• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Bojím se otěhotnět. Jak překonat strach?

7. listopadu 2013 
Je mi 22 a s manželem bychom chtěli miminko.Nevím proč ale bojím se otěhotnět...Jak překonat strach?Stalo se to tady někomu?Děkuji
27. kvě 2013 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
a proč se bojíš?
27. kvě 2013 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Nevím asi toho že treba potratím a že nebude neco v porádku...
27. kvě 2013 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@karlovac jo takhle a proč bys měla zrovna ty potratit a nebýt něco v pořádku?? taky jsem nad tím přemýšlela, ale pak mi všichni říkali vždyt jste mladí a zdraví tak proč by se mělo něco stát?? nevím nějak mě to uklidnilo..
27. kvě 2013 v 18:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak manželova sestra potratila v prosinci a ted mám pocit ze je toho(samovolných potratů) mnoho...
27. kvě 2013 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
zbytečně nad tímto uvažuješ. Trápíš svoje nervy. Co se má stát tak se stane, přeci pak nebudeš přemýšlet zase jestli mimi bude nemocné atd. Chápu kdyby jsi už někdy potratila ale takhle se nestresuj, většinou je těhotenství krásný, krom toho začátku kdy mamina zvrací nebo ji je špatně. Já potratila v 6tt, a pak otěhotněla a bylo vše ok. Doktor říkal že kdo potratí tak to bylo dáno že plod by mohl být nemocný. Asi to tak není vždy, ale je lepší být v klidu a jestli chcete miminko tak se těšit a těšit. Já zase měla strach z porodu. No a zvládnout se to musí ať to jde jak koliv, tak sem si řekla dost přemýšlení a jen sme se těšili. Tak přeji brzké otěhotnění a ať tě vše v pořádku.
27. kvě 2013 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Pokud oba dítě chcete, vypni mozek, raduj se ze života a dejte se do toho. Nestresuj se zbytečnejma katastrofickejma scénářema a mysli pozitivně (a taky na něco jinýho, než jestli to jde nebo nejde atd.). Určitě máš v plánu i něco jinýho, na co se těšíš. Co se má stát, to se stane.
27. kvě 2013 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky ja se taky bojim otehotnet. Neni to kvuli potratu nebo porodu to ne. Ale spis jako co rekne rodina. To je pro me uplne to na co porad myslim. Je mi 25 za par dni 26 s pritelem jsme spolu 11 let nwjsme svoji i kdyz ja bych se vdavala on na to nejak neni a proste jsme tak nejak zziti ze to asi nepostrada se ozenit. Jeho maminka supr zenska dlouho nas uz do toho tlaci ze mam vek a moc by chteli vnouce nejlip tak holcicku :slight_smile: Rekneme ze jeste pred pul rokem ode me kazdy slysel jen boze dite to nikdy ja ho opravdu nechtela ale ted par mesicu tri co ja vim bych si ho prala opravdu furt koukam po detech po kocarkach a jsem si dokonce koupila nejake dupajdy- blbost ja vim ale nekrutte nade mnou hlavou aspon mala utecha :slight_smile: Spis mam obavy s me strany z rodiny zijeme s mamou v rodinem dome mista neni moc ale pokojicek by se udelal. S mamou vychazime dobre ale nejsme kamaradky co by si povidaly o vsem moznem a na mimi nikdy neprisla jeste nikdy ani rec. Mozna kdyz tu byl muj bracha na dovolene a ptal se kdy si poridime mi drobecka mavla mama rukou ze to ma cas. V 25 to ma cas? A muj tata muj uzasny tatinek zije v jinem meste 70km ode me me ma porad za svoje maly mily slunicko jak mu rict tati jsem tehotna. Takze jestli me chapete me od toho zrazuje to ze se to vlastne bojim rict okoli jak by to prijako spis moji rodine. Proto asi nechci otehotnet. Jak jste to meli vy jak to vase rodiny prijali? Kdyby mi rodice byli jak moje "tchyne" tak z jsem nejspis na porodnim sale...... a jeste se mozna bojim financni stranky vydelavam vic jak pritel ja jsem ta ktera ma vyplu dannou na den a plati hypotku a slozenky. Pritel penize nosi ale ruzne tak toho se taky bojim jak se tohle zvladne. A taky jsme pohodari prijedeme z prace dame nohy nahoru uvarime si kavu kdyz jsme unaveni leneme si k televizi jak to bude pak sednu si vubec nekdy? :frowning2:
2. čer 2013 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mia636 podivej, kolik mamin tu ma cas vysedavat, vcetne me :grinning: :grinning: :grinning: . Je to zmena, velika zmena, ale az na to budes pripravena, tak to poznas, do te doby bych to nehrotila :wink: :sunglasses:
2. čer 2013 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, a vy co jste těhotné nebo už máte miminko, jak jste poznaly, jestli jste na to připravené? Mně je 26, manžel má 30, teď budeme mít rok od svatby a můj už fakt chce miminko.. Já někdy také, ale někdy se toho bojím toho, co všechno se změní a že se nezvládnu postarat o miminko.. Jsem ráda, že se postarám sama o sebe. Bydlíme u nás doma, bydlení svoje ještě nemáme a budeme ho mít nejdřív za 5 roků, než spravíme starý barák. Uvařit umím, ale třeba oprát bych určitě nezvládla. Natož se starat o malilinkaté miminko. Někdy se mně chce plakat, jak bych chtěla mít mimčo a nosit velké bříško, aby mně všichni chválili, jak mně to sluší a tak :slight_smile: A někdy se fakt bojím, že už si nezajdu na pařbu, že žádná kámoška ještě mimčo nemá ani neplánuje a tak.. I když u nás se to rozsekne asi nějak samo, při sexu se už nechráníme, tak uvidíme, jak to půjde a kdy se podaří. A pak už nebudu nic řešit a budu se těšit!
