Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
PRAŽSKÉ METRO
Kdyby jsme ho neměli, trvala by nám cesta kamkoli o mnoho déle času. Jsme na něm závislý a když je výluka, tak to stojí opravdu za to - autobusy a tramvaje jsou tak narvané, že lidé jsou nalepeni na oknech a dveřích. To co pojme metro, náhradí doprava nezachrání, i když je hodně posílena.
Metro v Praze představuje pro toto hlavní město nezbytnou součást městské hromadné dopravy, bez které by prakticky nebylo možné obsluhovat počet obyvatel a návštěvníků v metropoli. Ročně ho využije téměř 600 milionů pasažérů, což znamená, že každý den všechny linky obslouží průměrně přes 1,6 milionu cestujících. Jen pro zajímavost, nejvytíženějšími stanicemi jsou I. P. Pavlova a Dejvická, kterými za den projde bezmála 120 tisíc lidí. Nejvytíženějšími úseky jsou pak Vyšehrad – I. P. Pavlova a Vyšehrad – Pražského povstání, které využije okolo 290, respektive 280 tisíc přepravovaných denně.
Pražské metro dnes tvoří celkem tři linky, a to trasa metra A (zelená), trasa metra B (žlutá) a trasa metra C (červená). Celkem měří okolo 65 kilometrů a najdeme zde na 58 stanic, z čehož 3 jsou přestupní (dvojité). Konkrétně pak Můstek, Muzeum a Florenc, které najdeme v centru města. Nejdelší a na zastávky nejpočetnější je trasa B, jejíž délka je takřka 26 kilometrů a má 24 zastávek. Po ní následuje trasa C s necelými 23 kilometry a 20 zastávkami. Nejkratší je trasa A měřící 17 kilometrů se 17 zastávkami.
Jako první byla v polovině roku 1974 do provozu uvedena trasa C, která měla v té době pouhých devět stanic. O čtyři roky později byla zprovozněna trasa A. Jako poslední se svého otevření dočkala trasa B, která se veřejnosti zpřístupnila v roce 1985. Všechny trasy byly v průběhu let prodlužovány, aby vyhověli potřebám nově vznikající výstavby v rozrůstající se Praze. V tomto ohledu se na rozvoji metra pracuje i v dnešní době, kdy je plánováno a připravováno jeho prodlužování a otevíraní nových tras.
Intenzita provozu se liší podle toho, o jakou jde trasu, jaký je den a jaká je denní doba. Nejčastěji jezdí soupravy od pondělí do čtvrtka na lince C. Nejméně často pak na lince A v neděli. Obecně se intervaly pohybují mezi 1 až 10 minutami, ale většinou jezdí soupravy v odstupech 3 – 5 minut. Konkrétní jízdní řády pro jednotlivé stanice pak naleznete na stránkách jízdních řádů pro dané linky – Jízdní řády trasa A, Jízdní řády trasa B a Jízdní řády trasa C.
BSmíchovské nádražíezbariérový přístup do metra lze využít pouze na 38 stanicích z celkových 58. To je způsobeno zastaralostí architektonické koncepce některých stanic, u kterých se vůbec nepočítalo s přepravou osob se zdravotním postižením. Technicky je tato stránka řešena pomocí výtahů a schodišťových plošin.
Zajímavosti pražského metra
1. Nejhlouběji položená stanice je Náměstí Míru a nachází se celých 53 metrů pod zemí. Najdeme zde současně také nejdelší eskalátor, který je dlouhý přes 87 metrů.
2. Největší vzdálenost mezi dvěma stanicemi je 2748 metrů a jedná se o trasu mezi stanicemi Kobylisy a Nádraží Holešovice. Naopak nejkratší je vzdálenost mezi stanicemi Muzeum C a Hlavní nádraží, a to 425 metrů.
3. Metro na je na celkem čtyřech místech postaveno pod hladinou řeky Vltavy.
Historie metra a rozvoj tras rok po roce
1898 – Významný pražský podnikatel Ladislav Rott přišel za vedením města s návrhem na započetí prací na stavbě tunelů podzemní dráhy v rámci tehdy probíhajících prací na kanalizaci. Nakonec byl odmítnut.
1926 – Bohumil Belada a Vladimír List vypracovali a předložili vůbec první koncepční návrh na stavbu podzemní dráhy. Tehdy počítali s celkem čtyřmi trasami.
1941 – Kvůli probíhající válce byly ukončeny již fakticky probíhající projekční a stavební práce na výstavbě podzemní dráhy, které začaly již před započetím války.
1945 až 1950 – Po válce se pokračovalo s projekčními pracemi, s nimiž se začalo již před ní, přičemž plánem bylo uvést první úsek do provozu již v roce 1950. Nakonec však bylo rozhodnuto o ukončení naprosto veškerých prací z důvodu neschopnosti válkou vyčerpané země vypořádat se s tak složitým a nákladným projektem. V rámci tohoto rozhodnutí bylo současně deklarováno, že se bude muset Praha s veřejnou dopravou do roku 1960 vypořádat pouze za pomoci povrchové dopravy.
1952 až 1960 – Přímo před Strakovou akademií (dnešní sídlo vlády) na Klárově byla tajně vybudována reálně první stanice metra v Praze nesoucí název Klárov. Tato stanice nebyla na systém metra nikdy napojena, avšak do dnešních dnů stále existuje, byť neplní svůj původní účel. Vzhledem k okolnostem je stanice do dnešních dnů předmětem mnoha spekulací týkajících se jejího skutečného účelu.
1966 – Započata stavba metra, tehdy koncipovaného ještě jako podpovrchová tramvaj.
1967 – Rozhodnuto o změně projektu výstavby podpovrchové tramvaje na výstavbu metra a zahájení budování první stanice Hlavní nádraží.
1969 – Začal se razit první tunel, a to mezi stanicemi na trase C, které dnes nesou název Vyšehrad a Pražského povstání.
1971 – Bylo rozhodnuto o tom, že pro potřeby pražského metra budou zakoupeny sovětské vozové soupravy s označením Ečs. V témže roce však byly o něco později zahájeny zkušební jízdy prototypových vlakových souprav české výroby nazvaných R1.
1972 – Nehoda jediných dvou prototypů R1, které byly během ní zcela zničeny. Z pozdějších výpovědí účastníků vyplývá, že byla nehoda zinscenovaná. Dnes se mluví o politických důvodech spojených s dodávkou zastaralejších vozů Ečs sovětské výroby.
1973 – Dodání prvních šesti souprav Ečs z Mytiščinského strojírenského závodu a zahájení testovacích jízd.
1974 – Uvedení souprav Ečs do ostrého provozu, a to s využitím souprav čítajících tři vozy.
1975 – Rozšíření třívozových souprav na čtyřvozové.
1978 – Uvedení prvního úseku na trase A do provozu a současné nasazení nových vlakových souprav 81-71 sestavených z vozů s typovým označením 81-717.1 a 81-714.1.
