SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček
Všichni nastoupit do LEGO DUPLO jezdícího vláčku! Za chvilku odjíždíme do světa fantazie a her 🙂 Malí cestovatelé si užijí postrkování vláčku po kolejích a zastavování kvůli nakládání a vykládání beden s jablky a dýněmi. Nechybí ani přejezd a auto, a tak si spolu můžete povídat o tom, jak funguje doprava i proč je důležité dodržovat bezpečnostní pravidla.
Právě o pět stavebnic LEGO DUPLO Vláček si teď můžete zasoutěžit. Napište sem do fóra, jak s dětmi cestujete a co zajímavého jste na cestách zažili a získejte srdíčka. Pět vybraných odpovědí odměníme i krásným balíčkem 🙂 Výherce vyhlásíme v neděli.
My bydlíme v malé vesnici za Prahou, ale naštěstí nám tu jezdí vlak. Podle cíle cesty si vybíráme auto, vlak, kolo nebo vlastní tlapky. Mladší syn miluje vláčky na všechny způsoby. Chodíme se koukat na nádraží, musím mu je pouštět na YouTube, a nejradši se samozřejmě vozí. Aby ne, nadrazacka krev mu koluje v žilách. Pradědeček byl přednosta stanice a masinfira, tatinek zná celou Evropu od nádraží, jak cestoval s rodiči na režijku. Největší zážitek byl, když jsme objevili pradedovu mašinu, na které skutečně jezdil, v železničním muzeu!
my cestujeme různě kočárek to malej (6měsíců) pozoruje okolí chodíme na stejná místa a přesto jsou pokaždé jiná pozoruje ptáčky veverky i srnku jsme okukovali, autem to je momentálně největší zážitek blikajicí sluníčko, vlakem tam zas pozoruje lidi a líbí se mu když hlási ve vlaku stanice. A největší zážitek asi byl když jsme se vraceli domů z výletu na horách čekali na nádraží a malej se probudil se strašným hladem samoozřejmě nás nikdo nepustil sednout tak honem nachystat um sednout na zem a nakrmit chudák nevěděl co se děje ale měl to netradiční a líbilo se to nejen jemu ale i mě. Když je člověk v přírodě tak i na té zemi se dá najíst 😵
U nás je nečastější cesta šalinou nebo autobusem, ale k babičce jedeme občas vlakem, a to je největší zážitek. Malá vláčky miluje. To bude mít po prarodičích, kteří celý život pracovali na dráze 🙂
Ted casto jezdime autem a jula sedi na prednim sedadle. Zajima se o znacky a porad kontroluje, jestli dodrzujeme predepsanou rychlost 🙂
Cestujeme všemi možnými prostředky. Starší dcera je duší cestovatel a cesta je pro ni cíl. To je radost. Mladší pravý opak. Příklad jeden za všechny. Letěli jsme letadle a myslím, že po pár minutách by nás personál vysadil za letu, pokud by to bylo možné, ale nakonec jsme to zvládli a já se budu ještě dlouho připravovat na delší cestu.
Cestujeme autem, vlakem, letadlem. Nejlepší zkušenosti máme právě s vláčkem. Ve vlaku se dá procházet, hrát si. Duplo je ideální společník. Nezabere moc místa v zavazadle, zabaví na dlouho dobu, dá se jednoduše omýt a desinfikovat.
