Jak řešíme své první, druhé, třetí, případně další dítě 🙂
Oblečení
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

Jméno
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen.
2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Alfonsie. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl váš prst.

Příprava na porod
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že posledně to vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

Výbavička
1. dítě - Vyperete, roztřídíte oblečení podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci mohou taky nosit růžovou, ne?

Starostlivost
1. dítě - Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že vzbudí prvorozeně.
3. dítě - Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

Aktivity
1. dítě - Berete dítě na každé cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.

Odchody z domova
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby 5 krát domů.
2. dítě - Před tím než odejdete zanecháte telefonní číslo, na kterém je vás možno zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy, když se objeví krev.

Doma
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - strávíte většinu dne ukrýváním se před dětmi.

Co se všechno člověk naučí od dětí
1. Brzdová kapalina smíchaná se Savem vytváří kouř - spousty kouře...
2. Šestileté dítě dokáže křemenem založit oheň i přesto, že dospělý tvrdí, že je to možné pouze ve filmu.
3. Lupou lze rozdělat oheň dokonce i za zamračeného dne.
4. Dříve než zapneš troubu, podívej se dovnitř.
5. Umělohmotné hračky nemají rády trouby.
6. Hasiči nikdy nepřijedou dříve než za 5 minut.
7. Lego je schopno projít zažívacím traktem čtyřletého dítěte.
8. Duplo toho schopno není.
9. Slova jako plastelína a mikrovlnná trouba by nikdy neměla být vyslovena ve stejné větě.
10. Videopřehrávač nevyhazuje sendviče s nugetou.
11. Z pytlů do koše nelze vyrobit kvalitní padáky.
12. Kuličky v nádrži auta způsobují za jízdy spoustu hluku...
13. Odstřeďovací režim automatické pračky nezpůsobí žížalám točení hlavy.
14. Avšak kočkám ano.
15. Ticho vždy neznamená - není třeba si dělat starosti.
16. Vodní dvojlůžko obsahuje tolik kapaliny, že stačí na vytopení 60 m2 bytu do hloubky 10 cm.
17. Když postříkáte chuchvalce prachu lakem na vlasy a přejíždíte přes ně na kolečkových bruslích, můžou se vznítit.
18. Hlas tříletého chlapečka je pronikavější než hlasy dvou stovek dospělých v narvané restauraci.
19. Když uslyšíte spláchnutí záchodu a slovo "jejda", už je pozdě.

Také zjistíte, že
20. 80% žen tyto informace rozešle většině svých známých, ať už mají děti nebo ne.
21. 80% mužů po přečtení půjde zkusit smíchat brzdovou kapalinu se Savem.

Rozhodla jsem se, že napíši průběh mého porodu. Třeba zažil někdo něco podobné, ale samozřejmě to nikomu nepřeji. Naštěstí můj porod je se šťastným koncem. (kdyby nebyl, tak asi nenapíšu, že?🙂)

