Už v těhotenství se Štěpánkou se množily otázky, jak budu zvládat 1,5 roku "starého" chlapečka a novorozenou holčičku. Mě samotné to jako něco zvláštního nepřišlo, ale po asi dvoustém dotazu jsem začala mít trochu strach.  A protože plánování je moje oblíbená činnost a silná stránka, začala jsem  plánovat. Jak předejít žárlivosti, jak se budeme pohybovat venku, jak to zařídíme doma, co uspávání a domácnost .....

A pak se narodila princezna. Maty mě v porodnici nenavštěvoval, aby mu nebylo líto, že mimi se mnou může být a on musí domů. Už z porodnice dovezla nová holčička bráškovi malý dáreček a on si jí mohl jako první pochovat. A protože i naše druhé dítě je Šípková Růženka, pozornosti měl tolik kolik chtěl. Koupal ho vždy tatínek, takže si to spolu užívají nadále, uspávala jsem já a to se též nezměnilo. Kdykoliv chtěl vyzkoušet kolébku nebo postýlku, dala jsem ho tam. Stejně zjistil, že to žádná sranda není a přestalo ho to bavit. Postupem času je z něj velký pomocník, takové odnášení plenky do koše je důležitá práce, umýt při koupání miminku nohy také není nic lehkého.

Pro pohyb venku jsme rozšířili náš vozový park o sourozenecký kočár a golfky. Sourozenecký je k nezaplacení a využívám ho na 100%. Mladý pán sice chodit umí, ale delší cesty, výlety, pochůzky po městě atd. se prostě s monokočárem a malým loupežníkem zvládají hůř. Kdo má děti stejně od sebe jako já, jistě pochopí. Úplně  obyčejný golfáček za 300,- z bazaru máme pro případ "rozdělení" sourozenců. Když Maty jede na výlet třeba do ZOO a Štěpánka jde na procházku doma, mají každý svůj kočárek. Samozřejmě pro pobyt okolo domu používám hluboký kočárek, Maty běhá sám.

Doma nám velkou službu dělá kolébka a vložná taška do kočárku. Z kolébky slečna vidí a loupežník jí nic nechtěně neudělá. Nehledě na to, že kolébání novorozence je důležitá funkce. Vložná taška zase skvěle funguje při přesunech doma -  ven, ven - doma. Jako na úsporu času se dívám i na košík s veškerou kosmetikou, plenami a ubrousky, co používáme kolem koupání. Stačí vyndat košík a všechno je při jednom.

Uspávání je u nás v této době téma č. 1. Maty konečně usíná sám a Štěpánka se to učí také. Teprve na ní vidím, kde jsem udělala chybu, když byl malý Matyášek.

Domácnost trochu pokulhává. Jak jsem dnes psala kamarádce, není uklizeno tak jak bych si představovala a jím podle toho, kdy dovolí děti, takže méně, než bych chtěla. Trošku mne uklidňuje rčení "bordel v bytě, šťastné dítě", ale stejně mi připadá, že ho vymyslely matky více dětí. Žehlení se mi kupí v koši a po pravdě, ani nemám moc výčitek, když si místo žehlení sednu ke knížce. Tím se dostávám k něčemu velmi důležitému. JÁ

Mutismus

Začalo Vaše dítě chodit do mateřské školy, nastoupilo do první  třídy a najednou nemluví?

Z logopedického hlediska pak hovoříme o tzv. elektivním mutismu. Ne vždy musí být tato ztráta řeči spojená s nástupem do školního nebo předškolního zařízení. Někdy se stává, že dítě přestává verbálně komunikovat s určitými osobami, nebo jen v určitém prostředí. Často přestává mluvit např. u lékaře, s učitelkou v MŠ nebo ve škole. S dětmi a s rodinou ovšem komunikuje normálně. Další příčinou může být také nějaký traumatický zážitek, jako smrt někoho blízkého, konflikty v rodině, stěhování, nepřiměřené tresty a nároky na dítě.

Pokud máte podezření, že Vaše dítě trpí elektivním mutismem, požádejte pediatra o doporučení ke klinickému logopedovi a klinickému psychologovi. Ti provedou vyšetření dítěte. Je pravděpodobné, že budou nejdříve potřebovat mluvit s Vámi, rodiči o samotě, aby dítě nebylo zbytečně vystaveno stresu.

Pokud dítě  nemluví ve školce, ve škole nebo jen s určitými osobami, dbejte na to, aby nebylo dítě do řeči nuceno. Velmi důležité je komunikovat s dítětem tak, aby mohlo reagovat neverbálně. Vždy dítě chvalte za každý pokus o jakýkoliv typ komunikace. Upozorněte učitele, nebo osoby se kterými dítě nemluví, že na něj nemají naléhat.

Při logopedické  terapii se osvědčila skupinová terapie, protože dítě  se lépe adaptuje mezi dětmi, než když má komunikovat na individuální logopedické terapii pouze s dospělým člověkem. Rozhodně není vhodná hospitalizace dítěte v nějakém stacionáři, či jiném zařízení. Tato separace by mohla být pro dítě velmi stresující. Výjimkou jsou však případy, ve kterých je příčinou vzniku mutismu nevyhovující rodinné prostředí.