Dilema - dítě po 35. roce, řešili jste něco podobného?

Zdravím Vás. Zabrousila jsem mezi Vás, protože řeším dilema. Mám dva kluky 10 a 13 let, 5 let mám skvělého druhého manžela. Oba s manželem máme náročné zaměstnání, a spoustu aktivit, takže jsme tzv. v jednom kole. Doma ale máme skvělou babičku, která nám pomáhá s domácností i klukama. My sice nejsme s klukama každé odpoledne nebo večer doma, ale zato když jsme s nima, tak se jim věnujeme intenzivně, jezdíme po výletech, povídáme si s nima atd. Myslím, že ač jsme rodina, která vznikla poměrně nedávno, tak jsme skvělý team 🙂. Hrozně rádi všichni cestujeme, kromě babičky, ta si od nás raději odpočine, když někam vypadneme 😃. A já už nějakou dobu řeším dilema. Letos mi bylo 35 let a já zjistila, že bych asi chtěla trochu zvolnit a asi si i pořídit ještě jednoho cvrčka. Manžel vlastní dítě nemá, ale kluky bere za své a oni jeho oslovují tati, s vlastním otcem v kontaktu již 6 let nejsou (díky jeho postoji, nemá o ně zájem). Manžel na začátku našeho vztahu říkal, že by chtěl, abychom měli mimčo a já byla proti, byla jsem unavená z předcházejícího vztahu a nechtěla jsem. Jenže doba se obrátila. On vzal kluky za své a říká, že své otcovské pudy si jima uspokojil a já najednou začala cítit potřebu mít ještě jedno. Což ale nebrání tomu, že by dalšího prcka taky bral, ale taky zvažuje, jestli ano či ne. Tak se v tom tak plácáme a pořád zvažujeme, jestli ano či ne. Na jedné straně stojí ano - bylo by super mít tady dalšího človíčka, vím, co všechno dokáže dítě člověku dát, navíc bych trochu zvolnila a život mi tak neutíkal mezi prsty s mojí prací, na druhou stranu se bojím problémů - vrozené vady, neustálá péče o dítě, když už jsme zvyklí na klid a pohodu, nebo taky aby kluci nebyli tím biti, přece jenom jsou dnes zvyklí na vyšší standard, a najednou by se museli i oni trochu omezovat.... Ať už omezit naše cestování, tak i místo, protože bychom museli uzpůsobit dům, není tak velký, aby tam mohl vzniknout další pokoj, a samozřejmě bych i přišla o poměrně velký příjem na mateřské. Ze zdravotního hlediska jsem prý v pořádku. Ach jo.... Je to dilema. Řešil jste někdy něco podobného a jak jste to vyřešili? Napíšete mi někdo?
japona
31. srp 2013
@bellka Koukla jsem na tvůj blog a musím smeknout. Je šílené, čím vším jste si prošli. Přeji do budoucna hodně štěstí!
bellka
31. srp 2013
@japona jj, dnes mi to připadá až neskutečné, ale doufám, že to nikoho neodradí, ale naopak povzbudí, že zázraky se prostě dějí a i když to tak někdy nevypadá, tak člověk žasne nad tím, kolik síly v sobě má a hodně to prověří i ten vztah partnerů, když mu o něco opravdu jde a po něčem touží 😉
sdpetra
31. srp 2013
@petronarda budu držet palečky, ať všechno dopadne tak, jak si představuješ 🙂
petronardaautor
1. zář 2013
@vodnice Tak držím palce 🙂
petronardaautor
1. zář 2013
@lucieandrlova díky 🙂
petronardaautor
1. zář 2013
@bellka To je fakt úctyhodné, čím jste si prošli.... Gratuluju k tomu, že se to povedlo 🙂
uztotakbude
1. zář 2013
Já bych do toho v 35ti letech už nešla. Podle mne je to už pozdě, je tam velké riziko vad, je tam riziko potratů, hůř se zvládá porod i následná péče o prcka. Strašně to ovlivní ty tři starší děti, které se budou muset omezit a může to změnit jejich vztah k "otci", protože ve svém věku už vědí, jak vznikají děti a budou si třeba říkat, že teď kvůli němu nemají to a ono, co měli dřív. Zbrzdit můžete i bez prcka, to na to nemá vliv, to je jen o Vašem rozhodnutí. Prostě tam vidím víc negativ, než pozitiv.
