To je ona a už jsme dva týdny bez ní. Hurááá, konečně. Nikče byly 2 roky a 7 měsíců, když jsem se k tomu konečně odhodlala, jsem totiž líný rodič.

Luky mě k tomu nabádal už dlouho, chtěl ji jí sebrat už v létě před dovolenou, ale já naléhala, že si to tam neužijeme atd. Zkrátka stále nějaké výmluvy.

Vrátili jsme se z Řecka a opět ji Luky bral. Já se s ním dohadovala, že to nejde, jen tak vzít, že se na to musí připravit. Tak se na mě trochu zlobil. A Nikču na to připravoval. Říkal jí, že už je velká a jaká je to ostuda, když ji pořád má. Samozřejmě ji neměla pořád, přes den pouze na spaní v kočárku a večer na noční uspávání. Prostě dostala flašku a hned usnula. Pohodička. 

No a před čtrnácti dny přijela na návštěvu "švagrová" s neteřema. Viktorce je rok a má svoji flaštičku, ale Nikče jsme řekli, že potřebuje i tu její. A světe div se, ona ji Vikče dala. Bylo to navečír a byl čas si jít lehnout. Samozřejmě Niki flašku vyžadovala, tak jsme ji připomněli, že ji dala Viktorce. Brečela. Ale jenom chvilku. Pak usnula. 

Druhý den - spánek v kočárku. Nikča chce opět flašku, ale hned si sama vzpomněla, že ji už nemá. Bylo pár slz, ale usnula.

A jak to vypadá teď? 

I přesto, že je Niki nemocná, tak si na flašku už ani nevzpomene. Přes den už nespí ☹ To uspávání nám nejde. A večer? Jak kdy, někdy je unavená, že padne za vlast, ještě ani neleží v postýlce a jindy usneme prostě dřív a ona pak také. Je to zatím trochu boj.

Ptala jsem se holek, jak jsou na tom s dudlíky, protože Nikča tu flašku měla místo dudlíku a tady jsou jejich odpovědi:

 Verča a Ondra

S dudlíkem to bylo asi takhle... Strikně jsem dodržela prvních 6 neděl - nedat Ondrovi dudlík, ale potom jsem to už nevydržela. Byl dost uřvaný dítě a tak jsem mu dudlík dala. Zpočátku ho vyplivoval (asi měsíc), ale chvíli jsme mu ho tam držela a dal si říct. Potom mi jedna kamarádka řekla (měla to od své paní doktorky), že děti si do 10.měsíců nepamatují věci, které mají, tak pokud nechci, aby dudlík vyžadoval i nadále, ať mu ho kolem 10. měsíce vezmu. Tak jsem tak udělala a neřešila v budoucnu, jak se zbavit dudlíku. Sice mi v noci brečel a třeba by to dudlík vyřešil rychleji, než jsme to řešili my, ale prostě se mi líbí miminka s dudlíkem a ne batolata s dudlíkem. 

Petra a Vojtík

Dudlíka jsme měli v pusince už v porodnici, ze začátku ho moc nevyžadoval, většinou jen na spaní. Ale čím byl starší, tím ho chtěl více i přes den. No a na roce a půl jsme ho odbourali úplně, odstřihla jsem tu bambulku a on zjistil, že už to není ono a společně jsme ho hodili do popelnice. Ustal to statečně! A byl klid