Ondrášek

Tento týden jsem potkala kamaráda Jirku, taťku malého Šimona (8 měsíců). Vedli jsme tradiční rozhovor: "Jak se máte? Co Šimon?...." A z něho to vypadlo. "Všechno je fajn, jen kdyby spal. Dnes budeme zkoušet saunovou variantu a zítra naopak mrazákovou a uvidíme, jestli se mu při některé z teplot bude spát líp. Co já, mě nechá Štěpa spát, ale ona je ráno (chudák), jak po flámu."...
Tentýž den se u nás stavila Štěpa a jen potvrdila Jirkova slova.

Myslím si, že nejvíc z nás šesti mamin řešila uspávání Verča. Kde se inspirovala? V knížce - Každé dítě může dobře spát. O tom, jak se jí dařilo/nedařilo se dočtete níže.

A jak jsme na tom my ostatní? Zeptala jsem se mamin na dvě otázky:


1) Jak uspáváš/uspáváte?  

2) Spí vaše dítě s vámi, v posteli nebo postýlce, v pokojíčku...?

 Verča a Ondra

1) O uspávání bych já osobně mohla napsat už knihu. V každém období to bylo jiné a u nás víceméně velice náročné. Zpočátku se pochovalo, položilo, zazpívalo a něco málo se přečetlo miminku a potom jsem odešla. Už odmala jsem mu četla, ze začátku jen svoje knížky, které jsem měla rozečtené, postupně jsme se dopracovali k tomu, že jsme si četli spolu a ukazovali si na obrázkách, potom nějaká krátká pohádka. Vyžadoval však přítomnost jednoho z rodičů po celou dobu než usnul. Na roce a půl jsme přistoupila na to, že přečtu pohádku, dám dobrou noc a odejdu. Byly strašný scény, až takový, že vylízal z postýlky. Potom se to na čas uklidnilo a bylo to lepší, ale po víc jak roce spaní sám v pokojíčku, se najednou začal několikrát za noc budit a vyžadovat přítomnost táty nebo mámy. Dva měsíce jsem "bojovali", že přestane. Nepřestal, tak jsme ho odstěhovali zpátky k nám do ložnice a hned spal celou noc, i s uspáváním byl klid. A od té doby, co zase spí sám a ve velké posteli, se snažíme přečíst pohádku cca 20min., dáme pusu, řekneme, že ho máme rádi a odejdeme. Někdy to zabírá a v pohodě sám si usne, jindy dělá scény - i hodinu a půl. Řve a vzteká se, že tam chce tátu nebo mámu. Zkoušela jsem mu pustit pohádky na CD, kolotoč s obrázkama (když byl mladší), ale nic nezabralo.

2) Ondra od malička spí ve své postýlce (samozřejmě, že se mi stalo, když jsem ho v noci kojila, že jsem usnula, tak spal se mnou), ale hned, jak jsem se vzbudila, jsem ho přendala zpátky do jeho postýlky. Spaní dítěte v posteli s rodičem / s rodiči neuznávám, ale je to každého věc, pokud chce mít vedle sebe raději dítě než partnera nebo se mačkat tři (či více) v posteli, je to jen a jen jeho rozhodnutí. Ale já vím, že bych se se svým dítětem nevyspala - strašně sebou v noci mele a vyžaduje spoustu místa. Ve 2,5 letech spí sám v pokojíčku ve velké dvoumetrové posteli.


Příklady toho, jak Ondra usne všude 🙂

     Co? To, že můžu rodit dřív, než mám daný termín mě opravdu ani nenapadlo!

     Je pravda, že se mi pořád zdálo, že mám menší bříško, než bych si přála, ale u doktora bylo vše v pořádku, tak proč se znervózňovat. I na pohyby jsem si ztěžovala, nebyly totiž tak časté a silné...prý je to normální a u každého miminka individuální, tak mám být v klidu!

     Jenže...mateřský instinkt funguje spolehlivě už v tomto stádiu a tak mi to nedalo. Ve čtvrtek jsem sice byla na kontrole, kde mi řekli, že je vše o.k., ale celý pátek jsem byla jak na trní, protože se mi opravdu něco nezdálo a podvědomí mě donutilo jednat!