1979 – Čtyřvozové soupravy Ečs na trase C rozšířeny na pětivozové.
1980 – Zprovoznění druhých úseku (II. A a II. C) na obou fungujících linkách.
1982 – Na lince A jsou zavedeny pětivozové vlakové soupravy.
1984 – Zahájení provozu třetího úseku linky C (III. C).
1985 – Zprovoznění prvního úseku linky B (I. B) a uvedení vlakového depa v Hostivaři do provozu.
1987 – Stanice Strašnická byla uvedena do provozu.
1988 – Uveden do provozu třetí úsek linky B (III. B).
1990 – Uveden do provozu druhý úsek linky B (II. B). Stanice Skalka byla uvedena do provozu. Celkem 13 stanic nesoucích název spojený s komunistickým režimem a budovatelskou ideologií bylo přejmenováno.
Konkrétně se jednalo o tyto stanice:
Budovatelů na Chodov
Družby na Opatov
Dukelská na Nové Butovice
Fučíkova na Nádraží Holešovice
Gottwaldova na Vyšehrad
Kosmonautů na Háje
Leninova na Dejvická
Mládežnická na Pankrác
Moskevská na Anděl
Primátora Vacka na Roztyly
Sokolovská na Florenc
Švermova na Jinonice
Obránců Míru na Hradčanská (v rámci projektového pojmenování)
1994 – Zprovoznění pátého úseku trati B (V. B) a depa ve Zličíně.
1995 – Zahájení rekonstrukce prvního soupravy vozů 81-71 a uzavření kontraktu na výrobu a dodání 110 zcela nových vozů M1.
1996 – Převzetí renovované vlakové soupravy 81-71 nyní nesoucí název 81-71M.
1997 – Započetí zkušebních jízd vlaků 81-71M. Ukončení provozu vlaků Ečs na lince C.
1998 – Uvedení 81-71M do ostrého provozu. Převzetí a zahájení zkušebních jízd první vlakové soupravy M1. Uvedení čtvrtého úseku trati B do provozu (IV. B).
1999 – Zprovozněna stanice Hloubětín.
2000 – První ostrá jízda vlakových souprav M1.
2001 – Uvedení stanice Kolbenova do provozu.
2002 – Celou Prahu v létě tohoto roku zasáhly katastrofální povodně, které naprosto bezprecedentním způsobem zasáhly i metro. Zcela selhala téměř všechna zabezpečovací zařízení a opatření a zaplaveno bylo celkem 19 stanic. Jen zázrakem nedošlo k žádným ztrátám na životech, avšak celkové škody dosáhly výše zhruba 7 miliard korun a po dobu několika měsíců se obyvatelé hlavního města museli potýkat s kolapsem městské hromadné dopravy.
2003 – Po více jak půl roku bylo možné konstatovat, že se systém metra dostal do stavu před povodněmi. Ukončení provozu vozů typu 81-71 na trase C.
2004 – Na lince A byly poprvé naostro nasazeny modernizované soupravy s typovým označením 81-71M.
2005 – Byl ukončen provoz souprav typu 81-71M a na lince C a souprav typu 81-71 na lince A.
2006 – Uvedení stanice Depo Hostivař do provozu.
2008 – Zahájení provozu severního úseku na lince C ze zastávky Ládví do zastávky Letňany. Celkem byly otevřeny tři nové stanice, a to Střížkov, Prosek a Letňany.
2015 – Zprovoznění západního úseku metra A z Dejvic do Motola. Všehovšudy byly otevřeny čtyři nové stanice – Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol.
BRÁNICKÉ SKÁLY
jsou přírodní památka v Praze-Braníku, která byla vyhlášena 29. dubna 1968. Branické skály tvoří západní stráň vrchu Dobeška s bývalým lomem na pravém břehu řeky Vltavy v Braníku, poblíž zastávky MHD Přístaviště. Jsou ohraničeny na východě ulicí Na Dobešce, na západě ulicí Modřanskou, na severu ulicí Vysoká cesta a na jihu Starou cestou, která je odděluje od Školního vrchu. Chráněné území zaujímá rozlohu 9,1 hektaru v nadmořské výšce mezi 190 až 264 m n. m. a zahrnuje Školní vrch a samotné Branické skály s lesoparkem Dobeška.
Podle pověsti býval u Branické skály hrad a je zde ukryt poklad.
Nejméně od poloviny 18. století až do roku 1928 se zde těžil vápenec. U paty lomů vznikaly vápenky, v nichž se pálilo známé pražské staroměstské vápno. Šlo o hydraulické vápno, které se používalo při vodních stavbách, například pro pražská nábřeží, a vůbec pro výstavbu města v 19. století a na počátku 20. století.
Za druhé světové války zde vybudovala německá armáda několik štol pro umístění podzemní továrny, chráněné proti bombardování. Tento komplex tvoří sedm různě dlouhých chodeb. Společnost Nautilus usiluje o jejich zpřístupnění veřejnosti a umístění expozice o historii objektu.
Les Dobeška na původně holé Branické skále byl založen roku 1917. Autorem 2 metry vysoké dřevěné vyhlídkové tribuny je architekt a herec David Vávra.
Branické skály ovšem vždycky nevypadaly tak jako dnes. Původně zasahovaly až do vod Vltavy a zřejmě se dost podobaly Vyšehradu. Vyvěral tu také pramen minerální vody, která se stáčela do lahví a prodávala v Praze jako léčivá. Na teplých stráních se dařilo vinicím a chmelnicím.
STROMOVKA
Krásný park, který je hned vedle Výstaviště v Holešovicích. Nejraději tam chodím na jaře a v létě.
Park Stromovka, původně Královská obora, se nachází v Praze-Bubenči v nivě Vltavy jižně od Císařského ostrova, od něhož ji odděluje průplav. Původně šlo o oboru příslušející k místodržitelskému letohrádku. Část Královské obory byla koncem 19. století vyčleněna pro vybudování výstaviště. Park je udržován ve stylu anglického parku. Je chráněn jako přírodní památka s názvem Královská obora a je též spolu s místodržitelským letohrádkem chráněn jako kulturní památka.
V roce 1547 byl v oboře zřízen rybník a o 12 let později byla obora rozšířena. Po roce 1578 byl lovecký letohrádek v oboře renesančně přestavěn jako lodžiová vyhlídková stavba a v roce 1584 byly na příkaz Rudolfa II. provedeny parkové úpravy, vytvořeny další rybníky a proražena štola pro napájení nového Velkého rybníka, která přiváděla vltavskou vodu od Havírny (stavba na levém břehu několik metrů proti proudu od dnešního Štefánikova mostu) pod Letnou do středu Královské obory. Česká komora se zřejmě v této souvislosti odvděčila panovníkovi tím, že zakoupila mlýn v Předním Ovenci a darovala jej Rudolfu II. – jde o dnešní Císařský mlýn na západním okraji Stromovky. Císařský mlýn byl v letech 1589–1590 přestavěn, jeho areál byl rozšířen o arkádovou chodbu a lázeň s grottou a navíc zde byla vybudována brusírna drahých kamenů. V r. 1606 byla k Císařskému mlýnu přistavěna mohutná reprezentační brána. V roce 1679 však Císařský mlýn vyhořel. O deset let později (1689) byla v Královské oboře poblíž Velkého rybníka postavena nákladem hraběte Kryštofa Vratislava z Mitrovic Královská dvorana (pozdější Šlechtova restaurace).
