugena I. hraběte Czernina z Chudenic byla dosavadní barokní koncepce pravidelné zahrady francouzského typu, která se nacházela na jihu a severu zámeckého areálu, rozšířena o „anglickou partii“. V té době byl nově založený park osazován zejména dřevinami dovezenými ze zámeckého parku v Krásném Dvoře. Park na Lázni byl budován podle projektu zahradníka Jana Kristiána Thumstänglera. Práce prováděl panský zahradník Blumenstängel a jeho pomocník Messener. Práce na parku pokračovaly zejména v letech 1825, kdy bylo dováženo mnoho sazenic místních, ale i cizokrajných rostlin. V roce 1826 je v písemných pramenech zmiňován také skleník, pozdější zimní zahrada, který však byl postaven již dříve za Jana Rudolfa Czernina. Od roku 1834 o park pečoval zahradník Karel Zahn, který realizoval i své nápady.
Zlatý věk zahrad a parku trval za posledního hraběcího zahradníka Rudolfa Gebra, který na toto místo nastoupil v polovině ledna 1928. Kromě péče o park a zahrady na Lázni zajišťoval fungování zahradnictví, které dodávalo květiny a květinářské výrobky do širokého okolí. Zahradnictví mělo výměru ¾ ha a k němu bylo připojeno 12 ha zahrad a parku. Kromě vedoucího zahradníka při zahradnictví pracoval jeden pomocník, dvě dělnice a jedna praktikantka. Pařeniště měla výměru 220 m2 a 150 oken. V zahradnictví byly dva chladné skleníky o výměře 60 m2 a dva skleníky teplé (vytápěné) o celkové výměře 80 m2. Jako „přezimovací“ skleník sloužila zimní zahrada zámku o výměře 80 m2. Zahradnický závod se specializoval kromě ovocnářství prakticky na všechny obory: užitkové okrasné zahradnictví, vazačství, rychlení, parkovou architekturu, květinové dekoratérství, pěstování pečárek, perenářství, pěstování okrasných křovin, zušlechťování jehličnanů, parkové krasosadovnictví a hřbitovní zahradnictví.
Rudolf Gebr se i po převzetí zámku Plzeňským pivovarem s.p. se nadále staral o zahradu i park v pozici vedoucího zahradníka ozdravovny „Prazdroj“ (zámek Lázeň) a to až do roku 1959, kdy dne 8. srpna umírá ve věku 57 let. Na jeho místě jej vystřídal pan Mráz z Lučice, který byl podle pamětníků posledním skutečným zahradníkem, který dával parku potřebnou péči a lásku. Po jeho odchodu začal park nezadržitelně chátrat. Zahrady a skleníky byly ponechány svému osudu, cestičky v parku a lavičky byly ještě naposledy opraveny v roce 1988, pak již nebyla péče věnována ani jemu. Orkán Kyrill v lednu 2007 za sebou v parku zanechal značné škody. Jen díky značnému tlaku veřejnosti byl vlastník, Plzeňské pivovary, a. s., donucen škody odklidit a vysadit nové stromy dle dochovaných plánů parku.
V roce 2010, krátce po převzetí zámeckého areálu Karlem-Eugenem hrabětem Czerninem z Chudenic, bylo zahájeno systematické očišťování parku od náletových a nepůvodních dřevin, černých skládek apod. Zároveň byla zahájena projektová činnost pro obnovu cestní sítě a mobiliáře parku. Práce na této etapě obnovy parku byly zahájeny v březnu 2012 a dokončeny na konci srpna téhož roku. Kromě obnovy cest byl obnoven altán, osazeny nové lavičky, stojany na kola, nové odpadkové koše a také byl vytvořen nový informační systém o nejzajímavějších rostlinách v parku.
• Arboretum Americká zahrada
Arboretum Americká zahrada bylo založeno roku 1828 hrabětem Eugenem Černínem, původně jako školka okrasných dřevin, která měla zásobovat postupně vznikající park u nedalekého zámečku Lázeň u Chudenic. Později změnil hrabě Černín svůj původní úmysl a rozhodl se přeměnit školku v arboretum - trvalou sbírku živých dřevin, které bylo budováno v letech 1841 - 1848.
Název Americká zahrada je používán již od r. 1844, vznikl na základě toho, že v lesní školce měly v prvních letech po založení převahu dřeviny ze Severní Ameriky.