3. čer 2013 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dlouho jsem nemohla otehotnet, tak sjem se nakonec myšlenky na díte ne vzdala, ale odsunula nekam uplne dozadu...a najednou buch a já tehotná. Veliké štestí, taky sjem se najednou všeho bála, ale mela jsme být víc v klidu. Komplikace jsme mela až ke konci a mám krásnou holčičku. Co obnáší péče o díte jsme moc nevedela, protože u nás v rodine široko daleko žádné mimi, ale zvládám to ani nevím jak. A to naše je ješte extra náročné. Nechce moc spát, jíst, furt by se jen bavila, potrebuje pozornost. Byla jsme zvyklá spát celé dny, ted jsme si na jiný režim proste zvykla a jsem spokojená :slight_smile: Když jdu s kočárkem na procházku, tam vyfintená spinkající malá...dmu se pýchou :grinning:
3. čer 2013 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já mám taky strach. Nejvíc se bojím, že se s mimčem všechno změní. Mám dobrou práci, která mě baví a bojím se, že pokud budu mít mimčo, najdou si za mně náhradu a já se nebudu mít kam vrátit a tady je to s prací na čtýru, že budeme mít na sebe z manželem málo času, že to jako máma nezvládnu. Kolem mají všichni mimča a někteří uvažují i o druhém. A já mám prostě strach. Ale když vidím děti mých kamarádek tak mi vlhnou oči a chtěla bych mít taky jednoho špuntíka, ale pak zase přijde ten strach. Možná i proto se mi nedaří otěhotnět. Prostě se to ve mně strašně tříská.
11. črc 2013 ve 21:21  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mia636 Já můžu poradit jedno.. rodina se s tím bude muset s mířit i kdyby nesouhlasila... já jsem otěhotněla náhdou a to ještě studuju, je mi dvacetjedna, přítel taky studuje a je dokonce o tři roky mladší... jako nebylo to jednoduchý přijít domů a říct to, ale i kdyby jim to vadilo,t ak je to vaše dítě a oni se s tím stoprocentně smíří :wink:
11. črc 2013 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to se ti teda klanim jak si silna...:slight_smile: a je to moc krasny.... Taky jsme si rikali ze je to vlastne nase vec a nechavame tomu volny prubeh tak snad se zadari
19. črc 2013 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@karlovac Já bych strach neměla,pokud je člověk zdravý tak by vše mělo být tak jak má :wink:
19. črc 2013 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
tno jo, tak už jsem se také dostala do fáze, kdy uvažuju o tom pořídit si dítě...najednou už pro mě není důležitá práce ani kariéra, nějak se to ve mě začíná bít, bohužel teď mi v 5 měsíci potratila, resp. musela to dítě 26 h rodit kamarádka a já mám čím dál větší strach otěhotnět...vždy jsem měla strachzporodu, ale teď se toho už ani nebojím, mám strach, že něco nebude v pořádku, že o to mimi přijdeme nebo že se narodí postižené, nevím proč všechnytyto pocity přišly tak najednou, ach jo, nějak si s tím neumím poradit...
3. srp 2013 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
člověk by o tom měl být přesvědčený a ne jít do toho ve strachu, já osobně se bojím jedině o své dítě v bříšku, ale ne o sebe
3. srp 2013 ve 22:29  •  čeká miminko, termín má v březnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
@karlovac čeho se bojíš konkretně?Porodu?
3. srp 2013 ve 22:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@india44 - právěže ten strach z porodu resp. o sebe úplně zmizel, ale mám strach o to dítě, aby bylo zdravé a ntřeba jsem ho nepotratila a tak...
