SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Můj první vláček! 🙂

My vláčkem moc nejezdíme i když jo prcek miluje. Bydleli jsme hned vedle zastávky tak vždy vyhlížel kdy zase pojede další. A příhoda na cestách z auta asi ta když jsme jeli ke švagrovy na chatu a najednou se vedle nás objevil pštros nebo emu či co to je. 😂 Nejdřív jsem se lekla ale pak jsme si ho i vyfotili. 😀

Vláčkem děti ještě nikdy nejely. Měli bychom tento náš nedostatek napravit🙂 Když jedeme autem, mladší dcera si hraje s plyšáka pověšenýma na sedadle řidiče a snaží se vykukovat po očku z okýnka a starší si neustále sundává pás z ramen. Během cesty neděláme nic jiného než kontrolujeme a oblékáme ji znovu a znovu pás. Ke spolujezdci jsme dali zpětné zrcátko, protože už to bylo neúnosné. Cestovat v tomto období...nic příjemného, ale věřím, že se to zlepší🙂

Ve vlaku jsme zatim s Matym nejeli,ale rad je pozoruje z okna kuchyne ( jo ..mame pred barakem koleje 😢)
Kazdopadne casto cestujeme tramvaji, a jednou mel Maty svuj "super den" .. Celou cestu na zastavku prorval..uklidnil se az kdyz jsme nastoupili a rozjeli se. Kdyz tramvaj zastavila na zastavce, zase zacal hrozne jecet a prestal az kdyz jsme se rozjeli. 😂 tak to bylo celou cestu ,a fakt tech zastavek nekolik bylo..me uz to prislo i vtipny..postarsi pani mela asi jiny nazor a po nekolika zastavkach se me zeptala,jestli s tim ditetem nemuzu neco udelat. Tak to uz jsem se naudrzela a zacala jsem se hrozne smat 😂

My s detmi na nasich cestach vyuzivame všechny dopravni prostredky 🙂 Auto na cesty za babickami na druhy konec republiky, vlak na vylety, autobus do města, trolejbusy ve meste, motorku na projizdky s tatkou, kolo na cestě ze školky, odrazedlo na prochazky a kocarek na vozeni sestricky. Chybí letadlo, tak to snad konecne pristi rok k mori 🙂

Cestujeme pouze auty, ale naše dcera si velmi přála jet na výlet k babičce vláčkem a my se snažíme jí její přání plnit a tak jsme vyrazili. Cesta to je krátká a pro nás dva s manželem byla i zajímavá, protože jsme vlakem jeli po několika letech a například koupit správnou jízdenku a tu si označit na peróně byla pro nás naprostá novinka. A dcera? Ta celou cestu tam i zpět prospala!!

My cestujeme rádi a rádi poznáváme nová místa, nové lidi... Kromě lodě jsme cestovali snad už vším. Děti milují létání za "tetou" do Anglie (na poslední let nezapomenu, neb jsem letěla poprvé s oběma sama a při cestě zpět při vzletu dcera pila mlíčko s kaší, aby ji nebolela ouška a poté, co jsme vystoupali a mohli si odepnout pásy, úplně celá se poblila a nezapomněla poblít i mně a vše, co jsme měli pod nohama. Naštěstí to syn moc neřešil a nepřihodil a pán, co seděl vedle nás si povídal s paní přes uličku. No, byly to horké chvilky než jsem to uklidila...). Naše cesty autem doprovází všudypřítomná věta "Kdy už tam budem?" a dcera jí při cestě na hory dovedla k dokonalosti, když se zeptala ještě než jsme ráno po snídani vyjeli. Moc rádi také cestujeme vlakem za babičkou - oblíbené je dětské kupé ve vlacích regiojetu. Od výjezdu ze stanice poslouchám: "kdy už přijde paní a dostaneme dortík???" Cesta, která trvá přes 4 hodiny poskytuje dostatek příležitostí k občerstvení dortíkem... Cestování mhd - tam si rádi vybíráme. Praha je nedaleko, tak máme možnost projet metro, tramvaje i autobusy a neméně oblíbené jsou u druhé babičky trolejbusy. K cestování mhd, hlavně k metru, patří mnou velmi oblíbené "mami, potřebuju čůrat...!" Fascinace dětí dopravními prostředky je úžasná. Naše (rodičů) nervy jsou s narůstajícími cestami napjatější a napjatější, až se divím, že někdy neprasknou :o)) A to nás zanedlouho čeká cesta autem, kde budu mít premiéru se všemi třemi dětmi a krásných 400 km před sebou... Teď je otázkou, jestli se mám těšit anebo ne ;o)))