berenika39
1. zář 2013
@uztotakbude negativa vidí jen ten, kdo nezažil pozitiva🙂. možná, až budeš v podobné situaci, budeš mluvit jinak. to jsou jen předsudky, dneska už věk není "větší riziko vad " , ani amc už nedoporučují jen kvůli věku, časy se mění.... a porod se zvládá indivindi, záleží na tom, jak probíhá a nen natom, kolik ženě je. ani trochu. a péče o prcka? to ti je taková pohoda, když nemusíš nic študovat, nic řešit, jen ho mazlíš, couráš po venku, nehoníš prašule, tři roky se zabýváš jen tím, co tě naplnuje, co ti moc dává. a tím, že jsi spokojená, je spokojené i dítě a žádné katastrofické scénáře se nekonají....nestraš, teta 😉
majkali
1. zář 2013
@petronarda Upřímně, být ve tvé situaci, do prcka bych určitě šla. Mít fajn chlapa a babičku, tak bych se toho nebála. 35 let není nic, co by měla být překážka. Vidím kolem sebe i starší maminky a ty nejsi prvorodička. Osobně si myslím, že kluci jen získají, budeš doma i pro ně. Ale asi bych si o tom s nima zkusila promluvit, jak to vidí, už jsou dost velký, aby se k tomu vyjádřili. Někdo mi řekl, že pokud se neumím v něčem rozhodnout, mám si večer, když všichni usnou, lehnout, uvolnit se, jít do svého nitra a tam si představit obě situace. A najednou mi jedna bude bližší a podvědomí mi řekne, co zvolit. Tak to zkus.
dasa2412
1. zář 2013
já bych do toho šla, dcera se mi narodila v 38 a je to úžasné, mít zase miminko...tak neváhej!!!!
ludva
1. zář 2013
@petronarda Ahoj, mým starším dětem bylo 9 a 12, když jsem jim přinesla z porodnice bráchu. Bylo mi 35 let a v porodnici jsem byla se stejně starými prvorodičkami, takže věk bych neřešila. A děti? Myslím, že jim brácha víc dal než vzal 🙂 Rozhodně se náš život moc nezměnil, spíš obohatil, je u nás veselo. Matěj prostě dělá všechno s námi, odmalička lyžuje, jezdí na kole, prosto všechno to co my 🙂
uztotakbude
1. zář 2013
@berenika39 Jasně, je úžasné myslet pozitivně a pak je úžasný šok, když všechno není tak růžové, když se děcko narodí z Downem apod. Já jsem radši člověk realista. Stát se může cokoliv, riziko je vyšší, říkali nám to i na VŠ a než riskovat a změnit pak třeba negativně celý život celé rodině, tak to bych radši měla tři krásné zdravé děti a spokojila se s tím. Lepší očekávat horší a být mile překvapena, než si vše růžově malovat a pak být v pytli. Takže ano, jsem tu asi jediná, kdo nemá nasazeny růžové brýle, ale já taková prostě jsem a jen tu upozorňuji na tu druhou stránku věci. A finance apod.? Je blbá doba, i když teď jsou happy, tak manžel může za půl roku přijít o práci a budou v prkvančicích. To se může stát i mladičké mamině, takže v tom bych žádnou výhodu, že dlouho paní pracuje neviděla. Já jí nic nevymlouvám, ptala se na názor, já svůj řekla, zařídit se musí podle sebe. Každý prostě nejsme stejný a neuvažujeme stejně, ale já se necítím být špatným člověkem jen proto, že se na věc dívám jinak než Vy. Tak snad to tak přijmete...
berenika39
1. zář 2013
@uztotakbude samozřejmě, já v žádném případě nepopírám jiný názor , než svůj. beru to, že každý vidí život jinak. byla by nuda, kdyby všichni mysleli stejně. v pohodě.
uztotakbude
1. zář 2013
@berenika39 Díky. Já vím, že když bych měla 35 let a neměla žádné dítě, protože to dřív třeba nešlo, tak bych to asi nevzdala a riskla to. Ale když mám už tři zdravé? To ne...
frapik
1. zář 2013
Od toho jsou screeningy a tripltesty, aby se odhalily různé vady a nemoci, takže když člověk chce a příroda dovolí tak já říkám ano! 🙂
golymetr
1. zář 2013
já tedy první dítě měla v 29letech mam už tři kluky ale kdyby ted přišlo ještě mimi neviděla bych důvod ho nemít i když mi je už 35let.
ivular
1. zář 2013
@uztotakbude Nejsem lékař, ale v 35 letech ten nárůst pravděpodonosti genet. poškození či VVV myslím až tak dramatický ještě není.
uztotakbude
1. zář 2013
@frapik Lékařská věda není stoprocentní a sto procent vad nelze odhalit ještě v době, kdy dítě není na světě. A věkem se riziko vad prostě mnohonásobně zvyšuje. O tom žádná...
frapik
1. zář 2013
@uztotakbude Kdo se bojí..... nesmí do lesa!
uztotakbude
1. zář 2013
@ivular Říkali nám, že nejnižší pravděpodobnost poruch je u dětí narozených do 30tého věku dítěte. Pak se riziko zvyšuje, čím je matka starší. Většina žen má dítě max do 40tého roku. Tj. 35 let už je jakoby v půlce toho desetiletého období, které bývá nad doporučení lékaře. Dítě může být naprosto v pořádku, to ano. Ale já jsem strašpitel a nešla bych do toho. A všem mým kamarádkám říkají jejich gynekologové, že jsou ve věku, kdy by měly už pomýšlet na rodinu, že je lepší a bezpečnější mít dítě jako mladší...