3. srp 2013 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marcicek84 tomu rozumím, také se každý den bojím o to malé
3. srp 2013 ve 22:54  •  čeká miminko, termín má v březnu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
Také se bojím. Já konkrétně asi nejvíce porodu. Jsem co se týče bolesti hrozná hysterka. V říjnu dobírám antikoncepci a už bych si nechtěla dát předepsat další, tak uvidíme jak to dopadne, jestli první krok v překonání strachu klapne. Hrozně se ve mě pere touha po miminku a strach.
4. zář 2013 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, rozumím vám .. mám taky strach, s manželem jsme svoji 3 roky a manžel chce miminko už dlouho, já to neustále odkládala a konečně jsem na to přistoupila, už jsem si nemohla dovolit zase to odložit .. mám chvilky kdy ho chci a chvilky, kdy si říkám, že mi takhle ten život vlastně vyhovuje .. no jedna kamarádka mi řekla, že někdo na to není připravený nikdy, ale pak se to zlomí, tak si říkám, že jsem asi ten případ :slight_smile:
17. zář 2013 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hele upřímně.....já se snažila 10 let a nic až se zdařilo a hurá ....jako nečekejte procházku růžovou zahradou...je to prostě zodpovědnost...starost....a bát se od početí budeš už stále:slight_smile: a až do konce života....nejdřív to bylo nepotratim...budou testy a mimi v pořádku ...ps..ja je měla zrovna na houby takže plodovka ....pak strach teď 2 dny přenáším....taky strach....pak porod to se bojím též ...pak zvládnu to všechno...nestane se mu nic:slight_smile: a to bude furt takže pokud si schopná to malé milovat a nebrání ti nic jineho než strach tak do toho jdi a hotovo!!!!! každopádně čekat prcka je moc krásný:slight_smile: to mi věř i přes bolesti strasti a strach
18. zář 2013 ve 02:13  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lili_2 hele práce není život věř mi:slight_smile: já měla super praci super plat psa přítele nevlastní dceru atd....ale pořád mi něco chybělo a je to to co teď nosím v bříšku:slight_smile: ps a porodu se hodně bojím mno a co prostě to jinak nejde ...ale je to první bolest po které si odnášíš to nejkrásnější co může být:slight_smile:
18. zář 2013 ve 02:21  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslím že kdyby jsme řešili jak poznat že jsme na mateřství připravené, tak nerodíme skoro žádná. Vždycky bude něco proč si říct že je lepší počkat. Bydlení, dluhy, práce, bolest nebo řeči co na to naše okolí atd... No ale když máte vedle sebe partnera kterého milujete a rodinu která vás podpoří tak se dá zvládnout vše. Porod bolí hrozně, co si budeme nalhávat, ale pocitu kdy vám položí miminko do náruče se nic nevyrovná. A než vás holky pustí z porodnice tak o tom ani nevíte. Mateřství je moc krásná věc a když se na vás miminko poprvé usměje.... zahoďte obavy a pokud miminko chcete, směle do toho :slight_smile:
18. zář 2013 v 06:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj příběh asi není ten, který by na první pohled povzbudil, ale to co se z něj dá odnést: zvládnete všechno! opravdu všechno, předem bát se nemá cenu, akorát si život neužijete..proč se stresovat, že potratíte? stane se, co se stát má a je lepší mít krásné dny s mimčem v bříšku, nikdy nevíte, jestli tam druhý den ještě bude, než si představovat to nejhorší a neužít si nic..

A co řekne rodina? Oni se s tím srovnají.a novou roli přijmou časem, mamka byla nejdřív dost mimo a teď je to hrdá babička a už se těší, až svou první vnučku uvidí naživo =).

Takže vzhůru do toho! Držím palce!
18. zář 2013 v 06:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elisset Manžel taky chce už dlouho a už začíná být nevrlý, protože má pocit, že v tomto tématu díky antikoncepci nemá žádné slovo. Když jsem četla tvůj komentář připadalo mi jako bych ho psala já :slight_smile:
3. říj 2013 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ajkan řeknu ti, že ze začátku, jak už jsem nebyla chráněná a manžel se ke mě přiblížil, tak jsem měla hrůzu v očích :grinning: viděl to na mě, že mám strach, že hned otěhotním :grinning:, ale teď už jsem v pohodě a byla bych ráda, kdyby to vyšlo, musím se přiznat, že když přišly měsíčky, byla jsem celkem zklamaná ...
3. říj 2013 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elisset Tak to úplně chápu, taky si říkám, že sice prášky vysadím, ale další level bude k sobě manžela pustit :grinning: no jsem zvědavá, jak to bude. V sobotu beru poslední prášek.
3. říj 2013 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ajkan neboj to se otrkáš :grinning: pak se třeba začneš těšit stejně jako já :slight_smile: ve mně se to zlomilo fakt rychle, až jsem koukala :slight_smile:
3. říj 2013 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elisset Tak to doufám, že se to u mě taky zlomí. :slight_smile: A přeji ať se u vás brzy zadaří.
3. říj 2013 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek