SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček

S dcerkou cestujeme už odmalička. Nejvíce určitě autem, ale největší zážitek byl pro ni určitě vlakem. Vláčky má moc ráda a když jsme u mých rodičů na návštěvě, chodíme se na ně koukat a máváme jim 🙂 Třešničkou vždy je, když z jednoho z nich vystoupí naše teta.

Na konci léta jsme si řekli, že si uděláme s dětmi výlet vláčkem do Žďáru. Vzali jsme si batůžky a sváču a vyrazili. Po cestě začalo ale pršet, dost se ochladilo a foukal studený vítr. Počasí jsme naneštěstí nesledovali, takže jsme s sebou neměli vůbec nic do deště - ani pláštěnky, ani deštníky. Oblečení vyloženě letní - dcerka sukýnku, synek kraťásky. No paráda. Takže první návštěva ve městě nebyla žádná památka, ale obchody s oblečením a obuv. Nakoupili jsme všechno - oblečení, deštníky a dcerce i boty, protože jí byla v sandálkách zima. Výlet se nakonec vydařil, prošli jsme si město, dali si výborný oběd a navíc jsme si odvezli i pěkné věci do šatníku 😉. Takže všechno zlé je vždy k něčemu dobré 😀. Vždy, když si vezmu na sebe ten pěkný svetřík ze Žďáru, vzpomenu si na jeden vydařený rodinný výlet 😉.

Starší synové už vyzkoušeli snad všechny dopravní prostredky. Jako malí milovali právě vlaky, později byl velký zážitek metro a největší letadlo. Teď máme tří měsíční miminko, holčičku a ta zná zatím MHD dopravu a auto, kterým jezdíme téměř denně. Vůbec se jí nelíbí v atosedačce, takže jedeme s velkou muzikou, tedy s příšerným řevem 😊. Doufám, že si časem zvykne a těsím jak poroste a budeme poznávat další dopravní prostředky a objevovat svět 😊 PS.: Snad jediné foto, kde naše připoutaná slečna nebrečí 😊

My nejraději cestujeme vlakem. Starší syn vlaky zbožňuje. Každá cesta vlakem je pro něj malý svátek. Když byl menší, tak jsme jezdili vlakem na konečnou a zase zpátky, aby si užil i tunely. Průvodčí nás tehdy už znal a smál se hned jak nás viděl. Asi od 3 let si může vybrat výlet k narozeninám a svátku, pravidelně někam jedeme vlakem. Teď touží po cestě Pendolinem.
Zatím nejdobrodružnější cesta byla ke kamarádce 2 hodiny vlakem EC. Bylo mu 3,5 roku a tehdy jsem se bála, jak to zvládne, měla jsem s sebou hračky, zábavu, pohádky a syn celou dobu jen tiše seděl, mlčel a koukal z okna. Byla jsem naprosto v šoku, protože jinak pusu nezavře.
Prostě náš starší syn je velký cestovatel.

Autem cestujeme často i díky tomu, že jsme s manželem odešli za prací do jiného města a tak dětem zůstaly babičky a zbytek rodiny v našem rodném městě. Starši Kubík začíná svět kolem sebe vnímat stále víc a víc. Začíná ho zajímat okolí i doprava. Tatínkovi pečlivě hlásí "červená znamená stůj! Zelená můžeme jet!" Mnohokrát už nám tak pomohl, když jsme se zamysleli na křižovatce. Když někdo troubí se smíchem hlásí "neumí řídit". Začal už i vnímat rozdíl mezi chodci a auty. Pozoruje jaké barvy pro ně na křižovatce svítí. Vracím se tak s ním do dob autoškoly a docela se někdy i zapotím abych mu některé dopravní situace vysvětlila správně. Doba kdy delší cesty prospal už je také minulostí, takže máme pokaždé s manželem o zábavu postaráno :D

