Jak překonat trauma po úrazu dítěte? Diskuse a rady

@klokanka31 A souhlasím se @somalicats. Pokud je dítě v sedačce správně usazené, nemá šanci tohle udělat.

@michaela666 On mi pak říkal že asi prudčeji zabrzdil, nevím. Ale mě se nikdy nestalo že by jí hlavička spadla když byla ve vajíčku. Každopádně důvěra je fajn, ale život dítěte je přece jen důležitější.

@klokanka31 Ani pri prudsim brzdeni se to nestane, pokud mas dite spravne upoutane do sedacky a spravne nainstalovanou sedacku v aute.

Holky...počkejte až někdy něco z neopatrnosti provedete vy. Snad vaši partneři budou normální a nebudou vám hned omezovat vztah a kontakt s dítětem. Je mi těch chlapu až líto, podle toho co tu čtu..mají stejné právo dítě vychovávat a starat se o něj, jako vy. Ty děti nejsou jen vaše, bylo by fajn si to občas uvědomit. A správně usazené dítě v sedačce se do deky nezaboří ani u brzdění, leda když ji, nebo dítě, tam někdo dá dost blbě.

@klokanka31 U nás je do doma asi dost extrém podle toho co jsi sem občas psala no. Neumím si představit žít s chlapem, kterému nevěřím, že vědomě neohrozí své dítě.
Pro svou holčičku chceš určitě jednou chlapa gentlemana, bylo by fajn zapracovat na tom jaké hodnoty jí předáváš. Důvěra je sakra důležitá, ať už v tátu nebo jednou jejího partnera.

@laxesis Presne!
Jednou jedinkrat mi dite spadlo. Nocni mury z toho mam dodnes, neumim si predstavit, ze by mi jeste nalozil manzel. Naopak jsem vdecna vsem okolo, ze mi to nikdy nikdo ani slovem nevycetl. Proc taky? To, ze jsem udelala chybu vim moc dobre sama

@michaela666 * U vás doma .... automaticka oprava

@michaela666 Je blbý že on bohužel neměl ani tucha co a jak, ale musím říct že za ty skoro tři roky je z něj dobrý táta, už dokáže chápat a předvídat.

Poskytnu pohled z druhé strany: když bylo synovi cca 8-9 měsíců, tak mi vypadl z kočárku, měl odřeniny v obličeji ale jinak se mu nic vážného nestalo.
A můj chlap z toho dělal totální peklo, vyptával se ostatních maminek na hřišti jak to přesně probíhalo a připomínal mi to ještě další rok ☹
Ale u nás je on hysterka, ne já.

No já nevím, zkus si jenom představit, že by takhle spadla tobě 🤔 on to určitě neudělal schválně a z vlastní zkušenosti vím, že tátové udělají pro děti první poslední, já bych mohla vyprávět... Prostě se stalo, omluvil se, tak proč mu to furt vyčítat?

Ahoj autorko,

Chápu tvůj stres a frustraci, taky bych byla v šoku, na druhou stranu myslím,že u tebe je to opravdu až přehnaně hysterické . Byla jsem v podstatě ve stejné situaci jako teď ty, v roce 2019 jsem po čtyřletého vztahu opustila partnera který mě psychicky týral a nás malý syn toho byl svědkem. Pak jsem po roce a 2 měsících poznala současného partnera a ten nás přijmul se vším všudy. Chci tím říct ,že pokud ho miluješ, měla by jsi v něj mít důvěru. Nehody se stávají a stávat budou. Někdy můžeš dávat sebevětší pozor a stejně se ta nehoda prostě stane. Samozřejmě, je rozdíl pokud na to chlap nebo ženská kašle záměrně, viz. Bio otec mého syna. Ale to není tvůj případ. Buď ráda,že přítel má dceru rád jako svoji protože, někdy ty chlapy přijmou jen ženskou ale ne její dítě. Taky se mi stalo,že mi syn spadl z přebalovaku, když byl větší tak z postele a stane se to i chlapům. Jako rodiče prostě nejsme dokonalý a ani neomylní. Věř,že i našim rodičům se to stávalo. Teďka už je můj partner i mým manželem a máme k synovi ještě 18 měsíční holčicku a čekáme třetí dítko a to je potom masakr 😄 syn je s dcerkou velký parťak a kolikrát dělají takové vylomeniny ,že nehody jsou časté. Samozřejmě elektřina a zásuvky ty mají zakázané ale jinak dcera je takový éro, že synovi po ránu při převalování v posteli když spali u babičky, vykopla mléčný zub dole a zub se hýbal natolik,že musel ven. Je mu 5 let, takže chvíli na to,co šel zub ven tak mu začal růst druhý zub a trošku nakřivo. Myslím,že jak mu vykopla s mléčný zub tak mu zároveň hýbla i s tím druhým a proto mu roste trochu nakřivo takže taky nebude mít dokonalý úsměv jako doposud. Dcera zase v koupelně, kam ráda chodí tak tam uklouzla a rozrazila si ret a to jsme ji s manželem odtud celkem třikrát už odvedli, že tam nemůže být. Ať už se to stane chlapovi nebo mě, nevyčítám a ani on mě jelikož oba víme,že hlídat může člověk jak chce ale někdy se prostě ta nehoda stane. A věř ,že kolikrát jsem byla tak hotová jako ty ,je však důležité si uvědomit, že i tohle k rodičovství patří. Představ si, třeba až budete učit dcerku jezdit na kole. Přijdou odřeniny a modřiny. Zkusíte si o tom promluvit a v klidu bez křiku a výčitek si říct co se v tobě děje, třeba právě i tvůj partner ti řekne jak to vnímá on. Ale určitě i když si v šoku není dobře dávat dítěti moc najevo ,že jsi z toho psychicky sama v háji protože ono samo v tu chvíli potřebuje oporu a ujištění, že i když to teď bolí, že mamka /taťka je tady a bolest ustoupí a bebí se zahojí . Děti cítí maminčino a určitě i tatínkovo rozpoložení.

