Chci nebo nechci dítě?
Ahoj 🙂, jsem okolo v 6 až 7 tt. Od té doby co mi to gynekolog potvrdil (cca 4-5 tt), se v sobě nedokážu vyznat. Chci dodat, že těhotenství nebylo plánované. Bojuju se svýma myšlenkama. S přítelem jsme se kdysi bavili o tom, že spolu určitě dítě mít chcem a že se na prcka těšíme. Ale jako bych to ted nebyla já ☹, nevím, jestli to vůbec chci. Většinou se mi v hlavě honí, že se mi změní celý život a že mi takhle vyhovuje. Ted už se nebudu starat sama o sebe (a o přítele 😀 ), ale budu mít zodpovědnost. Vždycky jsem si říkala, že až budu mít miminko, tak to zvládnu a že se na to hrozně těším, vychovávala jsem přece svou mladší sestru. Ale mé těšení přestalo.. pak ale přijde pocit štěstí, že budu maminka. Dokonce se koukám na ty malé oblečky v obchodech s úsměvem na tváři. Jsem ze sebe zmatená.
Ano, četla jsem tu od pár začínajících maminek, že to jsou hormony. Ale co když ne? Jak to poznám? Co když je ještě opravdu brzy? Možná jsem zapoměla říct jedu podstatnou věc, že je mi 19. Přijde mi, že to všechno mění.. asi mám ještě čas.. (Přítelovi je 26 a na miminko se těší, jsme spolu už pár let a bydlíme spolu). A aby toho nebylo málo, tak od té doby, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, začínám i přemýšlet o tom, jestli přítele vůbec tak hrozně moc miluju. Kolikrát spolu ted někam jdem a ja jsem pořád divná a jen přemýšlím a jsem bez nálady.. Přitom jsme měli vždycky pevný, zamilovaný vztah..
Chtěla bych vědět, jeslti to tak taky někdo má a můžou do být nějaké předporodní deprese či hormony a nebo se opravdu něco děje.. Děkuju za odpovědi 🙂
Já myslím, že hodně maminek je z nové role,co je čeká vyděšená a to se o,miminko i aktivně snažili. máš že zákona možnost se rozhodnout, zda-li si dítě ponechas nebo ne, můj názor na potrat raději psát nebudu, nechci te někam tlačit nebo něco zakazovat, jsi dospělá, tvůj přítel taky
Dnešních 19 let není podle mě to samé jako když v 19 rodila generace našich maminek/babiček. Myslete si, co chcete, ale podle mě je to brzy mít dítě. Když už ale miminko je, tak jediný rozumný a odpovědný přístup je, brát to tak. "Pevný a zamilovaný" vztah... Hlavně asi pevný, zamilovanost může zmizí a pak se buď dostaví láska nebo ne. Život dítě změní o 100%. Nějakou dobu nebude moc času na partnera, bude unavení, dost přátel bez dětí prostě "zmizí". To jsou jasné věci.
Je normální mít takové pocity, pochyby. Úplně, ver mi. O sobě, o muži, o tom, co bude..
Mně je 29 a miminko jsme plánovali a stejně mě podobné pocity přepadaly 😉 Je to prostě "velká věc", velká změna v životě, ale taky krásná 😉 Držím pěsti, ať se rozhodneš správně!
Přepadaly mě stejné pocity u obou dětí, ale jen na začátku těhu. První dítě jsem měla "neplánovaně-plánované" - zabavil mi prášky, zmlátil mě a bylo. Ale říkám, že je plánované, protože jsem se na dítě, ač tak mladá, prostě cítila. Po zjištění těhu jsem to s ním okamžitě ukončila - myšlenka na mimi mi dodala tolik chybějící sílu. U druhého mimi mě tyto pocity, nálady, nápady také přepadaly, ale malá byla naprosto plánovaná. Takže myslím, že to je tím neznámem... budu dobrá máma? Zvládnu to? Když si vzpomenu, jak jsem v sobě tohle probírala.... Teď se tomu směju ;)
Tyto pochyby budu mit urcite taky, vim to, ackoliv se o mimi snazime. Je to naprosto normalni, je to neco neznameho a spis by bylo divne, kdybys tyto pocity nemela ....at se tve srdce rozhodne spravne. 😉
Spíš hormony. A nejistota toho, jak to bude v reálu vlastně vypadat - směs těšení, radosti a strachu.
My jsme několikátý dítě moooc chtěli, čekali na něj a bylizklamaní, když nepřicházelo.. a když to konečně přišlo, tak jsem byla 2 dny úplně mimo, a pak ještě další třeba 2 týdny... A to jsem nemusela měnit nic na svém životním stylu ap., jen prostě jsem krátce předtím musela uvažovat, co a jak uděláme, když mimi nedorazí... a ještě jsem nestihla podniknout ani žádné kroky... S žádným dítkem předtím se mi to takhle nestalo.
Všechno se dá dnes dobře řešit, mnáš déledobý vztah, nejseš na mimi sama, přítel ho chce...
Do potratu bych nešla, zagoogli na téma postabortivní syndrom - nastává i u těch, co věřily, že jde o shluk pár buněk, a toho, jak se dělá...