Naše dcerka Evička miluje cestování. Hlavně vlakem a autobusem. Ve vlaku se jí líbí ta volnost. Že nemusí být stále připoutaná na sedačce. V autobuse ráda hlásí (spolu s "robotem") jaká bude příští zastávka. Nejméně ráda cestuje autem a to kvůli sedačce, která ji omezuje v pohybu. Proto se snažím při delších cestách vymýšlet různé hry, abych ji trochu zabavila a cesta nám utekla rychleji. Na semaforech vždy hlásí jaká je barva a jestli už můžeme jet. V létě jsme jeli na dovolenou na Jižní Moravu a dostali jsme se na 2 hodiny do nekonečné kolony. Bylo úmorné vedro a Evička už opravdu nechtěla sedět a začínala být protivná. Hry na mobilu, knížky ani hračky už nezabírali, tak jsem musela vymýšlet všelijaké hry a pátrat v paměti, co jsme to hrávali s rodiči v dětství. Počítali jsme barvy aut v koloně, hráli hru "Pějme píseň dokola", Všechno lítá co má peří. Hrála jsem jí rukama maňáskové divadlo zpoza spolujezdcovy sedačky, ... No byla to pro mne hrozně vyčerpávající cesta. Na Jižní Moravě jsme chtěli poznávat krásy okolí na kolech. To byl pro Evičku další dopravní prostředek, který ji moc neuspokojoval, jelikož byla opět připoutaná k sedačce. Prohlížení okolí a poznávání zvířátek které jsme potkali jí bavilo jen chvilku a tak na řadu přišlo opět "Pějme píseň dokola" a "Všechno lítá co má peří". Okolní turisté si klepali na čelo, protože jsem z dálky vypadala jako blázen když jsem pořvávala po lesních stezkách: "Všechno lítá, co má peříííí .... letadlo!" a u toho mávala jednou rukou nad hlavou, nebo si hlasitě prozpěvovala dětské písničky.

Nejčastěji jezdíme autem. O prázdninách jsme s kluky poprvé jeli autobusem i vlakem. Zážitek obrovský, nejraději by tak jezdili pořád (což je u nás na samotě trochu z ruky) a tak si aspoň z vláčkem velmi rádi a často hrají. Zatím máme jen dřevěný a tak jeden Lego by se nám moc hodil 😉

Jede vláček motoráček,
jede, jede do zatáček.
Hú, hú,hú, hú, hú, hú, hú,
vláček už je v tunelu.

Nejoblíbenější říkanka dvouleté dcerky,kterou povídala dokola celou cestu do Alp,jeli jsme sice autem,ale tunelů bylo přes dvacet,takže byla nadšená. Vláčky a tunely miluje. Na zatáčky také došlo,hlavně na "romantické" alpské cestě na hotel,na níž kromě zatáček nechyběly ani krávy,které se odmítaly hnout,k velkému nadšení našich dětí,našemu už méně,kdyby byly fialové,bylo by to jako z reklamy na Milku 🙂

Já mám s dětmi nejradši klasické výletování, stejné jako jsem měla ráda s mojí maminkou.
Ráno si zkrátka připravit pořádnou svačinu do batůžku, protože k výletu nepatří posezení v restauraci, ale svačinka někde na lavičce, prostě kdykoli si člověk vzpomene 🙂 Děti jsou ještě malé, takže nejčastěji jezdíme do zoo (naštěstí v Ústeckém kraji jich máme dost). Když vyrazíme autem, není to taková sranda, protože auto znají děti moc dobře. Vlak je pro ně nejzajímavější.
Jednou když jsme takhle jeli vlakem, tak jsme seděli naproti záchodu....Emička (3 roky) bavila všechny spolucestující komentováním kdo šel na záchod a proč je tam tak dlouho a prostě řečmi o kakání a čůrání. Takové zážitky by člověk v autě nezažil, tam se vždy jen ptá "Už tam budem?" a to způsobem jako oslík ze Shreka, tudíž to opakuje opravdu, ale opravdu dlouho 😀

Se synem nejčastěji cestujeme autem, i když to nemá moc rád. Ale není jiná možnost. Jednou jsme si vyjeli na nákup, soustředím se na řízení a najednou můj syn zezadu začne volat "duc, duc, duc". Ptám se ho, co se děje a on "auto duc". Asi mu má jízda přišla moc nudná a radil mi, abych ducla do protijedoucího auta, jako to dělá teď on se svýma autíčkama na hraní :D
Jinak největší zážitek pro něj byla jízda parním vlakem na trati Praha - Karlštejn, jelikož miluje vlaky a pohádku Mašinka Tomáš.