Manželovi spadla v půlroce dcera na schodech na dlažbu, skončila jsme s ní v nemocnici s nakraplou lebkou, snažím se pořád odpustit, ale bude to prostě furt ve mě....naštěstí je bez následků, ale co jsem musela zažívat uf....

Z mého pohledu zbytečná hysterie a úplně zbytečné dusno doma.
Děti jsou jak se říká gumové a takovou mají i paměť. To že to teď odnesly zuby je smutné, ale dorostou.
Mě se syn ve 2,5 letech opařil čajem z termosky. Popáleniny 2.stupne na 6% těla. Dodnes když si na to vzpomenu, běží mi mráz po zádech. A protože s ním žiju sama, můžu si to vyčítat jen a jen sama sobě. A přitom to byla věc, kterou dobře znal, věděl, že nesmí.. a stejně to udělal.
A nejsem typ matky vrtulník. Od malá ho vedu k samostatnosti. V něco málo přes rok chtěl jezdit na skluzavce (viděl ostatní děti). Ukázala jsem mu, kudy se tam dostane. Párkrát jsem mu pomohla nahoru, pak už lezl sám, a já s odstupem kroku jen hlídala, aby nespadl. O půl roku později lezl už úplně sám.
To samé použití nože. Ted v čerstvých 7 letech si umí rozkrojit a vykrojit jablko. Nakrájí brambory, mrkev. Umí naklepat řízky, rozslehat vajíčko.
Dědovi pomáhá v dílně - pod dohledem si zkusil snad už všechny nástroje a nářadí, co tam má kromě frézy, protahovačky a dlát.

Prostě se nadechni, řekni si, že je malá zdravá a veselá, ačkoliv teď bezzubá, buď ráda, že nebude mít žádný trvalý následek, kromě "roztomilých" fotek. Zuby dorostou, vzpomínka bude max na papíře. Lépe se tomu teď zasmát a nedělat dusno, které nikomu k ničemu nepomůže.
S mužem si promluv, vysvětli mu, jak se cítíš, klidně ho požádej o nějaký čas, aby ses s tím srovnala, řekni mu, co a jak bys ráda, aby dělal, oni muži mají to myšlení trošku jinak, nevidí nebezpečí tam kde my. A zvedni hlavu, usměj se a pokracuj v životě dál.

Se mi vybavilo, jak tehda manzel, delal kraviny se starsim, takový ty letadla, vyhazování do vzduchu atd.... Mladší mel kolem pulroku, tak ho chnapl taky, nadhazoval, nadhazoval, až mu vyklouzl a přímo na hlavu.... Taky jsem ho v prvé řadě chtěla nakopat do prdele 😊 pphotovost, krev, ale rozhodně to neudelal schválně - ačkoli hazet pulrocni mimino chce odvahu 😊🙃. Se starším se mu zase povedlo, ze se nahaneli. Syn mel tehda 9 měsíců a chodil asi 14 dni, takže takové ty první gramlave krucky. A samozřejmě sebou slehl a rozsekl si uzdicky v puse. A to bylo teprve krve 🙃. Se mnou si zase syn rozsekl celo. A když byl nejstarší miminko, byla jsem tak šikovná, že jsem ho u strihani nehtiku strihla osklive do prstu... Nekteremu jsem zase privrela ruku do svěří. Staršího jsem vytahovala z vany, plodklouzla mu noha, spadl primo kulkama na vanu a měl je ošklivé pohmozdene... A ted si to tak čtu a divím se, ze ty decka jeste zijou!!!! 🤣🤣 chci jen říct, že úrazy jsou, byly a budou a nejsoi umyslne.

