SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Můj první autobus

Někdy mám pocit, že mé dítě učí svět objevovat mě. My dospělí máme občas tendence nahlížet na něj stereotypníma očima, ze spadaného listí vybíráme ty nejsymetričtější pestře zbarvené listy a netváříme se příliš na napůl shnilé objevy, které nám ukáže dítko. Ale stačí se od toho oprostit, a spolu s dítětem se dívat- jak z napůl rozpadlého listu vystupuje žilnatina, jak je zvláště napůl suchý a napůl oslizlý, jak má jinou "vůni" a na jedné straně je úplně jiný než na druhé. Tolik zvláštních věcí na jednom jediném listu a já bych kolem něj bez povšimnutí přešla...
S dítětem se učím být pokornější ke světu kolem nás, k obyčejným věcem, které beru jako samozřejmé a které jsou v dětských očích zdrojem nevídané krásy a radostného poznání.

mám 11ti měsíčního synka..takže objevování a poznávání okolí je náplň dne od rána až do ulehnutí do postýlky.. nechávám syna, at si všechno osaha, popř ochutná :D
pochopitelně, že má celý obývák hraček..ale věci jako žaluzie, šroubovák, kabel apod je mnohem lepší.. a tak většinou šroubujeme psovi ocásek, na zahradě se ryjeme v hlíně a chytáme všemožné lezectvo, co leze v trávě :D

Dobrý večer. Máme 1,5 letého syna Vítka a svět objevujeme společně v každé chvíli. Má rád pohyb venku, takže na každé procházce si chce vzít do ruček vše, co vidí a neunikne mu nic, co slyší 🙂 od štěkání pejsků po řezání dříví. Miluje, když se může zapojit do běžných činností, u dědečka krmí slepice, prožene psa a zkontroluje celý byt, zda je vše tam kde má být 🙂 Takže dotek je jeho nástroj k poznání světa kolem, stejně jako ostatní smysly. A jak se něco povede, tak si zapleskáme 🙂 společně si užíváme každý jeho úsměv a dětskou radost.

🙂

Snazim se ji davat hlavne hodne lasky, podpory, zazemi, aby mohla sama objevit celý svět. Snažím se stát opodál a ve všem ji podpořit a pomoci, pokud to zrovna nejde.

Mé dcerce je 6 týdnů a objevujeme společně svět tím, že jí vše komentuju, co se bude dít, ukazuju jí věci před obličejem, aby měla možnost si spojit vizuálně s tím, co jí říkám a také si to osahá. snažím se, aby kolem sebe měla spoustu podnětů, které může pozorovat. Také jí pouštíme hudbu a zpíváme, např. u koupání máme jednu písničku, takže malá už ví, že když bude tato písnička, tak bude koupání.

Našemu Raráškovi je rok a 1/4. Jako starostlivá matka učím, že toto je AU, PÁLÍ, KOUŠE, BOLÍ, jako veselá matka ukazuji, že toto je HAHAHA, TRALALA, TANY TANY a jako netrpělivá mamina se učím od malého býti zdrženlivá, neboť naše děti se pomalu stávají kopiemi nás samotných.

Je to krásné "znovu" objevovat svět. Myslela jsem si,že už mě nemůže nic překvapit😉 Ale má, téměř tříletá dcera mi ukazuje zcela nové krásy každého dne..učí mě se zaobírat "maličkostmi", koukat na věci "nesamozřejmě"..Její radost ze zpívajícího ptáčka, ze štěkajícího pejska, ze zářícího Měsíce na nebi, z kaluží😃, z pampelišek do kterých foukala...je to úžasné sledovat její radost..A když si začne prozpěvovat písničku z včelích medvídků ..."je mi krásně na světě..", tak mé mateřské srdce plesá❤A když k tomu přidám, že už začíná ukazovat "svět" svému 9 měsíčnímu bráškovi, který se raduje, když se ona raduje..tak má radost už snad nemůže být větší❤❤já začala doopravdy objevovat svět až se svýma úžasnýma dětma💕