Od roku 1804 je Královská obora zpřístupněna veřejnosti a je využívána jako park, pro nějž se ujal název Stromovka. Současné úpravy pocházejí z 19. století, kdy byly některé rybníky zrušeny a vytvořena současná soustava luk a zalesněných ploch. Bylo vysazeno mnoho druhů introdukovaných dřevin a zahradních kultivarů, což vytvořilo z Královské obory významné arboretum. Při povodni v srpnu 2002 byla zaplavena vodou, což vedlo k částečnému poškození vegetace. Část obory za železniční tratí Praha-Děčín u řeky Vltavy pak poškodila další velká povodeň v červnu 2013.
Roku 1866 společnost Buštěhradská dráha prodloužila železniční trať od Kladna, která dosud končila na Brusce (dnešním nádraží Praha-Dejvice) horním okrajem Stromovky do Buben, kde ji napojila na státní dráhu. Ve Stromovce trať prochází krátkým tunelem, nazývaným Bubenečský či Dejvický.
V roce 1885 byla do Královské obory prodloužena trať koněspřežné tramvaje, která od roku 1884 končila u Marinkovy továrny v Holešovicích (u dnešního Veletržního paláce). 8. září 1898 byla jako první z pražských tratí koňky zprovozněna pro elektrické tramvaje. Od 15. května 1908 byla vybudována u Výstaviště tramvajová smyčka, druhá v Praze, první stálá. Úsek Výstaviště – Královská obora byl naposledy v provozu 28. září 1941, koleje byly vytrhány 1944, později byla v úvodní části tohoto úseku obnovena smyčka Výstaviště. U bývalé konečné Královská obora dosud stojí budova bývalé vozovny.
U příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891 byla u horního vstupu parku (u dnešního severního konce Ovenecké ulice) ukončena Křižíkova elektrická dráha na Letné, první elektrická tramvajová trať v Praze i v českých zemích, navazující na letenskou lanovku. Roku 1893 byla tramvajová trať prodloužena Stromovkou k Místodržitelskému letohrádku, přičemž překračovala železniční tunel. Roku 1903 byly koleje z Královské obory odstraněny.
V roce 1891 byl v Královské oboře u trati, nedaleko výstaviště, uspořádán II. všesokolský slet. Sokolové se tak připojili k Jubilejní výstavě na blízkém výstavišti, kde se prezentovali svou výstavkou. Přípravy poněkud zkomplikovala jarní povodeň, která vyhlédnutý pozemek zanesla bahnem. Za necelé dva měsíce byly na pozemku zapůjčeném městem vybudovány tribuny a další objekty, 15 dní po celé akci byl pozemek v původním stavu městu vrácen.
V současné době Královská obora slouží k rekreačním, sportovním i kulturně vzdělávacím účelům.
Pod oborou vede Bubenečský tunel, součást tunelového komplexu Blanka, součásti pražského Městského okruhu. Po mnoha odkladech byl otevřen na podzim roku 2015.
PLANETÁRIUM - Planetárium ve Stromovce zahájilo svoji činnosti 20. listopadu roku 1960. Významným mezníkem v dějinách instituce byl rok 197, kdy se Planetárium oddělilo od tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka s stalo se, spolu s ostatními pražskými hvězdárnami, jedním ze středisek Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Rozsáhlou rekonstrukci a modernizaci prodělalo v roce 1991, kdy bylo nainstalováno nové planetárium Cosmorama.
ŠLECHTOVA RESTAURACE je budova v pražské Stromovce. Stojí na břehu bývalého rybníka. V její blízkosti vyúsťuje Rudolfova štola. Šlechtova restaurace je součástí komplexu místodržitelského letohrádku a Královské obory, chráněného jako kulturní památka České republiky a patří mezi nejohroženější pražské památky.
Původní raně barokní letohrádek byl postaven v letech 1689 až 1692 prezidentem české komory hrabětem Kryštofem Františkem Wratislavem z Mitrovic pro rakouského císaře Leopolda I. Měl nahradit dvě nedaleké budovy, zastaralý a švédskými vojsky vyrabovaný zámeček (dnešní Místodržitelský letohrádek) a Císařský mlýn v Bubenči. Malíř Jan Jakub Steinfels vyzdobil hlavní sál stropní freskou znázorňující antické bohy Apollóna s Venuší a Amorem, Dianou, Merkurem, Jupiterem, Marsem a Saturnem. Ve výklenku proti vchodu byla v umělé krápníkové jeskyni umístěna fontána s bronzovou plastikou Poseidona. V následujících desetiletích byl letohrádek využíván jako sklad sena a obilí pro oboru a jen před příjezdem Habsburků byl vždy příležitostně opraven. Velká lidová slavnost se tu konala například v roce 1792 u příležitosti korunovace císaře Františka II. Roku 1803 nechal císař na popud hraběte Chotka Královskou oboru otevřít pro veřejnost a ta se stala jako anglický park vyhledávaným místem pražanů. Pražský kavárník Václav Steinitz si pronajal budovu Dolního letohrádku a od dvacátých let 19. století zde provozoval restauraci. V letech 1855 až 1858 letohrádek přestavěl v novogotickém slohu Bernard Grueber. V roce 1882 si již přestavěnou budovu pronajal Václav Šlechta, který restauraci provozoval až do 2. světové války. Po válce byla restaurace znárodněna a v 60. letech pro havarijní stav zrušena[3]. Od té doby budova jen chátrala a dvakrát vyhořela (1978 a 1980). Na jejím neutěšeném stavu se také podepsala povodeň roce 2002, která Šlechtovu restauraci zatopila do výšky 4 m.
Porod malé milé Emílie
Středa, 20. dubna 2016, ráno
Já a můj obří pupek si to štrádujeme na prohlídku k doktorovi. Už asi 2 dny ze mě teče "něco jako voda" a někdy v noci mívám malé bolesti, které jdou však vždy pohodlně zaspat. Doktor točí monitory - NIC, mtrvo, žádná činnost, porod se jen tak neblíží. Jsem 38+0, tak si říkám, ještě je čas. Když mu řeknu o té "něco jako vodě", tak se mi vysměje se slovy: "Jo a vy si myslíte, že by to jako mohla být plodová voda, jo? Nečtěte ten internet! Když praskne voda, tak to určitě poznáte." Aha.. No tak nic - jdu z kontroly zpět domů (a pro jistotu si koupím ve zdravotnických potřebách ph papírky). Ph plodové vody by prý mělo být zásadité - tedy modré a "něco jako voda" je neutrální, takže asi nic.