Tak u nás klasika, nejčastěji cestujeme autem. Občas také využijeme vlak nebo autobus, to když jedeme za prarodiči. Dokonce jsme už i 2x jeli tramvají, to byla pro nás opravdu vzácnost. 🙂 Jinak Jiřík má nejradši traktory - nejlíp s vlečkou, bagry, kombajny, nakladače a nejrůznější tyhle zemědělské a pracovní stroje. Tohle nadšení má po taťkovi, kterému to zůstalo dodnes. A náš zážitek? To jsme jednou tak jeli autem do supermarketu na nákup, po obchodě jsme chodili s kočárkem a vozíkem. Potom jsme šli zpět k autu vybalit nákup, naložit malého do sedačky a odjezd. V autě po chvilce se ptám manžela, máme kočár, že? Ten jen vykulil oči a říká, já myslel, že jsi ho do kufru dávala ty, a do pr*ele....(já zas myslela, že ho schová on :D) No hned jsme to otočili zpět k nákupáku a kočárek tam naštěstí ještě na parkovišti stál. :D Ale úplně bylo vidět jak lidi pokukují, že tam ten kočárek stojí, sám opuštěnej....myslím, že kdyby jsme to otočili jen o chvilku později, už by tam nebyl....(měli jsme ho asi cca měsíc novej) Teď se tomu už smějeme, ale v tu chvíli nám do smíchu opravdu nebylo. Já vím, ještě že jsme tam nenechali i dítě. :D
Nejvice cestujeme autem, ktere nas vzdy a vsude bezpecne doveze. Ale po nasi vesnicce se nekdy premistujeme i na kole a dokonce mame za sebou i cestu vlakem na vylet, ktera mela velky uspech. Ted je na rade autobus, tak jsem zvedava, jaky bude mit uspech.;)
S dětmi cestuji autem ,nebo vlakem a ve vlaku je s nima veliká sranda a mám díky nim i pár známých,které jsme si cesováním získali 🙂
Nejčastěji cestujeme pěšky. K babičce a dědečkovi autem. A nevyhýbáme se ani MHD - jezdíme autobusem, metrem, méně už tramvají. Vlakem jsme ještě s dcerou (14 m) nejeli, ale nedávno si oblíbila knížku O veselé mašince. Každý den ji čtu dceři minimálně desetkrát. Nejraději ji poslouchá večer před uložením. Naštěstí kniha končí tím, že se mašinka ukládá do kanafasu, takže přirozeně motivuje dceru k témuž🙂.
Nejcasteji cestujeme autem, ale nejradeji vlakem, ma to sve čaro.
Sme velka rodina a tak se cestou nikdy nenudíme 🙂. Nejradeji jezdime v lete k jezeram na Slovensku k Banske Stiavnici. Prejizdime pres les a s tím mame milou príhodu. Bylo to v čase když hodne rostli houby. Deti cestou pozorne sledovali jestli nejaké neuvidí a když zbadali, pokazde sme zastali s autem, rozbehli se do lesa a soutezili, kdo nejvic nazbira 🙂. Cestou spatky vecsinou po tme nam pres cestu probehovala ruzna lesní zvirata a deti pokazde nadšene vykrikli -liska! srna! daniel!
My se přepravujeme většinou pěšky s kočárkem. Když už se rozhodneme pro MHD mají z toho zážitek zejména spolucestujicí, neříkám, že pozitivní🙂 Nedávno jsme taky objevili kouzlo přívozu. To jsme pak museli přejíždět tam a zpět. Naštěstí jsme byli jediní zájemci a pán byl ochotný nás vozit🙂 No a pak jsme měli už bohužel jednou možnost jet houkající sanitkou - převrhnul na sebe celý jidelni stůl a mel ošklivě rozseklé čelo. Člověk by řekl, že z toho bude mít trauma, ale opak je pravdou a jediný, kdo z toho má trauma jsem já 🙂 Od té doby, když slyší houkání volá "Máma, Maťa hájí tam, posim, posim, Maťa huu huu huu"🙂 Takže můj syn by nejraději jezdil na výlety s houkačkou, možná by nepohrdnul ani policií nebo hasiči😀
My nejezdíme moc často, ale zato poměrně daleko. Ale pro setkání s babičkami uděláme vše. Jezdíme vlakem nebo autem a občas i autobusem. Dlouhé přejezdy vlakem nám přinesly mnoho milých setkání s jinými maminkami a jejich s dětmi a dokonce i pár nových čísel v telefonním seznamu. Naše velká výprava nočním vlakem do Itálie byla pro mého syna a jeho bratrance velkým zážitkem, protože každý kluk asi sní o nočním dobrodružství ve vlaku. No měli jsme co dělat, abychom je nakonec po půlnoci vůbec uspali. Už se moc těšíme na další vlakové dobrodružství a věty "Mami, pojedeme někam, vlakem, jo?"
My nejcasteji jezdime autem, rodice mam daleko, tak nejcasteji za nimi. Ted jsme ale jeli historickym vlackem do vedlejsi vesnice a dcera byla unesena 🙂 uz to trva 2 tydny, kdy se kazde rano budi se sssss na rtech 🙂
Moc Vám všem děkuji za účast v soutěži, jste skvělé! 🙂 Výherkyně stavebnice Vláček uvedeme již zítra na našem blogu. Moc díky za všechny nádherné příspěvky do soutěže. Dobrou noc! 🙂
Cestujeme autom. Starsia dcera 22m znasa cestu celkom spatne. Naposledy sme sa cestou zo Slovenska nevyhli ani zvracaniu. Mladsia dcera 4 zatial v sedacke spinka. Kazdopadne na Slovensko pojdeme uz len vlakom, pretoze autom nam to miesto 6 hod. trvalo 10.