Mám doma roční holčičku a svět objevujeme každý den. Je chytřejší a chytřejší. Když jde konkrétně třeba o duplo, tak má dcerka nejradši malou růžovou duplo paní. Musím jí vždycky postavit domeček se dvěma okny, na každé straně jedno a ona tam paní vkládá a vyndává, občas se stane že malou paní najdu i na jiných místech, jako je nočník, když jí to ukážu a zeptám se co tam paní dělá, řekne mi "a-a!" 😀 občas ji vytáhnu z hrnce v kuchyňské skřínce 😀 dokonce jsme zjistili že projede i kuličkostrojem (hračka na kuličky, něco jako dřív býval hrací králíček na ulici) kam ji malá nacpala. a spoustu dalších míst. 🙂)

Učíme se neustále a stále je co objevovat... Já se toho za ty necelé tři roky naučila spoustu. Třeba o tom, že děti nepotřebují drahé hračky, i když nám rodičům mnohdy připadají úžasné a stejně neodoláme a nakonec je koupíme. Ty nejvděčnější hračky jsou ale nakonec úplně obyčejné věci kolem nás - vařečka (když se s ní mlátí do různých věcí, tak to taky různě zní! 🙂), plastové krabičky (dají se skládat do sebe!), kelímky od jogurtů (jak úžasně se do nich dá přelévat voda!), televizní ovladač (naprosto fascinující předmět!), papír nebo noviny (šustí to a dá se to dokonce i trhat!), toaletní papír (úžasný, kolik se ho na tu ruličku vejde!), různé mastičky a krémy (no zažily jsme to snad každá, ne? 🙂), různé klacíky a kamínky (skoro bych řekla, že čím větší, tím lepší!), kolikrát stačí fakt málo... Svět objevujeme společně - my ten dětský, plný bezbřehé fantazie a naše děti zas ten náš dospělácký, který jim asi většinou připadá úžasný, ale my o tom víme své. Děti chtějí být jako dospělí a my bysme se zase rádi stali dětmi...

My jsme dvojčátka a tak svět objevujeme dvakrát - jednou ségra, jednou zase brácha 🙂 třeba dneska jsme objevili, že se dá otevřít lednička a máma to ani neví...nebo, že když ve vaně dlouho ležíte na břiše, tak se dá ta voda pít a máma, protože to nevidí, tak nás ještě chválí, jak jsme šikovný, že se krásně koupeme...Ale my ji máme rádi a mnohem víc se snažíme jí dělat radost...třeba dáváme do myčky hračky aby je mohla umýt....svět je prostě velká sranda 🙂

Tak my (26m) objevujeme svět "životem" a doslova všema smysly. Snažím se, aby dcerka každý den prožila něco nového, zajímavého a do poznávání zapojila všechny smysly. Dnes jsme se třeba byly dívat na Vrány. Eliinka je s nadšením pozorovala, poslouchala je. Cestou domů jsme si o nich povídali a doma si Vránu namalovala a hrály jsme hru "poznej vránu", kde rozpoznávala ryk vrán mezi ostatními zvuky ptactva. No a de jsem zakončila pohádkou na dobrou noc oHavranech co si nechali šít frak.
Dnešní den byl tipický pro to, jak se snažíme poznávat svět kolem sebe. Jsem ráda, když se Elinka učí a poznává zábavnou hrou a když vidím, že jí to baví. Je toho tolik co musí objedivt, zjistit, vyzkoušet a poznat a pro mě je to velké štěstí, že jí to mohu umožnit a pomáhat jí s tím 🙂

Kromě každodenních činností, při kterých jde objevování světa samo, tak s kamarádkami pořádáme každý týden jedno dopoledne "školkování". Začínaly jsme se 2ma dětmi (moje starší a kamarádky starší dítě) a nyní už máme po roce a půl fungování dětí 6! 🙂 (každá máme 2 😅 ) Nejstaršímu je 4,5 roku a nejmladší je čerstvě rok 🙂 Snažíme se zapojovat ty maličké do snadnějších činností a pak ty velké přípravou na školu. Učíme se číst písmenka, počítat číslice, cvičit grafomotoriku, tvořit vodovkami, pastelkami a lepidlem. Chodíme na různé výstavy, do lesů, na dopravní hřiště a podobně. Doufáme, že nám to vydrží co nejdéle a naše děti tak budou společnými zážitky dobře připravené na další životní "učení se" 🙂

