Marně čekáme na sluníčko....

Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu, a dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.

dneska jsme byli na velkém UZ, Adámek potvrzen a máme 414 g a asi 20 cm, odpovídáme 21+4, krásně rosteme 🙂

Dneska máme 4 měsíce

Sluníčko moje malé je nemocné

Syn si včera odlomil 2/3 předního zoubku,jedničky,takový nevinný pád...Jsem z toho celá špatná už tak má zuby jak noty na buben 🙂

Lukášek se pomalinku ale jistě uzdravuje,zítra dostane uvařenou zeleninku🙂

Tak a je to tady už píchám puregon

Pocity matky batolete jménem Nikolka.

Rozhodla jsem se, že se podělím o své pocity z mateřství. Nejprve jsem netušila, co mě čeká, malovala jsem si život s miminkem, následně pak s batoletem a také jsem snila o tom, co bude, až se z mého dítka stane dospělák. Mohu jen potvrdit, že heslo "Člověk míní a život mění" je pravdivé. O tom co bude mé dítko dělat, až bude dospělákem jsem už snít přestala, zatím můj život plně zaměstnává 20ti měsíční dcerka Nikolka, která dává zabrat nejen mě, ale i manželovi, babičkám, dědečkům
a dalším členům rodiny.

Nedávno manžel konstatoval, že naše krásná, milá dcera bohužel přestala chodit
a začala lítat. Ano doslova lítat, nemůžeme jí uhlídat, chození se pro ni nejspíš stalo obyčejnou nudnou záležitostí, a že by brala alespoň trochu ohled na své chudáky staré rodiče, to ani náhodou. Důkazem toho je naše návštěva ZOO. Byla by to určitě super návštěva, kdyby jen to naše dítko chvilku postálo, či posedělo a také se podívalo občas na nějaké to zvířátko. Kdepak zajímaly jí jen dětské atrakce
a schody. Takže jsem mohla Nikolku vzít na procházku po schodech u nás v baráku a pak následně na dětské hřiště a vyšlo by nás to levněji. Nicméně, děkovala jsem bohu, že jsem nešla do ZOO s malou sama a vzaly jsme i manžela/tatínka.
V opačném případě by mi určitě buď někdo odjel s kočárkem a věcmi, nebo odešel
s Nikolkou jako se ztraceným dítětem ke vchodu do ZOO. Největším náporem na nervy bylo asi to, když jsme se snažili postoupit směrem kupředu a odtáhnout Niki od nějaké atrakce, vypadalo to, že jí rozhodně krademe, tak moc křičela a kopala. Byli jsme nakonec všichni tak unavení, jako po nějakém maratonu.

Tak tedy můj sen o klidném dítěti, které krásně papá, hraje si, zajímá se o knížky, tak ten se velice rychle rozplynul. Každý den začíná stejně. Sotva ráno malá otevře oči, už mele, doslova mele. Konečně jsem pochopila manžela, proč mi občas říká, abych už pořád nemlela pantem, že ho bolí hlava. Asi to neřekl takhle doslova, možná nějak podobně, ale přesně tato věta vystihuje mé časté rozpoložení z Nikolky. A jak to asi tak vypadá, když ta naše malá ráno otevře očka?! Nějak takhle: Otevře jedno oko
a vynadá nějakou svou hatmatilkou své oblíbené plyšové hračce, po té otevře druhé oko a začne povykovat. "Maminko", "Maminko", "Kde je?". V tento okamžik nastupuji já, po čtyřech se vyplazím z ložnice a s polo otevřenýma očima jdu do dětského pokojíku. Malá na mě hraje spánek. Tak vyčkávám nad postýlkou, co se bude dít. Niki se po chvilce prudce otočí a řekne "kuk" a má ten nejhezčí úsměv na světě.
A pak už jen mele a mele, co mám dělat já, co má dělat Opi, tak se kupodivu jmenuje její oblíbený plyšák žirafa, což někdy strašně moc mate naše známé, a taky určuje tatínkovi, že rozhodně do práce chodit nemá. A to slovy: "tatínku, do pláce, neceš". Zvláštní na to všem je, že když pak tatínek nakonec do práce odchází, mává mu tak úporně, že to vypadá jako by nechtěla, aby se vrátil. Opak je pravdou.

Abych přežila den s tímto malým čertem, pardon s batoletem, musím hodně plánovat a vymýšlet aktivity, jinak by mě i sebe Niki ukousala nudou, to asi v tom lepším případě. Mám obrovské štěstí, že mám skvělé kamarádky, které mají dítka ve stejném věku a nebojí se nás pozvat na návštěvu, nebo přijet za námi. Do nedávna totiž ještě Nikolka všem těmto dítkům ubližovala, asi z lásky nevím 🙂 Vypadalo to asi takto: „Nikolko, přijde na návštěvu Kubík“, malá na to: „Guba, bum, bum“. Tak se snažím trpělivě vysvětlit: „Ale Nikolko, Kubíček je přece moc hodný, máme ho rádi“. Niki na mě chvilku kouká, opakuje slovíčko rádi a pak dodá: „Gubík, bum, bum“
a běží si připravit něco, čím by chudáka Kubíka mohla majznout. Ach jo prostě se s tím nedá nic dělat a jen trpělivě vysvětlovat dál. Naštěstí toto bum, bum období, kdy dítka od nás odcházely plačící, již přešlo. Máme ale jiné období a to moje, moje. Řekla bych, že taky není o co stát. O tomto období zkusím napsat v dalším svém příspěvku o Niki na  http://vancurova.blog.idnes.cz/

Tak prý už se něco chystá 🙂

našla jsem //, ale ještě se bojím radovat

už papáme chlebíček s lučinou

Tobík chce brášku- prý se bude jmenovat Tomík🙂

Ahoj dneska jsme tady prvně,jsme z OV a mám syna narozeného v listopadu už je z neho 8,5kkg chlap.Já jsem mamka Eva a můj obr se jmenuje Pepíno a zdravíme maminky a listopádka

Velký UTZ ve 20 týdnu za námi_vše v pořádku....

Máme pro Bobistu konečně první věcičky!🙂

Nevzali nás do školky

ja to dneska nevydržím...by som testovala:(

🙂

Strana