Dnes se zde na ploše 1,98 ha nachází přes 200 druhů dřevin, převážně severoamerického, evropského a asijského původu. Jedním z nejzajímavějších exemplářů je douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), nazývaná Černínova douglaska, vysazená r. 1842. Je jednou ze tří nejstarších douglasek v Evropě. K unikátům patří stromový exemplář dřínu květnatého (Cornus florida). Nachází se zde také jediný exemplář svého druhu ve střední Evropě, liliovník tulipánokvětý celolistý (Liriodendron tulipifera subsp. integrifolium).
Další atrakcí arboreta je Kvapilovo nebo také Rusalčino jezírko, které inspirovalo Jaroslava Kvapila při psaní libreta ke světoznámé opeře A. Dvořáka Rusalka.
Od roku 1969 je arboretum národní přírodní památkou (chráněné území obvykle menší rozlohy národního významu). Arboretum spravuje AOPK Plzeň - agentura ochrany přírody
• Rozhledna Bolfánek
Od pradávna stávala na vrchu Zďáru u Chudenic starobylá - později nově přestavěná kaplička svatého Wolfganga. Pověst vypráví, že když se vracel řezenský biskup Wolfgang z Prahy, kde na přání knížete Boleslava II. vysvětil v r. 973 prvního českého biskupa Dětmara, přenocoval tu v jeskyňce pod skalou. Nedaleko byla studánka s léčivou vodou, ke které přicházeli poutníci zblízka i zdaleka.
V letech 1722 - 1725 postavil zde František Josef Černín podle plánu černínského architekta Maxmiliána Kaňky velký poutní kostel, který byl však za císaře Josefa II. v roce 1782 zrušen. Kostel chátral a byl v roce 1810 zbořen až na věž, která počala sloužit jako rozhledna lidově zvaná Bolfánek. V roce 1845 byla rozhledna původně s cibulovitou věží zvýšena na 45 metrů a věž změněna v nynější podobu, připomínající klatovskou černou věž. Práce provedl tesařský mistr Jan Kubát z Pušperka.
U paty věže je vstup do kapličky, kde je možné sestoupit po schodech až ke skále, na které je postavena. Kámen má údajně léčivé účinky. Jedna z pověstí praví, že pokud se prasklina v jeho hmotě zvětší natolik, že jím projde těhotná žena, otevře se cesta pro pekelné síly.
Otevírací doba rozhledny
Duben - So, Ne, Svátky - 10:00-12:00, 14:00-17:00
Květen, červen - Út-Ne - 9:00-12:00, 13:00-17:00
Čevenec, srpen - Út-Ne - 9:00-12:00, 13:00-17:00
Září Út-Pá - 9:00-12:00, - 13:00-16:00 So, Ne, Svátky 10:00-12:00, 13:00-17:00
Říjen, listopad - So, Ne, Svátky - 13:00-16:00
Jak se tam dostaneme:
po modré turistické značce z Chudenic, 1,5km
po modré značce od parkoviště u zámku Lázeň, 0,5km
• Hostinec a ubytování Na Poustevně
Sezonní výletní hostinec s celoročním ubytováním
- výjimečné prostředí areálu Bolfánek nad Chudenicemi
- ubytovací kapacita 12 osob ve třech pokojích (2, 4, 6, lůžek )
- vlastní sociální zázemí na každém pokoji samozřejmostí
- společná kuchyňka pro vlastní stravování
- zajištěné stravování ve výletním hostinci
- internet přístupný uvnitř objektu i v jeho blízkém okolí
- kapacita výletního hostince max. 35 osob
- prostor pro úschovu bicyklů
- k dispozici projekční audio systém ( dataprojektor , zvuk , promítací plocha )
• Přírodní amfiteátr
Areál byl nově vybudován v prostorách pod rozhlednou Bolfánek v těsné blízkosti výletního hostince „ Na poustevně „ . Stavební realizace se uskutečnila v druhé polovině roku 2013 a v jarních měsících roku 2014 byl areál vybaven mobiliářem.
Přírodní amfiteátr v Areálu Bolfánek bude určen převážně pro alternativní kulturní aktivity.