Moje dítě mne učí, jak se dívat na svět. Jdeme ven a ona nadšeně upozorňuje na padající listí, říká jééé fouká fouká a tleská při tom ručičkama a já jí ještě na oplátku ukážu poslední zbytky slunečních paprsků, jak prosvítají mezi listy. Jdeme do obchodu, vidí smetanu a volá jééé tátovo jogurt, protože manžel mi občas vypije smetanu jen tak. Jdeme na procházku po sídlišti, někde pláče miminko a ona mne tahá za rukám, mimi pláce, mamo, mimi pláce a přesvědčuje mne, abych to došla vyřešit, protože je hodně hodně smutná, když slyší miminka plakat. Každý den je to něco nového, každý den se učím od ní, jak se jinak a snad i lépe koukat na svět.

Mám tříletého syna a půlroční holčičku. Syn je momentálně ve fázi, kdy chce vědět JAK všechno funguje, všechno chce ukázat, takže včera chtěl nechat otevřenou myčku, aby viděl, jak myje nádobí. 😀 Dcera objevuje vše pusinkou a je to teda pěkně zvědavá baba. Asi z ní bude květinářka, protože jakmile se dostane na dosah kytce v květináči, hned jí chce upravovat vzhled.
Snažíme se dětem dovolit, zkusit, vysvětlit, vše co je zajímá, syn mi pomáhá vařit, uklízet, tátovi pomohl při montování nábytku do pokojíčku, dědovi pomáhá čistit sekačku, babičce pomáhá upéct buchtu a povídáme a povídáme a při tom vlastně i vychováváme.
S dcerou je ještě poznávání světa jednoduché, stačí mít hodně barevných a hlučných hraček, nebo občas pořádně obléct, zabalit do deky a jít se jen tak projít po zahrádce a omrknout svět. Pod stromečkem se tak dobře spinká v kočárku a povídá se s lístečky na stromech...
Děti nám napoví samy, jak poznávat svět, stačí jim jen věnovat čas a plnit přání a sny a trpělivě odpovídat na otázky.

S mým 14 měs. synem poznáváme svět zároveň. Někdy mě až udivuje, jak málo stačí k dětské radosti 😀 Snažím se moc nezakazovat a dovolit mu, aby si všechno "očichal" a "osahal". Je hodně vnímavý a zároveň zvědavý, takže každý den objevíme něco, co nás překvapí..A ta dětská radost odrážející se v očích je pro mě něco nového, dříve nepoznaného a tak krásného.

Nejkrásnější je když děti objevují samy...pozorovat je při tom...tedy, ne vždy je to zrovna krásné....ona taková vyplavená koupelna, nebo záchod moc krásné není....ale to bylo objevování vodního živlu....pak také objevuje bolest...když ji po 150. řeknu, ať se na té židličce nehoupe, že spadne a bude to bolet, tak ono to pak opravdu bolí....pak také objevuje rozdíl mezi živým a mrtvým...jako, že když zašlápne tu krásnou berušku, tak pak už opravdu nepoleze....nebo takové stoupnutí na kostičku od dupla, kterou si neuklidila, fakt bolí...bohužel toto jsem objevila také 😀 .....a když potřebuje něco objevit a zjistit podstatu věci tak použije své oblíbené proč....to objevuje kolik vydrží moje nervy 😀

Já mám pocit, že ten svět objevuji i já. Mám dvě děti a skrze jejich oči je ten svět najednou úplně jiný. Hodně podobný tomu, jaký byl, když jsem byla dítě já. A tak objevujeme společně. Zrakem - úsměv je asi ta nejkrásnější věc na světě, ale měsíc, hvězdy, rosa na pavučině a další věci také stojí za to vidět. Čichem - první vůně miminka, děti zase cítí mámu, voníme ke kytičkám, k dešti, trávě, a ano, občas něco smrdí, ale většinou stačí vyměnit plenku. Chutí - nejlepší je léto, když dozrává ovoce, jak říká dcera: "Ty jahody jsou tak slaďounké! Mám ráda jahody." Hmatem - pohlazení se nic nevyrovná, ale to není důvod opomíjet společné šimrání, zkoumání materiálů (největší kamarád dcery je teď velký bodlák) a stavění spousty komínů. Sluchem - smích je nejlepší lék na všechno, hrajeme tichou poštu, občas tu řvou jako paviáni, ještě pořád se jim líbí, když jim máma zpívá a slyšet "Mám tě ráda!" se máloco vyrovná. Hodně se koukáme a hodně si povídáme. A já se pak často hodně divím. Víte například, že i malí čerti nejdřív plavou v bříšku, než se narodí? 😉

