• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Snažíme se o druhátko. Mám strach, že to nezvládnu

3. listopadu 2013 
Ahoj holky,zakládám tuto diskuzi,pač doufám,že se tu najde nějaká snažilka,která je na tom podobně jako já a že si o tom budeme moci pokecat :wink:
Jsem maminka 16 měsíčního prcka,ale miminko už to není a tak jsme si s manželem řekli,že bychom prckovi rádi pořídili sourozence,já z toho byla strašně natěšená a i jsem,ale mám spoustu pochybností....:frowning2:
Další miminko bych si moc přála,už i kvůli Nicoláskovi,aby si měl s kým hrát,měl k sobě takového parťáka no a vlastně chci,aby věkové rozdíly mezi dětmi nebyli takové.Ale pak tu jsou ty pochybnosti.Mám strašný,ale strašný strach,že to prostě nezvládnu.Jelikož pro mě první těhotenství nebyla zrovna procházka růžovou zahradou,tak možná i z toho důvodu ty obavy jsou větší.Bojím se,že nezvládnu 2 děti,že se jim nebudu moci věnovat oboum stejně a zároveň se bojím i porodu.Vím,že jsem si to už jednou zažila ( porod jsem měla parádní) ale prostě se zase bojím.Připadám si jako padlá na hlavu,fakt že jo....Kamarádky za mnou chodí s tím,že čekají miminka a já jim v tu chvíli strašně,ale strašně závidím...pak si zase po pár dnech řeknu,že na druhé máme ještě čas a tak to je pořád dokola.
Zároveň pořád myslím na to,co když se nám druhé mimčo nepovede atd.
Omlouvám se za zdlouhavou zprávu,ale potřebovala jsem se z toho vypsat,pač když to povím manželovi,tak tomu až tak nerozumí a nebo nad tím mávne rukou a řekne,když jsi zládla jedno,zládneš i druhé...... :slight_smile:
Takže asi tak...budu moc ráda,když se ozve nějaká maminka,či snažilka,která je na tom podobně :wink:
13. říj 2013 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj!
TAk mě druhé těhotentsví překvapilo. Mám děti od sebe jenom 16měsíců, takže když byla moje dcerka tak veliká jako je ted Tvůj Nicolásek, tak se jí narodil bráška. porodu jsem se bála šíleně, narozdíl od poprvé, měla jsem totiž porod dlouhý, komplikovaný a zakončený kleštěmi. samozřejmě jsem se děsila toho, co bude, ale... Rodila jsem nečekaně akutním císařem, cítila jsem se po něm naprosto skvěle. Filípek byl naprosto pohodové miminko, narozdíl do toho, co jsem zažila s uřvanou Eliškou. a že jsem se jim nevěnovala stejně? To ne, vždyt byli a jsou, každý někde jinde. KAždému jsem se věnovala jinak, ale nezapomen, že to, že se věnuješ jednomu dítě, neznamená, že druhé ignoruješ!!! Mimonko přebaluješ, starší pomáhá, povídá si s Tebou -pro něj je to hra, zábava!!! A jedna velká moudrost, která mě v tomhle hodně pomohla -co nedá dětem matka, dají si navzájem! Kolikrát si děti navzájem dokážou dát víc, než jim dokážeme dát my rodiče, ačkoliv bychom chtěli, prostě to neumíme. Mít dvě děti je někdy fuška, o tom žádná, ale těch hezkých chvil je vždycky nesrovnatelně víc! a jste dva, ne? TAtínek je přeci veledůležitá součást, babičky... Zvládnete to, neboj. všechny jsme to zvládly, i když jsme se toho bály :slight_smile:
