Dítě bez svatby
Zdravím, chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. S přítelem jsme spolu deset let (oba 26let) a máme, řekla bych krásný vztah a jsme oba moc spokojení. Poslední rok jsem si moc přála, aby přišla žádost o ruku (řišila jsem s holkama na beremku), ale ta se nějak neudála. Resp.přítel naznačování nepochopil 😀 Ted poslední dva týdny zase naznačuje on, jakoby žádost nebyla daleko. Já jsem se však dostala do ještě podivnější fáze, a to je "chtění miminka". Příteli jsem to řekla, a ten to přijal kladně s tím, že musíme dozařídit pár věcí ohledně bydlení, a pak ano. Dítě je teď pro mě prioritou, svatba ustoupila do pozadí, byť vím, že by měla dítěti předcházet. Nelíbí se mi úplně představa toho, že budu vdávat těhotná a ostatní si budou šuškat, že se bereme, protože musíme, a taky svatba s malým prckem je určitě náročnější. O miminko bych se tak chtěla začít snažit co nejdříve, třeba již tuto zimu, ale svatba by tudíž skutečně nebyla. Nebo byla, ale až po narození miminka. Vím, že to není úplně ideální, žít spolu na hromádce a bez oddacího listu. Nevím ale proč, mám zkrátka pocit, že touha po dítěti je silnější. Bojím se však, co na to lidi okolo...
Jinak me by zajimalo, jak by to videl on. Treba uplne jinak. On moc neumi komunikovat, vse si nechava pro sebe. Ja zas v ramci "klidu" nic moc neresim, hlavne at nejsou hadky.
@sisstin Jenže ona hádka může být I konstruktivní🙂 A je mozne, že on vůbec nevidí, že ti neco vadí. Jak by také mohl, když neumí cist myšlenky a doma vše bezi jako na dratkach.
Na tvému miste bych zkusila změnu financování provozu. Vysvetlit mu, že chces posílat určitou částku na domácnost, abyste neje na doraz a mohla si také něco šetřit. Mel by si uvědomit, že kdyby ses vydala na fulltime do prace a on by si měl najmout personál na "svoji pulku" pece o dceru a domácnost, tak ho to taky bude něco stát.. Tohle dohodnout mi přijde mnohem nezavislejsi, než si hrát na hrdinku, co všechno zvládne sama.
Ja se ted snazim vse delat lip a vic. Ex furt zuril, ze se malo staram o syna, malo uklizim, ze neco nakrajet a dat varit na 2h neni vareni atd. Chlap tyto kecy nema no...
@sisstin Já myslím, že se stala chyba v komunikaci. On nevidí problém, nikdo si nestěžuje. Taky jsem s tím kdysi bojovala, nechtěla jsem vyvolat hádku a věci kousala. Ale pak jednoho dne vybuchla a pritel to schytal za několik let najednou. Jeho slova me dostala: "ja nevěděl, že se ti něco nelíbí, proc jsi mi to neřekla?"..takže tak: když se mi něco nelíbí, tak to řeknu. Když něco chci/nechci, tak to řeknu.
DIk holky, je fakt dobry to zas videt z jinyho uhlu uplne ;) hodne veci mi to dalo 🙂
@sisstin A o tom je diskuse. Ono můžeš zjistit, že se spousta věcí dá dělat líp, jen je potřeba si o tom doma popovídat. Jak už psaly holky, on Tvůj partner třeba ani nemusí vidět, že je něco špatně, když Ty se neozveš, aby na tom mohl zapracovat. A Ty ho zase jemně natlačíš do toho, že uklizená domácnost je lepší, než vyhnilá domácnost a že holt občas tu drogerii nakoupit musíš 😀
Můj současnej je takovej, že pokud mu něco neřeknu, tak mu nedojde, že je něco špatně. Taky se občas pohádáme, ale to je celkem normální, spíš mi připadá, že nás to vždycky posune někam dál. Není to často, řekla bych tak 1-2x za půl roku.