Čtvrtek, 21. dubna 2016, těsně před půlnocí
V noci mám bolesti v podbříšku (Jó, asi poslíčci nebo co, si říkám) a probudím se s pocitem mírného mokra. (Achjo, asi zase ta "něco jako voda"). Je to docela velké množství.. Když změřím ph papírkem, pořád není modrý.. (I když možná trochu?) Jdu spát (tedy až po tom, co si vyměnim kalhotky).
Pátek, 22. dubna 2016, kolem 4hod ráno
Sakra práce.. Další mokro na kalhotkách, spíše kalhotky úplně durch. No nic, změřím a objeví se - MODRÁ. Je to tady, plodová voda (sláva)! Teče a teče.. Jdu za mužem (jó, říkám mu muž, ale je to přítel) a říkám se smíchem (nevím, co mi přišlo směšné) "Mě asi praskla voda.." Je trošku udiven, ale tak co, jede se. (Říkám: Kdyžtak nás pošlou zpátky). Taška nachystaná večer předem (uf 😀 - asi nějaké tušení nebo co), vezmu pod sebe ručník do auta a jede se.
Porodnice
Barrandovské terasy
je komplex budov ve čtvrti Barrandov, v městské části Praha 5. Od roku 1988 je areál kulturní památkou a od roku 1993 památkovou zónou.
Areálu dominuje funkcionalistická vyhlídková restaurace Terasy Barrandov od architekta Maxe Urbana. Jsou součástí urbanistického projektu Václava M. Havla na zahradní čtvrť na svahu kopce Habrová. Vlastníkem stavby je společnost Barrandovské terasy, a.s., ve které drží majoritní podíl řecký podnikatel Michalis Dzikos.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo ke znárodnění Barrandovských teras. V roce 1982 byl uzavřen proslulý Trilobit bar. V roce 1992 komplex v restituci získali bratři Ivan a Václav Havlovi. Ivan M. Havel svůj podíl převedl na svou ženu Dagmar. Václav Havel převedl svůj podíl na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, která následně od své švagrové RNDr. Dagmar Havlové za více než dvacet milionů korun odkoupila její podíl na Terasách. Manželka Ivana Havla si však ponechala plavecký bazén pod Barrandovem, který v roce 1994 získala od Vodních staveb za devět set tisíc korun. V říjnu 2001 shořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců. V roce 1988 byl areál restaurace včetně bazénu se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku. V roce 1993 zde zastupitelstvo hlavního města Prahy vyhlásilo památkovou zónu.
Objekt je havarijním stavu, na jaře roku 2016 začaly přípravy na rekonstrukci. Samotná rekonstrukce má začít v červnu 2016, z budovy se má stát hotel, restaurace a rozhledna.
Plavecký bazén Pod Barrandovem je opuštěný plavecký bazén pod Barrandovem v Hlubočepích v Praze. Architektem areálu byl Václav Kolátor, specialista na stavbu lázní a bazénů, kterého proslavila právě stavba tohoto bazénu. Bazén byl otevřen dne 16. srpna 1930. K propagaci bazénu vyzval již 31. července herec Vlasta Burian Alfreda Nikodéma k závodu na 100 m.
Bazén je od roku 1955 nefunkční. V roce 1988 byl areál Barrandovských teras včetně bazénu se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku.
Fotky jsou z historie, budoucnosti a poslední jak by to mělo vypadat po rekonstrukci. Tak snad se dočkáme toho, že Barrandovské terasy zase ožijéí a bude se na co koukat.
takhle uživame slunicko my 🙂
Konečně mám vybráno 😀 a už se nesmím nikam dívat 😀
PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA (a přilehlý park)
Petřínská rozhledna je mladší sestrou Eiffelovy věže, která „trochu“ přerostla své sourozence. Z nejkrásnějších věží ta nejvýše položená. Vzbuzuje zmatené pocity, údiv i oprávněnou hrdost. Jen dva roky po dostavění elegantní pařížské věže, která dosahuje úctyhodných 361 metrů nad mořem, se nad pražskou kotlinou i nad hladinou oceánů vynořila Petřínská rozhledna a tiše vyhlásila svoje prvenství. Výškou 378 m. n. m, jakoby sestru přivinula pod ochranná křídla.
V roce 1930 učinili ve Spojených státech další pokus o překonání výškového rekordu a tak vyrostl Chrisler building, mladší bratříček obou slavných věží. Dorostl ovšem pouhých 331 m. n. m a Petřínská rozhledna jeho bláhové počínání sledovala s chápajícím úsměvem. Dnes tvoří tyto tři hrdé stavby rodinu a naše rozhledna kyne svým sourozencům z petřínské vrchu, jakoby ani nechtěla přiznat, o kolik je výše.
Od té doby vznikla řada pyšných staveb, které se drze šplhají i do kilometrových výšek, ale oč jsou vyšší, o to jsou i ošklivější. Petřínská rozhledna mezi nimi triumfuje nenápadným půvabem a stále fascinuje nekonečné řady cizinců i docela malé děti. Rozhledna je i příběhem o splněném snu, příběhem, který vám právě chceme vyprávět…
O Petřínu se sice píše jako o místě, které přitahuje milence jakousi směsicí třešňové mystiky a temné magie, ale důvod jeho oblíbenosti v oboru lásky je prozaičtější: je zkrátka odevšad nejblíž. Ačkoli k tématu nebyla provedena žádná odborná statistika, dá se bez přehánění říct, že petřínským zasvěcením prošla minimálně třetina Pražanů.Nejčetnější aktivity Petřín zažíval v pohanských dobách a znovu se začal probouzet v eruptivních 60. letech 20. století. Tehdy se pro mladou generaci stal jakýmsi symbolem vzdoru. Procházeli se tu máničky s čelenkami na hlavě a diskutovali na téma volné lásky.
Za Petřínem jako milostným symbolem stojí i socha K. H. Máchy, který se metafyzickou podobou lásky zabýval v literárním životě stejně intenzivně jako se v životě praktickém zabýval její podobou fyzickou. Jeho Lori, o které se dozvídáme z jeho deníků, si o od něj docela vytrpěla. Mácha byl Don Juan a provokatér. Nosil výstřední oblečení – jezdecké boty s ostruhami, šedivý plášť s červenou podšívkou a červenou čepici. Jeho sousoší od Josefa Myslbeka ho vzdor tomu představuje jako růžolícího mladíčka, který se schovává za pugetem růží. 1. máje se pod pomníkem vrší květy a to ať už z romantického blouznění nebo jako poděkovaní za petřínskou iniciaci, jíž je Mácha mystagogem.