Tak kolikrát se nám stalo,že jsme děti neuhlidali a to nás tam někdy bylo u nehody hodně,mě se stalo,že mi dcera spadla z postele,dala jsem ji do prostřed postele a já si říkala jenom pro něco sáhnu,přece se neotočí na břicho tak rychle,sotva se to naučila,no a udělala pár otoček už byla na zemi,obě moje děti spadli na roh stolu a to jsme byli u babičky a nikdo je nestihl chytit a přitom tam bylo dost lidí,jsi dobrá,že se ti za dva roky nestala nehoda,hodila bych se do klidu,partnerovi je to určitě líto,jo a já dceru taky dala na koš od prádla a taky se něco mohlo stát a nestalo se,já ji teda ještě držela,prostě to někdy nedomyslime a já pak toho lituji taky

Chápu tě, jsi smutná, vystrašená, špatná z toho, že nemá zoubky. Myslíš si, že tobě by to došlo a na koš výš ji nedala. Ale zase může být jiná věc, která nedojde tobě a tvému příteli jo.
I když se cítíš hrozně, je mi přítele líto. Vidím se v jeho kůži, na výčitky a ještě to pořád mít na talíři...
Ano, jak někdo navrhoval. Řekni mu vše, co jak cítíš. Ono někdy stačí věci vyslovit a z člověka tíha spadne.
S tou nabíječkou-nevím jak to bylo. Ale jestli to tam dávají společně a ona ví, že sama nesmí jen pod dohledem tak to není tak hrozné. Ujisti se, ano, zda to dělají bezpečne.
A řeknu ti, jestli je s přítelem legrace, jestli to s detma umí, dovádí a hraje si s dcerkou...je to skvělé. Ocen i toto ať si nepřipadá jak mamlas úplně.

@michaela666 Nam se taky jednou stala "super" příhoda...Dcera ve vajíčku, syn už v normální sedačce, oba vzadu v autě. Byli jsme nakoupit a chlap mi říká, ať dceru zapnu. Tak koukám a ona je zapnuta (pásy).
Dojedeme domu (asi 20min), otočím se a krve by se ve mě nedorezal: vajíčko se překlopilo na bok. Malá úplně v klidu spala v tom vajíčku na bok.Přítel totiž myslel zapni vajíčko pásem k autu, ne pásy ve vajíčku. Doteď nechápu, jak se to stalo. Vždycky předtím a vždy potom všechno kontroluju a navíc se občas otáčím dozadu i když řídím. A když neřídim tak tuplem...
Fakt nechápu....Byla jsem z toho řádně vyklepana tehdy, ale prostě se stalo...

Já nechápu jak někdo může být v pohodě s tím, že prostě úrazy jsou a budou. To vážně nikoho nenapadne že děti nejsou gumové, a mohly by se zranit vážně, nebo nedejbože zabít?
Manželova zkušenost s nějakou ženskou před 2 dny. Byl už večer, zrovna sněžilo. Ženská byla venku s 2 dětmi. Vykecávala se s kamarádkou, a bylo jí jedno že její cca dvouletá holčička je x metrů daleko od ní. Potom už chtěla jít, tak na holčičku křikla ať jde, a ještě jí postrašila bubáky. Holčička se samozřejmě lekla a rozeběhla se. Jenže jí uklouzla noha, a spadla ze schodiště (cca 7 schodů) přímo na příjezdovou cestu, kudy jezdí auta poměrně rychle. Navíc za tmy by nikdo holčinu neuviděl. A místo aby se máma za ní rozeběhla, tak houkla na starší, aby sestru přinesl, absolutně bez zájmu. Tohle mi prostě hlava nebere 🤦‍♀️

@klokanka31 ale to je život, nemůžeme ovlivnit vše. Dítě potřebuje dýchat a nemůžeme kolem něj pořád kroužit jak vrtulník - naopak, myslím si, že to přeopečovávání děti není dobré. A tudíž se úraz stane, tak to je - žádný úmysl ublížit tam není.

