Další dítě. Šly byste do toho?
Zdravím dámy,
ráda bych znala názor více žen na moje dilema... Jsme patchwork family. Oba máme dítě z předchozího vztahu a nyní roční holčičku. Holky z předchozích vztahů jsou již velké (14, 9). 14 slečnu máme jen o víkendech.
Moje 9 let dcera je bohužel dítě, které si nikdy neumělo a nechtělo hrát samo ani minutu. Vyžadovala stálou pozornost. I teď je schopná se delší dobu zabavit max mobilem/pohádkou.
Vždy jsem se jí snažila dát pozornost co potřebovala, ale přiznávám, že to bylo kolikrát velmi únavné, zvlášť když jsem s ní byla takřka od začátku sama. Otec si ji bere minimálně, na noc skoro nikdy.
Po přestěhování do vesnice odkud pocházím má najednou skvělou partu, vyhrají si celé dny, skorem jí o víkendu nevidím - jen u jídla, nebo když si hrají u nás (ale zalezou do pokojíku nebo jsou na zahradě). Je šťastná a když má děti tak si na mobil atd vůbec nevzpomene. Lítají venku na kolech, hrají různé hry a je to to nádherné dětství co jsem pro ni chtěla. Naproti tomu, když tu jedno léto kamarádi nebyli a byla jen s námi a prarodiči tak byla celá znuděná a otrávená a mě to bylo moc líto. Prostě jsem ale neměla koho...
No a teď máme tu roční miloučkou holčičku. A chtěla bych pro ni to samé, jenže tu vůbec nejsou děti v jejím věku☹ A už nebudou, bydlíme v opravdu pidi vesnici a všechny tu znám... Nemám ani kamarádky u kterých by byla naděje na dítě jejího věku. A dostávám se konečně k tomu co mě tíží... Pořídit jí sourozence? Kdyby to ještě vůbec šlo (40 let)? Cítím se teď kompletní, jsme šťastní a kdyby tu nějaké děti byly tak bych do dalšího nešla. Zároveň vím, že kdybysme ho měli, tak bych k němu přilnula, to se neobávám. Peníze bysme taky daly dohromady, v domě máme 2 dětské pokoje, takže to by se taky dalo (malé děti/velké). Partner se moc netváří a ale viděla jsem že taky zauvažoval jaké to bude.
Prostě se bojím aby ta roční nestrávila dětství na technologiích, protože starší sourozenec si s ní asi jinak nepohraje:-/ A zároveň vím že ikdybych se přetrhla tak jí děti nenahradím.
Co myslíte? Může jí stačit kontakt s dětmi ve školce/škole? Díky
Jit do dalsiho ditete aby dite nestravilo detstvi na elektronice ?
Tak si odloz penize ktere by spolklo dalsi fite - o to mene chod do prace a jezdete na vylety , bazeny, at chodi do krouzku az bude vetsi atd … lidi se stehujou, rozvadi, muzes ji dat do jesli , do skolky prece …
Ja tyhlencty dalsi dite hned kvuli materske, nebo aby meli nejaky rozumny rozestup, nebo avy si vyhrali nebo abychom meli s partnerem dalsi dite vubec neuznavam.
Jako živit 4 deti podle me taky neni jenom tak .
Pro me je to vidina 4x dovolene ,4 x kolo , lyze, kolobezky aktovky , obleceni , kino , vylety , krouzky , studium apod…
No, jenže tohle si člověk nenaplánuje, já jsem docela alergická na smýšlení typu - uděláme si parťáka pro naše dítě, aby…. Ale kdysi jsem možná uvažovala podobně, protože v sourozeneckém vztahu, co jsem zažila já si to takto celkem dobře sedlo, jenže u našich dětí (máme jich 6) to vnímám prostě jinak, vidím, že to není jen tak, i malý rozestup mezi dětmi je bez záruky, možná, kdyby se následně (kdy si člověk ty děti “osahá”) dali ti sourozenci poskládat “správně”, aby k sobě sedli lépe - jako takové puzzle, ale takhle? Takhle si člověk může jen přitížit, místo míru a klidu, bude žít ve válce a bordelu, i kdy naštěstí to nebývá takto černobílé, ale záleží na pohledu, jak to člověk vidí, jestliže do toho člověk jde s tou vidinou parťáka pro stávající dítě, může skončit značně rozčarovaný, proto je důležité, aby do dalšího dítěte šel úplně z jiného důvodu a to parťáctví bral jako bonus. Jinak já porodila 2 z dětí po mé čtyřicítce a problém v tom nevidím, být matkou ve vyšším věku je snad už i obvyklejší, než být matkou mladou…
Já mám bratra, jsme super parťáci dodnes. Muž má sestru, nikdy spolu neměli vztah, ani jako děti, ani dnes, teď spolu vysloveně nevychází. Netrápil by mě věk, ani místo, ani peníze (tedy ve vaší situaci, když píšeš, že dům je velký a peníze netrápí), ale za jedinou opravdu správnou motivaci pro mít další dítě považuju touhu po dítěti. Ne protože dítě má mít parťáka, ne protože toužim po prodloužení rodičovský, ne protože to říká okolí, ne protože chcem holčičku/chlapečka. To jsou všechno hrozně pofidérní důvody, které nemusí být naplněny.