Naše cesty s manželem, který je dobrovolný hasič a záchranář, jsou bohužel často jiné, než si předem předatavuji. Když jsme jeli v létě se 4měsíční dcerou od tchýně z Moravy a já odpočítávala kilometry domů, aby se malá najedla a šla včas spát, dupl muž najednou na brzdy a já se podívala vedle silnice. Bylo tam šíleně rozbité auto, manžel rychle ale klidně vytáhl z kufru záchranářskou brašnu a utíkal pomoct raněným. Naštěstí za nedlouho přijela i sanitka a pan doktor byl překvapený, jak má ulehčenou práci a pochválil muže, že panu řidiči zřejmě zachránil život. Poměrně často naše cesty končí také před hasičkou, kde manžel vyskočí z auta a já nás s dcerou odvezu domů. Jsme na něj obě pyšné, ale někdy je to cestování s ním náročné 🙂

Náš syn jel poprvé vláčkem v zoo..Cesta trvala asi 10 minut a celou cestu se pevně držel mě i řetízku.Pozoroval okolí.A pečlivě celou cestu houkal.😂.Když jsme dojeli na konečnou tak zatleskal👏.

Nase nejzajimavejsi cesty byly samozrejme k mori...poprve jsme jeli s mymi rodici Octavii ve 4 dospelych a synem ve vajicku..mam pocit,ze i po tech 5,5letech mam M (znak maxicosi) obtisknuty na stehne..jezdime kazdy rok,ted uz sedmimistnym autem a ty nase zlaticka 90% cesty prospi a pak jsou pripraveni rovnou na plaz...

Vlacek by si mladsi syn moc pral,protoze miluje lego,miluje vlacky a hra na pruvodciho ci vypravciho je u nas na dennim poradku😍

Cestujeme hodně a často. Synové mají moc rádi vlaky, tak hodně často jezdíme vlakem. První zážitek máme z doby, kdy byly staršímu synovi 2 roky. Jezdili jsme od nás vlakem na konečnou, kde se vlak jen 5 minut zrdží a jede zpátky. Hlavně vlak jede 4x tunelem a 2x po mostě. Syn z toho byl unešený a stejně hotový z nás byl i průvodčí, který si nás po pár cestách pamatoval a smál se, že se synem děláme tunelovou turistiku. Aneb někdy i cesta je cíl.

Druhý zážitek máme z víc jak dvouhodinové cesty vlakem, kdy byly staršímu 3 roky. Celou dobu seděl u okna a popisoval plyšákovi cestu. Poslouchalo ho celé kupé, protože popisoval domy, stromy, auta a bylo to co slovo, to perla: "Vidís Ijácku táhmle to auto? Vís, kam jede? No to se ani neptej, plotoze to je stlasně dlouhý pšíběh. Ale můzu ti to povídat, plotoze pojedeme stlasně dlouho. Vís, jak dlouho pojedeme? Stejně dlouho jako kdyz se vecel díváme na pohádky a jestě o něco déle." Tehdy to opravdu vydržel celou dobu a když jsem se ho snažila krotit, aby aspoň šeptal, tak mi spolucestující říkali, že ho mám nechat, že se moc hezky poslouchá a nakonec dostal pytlík bonbónů, že jim velice zpříjemnil cestu a že tak ukecaného kluka nikdy neviděli 🙂

Ahoj!!Tak cestování je naše hobby..Zatím tedy jen v kočárku a nebo autem,ale to nevadí,my to doženeme.Nejlepší zážitek ve vlaku má moje maminka s dědečkem.Každé prázdniny ji a její sestřenice děda bral na výlety po Čechách a vždy se jelo vlakem.Díky dědečkovi má krásné vzpomínky na vláčky a cestování vůbec.Děda už není mezi živými,ale mamka a i tety vždy na rodinných slavnostech se slzami v očích a s krásnou nostalgií vzpomínají na cestování s dědou po vlastech českých a právě ..vláčkem.