uztotakbude
1. zář 2013
@frapik Kdo se bojí, musí se svému strachu přizpůsobit. A to já dělám. A odvážných proslovů jsem slyšela dost a znám jednu maminku, která ho měla taky a dneska má desetileté postižené dítě a věřte, že ji ta odvaha rychle opustila...
frapik
1. zář 2013
@uztotakbude a já znám dost bubáků 🙂
golymetr
1. zář 2013
@petronarda zapoměla jsem napsat ty dva satší syny mam z předešlého vztahu pak jsem našla ted už manžela začali jsme spolu chodit on ještě děti neměl tak jsme si řekli že by jsme miminko chtěli byli jsme spolu krátce a po 4 měsících od seznámení jsem už byla těhotná skoro po roce od seznámení se nám narodil syn a za další rok letos po dvou letech od seznámení jsme se vzali myslim že jsme nespěchali jen už jsme věděli že je toto pravé co nás v životě potkalo jsme si souzení a taky už nejsme 20letí manželovi je 42 let a za malýho je hodně rád už nedoufal že se dočká dítěte.
frapik
1. zář 2013
@uztotakbude mě když bylo 25 taky sem byla svázaná strachem, to tě přejde, uvidíš 🙂 jen se uvolni, jasně je dobý, když člověk zná rizika, ale nesvazuj se strachem, jinak si života neužiješ ♥
maybe72
1. zář 2013
...V 35-ti letech jsem bohužel prodělala zamlklé těhotenství, od té doby si velmi přeji další dítě, ale příroda už nám není nejspíš nakloněná... Řešit situaci za větší pomoci medicíny (manžela bych asi do CARu nedostala 😉 😉) mi nepřipadá jako nejšťastnější řešení, dvě zdravé báječné dcerky mám a třeťátko snad bude i tak - máme podanou žádost o adopci dítěte...
Chci tím jen říct, že cest k cíli může být několik, záleží jen na tom, jestli jsme schopni (a ochotni) jít i po nějaké jiné...
Hodně štěstí a pěkné dny!
ivular
1. zář 2013
@uztotakbude Máš pravdu, pravděpodobnost genet. vad začíná zhruba kolem 30. roku narůstat, ovšem nikoliv lineárně ale konvexně, takže pokud by sis vzala interval 30 až 40 let, tak 35. rok neznamená poloviční ale výrazně menší nárůst rizika (omlouvám se za matematickou vsuvku).
uztotakbude
1. zář 2013
@ivular Ok, nejsem matematik. No pro mne je to prostě nepředstavitelné, že bych riskovala to, že sobě, svému muži, svým dětem a zároveň i tomu prďolovi, co by se narodil zkazím život tím, že bude nemocné. Já vím, může se mi to stát i jako mladé, ale je to prostě tak, že se rizika vždycky a ve všem snažím minimalizovat. Paní se stejně musí rozhodnout sama a ať už se rozhodne jakkoliv já jí přeji jen to nejlepší, aby jí vše vyšlo podle představ, aby bylo prtě zdravé a úžasné. Nejsem žádný zahořklý nebo zlý člověk. Jen jsem měla v životě na dost věcí smůlu a tak jsem se naučila nepokoušet štěstí. Tím bych to tady ukončila, jsem jediná kdo to tak vidí. Ok, v pořádku. Přeji pěkný den...
sarusa
1. zář 2013
PRO AUTORKU..Taky bych neváhala,tolik děvčat ve 35letech nemá ani první dítě..Fandím ti a držím palečky... Jestli váháš,nechala bych tomu volný průběh,když se to povede,má to tak být 🙂 hezkou neděli
jenyska4
1. zář 2013
@uztotakbude strach na sebe váže negace...kdo podléhá strachu, vždy si to přivolá. Není nic silnějšího než myšlenka...psychika dělá divy...být realista je hezké ty, ale píšeš, že se Svému strachu přizpusobuješ, myslím, že kdyby se každý bál jako ty tak si těhu ani pořádně neužije a věčně bude v nervech, že vlastně dle Tebe utz neodhalí vady...Měla by jsi zaít myslet pozitivně a strach posunout někam dozadu nic hezkého Ti nepřinese a jen Tě bude dál ničit...Tot jen muj názor stejně jako ten Tvuj..
japona
1. zář 2013
@uztotakbude Pokud by šlo jen o věk a tím větší výskyt downa apod., tak se to dá odhalit na cca 99%. Nabízí to třeba gennet. Sice ta sranda stojí 14tisíc, ale zas dítě máš jedno, dvě (někdo i víc🙂). NT screening má úspěšnost cca 85%.

Začni psát odpověď...

Odešli