No,tak to je fain.Nevím a prostě to nijak nejde,aby mi pokračovalo to psaní o malé dál.
Takže pokračuji zde.

30.3.2010.18ti měsíční prohlídka.10500g a ve stoje 84cm a v leže 87cm..

.Tak si vyberteOpakuje vše,co slyší.Spojuje slova.Pořád chce vše dělat se mnou a je to můj věrný ocásek..Pořád se kojí tak 6x denně...Snad do školy už pít mlíko odemne chtít nebude.Je moc šikovná na jemnou motoriku...Tu hrubou už máme za sebou...Spojuje puclíky do dvou otvorů,navlíká...baví ji to,co je miniaturní...Umí si obléci kalhoty a triko.Občas i botu a bundu.Pořád mi utíká za dětmi,kterým říká děcka.Nevím odkud to slovo má,ale nějak se ji líbí...Nechce sedět v kočárkuPořád jen :Nella ťapat!!!!!

2,5 roku..Váha 13kg..míra 92cm.Problémy s močí.No snad to bude ok...

Sama se celá komplet obleče a obuje...Krásně mluví i s R.Ne ve všech slovech.Umí super skládat puzzle.A to úplně sama.Je velice rozumná,když chce.Hlavně pokud jde o to starat se o mladší děti.To je hlídá a chrání.Jinak umí pěkně zlobit.Je to palice paličatá...Umí malovat panáčky a auta.

3 roky.Váha 14170g a míra 98cm..Noha 15,7cmPo 8 měs měla virozku.Bolelo jí bříško..

Zítra nás čekají NT screening. Právě tady nám při minulém těhu oznámili, že Matyášek má rozštěp lebky. Že se s tím nedá žít a musí ukončit jeho krátký živůtek. Tak strašně, strašně se bojím.

Vím, že pokud tohle těhu nevyjde, je konec. Už do žádného IVF nepůjdu. nechci jen pro svou sobeckou touhu nechat tady svůj otisk, nechat trpět ty malé miminečka. Už dávno jsem se rozhodla, že tohle je fakt poslední boj.

Celá rodina to prožívá se mnou. Muž je jako vždy v těhlech situacích zlatý. Hladí, líbe, tiskne za ruku jako by chtěl říct " Neboj,to bude dobré". Já se bojím, že nebude. Synek ten to prožívá celý týden. každý den se přižene ze školy a ptá se "Jak jste dopadli?" Holt chaotik po mamince. Nám jsou oběma nějaké přesné datumy vzdálené.-)) Dcerunka o tom nemluví. Ta má momentálně starost o to, jestli ji ty umělé vlasy budou ladit k těm jejim..-)

Objednali jsme se  až na 14 hodin. To budou nervy. Před tím musíme do práce. Ale zase máme rozptýlení.Ráno vyrážíme mlčky do práce. Celou cestu mě mužík drží za ruku. Bez něj bych tyhle situace nezvládla. Koukám na míhající se krajinu a prosím. Prosím Pána Boha, prosím dušičku mé milované babičky, prosím našeho Matyáška, ochraňte naši holčičku (já mám prostě od prvopočátku pocit, že tohle je holka)

V práci to uteče, ale kolem poledne už oba vystřelíme. Nemáme stání. A než projedeme Prahou, taky chvíli trvá. Hlavou mi beží myšlenky, že to jsou třeba poslední chvilky mého těhotenství. Poslední chvíle, kdy mám broučka u sebe. Pod svými křídly. Kdy mu je sladce.

V Gennetu jsme šli docela rychle na řadu. Vidím ve dveřích doktorku(stejná, která nám minule řekla ten strašný ortel). Začne se mi motat hlava a vlítnou mi slzy do očí. MUDr je příjemná. Uklidňuje mě. Ale nic nepomáhá. Vídím obrazovku, na které jsem naposledy viděla Matyáška. Mrskal sebou v bříšku a za pár minut cvak. Monitor zhasl a Matyášek byl jen nepovedený plod. Nemůžu dýchat. Strach je fakt silnější a silnější. Skoro panická hrůza. Takhle jsem se v životě bála jen, když mi Daníka porazilo auto a nevěděla jsem, co s ním bude.