Nejhezčí zážitek? Je jich mnoho ale přidám náš krásný výlet za hříbky. Madlence se o nich dokonce i zdálo a z postýlky se v noci ozývalo: "mami mami kokej oubicka"

Ahooooj tetýýý, mám rok a jmenuji se Vincent.
Já s maminkou a tatínkem na výlety občas jezdím.. Třeba v pátek jsem jel poprvé vláčkem, to vám byla jízda!!! Celý výlet vymyslel tatínek a já jsem jen stál u okna a ukazoval prstíčkem a volal ,,JÉÉÉ"
Taky jsem už jel lanovkou na Pustevny, to se zase šíleně bála maminka 🙂
Ale fotečku vám ukážu z výletu za naším baráčkem kde bydlíme. Moc rád se nosím v nosítku a když se udělal krásný den, tak jsme šli do lesíka. Máma a táta si neskutečně užívali červnového nádechu léta, které mělo právě začít a všem nám bylo moc hezky. Já jsem si teda spinkal u tatínka v nosítku, takže mě vlastně bylo jedno jak venku je a jak jsou máma s tátou šťastní.. Byl to však poslední den, kdy si maminka myslela, že má jenom mě... druhý den totiž zjistila, že budu bráška. Co to ale znamená netuším, je mi to opět jedno.. Prý na mě tvrdá realita přijde až v únoru.. opět nevím co tím myslí 😀

Vlackem s dverkiu cestujeme hodne. Libi se ji to. Jednou kdyz byla jeste malicka sem naplanovala vylet ke kamaradce jizdou vlackem. Malicka zrovna nemela nejlepsi noc a rano jsem s ni mela vycestovat. Bylo to cca 6 zastavek. Byla v satku a ja kojila. Vlacek pomaly nas pekne drncal az sem usnula s ni. Nastesti me vzbudil nejaky hlas pana,, pani poprosim jizdenky,, za usima se usmival.. Nastesti sem prodrimala jen dve zastavky 😉

,, s dcerkou,,

Letos jsme byli s detmi (3 roky a 1,5 roku) poprve u more a leteli jsme letadlem. Musim rict, ze oba kluci byli moc hodni. Starsi se neustale dozadoval nastupu do letadla a cestu tam nastesti oba prospali🙂. A na dovolene bylo krasne🙂. Asi nejhezci bylo, kdyz kluci poprve videli more. Starsi chtel nabirat vodu do konvicky a mladsi sedel u brehu a s kazdou vlnou se hlasite smal❤😍. Jo a par kosticek z lega jsme meli dokonce na dovce s sebou jako prvni pomoc, kdyby se kluci nudili. Nastesti pres den meli zabavy dost, ale mladsi syn rano vstaval strasne brzo, tak jsme mu lego davali na hrani do postele, aby vydrzel jeste chvili sedet😀.

U nás je průšvih, že máme vlakové nádraží přímo před barákem a syn miluje vláčky. Když chci dojít na druhou stranu města, přes nádraží je to sice kratší cesta, ale já to raději obcházím, jinak bychom se nikdy nikam nedostali 🙂. Jakmile vidí vlak, je prostě k neudržení 🙂

Tak vlak je jednoznačně synův nejoblíbenější dopravní prostředek. Naše nejdelší cesta sice trvala zatím jen hodinu, ale protože v sedě vydrží tak 15 minut, jsem moc ráda, že některé vlaky mají vagóny přizpůsobené i pro neposedy🙂

Naše holčička zbožňuje všechno co má kola, auta, vlaky, traktory. Nejspíš se měla narodit jako kluk 😝. Když byla menší, tak bylo cestování očistec, ale teď už je velká holka a zvladá to. Největší zážitek pro ni byla cesta dinovláčkem a jízda traktorem, ze kterého jsme ji nemohli dostat 😀

Náš Kubík vláčky miluje asi jako každý malý kluk 😉 tyto prázdniny jsme podnikli výlet do zahradní železnice ve Vracově a bylo to naprosto úžasné 😍 vše naprosto propracované a strašně milá a ochotná parta lidí okolo 🙂 takže všem doporučuji jako super výlet s dětmi 🙂

Pro syna je nejzajimavejsi kazdy zazitek ze dne. Staci jit na prochazku a nechat ho dovadet v listi, jit krmit kacky, potkat slepicky. Jet za babickou vlakem, kazda cesta mhd. Musim rict, ze toto obdobi je to nejkrasnejsi, co jsem zazila.