@japona já vím, že možností je mraky, ale to holt musí oba chtít to samé. my se shodneme na spoustě věcí, ale na tomto zrovna zatím moc ne. jestli to bude někdy aktuální, tak bude fakt problém vymyslet něco, co by nám vyhovovalo oběma. okolí neřeším. tam se člověk nezavděčí nikdy všem. naši jsou docela protisvatební. jeho rodina naopak velmi tradiční. já jsem pro, vzít se tajně a pak všem jen poslat mailem, že jsme se vzali 😀 když svatbu, tak fakt pro nás podle nás a ne divadlo pro ostatní a dle jejich vkusu. no ale i tak...sami dva tam být prostě nemůžeme 😀
@japona tohle jsou hrozné příběhy a tohle je jedna z mála věcí, které se bojím. takže jak dostavíme, tak toto právě hodláme řešit. svatba byla zmíněna vlastně jen v kontextu s majetkem. odmítám se starat a vrážet do něčeho, co není moje. už mám za sebou dost situací, kdy já se dřela a snažila a pak slízl smetanu někdo jiný. ale ok...nebyly děti a nešlo o velké majetky. takže já teď fakt čekám, jestli se příští rok ukáže, že můj chlap je frajer, vezme si nás a přepíše na mě půlku majetku, který jsme nabyli za společná léta a nebo zda padnu do pytle s těmi tebou zmíněnými "chudinkami" co ostrouhaly 😅
@hop_ita souhlasím. manželství nejsou jen výhody. při výběru špatného ženicha se to může pěkně obrátit proti ženě a po zbytek života za to bude pykat 😔
@sisstin společné peníze nechtějí jen toleranci, ale hlavně hodně velkou důvěru. my máme účty každý svoje, každý platíme něco, tak nějak je to rozdělené, to pravidelné a zbytek se platí dle toho, kdo zrovna má, co je víc potřeba. on mi řekne, když něco pořídí, ale předem jen pokud je to větší suma. stejně tak já mu oznámím, když něco pořídím dětem, předem také řeším jen větší výdaje. nám to takto vyhovuje. platíme společně, ale každý něco. zaplacené je vše a je jedno, kdo to zaplatil. je to pro naši rodinu a je to potřeba. jak jsi psala....já mu nedávám proplatit půlku oblečení dětí nebo dárky pro ně a on mi zas nedává účtenku za opravu auta 🙂 sdělíme si skutečnost a částku, aby to ten druhý věděl. ono nejsou společné finance jako společné finance. jít do toho, že fakt bude vše totál společné, bych nemohla. mít jeden účet, dvě karty...u nás by akorát vznikaly zmatky, kdo co kdy platil a co je ještě potřeba. bych furt musela koukat do výpisů. takto máme každý své povinnosti v placení ze svých účtů a to si hlídáme a máme přehled a ten zbytek spolu řešíme průběžně.
@kacca11 placení na půl je pro ženu většinou fakt nevýhodné. chlap má téměř vždy více prostředků než žena. žena tou půlkou jede na doraz, chlapa vlastně i musí brzdit a chlap má vše a ještě mu zbývá a pak tedy stejně "milosrdně dotuje" slabší polovičku? 😝 my to takto měli do té doby, kdy byly problémy a byla jsem na tom lépe vlastně já. pro chlapa to muselo být šíleně těžké období. já to mám takto nejistě a závisle teď. hrabeme se prostě různými výkyvy a fakt se nemůžu dočkat až se to v horizontu dvou let nějak vyřeší a usadí a budeme fungovat už nějak "normálně". ale jo, po x letech, kdy jsem byla na koni já, je teď na rok či dva na koni on, tak to musím přežít 😀
@sisstin promiň, ale neplatíte tedy vše na půl. na půl jídlo a nájem, ale děti dotuješ jen ty? takže děti jsou jen tvoje? i na ty má dávat půlku. takto je to drsně tak, že ty dotuješ děti a on si dotuje vlastní dům. co ušetří na dceři, to si dá do domečku a kdyby někdy něco...tak...i dceru by jste tedy měli dotovat na půl a klidně bych se tedy o ty výdaje hádala. u kabelek a "blbůstek" ne, ale dítě je i jeho a pokud potřebuje zimní boty, tak proč je máš kupovat jen ty?!
@blahova_andrea Být jeden ve vztahu, byť finančním, "na koni", tak je to taky dost smutná skutečnost.Nedovedu si představit, že bych dejme tomu byla na tom lépe já a svému muži utáhla kohout.
Díky podobným diskuzím si uvědomuju, kolik svobody mi naše partnerství dává, i když zdaleka není ideální. Nestačí mi "nebije mě, nechlastá" - narážím zjednodušeně na @sisstin. Od vztahu očekávám naplnění, společnou práci a zázemí a to u mnohých zde nevidím.
Tak co se týče financí taky můžu přispět. S bývalým jsme dělili vše striktně na půl a to i přesto, že on vydělával o více než 10 tis víc než já, takže na konci měsíce mě už nic nezbývalo a sem tam jsem si musela od něj třeba 500 kč půjčit a to chtěl hned po výplatě vrátit. V tu dobu jsem si nalhávala, že to je ok, ale teď zpětně vidím, že tohle rozhodně ok nebylo...Teď mám přítele, ale vídáme se jen o víkendu a žijeme od sebe 150 km kvůli práci, ale už ted finančně fungujeme společně, každej si platíme svůj byt to ano ale prostě nějaké nákupy výlety atd když jsme spolu tak to platí ten kdo má zrovna víc a nikdo nikomu nic nevyčítá
@blahova_andrea a hadat se s nim nekolik hodin, ze staci boty od vetvi, pricemz ja chci boty za 1500? Ne, dekuji ;)
Ja doted neznam jeho prijem (veeeeelmi okrajove) ani jeho vydaje, on zas nezna moje. A proste fungujeme uplne bez hadek no v tomto...