24.12.2009

OZNAMUJI PRITELOVI ZE JSEM TEHOTNA....🙂)))))

 26.2.2009

SAMOVOLNY POTRAT..:((((((

3breznaŘIJNA 2009..... snazeni o miminko..🙂

18.10.2009

Pri spúšťaní novej verzie stránok sme aktualizovali aj pravidlá fotiek v profile. Kým predtým bolo pravidlo znelo:

"Použi, prosím, iba aktuálne a reálne foto tvojej osoby, inak bude zmazané"

teraz sú pravidlá nasledovné:

"1. Na fotoportréte si Ty a portét je ako-tak aktuálny. Nie z detstva.
 2. Na fotoportréte je jasne vidieť Tvoju tvár. Nie nadarmo to je fotoportrét.
 3. Na portréte si sám (t.j. nie je tam iná osoba). Portrét s Tvojím dieťaťom je ok, ak Ťa je na ňom dosť vidieť."

Pod pravidlami je nasledovné vysvetlenie:

"Každá stránka má iné pravidlá na fotografie užívateľov. Niekoré sú prísnejšie ako naše (napr. pri zoznamkách), niektoré sú voľnejšie. My sa snažíme vybudovať komunitu reálnych ľudí a riešiť na stránkach reálne problémy. Nechceme, aby si tu navzájom radili pes, Mickey Mouse, ľavé oko a čierna bodka na lyžiarskom svahu. Oveľa reálnejšie a dôveryhodnejšie pôsobí komunita, kde je vidieť reálne tváre reálnych ľudí.  Samozrejme vieme, že veľa ľudí svoj portrét zverejniť nechce. Práve preto do toho nikoho nenútime. Ak Ti tieto pravidlá nevyhovujú, nenahraj žiadnu foto, aj bez nej môžeš stránku naplno využívať."

Alešek

a touto sms jsme všem oznámili že :

Světem letí novina, že nám dnes ve třech život začíná, krásné oči, krásné vlásky narodil se z velké lásky Alešek  5.2.2007 v porodnici v Opavě, v 6.10 ráno, měřil 52cm a vážil 4,10kg :o)

Malý byl plánovaný, prakticky to vyšlo na první pokus, dnes jsou mu 3 roky a já pod srdíčkem nosím druhé miminko, které samo bylo taky plánované, a zadařilo se nám asi tak po necelém půlroce snažení, měla jsem nějaký zánět a zlobila mě menstruace.

Prdík č.2

26.11.2009 potvrzeno Dr. že jsem těhotná !!!!!

dobry den,rada bych vas pozadala o radu,pokud mate nejakou.....narodil se memu braskovi chlapecek,budou mu 2 mesice a je stale v nemocnici,jelikoz neumi sam polikat,respektive se uci,ale jde to hodne spatne.Stalo se to,ze se narodil UPLNE zdravy,ale treti den po porodu dostal jako kazde treti miminko zloutenku a musel na fototerapii.Bezna vec-jenze sestra ho nechala bez dozoru a on prestal dychat.Jeste pred tim mu dala napit caje a od te doby ho ani nesledovala,coz je nepochopitelne,navic nemeli ani hlidaci decku,takze nikdo nevi jak dlouho byl bez vzduchu!!!!!zacali ho ozivovat a podarilo se...-JENZE, nikdo dodnes neni schopen rict,jak velike nasledky to bude mit,takze malicky ma zatim spatne prognozy.Nemuze ani domu,jelikoz neumi sat a o co vas prosim......pry by mohla byt k tomu dobra savicka,ktera se pouziva pro deti s rozstepem,jenze jak jsme jiz zkouseli,on potrebuje tu co maji od Medely-silikonovou,jenze ten silikon je pro nej prilis tvrdy,ac se to nekomu nemusi zdat,potrebujeme stejnou,jen z KAUCUKU,ale steneho tvary a delky.Nabizeji jich pomerne dost,ale zadna neni delsi,rovna a kaucukova.Ma malicky saci reflex vzadu v pusince a proto potrebujeme delsi savicku.Prosim vas o radu......DEKUJI PREDEM  MARCELA DOLEJSOVA-teta Jiricka