Mladých maminek je dnes spousta, ve 40 si můžeš dělat, co budeš chtít, sil budeš mít dost, dítě necháš klidně doma, jestli u vás ještě bude bydlet... zatímco zase ty starší maminky utírají malým dětem zadečky, všechno má svoje. Budeš mít dost fyz. sil., líp zvládneš stres, nevyspání ap. Dnes mít dítě není žádná izolace, můžeš dělat velmi mnoho věcí, jezdit a chodit skoro kam chceš. Můj život doma s dětmi je sociálně mnohem bohatší než předtím. Směle do toho. 😉
Já si nejsem jistá ani teď 😉 , ale myslím si, že je to úplně normální. Najednu stranu se na maličkou hodně moc těším a na druhou si říkám jestli jsme přeci ještě neměli počkat (je mi 27 a manželovi v říjnu 33) a zda-li vůbec zvládnu být máma 😕 . Pořád mi to v hlavě šrotuje a nedá mi to kolikrát spát 😅 ...
Brzy je relativni pojem. Nekdo je pripraven byt rodicem uz ve dvaceti nekdo ani ve ctyriceti. Ano, zmeni se ti zivot, s tim proste musis pocitat, ale i s ditetem muzes vidat kamaradky, mit konicky, studovat, pracovat. Obzvlast, pokud je ti kolik ti je a sil mas na rozdavani.😉 Jestli se muzes na pritele spolehnout a vis, ze ti bude oporou a postara se, kdyz bude potreba, je to urcite dulezitejsi nez mit pocit, ze se stale bezhlave milujete. Nicmene ty sama musis citit, jestli jsi na takovou vec pripravena a jestli pritel je ten pravy. Dej tomu jeste chvili cas, naslouchej svym pocitum a urcite to spravne reseni pro tebe prijde, neboj se.😉
Ahoj, myslim, ze to jsou normalni pocity. U nas bylo miminko planovane, ja jsem po nem touzila nekolik let, ale, az kdyz to bylo potvrzene od doktora, pripadalo mi to jako "lez", na kterou si musim zvyknout a uverit tomu. Samozrejme s rostoucim briskem se tomu dalo verit lepe 🙂 taky jsem pochybovala, napr.manzel mi neustale pripominal, ze nejsem nemocna, ale tehotna a pamatuju si doted, ze mi treba nevzal zehlici prkno a vrchovaty kos s pradlem, kdyz jsem sla zehlit, ale sve mamince pomahal, i kdyz neni nemocna ani tehotna 😀 cloumaly se mnou hormony, ale uklidni se to... A pokud se i pritel na miminko tesi, je to ten nejlepsi start 😉
Už teď neseš tu zodpovědnost. Za své rozhodnutí. Vlastně už jsi ji nesla ve chvíli, kdy jsi otěhotněla. Neřeš to, že je ti "jenom" 19. O tom to není. Je to o tom, co chceš 😉 A že to teď nevíš?! Zkus o tom takhle nepřemýšlet. A zkus o tom mluvit s přítelem. I on má přece nárok vědět, jak se cítíš, co se ti honí hlavou. Jestli jste správný fungující pár, pak musíte být schopní řešit i tohle a probrat to společně. Je to vaše miminko. Žádná z nás tady ti neřekne, co máš dělat. Konečné rozhodnutí tak jako tak bude jen na tobě 🙂 A určitě se rozhodneš správně!
Ahoj, tohle je normální a za tu podivnou náladu mohou určitě hormony a změny v těle. Asi každá budoucí maminka má strach, neví, co ji čeká, jak velké změny budou a podobně. Opravdu se všechno srovná s příchodem miminka, opravdu to zvládneš a opravdu to bude dobré 🙂
Já jsem si nedovedla představit, že na mě někdo bude volat: "Máma!" a teď je to tak skvělé, když se ke mně tulí a šeptá mi to do ucha, nebo si ke mně utíká pro útěchu a nebo všem kolem oznamuje, že ke mně patří. Neměnila bych 🙂
Jestli můžu jednu malou radu. Mně otravovaly těhotenství 3 švagrové s trapnými průpovídkami, jak to bude s dítětem strašné a těžké a jak budeme chudí a nebude na nic čas a dítě bude strašné apod. ... tohle určitě neposlouchej, uvidíš, že to zvládneš a bude to prima 🙂
Nevim jake to je, kdyz s tehotnou lomcuji hormony, ale vim jak se splasi, kdyz zazvoni telefon z kraje, ze pro nas maji miminko...snazili jsme se pres 8let a nic....a kdyz zavolali, prepadaly me stejne myslenky jako tebe a to mi bylo 30... asi je to normalni, jen ja na to srovnani s realitou mela par hodin...a 4dny do prichodu mimina domu...ty se v tom muzes "stourat" 9 mesicu....bohuzel.... 😉 to bude dobry... 🙂 pokud mas zazemi, neni se ceho bat...
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Ja bych ti poradila nad tim moc v tuto chvili nepremyslet, dej tomu jeste malinko casu, a az se budes muset rozhodnout jestli si dite nechas nebo ne, tak v tu chvili budes vedet uz jasne. Znama otehotnela taky uplne neplanovane s chlapem, kteryho znala tyden, a strasne moc premyslela, jestli ''ano'' nebo ''ne'... uz byla rozhodnuta pro potrat, a pak najednou jednoho dne vystupovala z busu a najednou ''citila'' to miminko, jako ze ne pohyby ale proste citila ze je na nej napojena a najednou vedela, ze ano, ze ho chce a ze si ho necha. Podle me taky prijde chvile, kdy budes proste ''vedet'' tak nebo tak, a pak se podle toho zaridis 🙂