Našemu synovi se snažíme nechat pro objevování vlastní prostor....miluje řádění venku, doma pak hru s autíčky a stavění se stavebnicí, nejčastěji staví " gaáž" 😀

Snažím se názorně, sám si vše vyzkousí, omaká, ocichá 😉 . Samozřejmě uměrně věku, pod dozorem, ale sám zkozsí stříhat, krajet, sam vysaje, uklidí, pece cukrovi 😉 . Je to sice práce na déle, s větším nepořádkem, ale pokud se s tim smíříte, je to ohromně osvobozujíci a šťastné okamziky, jak ditě poznava, dokáže a je pyšne co vše umí a může dělat samo.

můj Honzík objevuje svět sám, nechávám ho kramařit v šuplíkách, zkoumat to co ho zajímá. Když jdeme na procházku bez kočárku, vždy čekám než si vše důkladně prohlédne a ošahá. Snažím se mu ukazovat v knížkách,ale to ho moc nebaví, nejradši je neustále v pohybu. 😉

Trávíme spoustu času hraním a povídáním a čtením. Já si hraju s hračkama a Zuzka mi pak pomáhá vařit a uklízet - sice potom mám úklidu mnohem víc, ale to se časem vrátí 🙂

Dobry den, mala ted zrovna objevuje svet pomoci knizek. Ma 13m. Uci se poznavat zviratka, ukazuje je v knizkach a objevuje jak delaji 🙂 No, cely den nedelame nic jineho nez ze se ptam, kde co a je a ona ukazuje prstikem. I ted, kdyz pisu sem, mi strka knizku pod nos a rozciluje se, ze se venuju necemu jinymu 😀 Uz jdu, uz jdu 😉

@bara_lego Mirečka má 3 měsíce,tak je každý den velké objevování....Když jsme venku a nespí v kočárku,tak sklopím stříšku na korbičce a popisuji co zrovna vidí. Doma si vezmeme knížku a popisuji, nebo dělám zvířecí zvuky a hodně ji baví říkanky s ukazováním. Momentálně vede o velké bramboře 😀

Malej teď zásadně objevuje s heslem: "To se nesmím, takže se to musí" 😀

Chodíme se synem ven a ukazujeme mu vše, co ho zajímá od kamínků, listů až po zvířátka, stroje... V současné době vedou značky aut a zvířátka. V jeho 15 měsících dostal první duplo traktor s ovocem, na Vánoce již má od všech koupené alespoň jedno balení dupla. Takže nyní objevujeme stavením a hraním se zvířátek s dupla...pokud tedy neřádíme venku.

Naposledy jsme objevovaly svět z nákupního vozíku s kamarádkou 🙂

u nás je Lego Duplo nehranější hračka, máme domeček, k němu má malá podložku s ohradou pro zvířátka z papíru, je na ní i rybníček, cesta pro auto a malá je z toho nadšená, hrajeme si na paní veterinářku( máme několik zvířátek🙂) , nebo na obchod , děti jedou v autě do školy, jedno sice stojí, auto je malé, ale to vůbec nevadí, představivosti se meze nekladou🙂 jsem moc ráda, že někdo vymyslel a zrealizoval tak perfektní věc. Děkujeme za Duplo svět a těšíme se na další povedené novinky 🙂

Dcerka bude mít v březnu 3 roky, takže my momentálně objevujeme barvy, které už skoro všechny umí - používáme k tomu i lego duplo - třídíme podle barev. A zkoušíme počítat, k tomu nám občas také slouží kostičky dupla. Jinak momentálně je pro Aničku největším a nejoblíbenějším objevem kuchyň a pomáhání vaření.

U syna 8m - ten objevuje a je vyjukaný ze všeho. Vždycky se mu směji, že vypadá jako surikata.Nejraději má, když se mu staví kostky a on je může bořit a sestřičce krade kostky z lega.