20.7.2011 se na nás usmálo naše štěstí v 16:18, o váze 3600 g, holčička Viktorinka

Čekáme až Viktorince bude rok a pak by jsme ji chtěli pořídit sestřičku nebo bratříčka, chceme brzy po sobě, protože mám zdravotní problémy (endometriozu) a taky se léčím se štítnou žlázou, tak aby jsme se mohli radovat ještě z jednoho mimíska.

od května beru kyselinu listovou

prohlídka na gynekologii - vše v pořádku

Už se nemohu dočkat července až se vrhneme na miminko, koketuji s tím, že už teď, ale přece jen dodržíme rok od porodu (císařský řez), určitě to nebude procházka růžovým sadem, ale pro nás lepší dvě děti než jedno i když i za to jedno jsme moc vděční. Viktorka je naše štěstí, náš největší poklad a  naše sluníčko.

Snažení necháme volný průběh, ale pro případ nějaké ovu testy nakoupeny🙂)

Na doporučení své kamarádky jsem svůj příběh zkopírovala ze svého fotoblogu i sem, prý se to bude lépe hledat.

I já bych chtěla přispět se svou "historkou" do mlýna. Konečně jsem si našla trochu času na to se podělit o svoji zkušenost se snažením.

Vdávala jsem se 23.8.2008. Měla jsem vše naplánováno, ale člověk míní a pán bůh mění... V plánu to bylo tak, že rok po svatbě přestanu jíst prášky, a tak nějak do roka otěhotním....

No, po roce snažení, pořád nic...Začala jsem navštěvovat více svoji doktorku, která mě i manžela poslala na vyšetření. Bylo nám řečeno, že i s horšími výsledky se mimčo podařilo.

Když se, ale ani po dalším půl roce nic nedělo, tak jsem se objednala do CARu. S tím, že počítám s možností umělého oplodnění. Ale na druhou stranu jsem to ještě pořád nechtěla uspěchat..co kdyby náhodou to vyšlo přirozenou cestou. Po pár vyšetřeních, doporučení nějakých vitamínových doplňků a snažení v určité dny...se nic nestalo a další půl rok byl pryč.
Letos v lednu jsem to už nevydržela (to víte bude mi letos 30), a naklusla jsem k doktorovi, že už je opravdu čas na nějaké to umělé oplodnění.
Navrhl mi IUI - v plánu to bylo ještě ten měsíc. Dostala jsem nějaké hormony na zobání a v den IUI jsem se dostavila. Laborantka si mě posadila k sobě a začala mi vyprávět, že manželem dodaný vzorek se pro tuto metodu nevhodný a že by to s největší pravděpodobností nedopadlo (zpětně nevím, jestli to opravdu tak bylo nebo jestli to neříjaké všem, aby si zvolili dražší variantu - IVF). Takže tento pokus jsem zrušila - doplatek měl stát 1250,-Kč (já mám pojišťovnu Ministerstva vnitra a manžel VZP).
Doktor mě tedy vysvětlil další postup - IVF - v ceníku CARu mi zaškrtal možnosti, které bychom pravděpodobně měli platit - dělalo to v součtu cca 25tis. Byla jsem zaskočena - měla jsem za to, že první 3 pokusy jsou plně hrazené pojišťovnou - no, byl to omyl - pojišťovna platí cca polovinu. Doktor mi ještě doporučil jiné vitamíny pro manžela - Eregmu.
Dále mi navrhl, že až se tedy rozhodnu, tak sepíšeme žádost o IVF na pojišťovnu (ta má na vyřízení 30 dnů) a tak nějak v květnu nebo červnu, že bychom to provedli. Tak jsem mu vysvětlila, že čekám už dost dlouho, a déle to protahovat nemíním Takže jsem ten den vyplnila žádost a v únoru jsem si v 1.den menses vyzvedla v CARu hormony na IVF - Prednison, Cetrotide a Fostimon.

Doktor mi naposlední chvíli ještě zvýšil denní množství fostimonu ze 2 na 3 ampulky. Takže jsem doplácela na hormony cca 2400,-Kč (to už bylo zahrnuto v částce 25tis.). Fostimon a Cetrotide jsou podkožní injekce, ale pud sebezáchovy a dostatek sestřiček v mém okolí mi zajistil, že jsem si je nemusela píchat sama. 14. den přibyl ještě Ovitrelle a 6.3. jsem byla na upnkci 19 vajíček. Sranda byla, když mi laborantka řekla, že manželem dodaný vzorek je super.