Hledá se maminka pro přímou adopci dítěte
Ahoj.
Jsme mladý manželský pár, který bohužel nemůže mít kvůli mé vadě dělohy vlastní miminko. Touto cestou hledáme maminku, která si z nějakého důvodu nechce / nemůže miminko nechat. Nabízíme mu lásku a domov.
V případě zájmu se rádi poznáme, nemáme problém cokoliv ukázat, prokázat, že jsme důvěryhodní a zabezpečení lidi.
Budeme se těšit a děkujeme za sebe i za miminko.
E-mailová adresa: tereza.tomanova2222@gmail.com
Můj příběh s DBA
Ahoj. Zdravím všechny. Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh.
Již od 3 měsíce mého života mi diagnostikovali mojí nemoc která se jmenuje Dyamondova blackfanova anémie. O co jde jde o to že jsem závislá na krevních transfuzích. S touto nemocí žijí už 37 let. Od malička jsem bývala hodně v nemocnici. Lékaři mi nedávali moc velké šance na přežití. Ve 3 měsících jsem měla 5%sanci na přežití. Byla jsem velký bojovník přežila jsem potom jsem měla kritické roky a to jestli se dožijí 5 let a potom 13 let. Přežila jsem protože jsem měla pevnou vůli a vynikající rodiče pro které, to se mnou nebylo lehké ale, nevzdali to a bojovali se mnou. Už, ve 13 letech jsem věděla že nikdy nebudu mít moc děti. Byla jsem ještě malá a tak mě to moc netrápilo. Vždycky jsem říkala že budu mít aspoň 3 děti, že půjdu do kojeneckého ústavu a vezmu si děti. Ve svých 20 letech už jsem nad tím začala přemýšlet a myslela jsem si že přes umělé oplodnění budu mít děti. Ve 23 letech jsem se seznámila se svým manželem a po deseti měsících jsme se vzali a jsme spolu stále už 13 let. Věděli jsme že já děti nemohu mít a tak jsme se rozhodli pro umělé oplodnění. Vsechno jsem konzultovala s mojí lékařkou na hematologii. Po třech sezeních a na genetice. Jsme to vzdali, protože, mi tam řekli že, by to bylo 50 na 50 děťátko by mělo mou nemoc a to jsem nechtěla, protože vím jaká to je nemoc a nechci aby se dítě trápilo jak jsem se trápila já. Lékaři mi řekli že existuje jediná možnost mít děti a to je adopce. Jedině tak jinak to nepůjde. Dlouho jsme zvažovali s manželem pro a proti. A nakonec jsme se rozhodli jít do přímé adopce. Zatím žádné miminko ještě nemáme ale doufáme že se nám to podaří a ozve se nějaká maminka která je pro přímou adopci.
A byla by rozhodnutá dát své miminko do přímé adopce. Tak holky jen jsem chtěla říct, že naděje je vždycky. A i v nemocí se dá zvládnout vše a plnit si tak svoje sny a nevzdávat se. Jednou to přijde a my se staneme šťastnou a milující rodinou která bude dítě milovat i na vzdory že to nebude naše krev. Ale jednou mi řekla lékařka, že adoptovat dítě je velký dar v životě přijmout a vychovat cizí dítě. Že to dokážou jen ti co milují moc děti a taky měla pravdu.
Ahoj všem! Doma máme jednu úžasnou holčičku z přímé adopce a rádi bychom, aby měla sourozence a jednou nebyla na všechny strasti a starosti sama, zkrátka měla parťáka do nepohody. Jsme i schválení žadatelé krajem, máme zkušenosti s ospodem,dokumenty,soudy.. budeme rádi za každý kontakt 🙂
Ahoj jsme manželský pár který nemůže mít vlastní děti. Z mých zdravotních důvodu nemohu mít vlastní děti. Proto jsme se rozhodli že bychom si chtěli adoptovat miminko přes přímou adopci. Je těžké vidět kamarádky s kocarkama a maminkami.Jak chodí na procházky a jsou šťastné. Co my bychom za to dali taky mít miminko. Pro mě je to velmi těžke a nikdy jsem se nevyrovnala s tím že nebudeme mít děťátko. I když mě je 39 let a manželovi 47 let. Jsme rozhodnutí že děti chceme. Proto se obracime s velkou prosbou, jestli je tady maminka která čeká miminko a ví že si jej nemůže ponechat a je rozhodnutá dát svému dítěti šanci na krásný spokojený život , který by ona dítěti nemohla dát tak ať se nám ozve. A my budeme ti nejšťastnější rodiče na světě. Děťátko by vyrůstalo v milující rodině kde by se mělo moc dobře. Mělo by domov , vzdělání, zázemí a to hlavní mělo by milující rodiče kteří by ho milovali a hýčkali.
Vždycky jsem toužila mít velkou rodinu, ale bohužel osud mi nedovolil mít vlastní děti. Nikdy se nevyrovnala s faktem nemít děti. Je to opravdu bolestivé a dost pro mě citlivé téma. Už jsme to zkoušeli dát si inzerát ale vždycky když už to vypadalo nadějně tak se ukázalo že s toho nic nebude jen oči pro pláč. Maminko prosíme jestli jsi tady tak napiš fialovajana770@gmail.com
Čekáme už strašně dlouho. Ale, naděje umírá poslední
Stále doufáme že budeme úplná rodina s miminkem v náručí