Snažení o miminko - už to nezvládám

Ahoj holky,
asi se potřebuju vyzpovídat a všechno ze sebe shodit a vlastně si tak nějak virtuálně poplakat, protože reálně si můžu bulet maximálně v koupelně, aby mě nikdo neviděl. Nemám si o tom moc s kým popovídat, mužovi nechci přidělávat ještě starosti.
Je mi 26, muž má o 11 let víc a děcka bychom chtěli, vím že bude fajn táta, už se na to i docela těším. Ještě teda dodělávám školu, ale spíš tak nějak ze setrvačnosti, v podstatě mi nezáleží ani na tom, jestli ji vůbec dodělám, stejně je to jen hloupé Bc... stresy vůbec nemám, spíš naopak, všechno si dokážu tak nějak zorganizovat, spíš to jde samo, nemusím se stresovat s lidma v práci, ani s tou školou... ale stále se nám nedaří zadělat na svišťa. Doktoři nic moc neřeší, v postatě jsme zdraví, jen u mě nějaký lehčí výkyvy hormonů, občas nepravidelná ms, ale nic, co bych kdy řešila. Femigard mi to během dvou měsíců krásně spravil. Nikdy jsem se proti těhotenství nechránila, max. kondomem, ale to jen do cca dvaceti, pak už jsem si říkala že to třeba přijde, třeba ne, uvidíme a nechám se překvapit. Ale za celých sedm osm let se nezadařilo ani jednou ani s jedním z mých parnerů, doktorům to asi divný nepřijde, stále samé teorie, vitamíny... na to já už nemám. Byli jsme v caru a tam nám právě řekli akorát o té lehké nesrovnalosti v hormonech, ale prý je to v normě a není žádný problém. Už mě začíná ale opravdu ubíjet vidět, jak se rodí děti mým kamarádkám, které nedlouho před otěhotněním (a někdy i v průběhu) nadávaly na děti a vykládaly, jak žádný haranty nikdy nechtěj a blá blá, žárlím, i když jim to přeju, samozřejmě. Ale chci, aby nám to taky konečně šlo a zadařilo se a nejlépe hned, že🙂
Vždycky když to dostanu, tak mám akorát chuť brečet a začínám opravdu propadat zoufalství, že to nejde. Nejde to a předtím to NIKDY nešlo, nezadařilo se. Kdyby tu byl někdo, kdo měl stejný problém a zadařilo se, nebo naopak stále nic, nebo i ty, které mě virtuálně "proliskají" SEM🙂