Záměrem občanského sdružení Otisk je využívat amfiteátr k pořádání koncertů menšinových žánrů (folk , blues , world music , lidová hudba apod.) , divadelních představení , řemeslných workshopů a trhů , atd.
Každoročně se zde v letní sezoně koná představení Rusalka.
Popojedeme kousek dál:
Hrad Rabí
Hrad Rabí jako výrazná dominanta horního Pootaví patří k nejmohutnějším a nejrozsáhlejším středověkým hradním stavbám v Čechách.
Co se historie týče, počátky hradu Rabí jsou stále zahaleny tajemstvím. Zdá se, že hrad v první polovině 14. století založili páni z Rýzmberka. Rabí se stalo jejich rodovým sídlem a zároveň mělo v oblasti horního Pootaví plnit různé obranné úkoly.
Na konci 14., nebo na počátku 15. století rozšířili páni z Rýzmberka původní tvrz a posílili obranyschopnost svého sídla. Úprava hradního areálu se ukázala být velmi prozíravým počinem. Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi stoupenci a odpůrci Husova učení se páni z Rýzmberka přiklonili ke králi Zikmundovi Lucemburskému a aktivně vystupovali proti husitskému hnutí. Není divu, že vojska vedená Janem Žižkou z Trocnova hrad dvakrát oblehla a dobyla, a to v letech 1420 a 1421. Za druhý úspěch však husitský hejtman zaplatil vysokou cenu, neboť před rabskými hradbami přišel o své pravé oko. Během dobývání husité Rabí značně poškodili, ovšem tehdejší majitelé získali za svou oddanost „ryšavému králi“ finanční vyrovnání, a tak mohli hrad obnovit.
Zářnou osobností rýzmberského rodu byl Půta Švihovský (1450/1452 – 1504). Tento vzdělaný a kultivovaný šlechtic úspěšně rozvíjel svou kariéru na dvoře Vladislava Jagellonského – byl nejvyšším zemským sudím a ve službách svého krále podnikal i diplomatické cesty. Svou pozornost směřoval také ke svému panství, snažil se o jeho ekonomický rozvoj a výnosy z panství zvyšoval zakládáním měst. S Půtovým jménem byla spojena také nákladná přestavba rabského hradu, která mu vdechla pozdě gotický ráz.
Po smrti Půty Švihovského z Rýzmberka na počátku 16. století byl rozsáhlý rodový majetek rozdělen mezi jeho syny. Ti sice zastávali významné pozice na panovnickém dvoře, avšak v důsledku několika špatných rozhodnutí se zadlužili a byli nuceni rýzmberské dědictví postupně rozprodávat.
Po pánech z Rýzmberka Rabí často střídalo majitele (Jindřich Kurcpach z Trachenburka, Diviš Malovec z Libějovic, Vilém z Rožmberka, Chanovští z Dlouhé Vsi), což vedlo k tomu, že se nepodařilo zlepšit hospodářskou situaci panství a hrad samotný chátral. Nedobrý stav ještě umocnila třicetiletá válka a s ní spojený ekonomický, demografický i kulturní úpadek.
Na počátku 18. století získal Rabí pasovský kníže-biskup Jan Filip kardinál z Lamberga. Spolu s ním koupil i nedaleká panství Žichovice a Žihobce a lamberská rodina si za své sídlo vybrala pohodlnější barokní zámek v Žihobcích. Ve chvíli, kdy Rabí přestalo sloužit obytným účelům, přišla jeho zkáza. V první polovině 18. století hrad vyhořel a požár jej připravil o střechy i dřevěné části. Ve druhé polovině 18. a první třetině 19. století se navíc nehlídaný hradní areál stal zdrojem stavebního materiálu pro obyvatele podhradí i širokého okolí.
První pokusy o záchranu a současně zpřístupnění hradního komplexu se objevily v již polovině 19. století. Tehdejší majitel panství kníže Gustav Jáchym z Lamberga nechal uzavřít vstupní bránu, na vrcholu donjonu vznikla první vyhlídková plošina a byla opravena i část zdiva. Přes veškerou snahu se opravy dotkly menší části areálu – většina zdiva nebyla k nelibosti obyvatel podhradí zajištěna, takže jejich domy neustále ohrožovaly padající kameny.