Nikde není psáno, že si přece budou se sourozencem rozumět, vůbec to tak být nemusí a ty z toho budeš mít hlavu v pejru. Myšlence rozumím, ale nezalepovala bych tu díru dalším dítětem, protože... ano, jeden čas jsem si pro dceru také přála parťaka, bohužel už to nevyšlo a já jsem se od toho osvobodila. Děti má ve školce. Jezdíme na výlety na dovolené, doma má kočičku. Má hezké dětství, technologie k tomu dneska taky patří, ale v omezené míře. Nikde není psané, že další dítě vám přinese pohodu a parťaka pro dceru🙂. Uvidíš, rozhodnout se stejně musíte vy.
14 letý si se 7 letým hraje. V době, kdy měl bráchu o 22 měsíců staršího ( kluci, budou si hrát a rozumět), jsem si o tom mohla nechat zdát. Dvě batolata kolem 40 ani omylem. Byla bych ráda za to co mám.
Nesla bych do toho. Nemas zadnou zaruku, ze deti budou partaci. Vase nejmladsi dite bude chodit do skolky, na krouzky. Urcite bude mit prilezitost najit si spoustu kamaradu. A nikdy nevis kam vas zivot zavede - treba se prestehujete nebo se k vam do dediny pristehuje nekdo s podobne starym ditetem. Vubec bych to neresila.
Díky za názory, jsem právě hodně ovlivněná svým dětstvím jako jedináček (naši další dítě chtěli ale nešlo) a dcerou, která mi několikrát vyloženě brečela že má každý sourozence a ona ne a nemá si s kým hrát. Každá dovolená atd peklo, kdy pořád koukala s kým by si hrála ale všechny děti v párečkách🙄 A navíc stejně jako já má takovou zakódovanou touhu zavděčit se, být ve všem nejlepší, aby ty kamarády měla. Úplně se vidím a o to je to horší😔 Prostě ona opravdu toho sourozence měla mít, ale její táta odešel než se narodila:-/
No ale nejvíc se mi asi líbí to vyjádření @drep, že by tam měla být ta touha po dalším dítěti. Ta už není, mám takový pocit že jsme kompletní a šťastní, tak to tak asi zůstane. Díky.
Ne. Nikdy bych do toho nesla. 1. Vek, 2. Kvuli tomu, ze chci partaka pro starsi dite. Mam dve holky a nesnasi se. Nikde neni napsany, ze si spolem budou hrat.
Přesně ze stejného důvodu my do dalšího půjdeme. Teda chceme mít další. Jestli se zadaří, to samozřejmě nikdo neví. Ale budeme doufat.
Žijeme sice v okresním městě, ale to sourozenectví je prostě jiné než ,,jen" kamarádi.
A to těch dětí máme hooodně 😂 celkem devět. Ale právě 4 dospělé, 2 v pubertě, od nejmladší a druhého nejmladšího je 7,5 roku rozdíl. Ani ieden úplně čistě pokrevní. Ob týden je vlastně jedináček (starší děti ve střídavé péči). Momentálně mi je 37, partnerovi 53. Věk je jen číslo.
Za mě bych do dalšího dítěte šla jen pokud ho opravdu chcete vy jako rodiče, ne "kvůli“ té malé. Nikdy nemáte jistotu, že si sourozenci sednou nebo že si spolu budou hrát tak, jak si představujete. Dětem často úplně stačí školka, škola a kroužky, kde mají kamarády. Navíc situace se může ještě změnit, malé budou postupně přibývat děti ve školce a okruhu známých. Chápu tu obavu, ale přijde mi lepší stavět to na tom, jak se cítíte teď jako rodina, než na strachu, že bude jednou sama 🙂
Bude, já bych do toho nešla, z několika důvodů - věk, 40 není extra moc, ale nejste bezdětní, rizika jsou přeci jen vyšší, - povahu, zda bude malá potřebovat k sobě sparingpartnera, to nevíš, - děti máte.