Petřín ale není jen zaslíbenou horou milenců, ale také voyeurů. Podle statistik se voyerské sklony projevují až u 8 procent populace, tedy bez mála u každého desátého člověka, kterého na Petříně potkáte. Láska má ovšem různé podoby a milenci si nenechají kazit chuť. Na Petříně totiž mohou v opojení zapomenout na všechno; i kdyby se díval celý svět. Petřín patří všem, romantikům zvlášť…
Tonik miluje porad Muzicirovani. Takze to u nas jede jako hudebni kulisa od rana do vecera
Vysledky to ma nasledujici:
1. Neustale si zpivam: splouchy splouchy, stika zere mouchy, zblunky, zblunky a kapr merunkyyyy..
2. Prestala mi vadit Molavcova, kterou jsem z duse nesnasela.
3. Asi jsem se zamilovala do Honzy Maxiana
😀 😀
Dneska Vám představím park, který mám moc ráda a moc se mi tam líbí. Chodili jsme tam s přítelem, když jsme ještě neměli prcka, pak jsme se tam i nechali fotit (těhotenské fotky) a teď tam chodíme s prckem.
Jedná se o HAVLÍČKOVY SADY (Gröbovka)
Park anglického typu v Praze 2 na Vinohradech, nedaleko Vršovic a Nuslí. Na severu je ohraničen ulicemi U Havlíčkových sadů a Rybalkovou a na jihu potokem Botič. Park byl vysázen v letech 1871–1888 v okolí vily, kterou si nechal postavit pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek.
V areálu parku se nachází Gröbeho vila, Pavilon, vinice a Viniční altán, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná grotta a nově opravené dětské hřiště. Od roku 1964 je areál nemovitou kulturní památkou. Od roku 1999 je ve správě Městské části Praha 2. Vzhledem k celkové zchátralosti probíhá od roku 2001 rozsáhlá rekonstrukce areálu, která bude zahrnovat i obnovu zeleně a cest.
Památkově chráněná vinice je pozůstatkem bývalých „Hor viničných“. V současné rozloze byla založena při stavbě areálu, v příkrém svahu navýšeném navážkou z vinohradského tunelu. V meziválečném období nesla název Primátorská. Na konci druhé světové války byla poškozena, po válce byla obnovena a koncem 20. století pustla.
V letech 1992–1993 byla obnovena na náklady Městské části Praha 2. Má rozlohu 1,7 ha a ročně produkuje 4 000 litrů vína. Pěstují se zde odrůdy Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Dornfelder, Rulandské šedé a Rulandské modré a od roku 1997 se zde každoročně koná „Vinohradské vinobraní“. Zde vypěstované „Víno z Gröbovky” je v prodeji například v přilehlém Viničním altánu.
Viniční altán je chráněná kulturní památka, zrekonstruovaná v letech 2002–2004 v nákladu 20 milionů korun. Při obnově byla vytvořena replika dřevěné historické konstrukce altánu včetně dekorativních prvků, byly rekonstruovány zděné části, schodiště s vyhlídkou za altánem a obnovena břidlicová střecha. Přistavěn byl viniční sklípek zahloubený do svahu. Objekt funguje jako kavárna a vinný šenk, konají se zde svatby a společenské akce.
Pavilon nacházející se v horní části parku byl vybudován v 70. letech 19. století podle návrhu Josefa Schulze. Původně sloužil jako zahradní herna se střelnicí, kuželnou, šachovými stoly a dalšími atrakcemi, kde si mohli návštěvníci tehdejšího areálu odpočinout a odreagovat se. Pavilon později během 20. století sloužil jako jesle nebo hospoda. V roce 1989 ho převzala společně s celým areálem do vlastnictví městská část Praha 2, která zjistila, že pavilón se nachází v havarijním stavu. Při prvních restaurátorských pracích bylo zjištěno, že se v interiérech pavilónu nacházejí vzácné nástěnné historické malby, které byly ukryty pod izolací z dob, kdy budova sloužila jako jesle.
Kompletní rekonstrukce pavilónu byla dokončena v létě roku 2009 a zahrnovala celkovou opravu zdiva, střechy, podlah, oken, již zmíněných maleb nebo také dostavbu části křídla podle návrhu architekta Jiřího Javůrka. Součástí restaurátorských prací byla rovněž i replika historické kuželkové dráhy. Objekt byl zpřístupněn 19. září téhož roku a nyní slouží jako zahradní kavárna.
Grotta - Umělá jeskyně grotta byla začleněna do parkového areálu jako romantizující prvek. Samotné stavbě předcházely studijní cesty architekta Barvitia, stavitele Havla a jeho asistenta do Itálie a Německa. Umělá krápníková jeskyně byla nakonec postavena a obklopena skalkami podle modelu Josefa Vorlíčka. Grotta byla kompletně rekonstruována (nákladem cca 40 milionů Kč) v letech 2010 až 2011. Před grottou se nachází kašna se sochou Neptuna od Bohuslava Schnircha. Socha byla řadu let uložena depozitáři a po rekonstrukci byla roku 2014 znovu instalována. V grottě byly natočeny některé scény (netvorův zámek) filmu Panna a netvor z roku 1978.
Gröbeho vila - Dvoupatrová novorenesanční vila postavená na náhorní rovině nad údolím Botiče je nápadnou dominantou při pohledu od Vršovic a Nuslí. (Terén byl ještě navýšen zeminou vyvezenou po hloubení nedalekého železničního tunelu, na jehož stavbě se podílel i Moritz Gröbe.)
Vila byla postavena v letech 1879–1881 podle projektu Antonína Barvitia. Autorem návrhů interiérů byl Josef Schulz. Stavbu prováděl stavitel František Havel. Autorem fresek na fasádě je vídeňský malíř Kugler. Plastická výzdoba interiérů je dílem sochaře Detema.
Architektonicky se tvůrci inspirovali italskými renesančními příměstskými vilami, které sloužily jako letní byty šlechty a duchovenstva. Budova je obdélníková, s mohutným portikem na severní straně a mělkým rizalitem na jižní straně. Na jihu se přimyká prostorná terasa, z níž lze sestoupit na vinici dvouramenným schodištěm.
Mezi dvěma světovými válkami vila sloužila po krátkou dobu Vysoké škole lesnické a v roce 1937 zde byla na náklady města Prahy zřízena „Baxova domovina dětských zájezdů“ pro ubytování mimopražské mládeže při návštěvě Prahy, pojmenovaná po primátoru Karlu Baxovi.
Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena.
V roce 1953 byla provedena rekonstrukce pod vedením Pavla Smetany. V letech 1953–1990 sloužila vila jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a sídlily v ní různé zájmové kroužky. Po roce 1989 zde krátce působila Soukromá taneční konzervatoř a v letech 1992–2000 zde působila Pěvecká konzervatoř Praha pod vedením prof. Josefa Rybičky, ředitelem byl Čestmír Kráčmar.
Vzhledem ke zchátralosti objektu a nutnosti oprav vyhlásila Městská část Praha 2 veřejnou obchodní soutěž, v níž byl v roce 2001 vybrán investor a nájemce Gröbeho vily a Dolní Landhausky. Stala se jím společnost CEELI Institut, o. p. s. (Central and East European Law Initiative), která v roce 2003 zahájila část oprav přízemí budovy a v roce 2004 i prvního poschodí. Prostory jsou koncipovány jako vzdělávací středisko pro právníky, s výzkumným centrem, knihovnou a ubytovacími kapacitami pro účastníky kurzů. Část interiérů byla zrekonstruována v roce 2005 a představena veřejnosti.
Moje cesta k bezplenkovce
Dnes s oblibou říkám, že první dítko mělo jednorázovky, druhé látkovky a třetí bezplenkuji. Zní to úsměvně, ale tak nějak vypadala moje cesta k bezplenkovce....
Když jsem o ní slyšela asi před 3 lety poprvé, tak jsem si klepala na čelo. Já odchovanec knihami, radami a skripty pana doktora Matějčka, jsem si říkala, že to snad není možné a někdo si ze mě dělá srandu. Jenže nedělá a to jen já jsem před těmi 3mi lety byla totální zabedněnec.
Začalo to látkovými plenkami….
Když našemu druhorozenému bylo něco kolem půl roku, začalo opravdu šílené teplo. Ten rok bylo mimořádně teplé brzké jaro. Již na konci března jsme byli s dětmi venku a miminko měli v kočárku rozbalené jen v košilce. Začala ve mně hlodat myšlenka, jak mu asi broučkovy musí v těch plenkách být. K tomu jeho věčné problémy s kůží v oblasti plenek a nápad proniknout k látkovým plenám byl na světě. Pustila jsem se do studia a po necelém měsíci jsme již plně látkovali. První čeho jsem si všimla, bylo, že miminko spolehlivě hlásí, že je mokré. Přičítala jsem to látce a říkala si, že nám půjde dobře učit na nočník.
Látkovali jsme a já si to opravdu užívala. Mazlila jsem se s plenkami, které jsou krásné a ňuňací. A skoro litovala, že po roce a půl tedy téměř ve dvou letech se můj chlapeček začíná odlenkovávat a na můj vkus ještě celkem rychle. Jenže ouha něco se u mě najednou změnilo. Měla jsem radost s ním po každé, když se mu povedlo jít čůrat mimo plenku do nočníčku, záchodu či jen tak na travičku. Když jsme po necelém měsíci byli již na čůrání hodně spolehliví a začalo se nám dařit i kakání, tak přišla ta správná euforie. V té době jsem se opět potkala s maminkami co bezplenkují. Ne že bych je do té doby nepotkávala, ale najednou jsem měla pocit, že jim víc rozumím. A tak jsem otevřela svoji mysl pro informace o bezplenkovce znovu.
V té době jsem již čekala naše třetí děťátko a začala přemýšlet víc do hloubky o bezplenkové komunikační metodě. Zašla jsem si tedy na kurz BKM, že sama uvidím. Do této doby jsem si ještě pořád říkala, že to jsou takové ty moderní vymoženosti maminek, které už roupama neví, co by, a že jsem zvědavá kde na BKM budu brát čas. Taky jsem měla v hlavě běžné otázky neznalých maminek včetně zakořeněných mýtů o této metodě:
- Jak může být tak malé miminko bez plen?
- Není možné, aby si tak malé dítě uvědomovalo potřebu a umělo ji ovládat?
- Co to je za moderní výdobytek a výmysl?
- Miminko ze začátku kaká do každé plenky budu s ním pořád nad nočníkem?
- Kde na to budu brát čas? To budu muset být s miminkem 24 h denně a neudělám nic jiného?
- Jak se u toho budu starat o starší bratry?
Týden ze života maminek aneb jeden zážitek na každý den + jeden osvědčený recept
Při jaké příležitosti jsou maminky šťastné nebo jak si připravit ten nejlepší ledový čaj? Tohle a ještě mnohem víc se dozvíte díky dalšímu týdnu ze života maminek.
1. Nejšťastnější maminka
Já z toho nemůžu. Výstavka ve školce na téma "Maminka je šťastná když..." a Štěpovo veledílo.
2. Bezpečná koupel
Koupu Lucase a něco mi přijde pořád divné, koupu dál a pak mi dojde že má pořád plenu.
3. Ústní hygiena pro všechny
Průhonický park
- může to být procházka na hodinku, na dvě. Ale v parku můžete strávit i celý den. Krásně tu je v každé roční období, každé má v parku něco do sebe.
Něco málo o parku:
Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho celoživotního úsilí je vrcholné krajinářské dílo světového významu, jež vytvořil vlastním originálním způsobem.
Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.
K Průhonickému parku patří také cenné genofondové sbírky soustředěné v Botanické zahradě na Chotobuzi a dendrotéka - sbírka šišek.
Park je zároveň nejvýznamnějším krajinným prvkem jihovýchodně od Prahy a též důležitým útočištěm všech organismů v této krajině.
Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO.
http://www.parkpruhonice.cz/index.php?p=otevira...
V blízkosti se nachází restaurace Pizza Coloseum, Pizzeria Grosseto, Creperie u Slepiček.
První a poslední kubistá kavárna
Grand Café Orient je jedna z nejstylovějších kaváren v Praze, a ačkoli leží v samém centru Prahy, spousta Pražanů do této unikátní kubistické kavárny nikdy nezavítala.
Grand Café Orient není jen kavárnou stylovou, ale má i zajímavou historii. Kubistický dům U Černé Matky Boží, ve kterém se podnik nachází, byl postaven v letech 1911-1912 podle návrhu slavného architekta Josefa Gočára. Ten údajně navrhnul i část vnitřního zařízení včetně baru a osvětlení. Už při svém otevření v roce 1912 se kavárna nacházela stejně jako dnes v prvním patře. V přízemí byla vinárna, v druhém patře obchod s textilem, ve třetím kanceláře a patro čtvrté bylo určeno pro byty. Přibližně po deseti letech byl provoz kavárny ukončen, údajně pro nemodernost kubistického stylu, a prostory byly přestavěny na kanceláře. Kavárna byla znovu otevřena až v roce 2005, její interiér byl obnoven podle dobových fotografií a dokumentace. V ostatních prostorách domu se dnes nachází Museum českého kubismu.