Nešťastná situace se vyřešila až v první čtvrtině 20. století, když v Horažďovicích vznikl Spolek pro zachování památek v horním Pootaví. Členové spolku přikročili k náročným záchranným pracím i nákladné stavební rekonstrukci části areálu, provedli drobné archeologické výzkumy, zřídili malé hradní muzeum a začali organizovat komentované prohlídky.
Do správy státu přešlo Rabí v roce 1954 a roku 1978 byl hrad prohlášen národní kulturní památkou. V současné době je Státní hrad Rabí ve správě Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích.
Otevírací doba:
Březen - Říjen
út-pá 9:00-16:00 (sezona 17:00)
so-ne 10:00-16:00(sezona 17:00)
Informace:
Autem dojedete do centra obce a zaparkujete na náměstí, vzdáleném asi 150 metrů od hradního areálu. Parkovací poplatek 40,-/auto/den.
Hrad Rabí je dokladem gotického stavitelství, a proto tato zřícenina nikdy nebude plně bezbariérovým objektem. V současné době se hůře pohybující lidé, či osoby na invalidním vozíku dostanou s pomocí na velké nádvoří (cesta do dalších částí hradu je pro ně s ohledem na svažitý, kamenitý terén a velké množství schodů bohužel velice komplikovaná, ne-li nemožná).
Čtyřnohým přátelům není vstup do hradního areálu zapovězen. Jen je potřeba, aby byli na vodítku, nebo v přepravním boxu (výjimkou jsou asistenční psi) a aby se jejich majitelé chovali ohleduplně k ostatním návštěvníkům.
Zvíře může se svým majitelem vstoupit tam, kam si jeho majitel zakoupí řádnou vstupenku. Vstup zvířete je za těchto podmínek zcela zdarma.
Volné pobíhání psů a jiné zvěře je však zakázáno.
Přímo v hradním areálu se stojany, či úschovna kol nenachází. Když návštěvníci na Rabí přijedou na kolech, mohou využít několika stojanů v podhradí.
Maminkám s maličkými dětmi bohužel nemůžeme poskytnout dostatečné zázemí (přebalovací pult, mikrovlnná trouba k ohřátí jídla).
V letních měsících se mohou návštěvníci občerstvit přímo na hradním nádvoří - mohou se osvěžit chlazenými nápoji, povzbudit se kvalitní kávou či čajem a něco malého pojíst.
Na náměstí se nacházejí tři hospůdky, dvě rychlá občerstvení a dva obchody s potravinami.
Třetí - můj velmi oblíbený:
Hrad Velhartice
Hrad Velhartice byl založen na přelomu 13. a 14. století na skalním ostrohu, obtékaném říčkou Pstružnou. Tento hrad si patrně jako rodové sídlo pánů z Velhartic počal stavět Bušek starší z Velhartic, hrad dostavoval Bušek mladší, oba byli věrní a oblíbení komorníci Karla IV.
Raritou je světově unikátní kamenný most spojující hmotná torza paláce zvaného Rajský a jeho protějšku - přední věže. Návštěvníky zaujme i pozdně renesanční zámecké křídlo. Na hradě byly svého času uschovány korunovační klenoty Království českého, aby nemohlo dojít ke korunovaci Jiřího z Poděbrad na krále.
Ke konci 18. století začíná hrad postupně upadat. Poslední majitelé - Windischgrätzové hrad opustili v roce 1945, poté přechází do státních rukou.
V současné době jsou pro návštěvníky zpřístupněny hradní i zámecké interiéry. Hradní okruh zahrnuje prohlídku středověkého hradu a výklad o historii hradu s tématickou expozicí o životě společnosti v 15. století podle středověkého autora Tomáše Štítného, který život přirovnává k šachové hře.
Zámecký okruh umožňuje prohlídku renesančně zařízených sálů renesančního křídla. Zámecká expozice návštěvníkům přiblíží každodenní život a záliby šlechtické rodiny v 16. a 17. století na venkovském šlechtickém sídle.
Otevírací doba:
duben, říjen: so, ne, svátky 10:00 — 16:00
květen, září: út - ne 10:00 — 17:00, červen: út - ne 10.00 - 17.00
červenec - srpen: út - ne 10:00 — 18:00 hod
Informace:
Parkoviště je bezplatné a nachází se cca. 300 metrů od hradu.