Termíny jsem měla 9 a 10.8. Na kontrole v porodnici jsem byla v pondělí 10.8, natočily monitor, váha, moč.... prostě klasika. A jelikož jsem byla v termínu, tak mi mudr. udělala Hamiltonův hmat a ve středu mám přijít zase. Nastala středa, já pořád 2v1, po Hamiltonu jsem začala jen špinit, jinak nic. Na prohlídce mi mudr. řekl ať dám sex, to jediné zabírá na vyvolání porodu. A jinak když nic, ať dorazím v pátek a když neporodím do pondělí, tak půjdu na vyvolávačku. Sex jsme nedali, protože manžel měl blbou náladu. A někde jsem četla, že na vyvolání porodu je, krom jiného, dobrý i pupalkový olej. Tak jsem si večer dala jednu lžíci a šla spát. O půl 4 mě vzbudilo bolení břicha. Si říkám: "co se děje?" Po chvíli mě napadlo, že by to už přišlo? Samozřejmě jsem už oka nazamhouřila a sledovala mé bolesti. Asi do půl osmé to bylo po 20min jen mírné bolení břicha, jako kdybych měla menzes. A jelikož jsem byla prvorodička, vůbec jsem netušila, jak poznám kontrakce. V osum hodin jsem volala kámošce, aby mi poradila, bo rodila přesně 2měsíce přede mnou. Moc mi neporadila, protože říkala, že ona měla bolesti v zádech. Ale ať prý zkusím horkou vanu nebo sprchu a když to poleví, tak o porod nejde, pokud naopak, tak to asi kontrakce budou. Dala jsem na její radu a hned se naložila do vany. Bylo asi devět hodin, když jsem z vany vylézala a bolesti už byly podstatně větší a intenzivnější. Tak jsem usoudila, že to už bude ono. Ještě jsem tedy po sobě vytřela koupelnu, mezitím to pár krát prodýchala.... pořád se mi do nemocnice ještě jet nechtělo, chtěla jsem si ty dlouhé chvíle bolesti přečkat raději doma. Ale jak mě viděl manžel, tak zavelel, že jedeme. Tak jsem se v bolestech chystala, balila, každých cca 6min ve shrbené poloze nebo na čtyřech prodýchávala kontrakce a asi v 11 jsme dorazili do nemocnice.

Po chvíli si mě vzali do ordinace, prohlédli a mudr. mi sdělil, že skutečně jde o porod, ale že nejsem ještě vůbec otevřena. To znamenalo, že porod bude dlouhý. To mě tedy radost neudělal, kontrakce jsem měla již více jak 7hodin a ještě min. 10hodin to prý potrvá. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem silná, že něco vydržím. Ale toto mě dostalo. Tak jsem tedy rovnou doktorovi řekla, že možná budu chtít epidurál, pokud už budou bolesti nesnesitelné a porod stále v nedohlednu. Prý v pohodě, stačí říct, vezmou mi tedy krev aby si mě na to tedy připravili.

Po té jsem odkráčela do šatny, návlekli mě do noční nemocniční košile a odnesli mi mé oblečení. Spolu s manželem jsme šli na "hekárnu". Vzala jsem si z domu knížku vtipů, hru... abychom si s manželem ty dlouhé chvíle zkrátili a já nemyslela na bolesti. Jak jsem byla bláhová. Na nic z toho samozřejmě nedošlo, svíjela jsem se v bolestech prakticky od začátku, co jsem přišli na pokoj. Porodní asistentka mi natočila monitor, prohlédla mě a zase odešla. Jen mi sdělila, ať chodím, nebo skáču na balóně a také abych si zašla do sprchy. Do sprchy jsem chtěla jít až po klistýru, chůze, skákání, sezení, ležení..... nic nešlo. Bolesti byly nesnesitelné. Přišla mě navštívit i mamka (pracuje v nemocnici a jak zjistila, že rodím, hned přiběhla). Jaké bylo její zděšení, když mě viděla. Kontrakce jsem měla už téměř pořád. Když viděla, jak to prodýchávám, jen řekla: "toto já jsem nezažila". To mi fakt pomohlo🙂 Potom přišla opět sestra, opět natočila monitor, opět mě prohlédla, otevřena jsem byla asi na 1cm. Opravu můj porod postupoval mílovýmy kroky. Řekla, že mi dá klistýr. Tak manžel na chvíli odešle, sestra dala klistýr a já po té utíkala pro jistotu na záchod. Nikdy jsem to před tím neměla, takže jsem netušila, jak to funguje. Úleva nenastala žádná, skoro nic ze mě nevyšlo. Šla jsem tedy do té sprchy. Nějak jsem to v rychlosti zvládla, ale už jsem byla fakt vyčerpaná. Potom přišel manžel a já mu sdělila, že si asi dám ten epidurál. Byla jedna hodina pryč. Čas ubíhal šíleně pomalu, neotvírala jsem se prakticky vůbec, porod pořád v nedohlednu, za to kontrakce byly už nesnesitelné. Ale pořád jsem nevěděla, jestli si ten epidurál mám dát, nebo ne. Celá jsem se klepala, nemohla jsem nic.............