Historie
Po cca 80-ti letech byla v 1. patře domu „U Černé Matky Boží“ znovu otevřena kubistická kavárna „Grand Café Orient“. Kubismus v architektuře a užitém umění je ryze český fenomén. A právě Dům U Černé Matky Boží patří k jeho nejslavnějším a nejdůležitějším představitelům. Byl postaven tehdy jedenatřicetiletým arch. Josefem Gočárem. Jeho výjimečnost nespočívá pouze v jeho fasádě, ale i v kubistickém půdorysu a hlavně v průniku kubismu i do interiéru domu právě do prvního poschodí do „Grand Café Orient“, kde prokazatelně arch. Gočár navrhl kubistický bufet-bar a veškeré pasířské prvky – lustry, lucerny… Kubistická kavárna existovala zhruba 10 let a byla zrušena ve 20. letech minulého století především z důvodu nemodernosti kubistického stylu. Teprve v dnešní době si uvědomujeme, že kavárny ve stylu Secese, Art Deco, Art Nouveau najdeme po celém světě, ale kubistická kavárna je na světě pouze jedna. Přijďte se proto sami přesvědčit do 1. patra Domu U Černé Matky Boží na Ovocný trh 19 o unikátnosti a nádheře českého kubismu.
Dnes Zoe zase perlí 😀 chodíme do školky se starší kolem hřbitova.... a Zoe tam na hrobu viděla kytku a že je hrozně chce.... říkám jí, že to nemuže, že to sou kytičky paní co už je mrtvá...... tak začal kolotoč otázek
Z: "já sem mtvá"?
Já: ne nejsi mrtvá
Z: nejsem mtvá?
Já: ne ty jsi živá!!
Z: já ivá?
Já: jo živá, až moc!
Z: a kakala sem ????
WTF?? ona i z rozhovoru o smrti přejde na to její milovaný kakání 😀
Letošní Prague food festival byl perfektní. Poprvé jsem se netlačila ve frontách mezi masou lidí, ale ležela na piknikové dece ve stínu stromu, kde se prdelil Toník a jeho kámoška Adinka. A chlapi nám nosili jídlo a pití 😀
Paráda to byla! Byl jste tam někdo taky??
Naše malá surprise wedding 🙂
Vidím to, jako by to bylo dneska. Začátek srpna 2015, sprchovala jsem se a smutnila, že můj milovaný, se kterým jsem přes 10 let, musí odjet na 3 měsíce na školení na druhý konec republiky. Nikdy jsme od sebe nebyli ani dva dny a teď tohle? Navíc dcerce byl teprve rok a kousek a na tátu je hodně fixovaná. Jak to zvládneme? Když mi najednou blesklo hlavou - mohli bychom se vzít, aby nám ta doba rychleji utekla, když se budeme mít na co těšit a čím si lámat hlavu 🙂 Nikdy jsme nebyli ti, co touží po svazku, ale tak nějak mi přišlo, že je ten správný okamžik. Tak jsem to tak příteli nadhodila a on souhlasil. Měla jsem ale jednu podmínku - nechci, aby to někdo věděl. A tak se začaly kout pikle 😉
Vymysleli jsme to tak, že svatba se bude konat v den dceřinných druhých narozenin, což bude dobrá kamufláž na rodinnou sešlost. Nejsem příznivcem tradičních svateb, takže jsem si dělala vše po svém. Vyráběla jsem jen se svědkyní všechno - od kytice, přes doplňky, vývazky, výslužky, dort, úprava šatů, prostě komplet. Přípravy byly více než hektické, zvlášť posledních pár dní, kdy jsem došívala šaty a pekla výslužky a dort. Před svatbou jsem spala asi hodinu, ale byla jsem tak natěšená, že už je to tu, že to nešlo moc vidět, snad 😀 V sobotu ráno jsem naložila věci, jela se učesat a nalíčit a pak připravit místo k obřadu, stůl apod. Stihli jsme to jen tak tak, navíc to od rána vypadalo na déšť a hlásili bouřky, tak jsme ani nevěděli, jak to vyjde. Překvapivě všichni dorazili na čas, tak jsme se vydali je přivítat. Řekla jsem, že jsme moc rádi, že všem to vyšlo a než půjdeme slavit narozky, máme pro ně ještě malé překvapení a to sice, že se budeme brát. Všichni byli doslova v šoku, jen přítelova maminka říkala, že to tušila, můj taťka taky, holt mají pod čepicí 😉 (Samozřejmě nadšení nebylo stoprocentní, ale s tím jsme počítali. Uraženou osobu jsem rovnou ignorovala, abych si nekazila skvělou náladu.) Dostali námi vyráběné taštičky, ve kterých bylo "oznámení", program toho, co se bude dít, vývazek a svatební bublifuk. Přesunuli jsme se do restaurace, kde si vybrali jídlo a přípitek a dostali za úkol nafouknout balonek, na který nám napsali, co uznali za vhodné. Balonky se daly na tyčky a zapíchali se před oltář, takže tvořili uličku, kterou jsme pak šli. Fíla se šel převléknout a pak jsem ho vystřídala já se Sofinkou. Ve třičtvrtě na dvě jsme dostali echo, že oddávající je na místě a za deset minut můžeme začít. Fíla mě chtěl vidět až u oltáře, ani šaty předtím neviděl, takže čekal na místě. Obřad jsme měli na krásném dvorečku, lehce zarostlém trávou, úplně zastrčeném od všech kolemjdoucích. Čekala jsem za rohem, svědkyně dala předzvěst, že je vše připraveno a šlo se. Začala hrát hudba (https://www.youtube.com/watch?v=Wyk5em_cQ_c), Fíla se nechal odvést svojí mamkou k oltáři a pak jsem šla já se Sofinkou. Byla prostě kouzelná 🙂 V té trávě se brodila jako víla a těsně před oltářem si sedla do trávy a hrála si, tak jsem ten kousek došla sama 😀 Byla jsem bosa a bylo to úžasné, věděla jsem, že přesně tak to všechno mělo být. Obřad byl rychlý a krásný. Bylo lehce zataženo, ale nepršelo. Když nás prohlásili za manželé, spadlo na nás jen pár kapek a při prvním polibku se zahřmělo, to bylo přímo mystické, jako by nám přálo samo nebe 🙂 Všichni nám popřáli, objímali nás, plakali, smáli se. Udělali jsme pár fotek a šli se najíst. Měli jsme kliku, protože v restauraci měl zrovna službu jako vrchní náš dlouholetý kamarád, který nám rozbil talíř a připil si s námi. Měli jsme radost, že to není nic nahraného, ale že nám přál někdo, kdo nám to opravdu přeje 🙂 Dali jsme si společnou polévku a hlavní jídlo a pak už to bylo takové volnozábavové 🙂 Udělali jsme si ještě pár fotek a šlo se na dort, kterej se nám faaaaakt povedl 😉 Sachr, v první vrstvě domácí borůvková marmeláda, v druhé tvaroh s jahodami a zvenku mascarpone, navrch bílá čokoláda. Zároveň s naším přinesli i Sofinčin narozeninový dortík, takže jsme jí chtěli zazpívat, ovšem dala nám najevo, že nemá zájem, jelikož začala brečet 😀 Tak jen sfoukla svíčky a začala se ládovat 🙂 Zbytek dne už jsme tak nějak jen povídali a zapíjeli 🙂
Původně jsem neměla v plánu tento článek zveřejnit, ale chci tím budoucím nevěstám či manželkám říct toto - vůbec nejde o to, jaké máte šaty, kdo na svatbě je a není, co se povede a nepovede, kolik peněz za všechno utratíte... Svatba má být o tom, že DVA lidé (ano, pouze dva, na nikom jiném nesejde) se milují a chtějí svou lásku stvrdit před zákonem. Neřešte hlouposti, jen se prostě milujte 😉
S Vami se takto muzu podelit jak si uzivam slunecny den 😍
Bolestivá menstruace
Nejen ve své praxi se s bolestivou menstrací setkávám velice často a sama jsem si protrpěla nesčetně dnů, kdy jsem proklínala přírodu za to, že takové utrpení “zařídila”. Byla jsem také vychována tak, že menstruace prostě taková je a že se to jednou za měsíc hold musí překousnout. A tak už jsem se při pohledu do kalendáře předem děsila tohoto období. Později jsem však pochopila, že bolestivá menstruace není “normální”, že jde o signál těla, duše, psychiky…a že jde o cyklicky se opakující proces vypovídající o mém celkovém vedení života, jeho prožívání v mnoha směrech, vztahu k sobě a ke svému ženství v tělesném i duchovním rozměru.