Zdravím, cestujeme autem a hezky po svých ...dcerka se zabaví v autě sama, ma v autě batoh s hrackama a nebo kouká po autech a vše komentuje, takže když ridim, nemusím mit ani radio zapnuté ......ale venku procházky mám nejradsi, povidame si a poznáváme krasu přírody, hlavně ted na podzim....

Vlak je nej a takový motorák z roku 1951, to je teprve zážitek 😀

S tatínkem jezdíme autem, ale pokud jedeme jen spolu nebo s babičkou je to vlakem a autobusem a někdy i tramvají, většinou si čteme nebo hrajeme s tišící knihou. Nejlepší zážitek bylo asi prázdninové cestování na obytné lodi a raftu. Lovení klacků, čarování a koupání nohou během cesty na raftu bylo fajn, ale pro dospělé osazenstvo raftu to bylo na infarkt a cesta z raftu na loď u které slibovali dva km a bylo to osm byla taky náročnější, ještě že je máma tak dobrý koník 🙂

S dcerkou jezdíváme nejčastěji autem. Ale už jsme jeli i vláčkem k babičce a to bylo panečku jiné kafe 🙂 Cesta byla zábavná, protože se dalo pěkně capkat po vagonu, koukali jsme okénkem a pozorovali ostatní cestující. Asi hodinová jízda nám utekla jako voda a už se těšíme na další výpravu.

Na delší trasy cestujeme autem, ale dost často si děláme výlety vláčkem a autobusem, protože to děti hrozně moc baví a líbí se jim to. Letos o prázdninách jsme byli i na výletě lodí, což byl pro děti velký zážitek. Hlavně plavební komora a nadšené pokřikování na okolní lodičky. Už oba ví, že ahoooooj se zdraví všichni na lodích a rádi to použijí 🙂

S mým půlročním prťátkem chodím nejčastěji pěšky. Tedy, on se veze, pěšky jdu já 🙂 Nachodím tak hodně kilometrů. Když ale potřebujeme opravdu daleko, jedeme autem. Tatínek řídí a já s malým sedím vzadu. Když nespí, je hodný, hrajeme si s lvíčkem, kterého má připnutého na vajíčku, nebo kouká na Dory. To je plyšová ryba, připnutá na skle, kterou malému babička přivezla s Chorvatska.

Obě naše děti hrozně rady cestují, ať už autem, autobusem, tramvají, trolejbusem nebo letadlem. Přijde mi cesta jinym dopravním prostředkem než autem děla teprve z výletu ten pravý VÝLET 🙂 v létě jsme tak třeba cestovali na koupaliště místo 10 minut autem jsme vyrazili autobusem (já, syn necelé 4 roky a dcerka 2,5 roku), sice mi cestou domů malá usnula v náručí ale i tak to byl pro ně skvělý výlet, kdykoliv jedeme kolem zastávky na které jsme vystupovali tak mi hlásí "tudy jsem šli na koupaliště".

Malý cestuje v autosedačce, kočárku nebo šátku. Pokud neusne, tak se snaží co nejvíc vidět, takže nejoblíbenější způsob cestování je šátkem. Myslím, že pro něj je teď zajímavé všechno a občas to i komentuje "Jé".

U nás se nejčastěji cestuje autem a opravdový zážitek v něm je,když máma začne zpívat 😀

Nedavno sme mely premieru a poprve cestovaly s malou vlakem ke kamaradce do Sumperku 😉 mela sem strach,jak to zvladneme,ale malicka je velmi spolecenska,tak po chvilce bavila cele kupe 😀 ..cestovali sme vzdycky radi,s malickou je to trochu narocnejsi,ale zvladame to i tak 🙂 ..uz se moc tesime,jak pristi rok vytahneme kola 😉

Cestujeme asi jako všichni ostatní autem, vlakem, pěšky nebo na kole. Ale když jedeme autem, tak starší syn nám vždy říká, jaká auta jedou (pozná téměř 30 značek) a pak jim ještě mává, tak jsme se zeptali proč mává, odpověděl: "Protože na mě svítěj." Ta dětská logika je nádherná a nepřestane mě překvapovat 🙂