V sobotu ráno jsem nevydržela a volala s prosbou kamarádce, která dělá na porodnici sestru, jestli by na mě koukla. Natočila mi monitor, změřila tlak, který jsem měla vyšší a koukla s paní doktorkou na mé nateklé nohy, které už byly fakt jak bambule!

Všechno bylo opravdu v pořádku, i monitor, ale než mě paní doktorka propustila úplně, chtěla ještě kouknout na sono. Byla jsem samozřejmě ráda, člověk bude mít úplnou jistotu a klid! Bohužel tomu tak nebylo... Jakmile koukla na sono, měla na uchu telefon a volala do Budějovic, ať mě čekají! Začala jsem panikařit. Miminko totiž němlo vodu a placenta nepracovala tak, jak měla! Jen vypsali papíry a už jsme jeli! Všechno se mnou absolvoval manžel, který mě držel celou dobu nad vodou, ikdyž ani pro něj to nebylo snadné!

V Č. Budějovicích mě prohlédli snad všichni doktoři. Po několika kontrolách a diskuzích mi dali na výběr. Buď ukončímě těhotenství akutním císařem hned nebo to riskneme a počkáme do rána! Podle naměřených hodnot bych prý měla vydržet, ale... nikdo neví přesně! Jak si člověk má vybrat??? Já přeci nevím, co je lepší, aby miminko mělo co největší šance! "Nechám to na vás, vy mi řekněte, co mám dělat!" Prý by to riskli. O.k. Jdeme do toho. Píchli mi kortikoidy, aby probíhala maturace (pro dovyvinutí plic), která musí pro úplné dotvoření probíhat 48 hodin ve dvou dávkách, ale každá hodina je prý dobrá! Celou noc, každou hodinu kontrolovali srdeční činnost drobečka...až do rána celkem v pořádku, ale asi v půl sedmé bylo zle. A to už byl fofr!!! Šup se mnou na sál a konečná...

Milé maminky, tatínci a všichni příznivci stránek modrykonik.cz,

připravili jsme pro Vás soutěž o fotomagnety od Magnetynalednicku.cz.
Odměněno bude celkem 10 výherců. Získají 6 hotový magnetů zcela zdarma včetně poštovného.

Magnety jsou tištěné speciální fotolab tiskárnou, jejich kvalita je shodná jako klasická fotografie z minilabu. Lze je vytvořit z libovolné fotografie. Stačí se jen přihlásit na stránku http://magnetynalednicku.cz, přidat zvolené fotografie a jednoduše objednat.

Cena magnetu je 20,- Kč a minimální objednávka je 6 magnetů. Poštovné je 19,- Kč. Tzn. například za 6 magnetů zaplatíte 139,- Kč i s poštovným.
Nyní se dá využít i speciální nabídka do konce měsíce, tedy do 31.10.2013: poštovné zcela zdarma na všechny objednávky.

Obchod Magnety na ledničku.cz získal díky spokojenosti ověřených zákazníků prestižní certifikát Zlaté Ověřeno zákazníky.
Recenzi na tento obchod mohou psát pouze ověření zákazníci - tím získáváte jistotu pravdivosti recenzí. Více jak 260 hodnocení a 100% doporučení zákazníků si můžete přečíst zde.

Pravidla soutěže:

Porod má většina lidí spojený s velkou bolestí a následnou úlevou a štěstím, když je po všem. Můj druhý porod byl ale odlišný. Nevím, jestli to bylo mým momentálním psychickým rozpoložením, ale mám pocit, že byl protkán štěstím od začátku do konce.