Hrad a zámek Velhartice má bezbariérové horní i spodní nádvoří a vyhlídku do údolí říčky Ostružné. Lidem handicapovaným je umožněn i vstup na audiovizuální pořad o obnově a historii hradu.
Vstup s domácími mazlíčky je možný jak do venkovních prostor hradu, tak i do prohlídkových okruhů. Vstup je zpoplatněn 20 Kč. Na prohlídkový okruh zámek je vstup umožněn pouze malým zvířatům, které je nutno nosit po celou dobu prohlídky v tašce.
Na prohlídkové okruhy není možný vstup s bicyklem. Cyklisté mohou využít stojan v předhradí.
Pro děti jsou v areálu připravené venkovní hry, které si mohou zahrát. Na spodním nádvoří jsou vnitřní prostory dvouštítové stavby (bývalý hradní pivovar) využívané k interaktivním expozicím, či výstavám.
Na spodním nádvoří se nachází hradní restaurace U hradního sládka (nově zrekonstruována z bývalé budovy pivovaru, viz. foto, a otevřena v květnu roku 2012). Nad vstupem je pak prodejna suvenýrů s možností menšího občerstvení.
A konečně se dostáváme ke kulturnímu dění v Klatovech.
Začneme Městským kulturním střediskem, čili bude to v kulturním domě, kulturním domě.......! Družba v Klatovech.
Zde se koná množství akcí: taneční, plesy, výstavy, modní přehlídky, taneční soutěže, koncerty vážné i veselé....a také divadlo, tedy loutkové divadélko Brouček, které je prostě super. Představení bývá cca 1 hodinu s přestávkou a na konci se děti mohou jít podívat na loutky zblízka. V létě ovšem Brouček cestuje po okolí (třeba na Klenovou), tak je dobré zjistit program předem. Pro děti od 2 let skvělé.
Divadlo máme v Klatovech i "velké", ikdyž je i pro malé. 🙂 Divadelní scéna Klatovy má velkou tradici a vlastní ochotnický soubor. Představení jsou zde nejrůznějšího žánru. A konají se zde třeba i koncerty, např. místní ZUŠ, apod.
Máme tady i kino Šumava, které je celkem nedávno po rekonstrukci, k čemuž patří i výdobytky moderní doby - popcorn a Cola, za což bych já osobně kopla někoho..... no ale zvuk a obraz žůžo!
Kino je v Klatovech i letní a neslouží "jen" k promítání filmů. Nýbrž i k předvádění různých rarit, třba místních radních.....Ale je krásné, s výhledem na starou okrouhlici, tak neváhejte!
Dále je v našem městě Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech. V něm se nachází stálá expozice historie Klatovska. A další dočasné výstavy, nyní např. o lázeňství.
Vedle muzea se nachází celkem nový Pavilon skla PASK - je zde unikátní soukromá sbírka šumavského skla firmy Lötz, doplňovaná příležitostnými výstavami českého i zahraničního skla.
Pak se ještě můžete podívat do Galerie U Bílého jednorožce, tady jsou výstavy moderního umění, tak pokud mu někdo neodoláte, hurá sem. Je součástí Galerie Klenová, což je nedaleký hrad, kde je výstav opravdu hojně.
Různých kulturních seskupení je v Klatovech hodně a nejrůznějších žánrů - hudební skupiny (The Shower přece, s mým skvělým švagrem, ach ta léta mládí 🙂), skupina historického šermu Clatonia, mažoretky, pěvecké i hudební soubory při ZUŠ Josefa Kličky, taneční soubory - Šumavan a Šumavánek (v něm začala moje neteř, tak se těším na vystoupení prcků v klatovských krojích).
Tento soubor vystupuje i na Mezinárodním folklorním festivalu, který se koná v rámci Klatovské poutě (letos 7.-.10. července). Je to asi největší akce roku a je tu "narváno". Součástí je krom festivalu (soubory jsou odevšad) také staročeský jarmark na náměstí a pouťové atrakce na Erbenovo náměstí.
A to je poslední bod mého info koutku.
Jak pomáhá metoda Ludmily Mojžíšové a možné příčiny neúspěchu metod asistované reprodukce
Tento článek navazuje na úvod k terapii funkční ženské sterility dle Ludmily Mojžíšové - viz článek dříve “Metoda Ludmily Mojžíšové”
Metoda L. Mojžíšové je založena jednak na práci fyioterapeuta a jednak na práci dotyčné osoby, která spočívá v poctivém cvičení sestavy cviků k uvolnění páteře, pánve, žeber a práci se svaly, které jsou stažené či ochablé.
