Brali jsme se 6.9.2003. Měli jsme krásnou svatbu, po ní jsem šla za nevěstu. Ani mě to moc nevadilo, protože tcháni jsou super a nemáme spolu žádné konflikty. O miminko jsme se snažili od samého začátku. První rok jsme tomu ani tak nevěnovali pozornost, ale po roce mě to začalo trochu znepokojovat. Zašla jsem teda ke svému doktorovi. Ten mi vzal odběry a zjistil že mám vysokou hladinu prolaktinu. Dal mi léky a to se ustálilo. Žádný jiný problém u mě nenašel. Po dalším roce, mi řekl že mám jít na IVF, prostě mi to zrovna střelil do obličeje. Změnila jsem proto doktora, známá mi poradila jednu skvělou doktorku. Byl to uplně jiný přístup, udělala mi testy a domluvili jsme se na 5 cyklech, kontrolovaných ultrazvukem a braní Clomhexalu a Pregnylu. Po 5 cyklech vidina miminka opět mizivá. Dále jsme podstoupili genetické vyšetření a imunologické vyšetření v Praze v ÚPMD. Tam mi zjistili že mám zvýšené hodnoty alergie na spermie. Nasadili mi Prednison. Asi po 3 měsících jsem našla na testu // byla jsem štěstím bez sebe. Moc dlouho to ale nevydrželo, asi za 2 dny jsem začala krvácet a doktorka konstatovala samovolný potrat. Po půl roce ten samý výsledek. Byla jsem zoufalá. Asi po půl roce znovu //, vydželo to asi 8 týdnů, opět krvácení, tentokrát zamlklé těhotenství. V roce 2009 jsme podstoupili 1 IVF, výsledek neuspěšný. Odešla jsem z práce, která mě strašně stresovala. S manželem jsme se domluvili žedalší pokus necháme na podzim. V září 2009 jsem opět našla krásné //, otěhotněla jsem samovolně, je to ten nejkrásnější pocit na světě. Nyní jsem ve 29. týdnu a 17.6. 2010 k nám přiletí vrána nebo čáp.

2002

po dvou letech marného snažení jsme se rozhodli navštívit CAR v Č.Budějovicích a podstoupit umělé oplodnění. Důvodem, proč se nám to nedaří by mohly být moje cysty, ale jinak jsme dle doktorů oba v pořádku, tak snad budeme mít štěstí. Nasazen Puregon + Synarel, reagovala jsem dobře, sice se projevoval hyperstimulační syndrom, ale dalo se to vydržet. Při OPU získáno 34 vajíček a po dvoudenní kultivaci zavedeny 3 embrya. Hyperstimulační syndrom se zhoršil a já skončila v nemocnici - IVF se nepodařilo. Řekli jsme si, že budeme zkoušet dál přirozeně.

2006

další čtyři roky uběhly, po soukromé stránce jsme si s manželem prošli několikama kotrmelcema, včetně rozchodu a návratu na jaře 2006. Znovu jsme si k sobě našli cestu a vše se zdálo být ideální pro další pokus. V létě jsme opět došli do CARu a dlouhým protokolem, stimulací pomocí Zoladexu, Synarelu, Puregonu a Prednisonu jsme se prokousali k OPU v listopadu - odebráno 25 vajíček, přes ICSI získáno 15 embryjek, schopných jen 12, po 4 dnech kultivace zavedeny 2 embrya, zamraženo 0. Poměrně silný hyperstimulační syndrom, ale naštěstí bez hospitalizace v nemocnici. ET byl proveden 17. listopadu a za 10 dní jsem našla //. Byl to naprosto úžasný pocit, čekali jsme na UTZ, těhotenství potvrzeno - dvojčátka. Další UTZ v 8. týdnu - dvě bijící srdíčka a z CARu nás poslali k mému gynekologovi, popřáli nám hodně štěstí a my si užívali naši radost. Vše skončilo 2.4.2007 ve 22 týdnu těhotenství potratem 2 holčiček. Oficiální důvod lékařů: "to se tak prostě někdy bohužel u vícečetného těhotenství stává". Dostávali jsme se z toho pomocí psychologů hodně dlouho a myslím, že je to bolest na celý život, která některý den bolí víc a některý míň, ale bolí každý den.

2008

po dalších dvou letech jsme se rozhodli sebrat všechnu odvahu a jít do třetího pokusu. Stimulace: Diphereline, Puregon, Prednison a odběr 32 vajíček, mírný hyperstimulační syndrom, přes ICSI získáno 20 embryjek, ET po 5 dnech 2 embryí a zamraženy 4. IVF neúspěšné.