Jak chránit rodinu před dětskou virózou doma?

Nesaparuji pri zadne nemoci. Snazim se,aby byl kontakt mensi,nepili od sebe,nejedli,nepusinkovali se...ale jinak jedeme normalka. Ted maji nove kazdy svuj pokoj,ale predtim i spolu spali v pokoji.

Ne, možná kdybych měla barák na patro, kde budou zvlášť i koupelny, tak u nějakých nemocí jako chřipka, covid atp.

Stejně tam ty bacily jsou, takže je nějaká separace zbytečná.

Zbytecna neni, mame mezi sebou slabsi kousek ktery chranime, da se to. Stoji to teda trochu usili 🫢 ale stoji mi to za to. Ale je fakt, ze pokud se z toho vyloupne “rymicka”, tak to nehrotim. To jen odseparuju toho nejslabsiho 😎 ten je rad sam. 🫢

Ne. Dělala jsem to u nejstaršího - rouška, desinfekce... Teď chytí snad každou nemoc, která projde okolo. Teď máme třetí dítě.Spala jsem s ním v posteli, když jsem měla covid. Chodí pusinkovat starší sourozence, když mají horečku ... A nikdy nic nechytí 🤷

Mimochodem: s jednim dobry, ale se trema to sakra narusi logistiku

No muselo by mi sibat. Proste to chyti vsichni, nekteri vic, nekteri min, promorime se a pohoda.

@lenynka ma trenink ☝️👍

Ještě dodám k výše zmíněnému, že mi přijde, že když se na nemoc "prijde", stejně už pár dní doma je a infekcnost často bývá i pár dní před příznaky... takže většinou pokud to nechyti hned (právě z tohoto obdobi), tak už to ani nechyti...Ale asi taky zalezi na okolnostech, treba stari ditete a nemoci. Treba kdybych mela doma pubertaka, co bude mit nejakou osklivou chripku a neustale kaslat, tak pro svuj dobry pocit bych ho treba radsi mela v pokoji zvlast, nez aby si tam třeba hrály malé děti... jasně že všem bacilum je neuchranim, ale takovou tu nálož snad by mohly dostat slabší...

Mám jen jedno dítě, ale obecně se doma snažíme vzájemně nenakazit. Takže když jsme nemocní, pusinku do vlásků, ne na pusu, důsledně hlídáme kdo z čeho pije, snažím se hlídat vlastní ručník. Nemocní spí odděleně. V praxi to vypadá tak, že manžel je většinou nejzdravější, tak se to tak snažíme udržet, není potřeba, aby nám bylo mizerně všem. Ale s více dětmi si to neumím představit 😅

Ne, mame 2+1, dve loznice a kuchyne, takze neseparuju, jen se snazim, aby u sebe v te dobe nespali v postelych

děti napomínám, at se od sebe drží dál a nechrchlají si přímo do obličeje, ale to je asi tak všechno, víc není v mých silách, pokoj mají společný zatím. Když jsem nemocná já nebo manžel, tak se jeden z nás stěhuje na noc do obýváku, nemusíme padnout oba.

Neseparuju. Stejně ty bacily jsou naprskany v pokoji dávno před tím, než vypukne nemoc.
Jinak pri nemoci řeknu, aby na sebe přímo neprskaly a víc desinfikuji kliky a povrchy. Když mají střevní chřipku, tak častěji umývám wc a umyvadlo, ručník každý svůj a často měnit.
Manžel je sám v ložnici a já s dětmi v pokojíčku, takže on od nás většinou nic nechytne.

Rozhodně ne, stejně se původce nemoci často projeví v době, kdy ještě nejsou příznaky. Max. je napomínám, aby se neobjímali, nelíbali, neprskali na sebe nebo třeba nepili ze stejné sklínky. Ručník mají každý svůj tak jako tak. Pak jeto stejně buď a nebo, ty bacily jsou stejně ve vzduchu. A na nějaké roušky doma jsme nejeli ani při covidu (měli jsme všichni naráz omikron- odhalilo to testování dcery ve škole, která až na zvýšený pocit pocení byla bezpříznakovà. Já ten samý den z testu negativní, přitom už večer jsem se též potila jak prase a druhý den šimrání v krku a začala trochu rýma).