Fyzioterapeut provádí diagnostiku kloubních blokád a svalových spasmů (stažení) a terapii - mobilizační techniky kloubů (tedy uvolňuje kloubní blokády) páteře, pánve a žeber a uvolňuje svaly, které jsou napjaté (především pracuje se svaly pánevního dna).
Tyto moblizační a uvolňující techniky mají přímý vliv na funkci ženských pohlavních orgánů a tím mohou odstranit některé druhy funkční ženské sterility a infertility, potíže při pohlavním styku či jakkoliv nepříjemnou menstruaci.
Příčiny a vznik funkční ženské sterility dle Ludmily Mojžíšové
Cesta vzniku je možná dvěma způsoby
9 den zpozdeni,testcstale nwgativni tak asi neukaze ani tentokrat 😀 vse me prijde kysele 😀 ale pry jen v me hlave 😀 vcera pry preslazeny zeli-ja rikam kysely 😀 dnea livance a tvarehem slasouckym pry 😀 -ja rvrdim ze je kyseli po citronu 😀 ted spagety bolonsky na kterych vsichni ujizdi a ja citim kyselost 😀
Ano, pochopily jste konečně mám funkční počítač, a tak vás dnes zahlcuji.🙂 Pokud mi to vydrží, tak se na vás těším opět zítra. Pokusím se vám dát nějaké informace o kulturním dění v Klatovech a na závěr se podíváme na slibované hrady a zámky v okolí. Dobrou noc!
A teď něco pro sportovce (což já nejsem, takže alespoň to, co znám):
V Klatovech se nachází krytý bazén, který je po rekonstrukci. Jsou zde tobogány a jiné veselosti pro děti.
Dále zde máme letní koupaliště, i to je v horkých dnech příjemné navštívit. Najdete zde velký, střední bazén a dětské brouzdaliště. A také občerstvení.
A je tu i autocamp, není bohužel moc využívaný, ikdyž je pěkný, tak honem sem.....
No a v zimní sezóně je tu ještě zimní stadion, který skýtá možnost bruslení (překvapení, co?) a konají se zde hokejové zápasy (jaké, to já vážně nevím....😀). A k němu venkovní atletický stadion a fotbalové hřiště (a těch vám blíže mohu prozradit jen to, že zde trénují hezcí chlapci...tedy před 20 lety 🙂)
HŮRKA
Jedná se o zalesněný kopec, vedou zde turistické stezky.
Podle klatovského kronikáře Jana Floriána Hammerschmidta vznikl na vrcholu Hůrky už v první polovině 14. století gotický kostelík zasvěcený Proměnění Krista Pána, který měl posléze zaniknout v průběhu 15. století. Toto tvrzení se však zatím nepodařilo spolehlivě potvrdit, avšak pro svědčí zbytky opěrných pilířů presbytáře, které jsou typické pro gotické kostely. Jisté však je, že zde Klatovští počátkem 18. století postavili (snad s využitím zbytků původního sedmistěnného gotického presbytáře) barokní kostel s prostornou lodí, ke kterému pak na sv. Annu chodila procesí věřících.
Bohužel jeho existence netrvala dlouho, neboť byl už ve druhé polovině osmdesátých let 18. století
zrušen jako filiální reformami císaře Josefa II. Postupně se pak proměnil ve zříceninu, která se ve druhé polovině 19. století stala cílem vycházek. V osmdesátých letech 19. století byl presbytář nově zaklenutý kopulovitou cihlovou klenbou, nad kterou byla vytvořena vyhlídková plošina s cihlovým zábradlím. Schodiště, které na ní vedlo, bylo zakončeno dřevěnou věžičkou s příkrou jehlanovitou
střechou. Ta však musela být v roce 1929 pro špatný stav snesena. Tehdy zastupitelé města uvažovali o vybudování moderní výletní restaurace s novou rozhlednou. Kvůli nedostatku finančních prostředků
však zůstalo jen u plánů. Po druhé světové válce byla rozhledna přeci jen obnovena a presbytář byl
upraven pro divadelní scénu. Ve druhé polovině 20. století došlo k dalším úpravám na výletní restauraci. Donedávna se na fasádě uchoval znak města s letopočtem 1969.