Potom opět přišla porodní asistentka a já ji sdělila, že nevím co mám dělat a že nevím, zda si mám ten epidurál nechat píchnout. Ona rozhodla za mě. Asi jak viděla v jakém jsem stavu🙂 Odešla, po chvíli mi přišla říct, že anesteziolog o mě ví a že za chvíli dorazí mi píchnout epidurál. Byly asi 3 hodiny odpoledne, když přišla sestra a odvedla mě na porodní sál. Mezi tím mi sdělila, jak epidurál funguje a že po píchnutí a natočení monitoru budu moct opět normálně fungovat a téměř neucítím žádné bolesti. Jé, jak jsem se těšila!!!!

Na sále jsem si měla sednout na okraj postele, nohy svěsit dolů, nahrbit záda a totálně se nehýbat. Si dělají ze mě srandu, pomyslela jsem si. Jak se mám nehýbat, když se celá třesu? Naštěstí do mě cosi napumpovali, takže jsem najednou žádné bolesti necítila, přestala jsem se třást a byla úplně v klidu. Epidurál mohl být v pohodě zaveden. Trošku to štíplo, ale co je nějaké štípnutí, proti kontrakcím. A bylo to, žádné bolesti, pohoda a neskutečná úleva. Lehla jsem si na lůžku a začali natáčet monitor. Mezi tím mi píchli plodovku. Nic příjemné, protože hned pode mnou bylo mokro a já v tom musela ležet. Po píchnutí plodové vody jsem se konečně otevřela asi na 4cm. Bylo asi půl 4 a já pořád ležela na porodním sále. Monitor mi podezřele dlouho natáčely. Pořád sestra chodila, dívala se na záznam a něco se ji nezdálo. Tak řekla, že ho necháme jet dýl. Nakonec mi ho natáčely 40min, místo 20-ti. Po té přišel Mudr. prohlédl si záznam a sdělil mi, že jedeme na sál.

Chtěla bych reagovat na stále častější dotazy ohledně naší inspirace. Ptáte se na to, kde nastudovat teorii o montessori, kde hledat nápady na činnosti.

S teorií je to trochu horší, v českém jazyce nevyšlo mnoho knih a ještě méně jich je k sehnání. Pokud by chtěl někdo pochopit podstatu montessori pedagogiky celostně, tak je asi nejlepší navštívit nějaký z kurzů, které se občas konají v každém větším městě. Za sebe mohu říct, že se vyplatí si udělat třeba jedno či dvoudenní výlet do Prahy či Brna a užít si seminář plný nápadů, které pak můžete využít při práci se svým dítkem. Můžu říct, že pro můj život považuji absolvování kurzů o montessori pedagice a kurzu Respektovat a být respektován za jednu z nejstěžejních aktivit, které jsem na poli vzdělávání podnikla.

A nyní již slíbené odkazy. Nejdená se vždy o montessori aktivity, ale je to prostě můj zásobník inspirativních stránek:

www.montessoridoma.cz - hodně praxe, trochu teorie

http://www.sikovny-cvrcek.cz/tvoreni-pro-deti

www.rustspolecne.cz - hodně praxe, spousta úvah na téma respektující výchova

Proč právě naše jesle ProJesle ?

* O vývoj dětí se profesionálně staráme od roku 1992 a snažíme se poskytovat pro děti a jejich rodiče ty nejlepší služby.

* Jsme Českou společností s tradicí a historií, neprovozujeme franchise, kopie ani nekvalitní služby k odložení dítěte typu hlídací koutky.

* Podkladem pro naši práci jsou vyvinuté materiály výuky a péče o dítě profesorem Phdr. Zdeňkem Matějčkem Csc. a paní Bc. Eugenií Hamplovou ředitelkou školek ProFamily. Tento společný výukový program byl následně schválen MŠMT (ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy). Naše školky jsou již několik let po sobě hodnoceny pověřeným orgánem Českou školní inspekcí těmi nejkvalitnějšími v ČR hodnocení CSI zde.