Ale vezmeme to od začátku. Ve středu 2.10., den před termínem, mě nepotěšil na prohlídce pan doktor. K porodu se zatím nic nechystá, miminko má velký váhový odhad (3800 g v 38 tt), no maminko, vidím to příští týden na vyvolávání. Přijďte za dva dny.  Chytila mě depka. Už první dcera byla vyvolávaná. To jako nejsem schopná normálně porodit dítě? Navíc jsem si tentokrát vysnila porod bez chemie a urychlováni, to vše by bylo tímto taky pasé…

V pátek 4.10. jedu tedy znovu do porodnice. Doktor (jiný, než ve středu) se na mě nevěřícně podívá. Co vás sem přivádí po dvou dnech? Vysvětluji, že mě sem poslal středeční doktor. Tento doktor jen zakroutí očima a se slovy jste jen den po termínu, vyšetřovat vás tedy nebudu, se podepisuje do průkazky. Koukám na něj, jestli myslí vážně, že to je tedy všechno a v duchu si říkám, že to jsem se sem tedy nemusela vláčet 35 km, shánět hlídání pro dceru atd. Ptám se ho ještě na názor na dřívější vyvolávání kvůli velkému váhovému odhadu. Vidí na mě, jak jsem rozhozená a vysvětluje, ať nemám strach, že dítě nenaroste za týden o kilo. A i kdyby náhodou jo, tak ať nemám strach, že i čtyř a půl kilové dítě se dá porodit. Podotýkám, že jeden takový podobný porod už mám za sebou. No vidíte, říká, udělejte si s manželem hezký víkend a nemějte strach, do vyvolávání času dost. Cestou v autě mi dochází, že tenhle doktor mě sice nevyšetřil, ale absolutně mě uklidnil. OK, už to nebudu řešit… ale ricinovým koktejlem to přeci jen pojistím, jistota je jistota 🙂

První pokus ricinového koktejlu proveden hned v pátek. Po třech hodinách a neuvěřitelném průjmu odchází hlenová zátka a následuje pár hodin docela silných poslíků. Ty jo, aspoň něco se děje. Od soboty do neděle je Mariánka u babičky a my si užíváme poslední pohodu ve dvou.

Neděle, 6.10.  Po obědě piju další ricinový koktejl s tím, že poslední dávku oleje si schovám případně na večer před vyvoláváním. Mariánka se vrátila od babičky a jdeme si společně lehnout po obědě. Kolem 16 hodiny se probouzím, následuje už známý průjem způsobený ricinovým olejem a po něm první kontrakce. Za chvíli další, tak vytahuju mobil a spouštím aplikaci Kalkulačka kontrakcí. Po několika zmáčknutí start a stop se dívám, že kontrakce jsou po pěti minutách. Ha, že by? Volám manželovi, který není doma, ať se raději po cestě nikde nezdržuje. A sedám k počítači a mezi kontrakcemi narychlo zpracovávám mzdy posledního klienta, které mi tento měsíc ještě chybí udělat 🙂 Kontrakce stále po pěti minutách, ale o dost silnější. Dobaluji tedy tašku do porodnice a mezitím pouštím Mariánce další a další díly Krtka, abych měla trošku klidu. Moc to ale nezabírá a tak, když mám kontrakci, společně tančíme, kroutíme pánví nebo skáčeme na míči. Po 18 hod přijíždí manžel, tak napouštím vanu. Kontrakce sílí. Rozhodnuto, vyrazíme do porodnice.  Kolem 19.30 předáváme Mariánku zpátky k babičce a večeřím bábovku, kterou mi tchýně přivezla. Ještě dokoukáme zprávy a jedem.

Do porodnice jsme dorazili kolem 21 hod. Ačkoliv v autě jsem měla celou dobu kontrakce po třech minutách, na kontrolním monitoru jsou v o dost delším intervalu. Sakra, doufám, že mě nepošlou zpátky. Přichází doktor a prohlíží mě. Hmm hmm, tady je asi ještě nespotřebovaný čípek. Obracím oči v sloup. Ááá, moment moment, to není čípek! To už je vak blan. Jste otevřená na 4 prsty. Ty jo, dobrý. Skoro půlka za mnou a ještě to ani pořádně nebolelo. Je po 22 hod a odcházím se ubytovat na pokoj. Stojím u okna, povídáme si s manželem a prodýchávám docela silné kontrakce. S PA jsme domluvené, že mi dá klystýr a pak si vlezu do vany. Po klystýru kontrakce ještě sílí, ale dobrý, stále zvládám informovat na naší termínové diskuzi 🙂