Od roku 2006 má zříceninu kostela v nájmu od města Klatovy občanské sdružení Klub přátel Klatovska. Jeho členové objekt udržují a pořádají zde různé akce pro veřejnost, hudební a divadelní představení.
V západní části kopce se pak nachází kostel sv. Martina na Hůrce.
Postaven na počátku 13. století na západním svahu kopce Hůrka jako farní kostel obce Beňovy. Obec Beňovy je jednou z nejstarších obcí na Klatovsku a byla založena dříve než Klatovy. Tehdy byl gotický a hrazený (zbytky hrazení a příkopu jsou na západní a severní straně). V letech 1735 - 1748 byl přestavěn v jednoduchém barokním slohu.
Za kostelem je plošinka s krásným výhledem na Šumavu a pěkným posezením.
Mercandiniho sady v Klatovech
Historie sadů
Podnět k založení těchto sadů dal krajský klatovský hejtman František hrabě Mercandin, jehož přičiněním bylo sebráno od roku 1841 –1845 z výtěžku plesů, divadelních představení, akademií a darů celkem 4312 zl. 47 kr.
Sady zřizovalo sadové družstvo ve vlastní režii . Stromy darovaly okolní velkostatky a také barokní sochy čtyř ročních období dostalo družstvo zdarma ze zámecké zahrady v Hrádku u Sušice.
V blízkosti kolonády byla postavena pískovcová socha Aurory,která stávala v zahradě „V ráji“ v Klatovech č. 181. Je to dobrá baroková práce z polovice XVIII. Stol., která má na podstavci latinský nápis tohoto znění: „Vznešená jitřenko, zvěstujž růžovými svými ústy vděčnou paměť obce klatovské zakladateli tohoto sadu velezasloužilému předsedovi klatovského kraje Františku hraběti Mercandinovi“.
Park byl založen na bývalých obecních drahách (pastinách), zvaných „V ráji“, a „na velké louce“ v rozloze 10,5 ha po obou březích Drnového potoka v úhlu mezi silnicemi Klatovy - Horažďovice a Klatovy -Železná Ruda.
Projektantem byl lukavický schőnbornský zahradník Josef Pfister, jemuž pomáhali zahradníci Mísek z Obytců a Blumenštengl z Chudenic.
Sady byly založeny ve slohu anglickém, jen okolí kolonády s pažity a koberci ve slohu francouzském. Ze vzácnějších stromů nutno uvésti 4 magnolie, liliovník, jinan (Ginkgo), gymnocladus, kaštanolisté duby, douglasky, limby, vejmutovky, tisy, zeravy, škumpy, pajasany, platan, jedli kanadskou, ojíněnou aj.....
Hlavní stavbou v centru parku je Kolonáda. Jedná se o kulturní památku, je ve vlastnictví města, ve správě má SNK. V letech 2009 – 2010 byla provedena rekonstrukce objektu . V letním období je zde možnost občerstvení.
V areálu parku se nachází kašna, která tvoří středobod prostranství před budovou kolonády. Tento prostor je vymezen v rozích čtyřmi sochami alegorií ročních období, v ose naproti od budovy kolonády je socha Jitřenka.
Kašna je bohužel v současnosti nefunkční.
Sochy v parku:
Jaro, Léto, Podzim a Zima, Jitřenka - vytvořeny v období 1731-1740 neznámým autorem.
Do městského parku byly umístěny v roce 1867, restaurování soch bylo provedeno akademickým
malířem J. Šindelářem v letech 2008 – 2009 .
Další sochou je Dívka s růží. Socha je umístěna na ostrůvku v parku, autorem je Vilém Glos (1923 – 1924), opravena kameníkem Václavem Králem (v roce 2005).
V létě je možné se zdarma projet na lodičce po hl. rybníce v parku a podívat se tak na sochu blíže.
Krmení kachen pro děti je jasnou samozřejmostí, takže rohlíky s sebou.
Celý park čeká na rozsáhlou rekonstrukci, z dětského hřiště zbylo jen pískoviště, ale i tak je zde pěkně na procházku, i s kočárkem.