* Naši každodenní výuku a zábavu vedeme v třídní knize, jež je nejen pro rodiče doklad o tom, že svou práci s dětmi myslíme vážně a tento text není pouhými slovy.

* Výrobky, které s dětmi děláme, říkanky, písničky, pohybové a taneční aktivity odpovídají daným tematickým celkům v této třídní knize. Naši práci doplňují divadla, keramika, angličtina a jóga, což jsou aktivity, které probíhají přímo v jesličkách (všichni za námi dojíždějí).

Chtěla bych se s vámi podělit o jeden z nejúžasnějších zážitků, který mě v životě potkal. Před 6 měsíci jsem porodila dcerku Viktorku v porodnici v Českém Krumlově. A mohu říct, že rozhodnutí pro tuto porodnici bylo jedno z nejlepších, jaké jsem kdy učinila.

 První dítě, syna Vítka, jsem rodila před 3 lety v jedné krajské nemocnici. Tento porod bych označila za takový ten klasický „velkotovární“, s jakými se ve velkých porodnicích setkáváme. Ať už šlo o medicínské zásahy, striktní řízení mého porodu (nejsem zrovna bojovný typ, který si všechno vydupe) ze strany personálu, nebo o nedostatek soukromí a převládající strohý přístup na poporodním oddělení (až na výjimky). To vše mělo za následek, že jsem se necítila moc dobře, propadala jsem depresivním náladám, nevěřila jsem si. Tehdy jsem si řekla, že takhle tedy už ne. Příště budu rodit jinak a jinde.

 Rozhodla jsem se pro českokrumlovskou porodnici, protože jsem na ni slyšela jen samou chválu. Už ze zážitků mých přítelkyň bylo jasné, že tady se budu cítit v bezpečí, a pokud to jen trochu půjde, dopřeju svému druhému potomkovi i pěkný vstup do tohoto světa. A skutečně tomu tak bylo.

 Do porodnice jsem přijela brzy ráno, odtekla trocha plodové vody. Přijala mě vlídná porodní asistentka, vodu zkontrolovala, nechala mě se rozloučit s manželem a se synem a napojila mě na monitor. Později se na mě podívala paní doktorka, které zrovna končila služba (měla jsem tedy to štěstí, že jsem zažila u svého porodu 2 směny). Jaké bylo mé překvapení, že vyšetření bylo absolutně citlivé, nebolestivé, všichni všechno sami od sebe vysvětlovali. To jsem z předchozího porodu bohužel neznala. Dostala jsem postel, také čaj, i nějaké časopisy, připadala jsem si jako v hotelu. Pak se čekalo. S nadcházejícími kontrakcemi ještě personál řešil, jestli mi dají něco k jídlu nebo už ne (aniž bych já o něco žádala). Samotný porod byl nádherný. Bolestivý, ale krásný. Porodní asistentka se za mnou chodila každou chvilku dívat, přesně tak, jak jsem si přála. A to měla tehdy opravdu hodně práce, na vedlejším sále rodila druhá paní, kterou měla také na starosti. Chodila za mnou také milá paní doktorka. Obě ženy mi všechno vysvětlovaly, umožňovaly mi, ať si zvolím, co je pro mě v daný moment nejlepší, nejpříjemnější, nejpohodlnější, a hlavně nezapomínaly chválit a povzbuzovat. Myslím, že i díky tomuto přístupu mám na svůj druhý porod ty nejkrásnější vzpomínky.

 Kromě skvělého personálu kolem porodu bych vytyčila také krásné prostředí žlutého porodního sálu. Člověk si tu připadá opravdu velmi příjemně a k celkové atmosféře porodu to určitě také pomůže. Je zde k dispozici přehrávač, aromalampa, také žebřiny, nízká postel apod. Dostala jsem i gymnastický míč, který jsem mohla mít i ve sprše. Na sále má člověk soukromí, pokud si to přeje, v bezprostřední blízkosti je sprcha a WC.