Vlakem jezdíme často do vedlejšího města, malé se to moc líbí, ráda pozoruje lidi. Má ale ráda i cestu autem, tam se jí zas dobře spí, asi je po mamince 🙂 Jednou při jízdě vlakem, si přistoupil pán se psem, chrtem a naše malá okamžitě, haf, haf a začala radostně pištět z kočárku, pes měl náhubek, tak jsem neměla strach. Přišel ke kočárku, hlavu měl ve stejné výšce, jako malá sedící v kočárku a ta se k němu okamžitě začala tulit a dělat na něj berany, berany, duc 🙂

Protože máme oba s partnerem epilepsii nemůžeme mít ani jeden řidičák...takže cestujeme různě jak se dá vláčkem autobusem metrem ...všichni mi říkali že není možné vychovávat dítě bez auta....ale zvládáme to celkem obstojně a nemáme s tím vůbec žádný problém hlavně díky hodným kamarádům nebo příbuzným kteří nás občas někam odvezou....mezi naše poslední výlety patří mirakulum a přažská zoo 🙂 Karolínka je zvyklá cestovat takže je v mhd hodná 🙂

U nás jezdíme hodně autem, vlakem, autobusem. Když jsme jeli vlakem za babičkou, přistoupila do vagonu i školní třída, která jela na výlet. Vystupovali o několik stanic dřív a protože jsme seděli se synem hned u dveří, začal každé holčičce i klukovi na rozloučenou říkat papá a zamával jim, třída měla cca 20 dětí a všichni udělali synovi velkou radost, když mu pozdrav opětovali, dokonce i paní učitelky 🙂

S dcerkou jezdíme pravidelně každý měsíc vlakem do Brna s přestupem v Hranicích. Po každé dostane dětskou jízdenku. Naposledy na jízdence bylo vyobrazené Pendolino a říkala mi, že tento vlak ještě neviděla. Zrovna v ten den se poštěstilo, že vedla našeho nástupiště projížděl. Měla tak ohromnou radost, že jsem celý víkend neslyšela nic jiného, než že jsme viděli Pendolino. Když projelo okolo nás dcera dokola křičela: MAMÍÍ TO BYL ON, TO BYL ON, VIDĚLA JSEM PENDOLINO !!! Vidíš úplně ten stejný, co mám na obrázku. Rozesmála i paní, co stále vedle nás. Upřímná dětská radost je úžasná, pro takové chvíle jsem šťastná, že jsem se stala matkou.

náš syn (2 roky) miluje vláčky, takže se snažíme hodně cestovat vlakem. Občas třeba jedeme vlakem jen do vedlejší vesnice, kde je zemědělský podnik, tam se podíváme jak jezdí traktory, které taky miluje, a hned zase jedeme zpátky.
S manželem jsme vždycky hodně turistovali a se synem v tom pokračujeme, takže jezdíme i hodně s krosnou nebo nosítkem. Zatím hlavně objevujeme krásy České republiky. Nejraději jezdíme na různé zříceniny, letos to byl například Bezděz. I když se synovi zatím nechce moc ťapat po svých, tak doufáme že ve výletech najde zalíbení a bude s námi jezdit rád i ve vyšším věku. Zatím ho musíme lákat na to že určitě cestou potkáme mašinku nebo traktůrek 🙂

já s Kubíkem cestuji nejčastěji pěškobusem, autobusem, a občas se svezeme i vláčkem, to je pro něho největší zážitek. Máme ho kousek od baráku, chodíme se na něj koukat a mávat. Když jedeme ve vláčku, s každým je hned kamarád, všechny dokáže rozveselit a to maminka je naopak stydlivá.

Cestujeme, jak se dá 🙂 Pěšky, šalinou, busem, trolejbusem, autem, na kole či odrážedle.. Nedávno jsme pluli parníkem 🙂 Mrně cestuje v Manduce.. No jsme prostě multifunkční.. A největší zážitek pro starší dcerku je, když ji taťka věze na kole na rámu 😉

Cestujeme autem, autobusem a vlakem..Pro děti nejraději jezdí vlakem můžou se aspoň trošku pohybovat a i výhled z okna je pro ně zajímavější..největší zážitek měl Kryštůfek kdy jsme jeli vlakem a on dostal svoji vlastní dětskou jízdenku. Tvářil se velmi důležitě, když ho pan průvodčí kontroloval 🙂