S novorozencem (dojeli jsme z porodnice a starsi deti lehli) jsme snazili separovat a stejne jsme skoncili v nemocnici s rs virama. Jinak neseparuju a nesnazil se o to. Nemusi se pusinkovat a hlidam lahve at si neoblizuji navzajem (nejmensi ma 9mesicu a krade lahve ze stolu) kdyz jsou nemocni.

Neexistuje. Ono ani upozorňování o kýchání apod - stejně už to doma lítá. Momentálně jsme čerstvě po nějaké střevní chřipce, děti lehly s odstupem asi dvou hodin od sebe, my dospělí jsme si samozřejmě dávali pozor přesně na nějaké pusinkovani, zvýšená hygiena a následně o dva dny později, s odstupem dvou hodin od sebe jsme padli za vlast i dospěláci. Možná tak v baráku, ale upřímně si neumím představit nemoc, kvůli které bych se najednou k dítěti chovala jak k prašivému a zavírala ho separé do jiného pokoje... I při covidu jsme prostě pokrčili rameny a smířili se s vědomím, že ho budeme mít všichni.

Děti už nemám úplně malé, takže se při některých nemocech v určitých fázích o jakousi izolaci pokouším. Teda když nejsou zrovna Vánoce, tam to nějak neřeším a doufám, že se všichni uzdravíme včas. Prašivě si tu kvůli tomu naštěstí nikdo nepřipadá, jde i o určitou ohleduplnost jednoho k druhému a líp se tak dodržuje klidový režim pro nemocného a zdraví se taky líp vyspí. Třeba u batolat si to představit neumím, ale starší školáci jsou v pohodě a pokud jsou prostorové podmínky, zdá se mi to jedině rozumné. Když měl manžel naposledy covid, tak jsem se odstěhovala z ložnice, odkud prakticky nevycházel, a byli jsme všichni rádi, že nikdo další to nechytl. Koupelny máme dvě.

Neseparujeme se, jen u infekčního průjmu a zvracení spal muž vedle nebo u kovidu jsem první dny spala já vedle, dbali jsme na hygienu, ale děti od sebe neseparujeme, jen to marodné spí vždy u nás.

Deti ne, jen pokud blijou, tak si to blici beru k sobe na noc, aby nepoblilo ostatni. A pokud je nemocny jeden z nas rodicu, tak se separujeme na noc my dva, nemusime padnout oba najednou, to je pak peklo, kdyz jsme oba KO a tri deti kolem.

Je nás doma 6 a naštěstí od sebe nic nechytáme, většinou je nemocný jeden člen rodiny. Opatření nedělám vůbec žádná, děti mají pokoje po dvou. Ale máme asi všichni dobrou imunitu, nemocní býváme velmi zřídka.

Neseparuji, děti jsou malé, nemají z toho rozum a nedá se to uhlídat. Stejně je většina nemocí infekční ještě před propuknutím příznaků a kvůli rýmě nebo kašli nebudu děti někam zavírat na samotu.

Ne, neseparuji. Naopak nemocne dite vetsinou spalo u nas v posteli, aby nebylo samo. Jedine na cem jsem trvala, ze zdrave dite musi jit aspon prvni dva dny do skolky, zatimco nemocne je doma a ma zpocatku nemoci, kdy je mu nejhur, klid.

Naprostá blbost...děti mají společný pokoj, i loni trvalo několik dnů, než od sebe chytli neštovice, umějí smrkat, na vysoké teploty netrpí, když je jeden nachlazený, prostě jsou spolu v pokoji, oni bez sebe nebudou, separace mi přijde úplně mimo, kór když jsou ve skolkovem a školním kolektivu...

Ve chvíli, kdy je dítěti blbě, je extra přítulné a tulivé (mimo jiné se mnou mladší stále spí v posteli, starší s tátou - fakt nejsou zvyklí spát sami). Odepřít dítěti tu emoční podporu ve chvíli, kdy je mu blbě, prostě nechci. Takže nějaká separace je prostě zcela neproveditelná