Brali jsme se 6.9.2003. Měli jsme krásnou svatbu, po ní jsem šla za nevěstu. Ani mě to moc nevadilo, protože tcháni jsou super a nemáme spolu žádné konflikty. O miminko jsme se snažili od samého začátku. První rok jsme tomu ani tak nevěnovali pozornost, ale po roce mě to začalo trochu znepokojovat. Zašla jsem teda ke svému doktorovi. Ten mi vzal odběry a zjistil že mám vysokou hladinu prolaktinu. Dal mi léky a to se ustálilo. Žádný jiný problém u mě nenašel. Po dalším roce, mi řekl že mám jít na IVF, prostě mi to zrovna střelil do obličeje. Změnila jsem proto doktora, známá mi poradila jednu skvělou doktorku. Byl to uplně jiný přístup, udělala mi testy a domluvili jsme se na 5 cyklech, kontrolovaných ultrazvukem a braní Clomhexalu a Pregnylu. Po 5 cyklech vidina miminka opět mizivá. Dále jsme podstoupili genetické vyšetření a imunologické vyšetření v Praze v ÚPMD. Tam mi zjistili že mám zvýšené hodnoty alergie na spermie. Nasadili mi Prednison. Asi po 3 měsících jsem našla na testu // byla jsem štěstím bez sebe. Moc dlouho to ale nevydrželo, asi za 2 dny jsem začala krvácet a doktorka konstatovala samovolný potrat. Po půl roce ten samý výsledek. Byla jsem zoufalá. Asi po půl roce znovu //, vydželo to asi 8 týdnů, opět krvácení, tentokrát zamlklé těhotenství. V roce 2009 jsme podstoupili 1 IVF, výsledek neuspěšný. Odešla jsem z práce, která mě strašně stresovala. S manželem jsme se domluvili žedalší pokus necháme na podzim. V září 2009 jsem opět našla krásné //, otěhotněla jsem samovolně, je to ten nejkrásnější pocit na světě. Nyní jsem ve 29. týdnu a 17.6. 2010 k nám přiletí vrána nebo čáp.

2002

po dvou letech marného snažení jsme se rozhodli navštívit CAR v Č.Budějovicích a podstoupit umělé oplodnění. Důvodem, proč se nám to nedaří by mohly být moje cysty, ale jinak jsme dle doktorů oba v pořádku, tak snad budeme mít štěstí. Nasazen Puregon + Synarel, reagovala jsem dobře, sice se projevoval hyperstimulační syndrom, ale dalo se to vydržet. Při OPU získáno 34 vajíček a po dvoudenní kultivaci zavedeny 3 embrya. Hyperstimulační syndrom se zhoršil a já skončila v nemocnici - IVF se nepodařilo. Řekli jsme si, že budeme zkoušet dál přirozeně.