Tak nějak nevím kam to napsat ale písnu si to sem k sobě. Pořád přemýšlím nad tou včerejší kontrolou a pořád si řikám zda nemám změnit lékařku. Mno návštěva byla taková: Byla jsem tam s manželem trošku jsem doufala že pujde semnou dovnitř aby se podíval no nic ok asi je brzo. No a v ordinaci to začalo první věc na kterou se mě doktorka zeptala když zda jsem jeste krvácela přitom já jsem zašpinila jen jednou lehce tak řikám že ne. Pokejvla hmm a tak se prý podíváme zda tam to těhotenství ještě probíhá. Poslala mě na kozu na nějakou super moderni co jezdí a ptá se mně kolik vážím tak jsem jí odpověděla že přesně to nevím a ona se jen zamračila a nic. No začala mě vyšetřovat a já očekávaně koukala na monitor a zahledla jsem puntíka jak bliká radost nejvetší která trvala asi tak 5 sekund pač to zastavila zmerila a řekle že je to 6+5tt a že se těhu vyvyjí dobře a zda chci fotku. Coz pro informaci řekla tak potichu ze jsem ji o to musela znova poprosit. Jinak nic víc, srdíčko nedala poslouchnout. Mno měla jsem i tak velkou radost ale ona jeste nakonec dodala že je teda asi i dulezity pro mě ze je jedno a ne dve. Tak to mě docela zarazilo protože jsi pamatuju když jsem nemohla otěhotnět tak mi na posledni kontrole řekla že máme se snažit že IVF neni uplne nejlepší že z toho mužou být i dvojčata a víc. No hele nevim bylo to fakt divnej pocit.
No a pak se mně zase ptala na váhu vážila mě a že mě na tu kozuteda nemuže pouštět že by se ji to mohlo urvat ze je to hydraulické a že to stojí 2mil. Mno a že do budoucna mě nebudou moc vyšetřovat. Že budu muset chodit nekam do nemocnice.
Když jsem se jí zeptala jestli mi doporučí kam bych mohla chodit, tak řekla že sama neví že všude už maj tyhle hypermoderní křesla. Což si teda nemyslím ale budiž. A že se pujde domluvit s majitelkou ordinace kam by mě mohly poslat tak jsem zustala jen vejrat. Pak nakonec ta druha doktorka nemohla tak mi tahle paní oznamila ze teda to asi zatim půjde že nektere vysetreni udelji ve stoje nebo nevim co to přesně povídala a ze mám za 3 tejdny přijít pro průkazku. Mno když jsi to vemu zpětně jsem docela nesvá. Jako vím že jsem baculatá válčím stím celý život a bylo mi jasné že mě doktoři budou řezat ale přijde mi že to mimi do budoucna ani moc nevyšetří a nic no fakt nevím.tak je to první těhu možná i třeba poslední vím že vážím hodně že to bude možný riziko
ale chci si to užít
a z toho drobka i když to bylo jen bušení srdíčka jsem měla 5 sekund max a 1 fotku a jeste nepřiblíženou nic. Nevím zkuste mi prosím někdo poradit nebo alespon napsat názor. Nebo třeba poradit gyndu v praze kam bych mohla případně přejít. Dekuju🙂
Zítra se podíváme do Mercandiniho sadů, a tak mám pro vás otázku : jaké sochy se zde nachází?
Taky míváte takové těžké chvíle kdy sedíte u noťasu a nemůžete se rozhodnout mezi dvěma soupravama nebo kusy oblečení pro prcky protože se vám líbí obě dvě? :D Asi to dopadne tak, že opět obědnám obě dvě a mám po těžkém rozhodování :D
Jak zjistím, že má moje děťátko dostatek mateřského mléka?
To je velmi častá otázka čerstvých maminek. Koneckonců, chcete se ujistit, že vaše dítě dostává veškerou výživu, kterou potřebuje, ovšem nikdy přesně nevíte, kolik mléka vaše dítě ve skutečnosti při kojení vypije.
Zatímco většina maminek je schopna svým mlékem poskytnout dítěti vše, co potřebují, jsou i doby, kdy děti prostě nemají dost. A pokud by se tato situace neřešila, dítě může začít trpět dehydratací nebo neprospívat. Obě tyto možnosti jsou celkem neobvyklé, ale vážné.............
https://www.polstarnakojeni.cz/poradna/kojeni/j...