Cestujeme poměrně hodně, byť po Čechách....a nejdůležitější pro nás je, že jsme spolu a rádi...nikdy nevíme, kdy to je naposled!

U nás je každé cestování dobrodružné , dcera (16m) odmítá sedět v sedačce , co pět minut mi říká dolů dolů .. Takže my ani nestíháme sledovat krásy okolí 😀 Takže největší zajímavostí z cestování autem je fakt, ze jsme neskončili s manželem v blázinci 😀😀 Ale kdyz dorazíme do cíle , tak jsme všichni šťastní 🙂)))
Ale já mám zajímavost z mého cestování vlakem .. Vlakem jezdit neumím , neorientuji se . Byla jsem vůbec rada, když jsem stála na správném nástupišti a vlezla do příslušnèho vlaku . Mělo to ale jednu malou chybu .. neměla jsem lístek . No byla jsem rudá až .. vy víte 🙄🙈 Kdybych mohla , tak se propadnu . Průvodčí byl ale hodný , a nevyhodil mě. Ale ostuda to byla . Nevím nevím, jestli se jednou dceři pochlubím 😀😬

Ještě před narozením Miriam jsme rádi cestovali bez cestovky a nízkonákladově. Dítětem jsme se nechtěli nechat omezovat a tak jsme vyrazili na objížďku Čech v dodávce, ve které jsme i spali. Bylo to krásné, pohodové, nic jsme neřešili a užívali si pohody. Miriam se nám plazila po matracích a užívala si společná rána i večery ve spacácích, přes den koupání a výlety v šátku. Podle mě super způsob cestování 😉

Nas Adamek 1,5 roku vlacky miluje. Temer kazdy den chodime v ramci prochazky na vlakove nadrazi vlacky pozorovat. A ta radost kdyz projizdi vlak stoji za to, poskakuje v naruci a dela s-s-s-s-s, vzdycky tim pobavi i vsechny v okoli 🙂

Zažíváme často něco zajímavého, alespoň se o to snažíme, aby nám kluci ušli celý výlet. Takže nějaká soutězka, stezka, viklan, vyhlídka.. to musí být vždy.. Nejvíc se mi ale líbilo, když jsme lezli nedaleko na tzv. Dračí skály, jak si starší věčně se peroucí kluci pomáhali a vzájemně si říkali: “Musíš dávat pozor, víš.” a takové hlášky. No a potom tedy milujeme samozřejmě zvířátka, takže kde nějaké potkáme, dlouho se pozdržíme. U babičky a dědy na samotě chodí pozorovat pět poloochočených srn.. je toho spoustu, co nám krásná příroda kolem nabízí a jsem ráda, že jim to můžeme ukázat a že je to baví 🙂

Syn si poslední dobou velmi rád hraje s vláčky a mašinkami a zrovna tuto sadu bychom mu rádi nadělili k Vánocům. Letos v dubnu jsme byli na výletě v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka, to byly synovi čerstvě 2 roky. Říkali jsme si, že se mu vláčky budou líbit. Měl ale období "špuntů" v umyvadle. Prostě furt musel všude koukat do umyvadel na špunty 😀 Byly tam krásné historické lokomotivy i s vybavenými vagony a když jsme ukazovali synovi, jediné, čeho si v tu chvíli všimnul byl špunt v umyvadle, které bylo ve vagonu a s nadšením to všem přítomným sděloval 🙂

My jsme byli s manželem a téměř dvouletou dcerkou na wellness. Nebylo kdovijake počasí, ale i tak jsme byli venku. Na léto je areál vybaveno ovlazovaci houbou, kterou všichni znáte z bazénu. Dcerka v gumakach, pogumovanému oblečení a s deštníkem lítaly kolem houby, kolem triskala voda ze země a my jsme se málem počurali smíchy.

Tak nám se podařilo prvorozenou ztratit v Praze (jsme Valaši 😉 ) Vystoupila sama v metru o zastávku blíže. Byl to nervák B-) Ale nijak se to na ní nepodepsalo, zvládá nyní i internát ve velkém městě 😀