2006

další čtyři roky uběhly, po soukromé stránce jsme si s manželem prošli několikama kotrmelcema, včetně rozchodu a návratu na jaře 2006. Znovu jsme si k sobě našli cestu a vše se zdálo být ideální pro další pokus. V létě jsme opět došli do CARu a dlouhým protokolem, stimulací pomocí Zoladexu, Synarelu, Puregonu a Prednisonu jsme se prokousali k OPU v listopadu - odebráno 25 vajíček, přes ICSI získáno 15 embryjek, schopných jen 12, po 4 dnech kultivace zavedeny 2 embrya, zamraženo 0. Poměrně silný hyperstimulační syndrom, ale naštěstí bez hospitalizace v nemocnici. ET byl proveden 17. listopadu a za 10 dní jsem našla //. Byl to naprosto úžasný pocit, čekali jsme na UTZ, těhotenství potvrzeno - dvojčátka. Další UTZ v 8. týdnu - dvě bijící srdíčka a z CARu nás poslali k mému gynekologovi, popřáli nám hodně štěstí a my si užívali naši radost. Vše skončilo 2.4.2007 ve 22 týdnu těhotenství potratem 2 holčiček. Oficiální důvod lékařů: "to se tak prostě někdy bohužel u vícečetného těhotenství stává". Dostávali jsme se z toho pomocí psychologů hodně dlouho a myslím, že je to bolest na celý život, která některý den bolí víc a některý míň, ale bolí každý den.

2008

po dalších dvou letech jsme se rozhodli sebrat všechnu odvahu a jít do třetího pokusu. Stimulace: Diphereline, Puregon, Prednison a odběr 32 vajíček, mírný hyperstimulační syndrom, přes ICSI získáno 20 embryjek, ET po 5 dnech 2 embryí a zamraženy 4. IVF neúspěšné.

Nelinka se narodila na 2 termín podle ms. Tedy 15.3.2010.
První termín byl 10.3.2010- byla jsem už zoufalá a chtěla to mít za sebou, všude mě tlačila.
Tak jsme si 14.3 řekli, že zkusíme sexík 🙂)) A vono to asi opravdu zabralo. 15.3. ráno v 6 mě vzbudili bolesti, byli tak co 10-15 minut a krátké, tak jsem si říkala, že by už? Ale pořád jsem v to nedoufala, od 8 rána už byli co 2 minuty a nedalo se to pomalu vydržet, ještě jsem si rychle zbalila nějaké věci, sprchla, umyla hlavu a čekala na miláčka až příjde ze školky. Přišel tak jsme jeli, v porodnici nám řekli, že už není místo, tak jsme měli strach, že nás pošlou jinde, ale jelikož na vyšetření jsem byla otevřená už na 7 cm tak mě přijali stím, že hned na porodní, ještě jsme sepsali nějaké papíry, podepisovala jsem se různě v těch bolestech to ani nešlo :D A šli jsme na porodní box.
Tam jsem ještě jakž takž komunikovala, PA mě napojila na ozvy, ale ty za chvíli odpojila, nemohla jsem vydržet ležet, jak mě malá tlačila dolů a ještě k tomu ty bolesti. Tatka si tam dal ještě kávičku vysmátý. Za chvíli ty bolesti byli tak silné, že jsem si musela zakřičet, ale tím, že byla malá velká, tak se jí moc ven nechtělo, musela sestoupit ještě více dolů, tak mi PA řekla at si lehnu na bok a nohy si položím na kozu, to ty bolesti byli ještě silnější, takže jsem si zase zařvala a po chviličce viděla hlavičku, tak jsme se vrátili zpět na záda, kde jsem už tlačila, moje drahá polovička mi dost pomohl, podpíral mi hlavu, protože v těch bolestech jsem se nahýbala dozadu, místo dopředu a tlačila, přišel dr. a pomáhal mi , že tlačil na bříško. Zatlačila jsem asi 3x, 4x už ani nevím :D a malá byla na světě. Podívala jsem se na přítele , ten začal plakat radostí a já hotová ještě koukla na malou a nechtěla věřit tomu, že už je na světě a že už jí máme u sebe 🙂))
Dali mi jí do náruče a nepopsatelně krásný pocit!!!
Narodila se 15.3.2010 s mírama , 3.90, 52 cm a v 9:52hod.
Jsem moc štastná , že jí máme, doma si jí pěkně uživáme a bráška ten je z ní celí paf 🙂))))))