@gingermom Všechno má ale svoje hranice. Nebo když se ti dítě zabije tak pak řekneš "no jo, to je život?" 🤦‍♀️

@klokanka31 Jaképak zabije? To je zbytečně vyhrocené, ne?
Jediné, co tu holky píší, jsou zkušenosti, že se každému stane nějaký úraz. A o to tu jde, stala se nehoda. Nic ví, nic míň.

@klokanka31 ty jsi fakt jeden z těch případů matky ala zavřít dítě do takové té koule na zorbing. Úplně všichni normální a zodpovědní rodiče dávají pozor na svoje děti a nikdo z nás nechce, aby se dítěti něco stalo, aby jo něco bolelo. Nikdo.
Jenže dítě se musí naučit taky dávat samo na sebe pozor. Musí se naučit žít. Některé děti jsou prostě divočejší, některé klidnější. Žádnej rodič nemůže nikdy říct, že 1000% umí zabránit všemu. To nejde. Ano, neříkám, že pokaždé se něco stane. Fakt jsou rodiče a děti, kteří zažijí max odřené koleno. Ale pak se stávají i věci vyrazeny zuby, zlomená noha, sešitá hlava....Je hloupé vinit ty rodiče, že jsou horší než ti, kterým se to nestalo.

@gingermom Jenže někdy ten úraz může být fatální. Když manžel nadával na tu ženskou venku, tak jsem mu řekla o téhle diskuzi. Nebudu tlumočit radši všechno, ale řekl jednu zásadní věc. Lepší být teda za hysterku, ale mít živé dítě.

@me_druhe_ja Jenže je otázka jestli se nějaký úraz stane opravdu blbou náhodou, nebo lehkovážností rodičů. A do koule jí opravdu zavřít nechci, ale hlídat se malé dítě prostě musí. A dávat dítěti "volnost" úměrně věku.

@klokanka31 to řekl ten manžel, který sám nesmí ani čistit dítěti zuby...

Hele já patřím spíše k těm úzkostlivějším rodičům, nad chováním některých rodičů taky trnu. Tady v diskuzi jde ale o to, že to co se stalo má vliv na vztahy doma, a pokud je chce mít zakladatelka v pořádku měla by ubrat...

@klokanka31 ale to se fakt nedá. Úraz se stane i sebeopatrnejsimu rodiči. Navíc vždy nastane doba, kdy dítě začne poprvé něco dělat/zkoušet samo a vždy se může něco stát. Ale přece kvůli tomu nebudeš dítěti krájet do patnácti maso, nebudeš ho do deseti vodit za ruku přes cestu a do šesti ho jistit na klouzačce. To dítě taky potřebuje cítit důvěru rodiče.
A hlavně tady v tenhle diskuzi jde primárně o to, že přece nemůžeš vyčítat měsíce či roky jednu nehodu. I kdyby to byla trochu lehkovážnost. To se prostě stává.chlapa to mrzí, uvědomuje si to. A ona by se s ním nejradši rozešla.to je fakt hystericke a přehnaně úzkostlivé jednání.

@klokanka31 Já v tom tvém příběhu vůbec nepochopila zápletku. Jako proč by nemohl dojet sám na parkoviště...? Co je to za blbost? Jakože matky i zátoce přece normálně jezdej autem s miminem samy/i a to dítě je prostě vzadu a co jako? A že se zabořila hlavička do deky? Jako že miminu tak moc klimbla dopredu? Vždyť ve vajíčku téměř leží, to si nějak nedovedu představit. A kdyby, tak to se stane, ne? Naše děti si teda kolikrát něco natáhli přes obličej svým nekoordinovaným máváním ručiček🤷 Nějak si nedovedu představit, být tvým chlapem.Vsak je stejně rodič, jako ty. To je mazec

@klokanka31 Zbytečně to ženeš do extrému. Jak budeš učit malou jezdit na kole bez koleček? S helmou i chrániči všude a budeš vyschýzovaná, že ji právě zabíjíš?

@me_druhe_ja Je blbý to říct, ale díky za stejnou zkušenost. Měla jsem strach jak mě tady ukamenují, že jsem nezodpovědná kráva a nikomu by se nikdy taková chyba nestala.

@michaela666 nepřipoutané dítě nebo vajíčko je bohužel častá chyba (i nám se stalo), přijde mi že si tím projde jednou skoro každý. 😞