Nevím, zda ještě chci dítě
Ahoj. Už pár let se snažím o miminko,ale po doktorech jsem začla chodit až loni v dubnu. Půl roku jsem zobala hormony,měla jsem naději že by se už mohlo zadařit. Ale pořád dítě nikde,manžela teď čeká spermiogram,a já začínám ze zoufalství blbnout. I když jsem po miminku vždy moc toužila,teď mě napadá,jestli to dítě vůbec chci,jestli to všechno není zbytečný a jestli bych se na to neměla vykašlat. Máte to některá stejně jako já? Je možný že mi jen blbnou hormony,zrovna mám svý dny...
Nemam zkusenost, ale moje kolegynka z prace si prosla tim co Ty. Neskutecne psychicky zmenena, nekonecny maraton vysetreni a postupu. Penez je to stalo... Porad nic. Uz se pomalu zaradila mezi oznaceni neplodna, obj. si s manzelem dovolenou a po dovolene planovala nastup zpet do prace. Jeste dnes ji vidim, jak nechtela nahlednout do meho kocarku s prvnatkem...úplne jina osoba. No vecer pred odletem na zaplacenou dovolenou zjistila, ze je spontanne tehotna. Nikam neodleteli a dnes uz maji krasneho pulnorocniho chlapecka. A taky byla mezi prvnimi, kdo mi pogratuloval ke druhatku. Zase je to ona, ta spravna holka... Tim chci rict, ze i kdyz se to nekdy zda neresitelne a nemozne....prijde to... Dej tomu cas. Drzim pesti!!!
Pokud je číslo 1988 rokem tvého narození, jsi o deset let mladší než já. A já mám desetiměsíční miminko, které přišlo v mých 36 letech naprosto nečekaně, v době, kdy jsme to opravdu nečekali. Teprve po porodu, kdy jsem vyměnila gynekologa, jsem se dověděla, že mám syndrom PCO, žádný z mých předchozích doktorů to nikdy nezjišťoval. Celá léta jsem žila s tím, že to prostě nejde, s tím, že to tak prostě je a že na nějaká umělá oplodnění jít určitě nechci. Manžel mě do ničeho netlačil a já na dotazy všech odpovídala, že děti vlastně nechci. A skutečně jsem to tak cítila. Před pár lety jsme zažádali i o adopci, ale ten proces nás definitivně utvrdil v tom, že tohle pro nás není a zůstaneme raději bezdětní. Vím přesně kdy se mi to v hlavě zlomilo - ve chvíli, kdy jsem na testu objevila dvě čárky. Možná i když si teď říkáš, že ho vlastně ani nechceš, tak ve chvíli, kdy by jsi zjistila, že se zadařilo, byl byla určitě velmi šťastná. Tak hlavu vzhůru a hodně štěstí! Jednou se podařit musí.
Ahoj.To je normalne,ze mas niekedy chut rezignovat a si z toho celeho znechutena..Po vysetreniach si iato pobehajte nech viete kde je problem ak niaky je..A potom hura do toho 🙂 Hlavne to niak neprezivaj a uvidis ze to pride.