V tomto článku nastíním význam menstruace, příčiny bolesti z celostního pohledu a jaké jsou možnosti řešení, které využívám ve své práci fyzioterapeutky a s jejichž praktikováním v běžném životě Vám ráda pomohu.
Význam menstruace
Menstruace je cyklicky se opakující “očista” dělohy řízená složitou, ale dokonale sehranou hormonální činností. První menstruace (menarché) přichází ruku v ruce s rozvojem ženy v nás, s růstem prsů, ochlupení, ukládáním tuku ženského typu (břicho, boky, stehna, paže), ženského myšlení, chování a prožívání, zkrátka v období puberty a hormonální bouře.
Prožívání našeho “poprvé” již může vypovídat o tom, jaký vztah k sobě máme. Velice záleží na tom, jak nás Ženy v naší rodině připraví na roky, kdy bude menstruace nedílnou součástí našeho života. Pokud ze všech stran slýcháme o dnech plných utrpení, nepříjemných hygienických pomůckách, náladách spojených s menstruací a užívání pejorativních synonym menstruace, je pravděpodobné, že se nám tyto katastroficky vypadající scénáře nevyhnou. Kolik z nás zažilo přivítání do Ženského světa, oslavu svého počátku dospívání, hovorech o menstruaci s úctou a láskou k přirozenému procesu našeho úžasného těla?? Obávám se, že v našich zeměpisných délkách je to opravdu jen malé procento dívek a žen. Domnívám se, že čím dříve žena/dívka přijme skutečnost, že menstruace k životě ženy patří a má své významné místo, stane se pro ni tento proces příjemným a váženým.
Význam menstruace je z pohledu tělesna přípravou na plodné období a zároveň s menstruací odchází nahromaděná sliznice, která byla připravena na uhnízdění oplodněného vajíčka. Každý měsíc se tak ženské tělo očišťuje, a to nejen v podobě menstruační krve, ale též zpracováváme uplynulý měsíc, období, minulost na psychické úrovni. Jsme spíše klidnější, šetříme energii, jsme unavené, můžeme být emočně podrážděnější a vidět vše spíše v “černých barvách”, vyhledáváme samotu a klid. To vše je ale v pořádku a naprosto fyziologické.
Dívám se ...
Dívám se na naše děti, jak sjíždí Moravu a hlavou mi běží roky, které uplynuly jako ta voda. Vidím je jako bezbranná nemluvňata, o kterých nám říkali, že budou rozmazlená, protože jsme je nosili blízko u srdce. Roky společného usínání, které bývaly trnem v oku těm, kteří usínali povětšinou sami v tmavých pokojích. Podle škarohlídů jsme měli mít vlastně dost nesnesitelné děti... A tady se nám vzdalují na lodi, s jistotou kormidlují v peřejích a když nás přepadne bouřka, drží se statečně v promoklém oblečení. Ani stopa po těch dětech, které nám předpovídali.
Bývají dny, kdy je život prostý jako lněný ubrus...na kterém nejlépe vyniknou dary, které nám padají do klína.
Třeba právě den jako ten dnešní.
Obyčejný ve své neobyčejnosti.
Neřekla bych, že je k tomu potřeba extra porce "vědomí"... Spíš odvaha nenechat se semlít normou, která jde proti tomu hlásečku uvnitř, který říká: "Nakoj ho, nakoj ho kdykoliv! Pochovej ji, pochovej ji vždycky a ničeho se neboj! Vezmi si miminko klidně k sobě do postele... Vezmi si ho a od nikoho nežádej svolení."
Ten hlas má pravdu.
Dnešek byl nádherný!!! Ráno nás čekalo krasne focení v podzamecke zahradě s Danielkou, pak kluci vyrazily na parní masinku díky filmovému festivalu a co je hlavní M byl nadšený, které jsme zakončila návštěvou mých kmotru a posezenim na krasne pivní zahrádce... Pak jsme projížděli kolem kolotocu, které M zabil slovy "Ty jo, tam chcu". Ale na zítřek se moc tesime a manželem, doufám, že se nic nepo... a budeme dalším kruckem k našemu snu (prosim ať to vyjde!)...
Dcera Adélka 🙂 Narodila se nám v úterý 24.5.2016, s mírami 3610 gramů a 52 cm... Porod byl super, rychlý - příjem ve 4:15 ráno, malá venku v 6:55. Nestihli nic, ani klystýr, ani epidurál, bez nástřihu.. paráda 😀 Od včera jsme doma, tak užíváme a odpočíváme..
Kdo mate zpivajici panenku elsu? Zpiva celou pisnicku nebo jen 2 slova? 😕
Máte bezlepkovou dietu nebo musíte v potravinách omezit výskyt laktózy či cukru? Tesco myslí i na ty z vás, které se bez speciální výživy neobejdou. V našem sortimentu naleznete přes 700 výrobků speciální výživy. Velkou část zastupuje i naše privátní značka Tesco Free From, kde naleznete mimo jiné různé bezlepkové mouky, čerstvý sýr bez laktózy nebo například sušenky bez lepku. Vyzkoušely jste už některé výrobky z této řady? Co na ně říkáte?
Dostali jsme pozvání na Moravia Food Festival. Ovšem Leila to trochu zabila slovy: "Blé, tam nebude žádný jídlo, který já papám..." Tak, kuchaři máte to, teď se snažte 😀