 Vzpomínám i na to, jak mi v závěru porodu porodní asistentka chtěla podat vibrující mobilní telefon, nebo jak mi po porodu vyhověla a šla do mé tašky najít fotoaparát, aby nás s dcerou společně vyfotila, když jsem žádný doprovod u porodu neměla. Vzpomínám i na to, jak mi na závěr paní doktorka i porodní asistentka pogratulovaly. Budu nadále vzpomínat i na pěkné chvíle strávené na oddělení šestinedělí a báječné sestřičky. Já, druhorodička, jsem byla na pokoji s maminkou, která již rodila potřetí. Sestry nás chodily kontrolovat, nakoukly i v pozdních hodinách, avšak nevnucovaly se, jen se ujišťovaly, jestli něco nepotřebujeme.

Vybírám ze seznamu knih, které by neměly chybět v knihovně rodičů malého atopika:

Alergie číhá v jídle a pití (2. roz. přep. vyd. z roku 2011), autor Martin Fuchs (přední český alergolog)

- kniha pojednává zejména o potravinových alergiích u dětí i dospělých, výborně vysvětluje rozdíly mezi jednotlivými typy reakcí, jak alergických (časných, pozdních), tak na neatopickém podkladu (histaminová intolerance atd.), najdete čemu všemu se při dané alergii vyhýbat, jak je to se zkříženými alergiemi atd.

Syndrom trávenia a psychológie (vydané slovensky v roce 2010, lze sehnat i v ČR),  Natasha Campbell McBride (britská lékařka a výživová terapeutka)

- kniha vysvětluje, jakým způsobem má vliv na řadu potíží (alergie, ekzémy, poruchy chování a další) naše trávení, zejména stav střevní flóry a obsahuje cílenou dietu k ozdravě zažívání i další cenné rady pro zdravou a silnou imunitu; pro mě osobně velmi cenná kniha ozřejmující řadu tušených souvislostí mezi nezdravým moderním životním stylem a řadou chronických potíží z něj plynoucích

Ekzémy a dermatitidy (rok přeprac. vydání 2009),  Nina Benáková (dermatoložka)

Vím, že můj článek nikdy neskončí ve "vybrali jsme", ale stejně ho napíšu. Třeba to někdo cítí jako já...

Zvlášť teď před Vánoci jsou všichni nabádáni k toleranci a k všeobjímající lásce, nic proti tomu. Ale co vlastně znamená být tolerantní? Je to "jen" Žij a nech žít? Nebo něco víc? A co mi tolerance přináší, co mi bere?

Začnu tím, co mi tolerance dává - pocit, že jsem ten "slušný a dobrý člověk". Nebo dostatečně flegmatický člověk. A někdy si připadám i jako blbec - znáte to - pro dobrotu na žebrotu.

A co mi tolerance bere? Přiznávám, že často je pro mne tolerance stresující záležitost, bere mi klid a pohodu, necítím se dobře. A někdy si připadám spíš využitáa společensky zmanipulovaná, než jako "dobrý člověk".

Jestli maminky látkujou, používají jednorázovky (dokonce i Pampersky, které mi nevoní i čisté), kojí nebo nekojí, krmí děti tím a nebo oním, jestli dávají dudlík nebo ne, jestli šátkují nebo ne, píšou s chybami nebo ne... to je mi jedno a nemám problém tolerovat jakoukoliv kombinaci výše popsaného, pokud svůj postoj ty mamky nevnucují mně.

Na druhou stranu s obtížemi toleruju hlučné děti v MHD (a to včetně mého, takže se snažím uklidňovat a tišit), maminky, které mají ve všem pravdu a které se povyšují (protože mají starší, mladší nebo více dětí než já, více peněz a tak). Dále těžce toleruju (někdy jdu i do konfliktu), když se snaží maminky vydobýt pro své děti větší práva, než přenechají mému dítěti, vydobýt si přednost třeba v nástupu do MHD a pak zaberou celou plošinu pro kočárky.