13. říj 2013 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Měla jsem stejné pochybnosti a tak trochu mám doteď. Druhé dítko rodím do měsíce a budu mít mezi nimi rozdíl přesně 24 měsíců. První těhotenství bylo hodně náročné a rizikové, rodila jsem plánovaným CS, takže teď vůbec nevím, do čeho jdu a obavy samozřejmě taky mám (ne z bolesti, ale aby vše dobře dopadlo). První dcerka je trochu náročnější, je dost aktivní a umí být i hodně "vztekací" - ale jinak je to zlatá a velmi šikovná holčička. Měla po očkování opožděný vývoj hrubé motoriky, takže do 18,5 měsíců, kdy už jsem byla znovu těhotná, jsem se s ní pěkně natahala. Jsem na sebe hodně zvědavá, jak to budu zvládat (chci do toho ještě po šestinedělí zase pracovat, ale dělám z domu jen na pidiúvazek). Zase si říkám, že to zvládly jiné, zvládnu to taky. A přesně jak píše @dlabinecka, podle mě si hodně dají i ty děti navzájem. Už teď se starší dcerkou probíráme, jak bude učit miminko říkanky, že mu bude zpívat, že ho budeme spolu učit pást koníčky apod. Dopředu se prostě podle mě nedá odhadnout, jak to bude probíhat, protože každé dítě je individualita. Zatím se ve mně pocity mísí, ale je mi jasné, že prostě bez druhého dítěte bych si připadala "nekompletní", takže to ve výsledku bude jistě super, až budeme všichni pohromadě. I když mi z toho možná hrábne a můj spánkový deficit se ještě výrazně prohloubí :grinning:
13. říj 2013 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maarika
ahoj, právě jsme oslavili 1.rok dcerky a čekáme druhátko.. neboj se, však o budou skvělí parťáci :slight_smile:
13. říj 2013 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@dlabinecka
@jenny.kay Ahoj,to máš můj veliký obdiv,mít děti takhle brzy po sobě :slight_smile: Já se toho fakt děsím.Vím,že to takhle dopředu nikdo neodhadne,jaké bude těhotenství,vím,že je každé těhotenství uplně jiné,ale prostě ten strach ve mě je a vůbec nevím,jak se s tím poprat.Manželovi vždycky řeknu,tak jo,tak jdeme do toho,ale pak za pár dnů zase přijdu a začnu se na něco vymlouvat i když vím,že druhé mimi fakt hodně chci.ím,že spoustu maminek to zvládne a tak si říkám,že já určitě taky,ale....Nicolásek byl hodné miminko,skoro vůbec nebrečel,ale ted si to vynahrazuje.Tak je to jasné,poznává svět :slight_smile: Ale někdy toho mám plný brejle :slight_smile: Neím,jestli mám v sobě nějaký blok,fakt netuším.Já měla porod fakt uplně pohodový,se vším všudy trval 4h,takže já si nemám na co stěžoat :slight_smile:
A jinak holky,jak jste brali ten začátek těhulení? Myslím druhého?Vůbec jste nemysleli na to,co bude,jak to budete zvládat? :wink:

@eficenka Ahoj :slight_smile: Tak v první řadě,moc,moc gratuluji k těhulkování!!!!!!A druhátko bylo předpokládám plánované,že? :slight_smile: A můžu se zeptat,jak to máš ty?Nějaké obavy,nebo tak něco?Já si totiž přijdu,jak nějaký exot :grinning: Že jsem snad jediná na světě,kdo to plánování druhátka,tak moc prožívá :slight_smile:
13. říj 2013 v 17:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maarika TAk já to zjistila celkem pozdě, až někde kolem 10tt, v podstatě bylo na všem nejhorší konec druhého těhotenství, to jsem toho měla fakt dost.Ale mysli taky na to, že matka příroda je moudrá a na tyhle situace je připravená, když otěhotníš podruhé, tak nastoupěj hormony - a ty už tě neopustěj. Když se Filípek narodil, byla jsem jak tank - nešlo mě zastavit, měla jsem hromau energie, sršela jsem optimismem, všichni kolem mi řikali, že jsem blázen, že musím být unavená, ale já prostě nebyla, hormony jely na plný plyn - a já taky :wink: NA druhou stranu si myslim, že je vysloveně dobře, že tohle řešíš, že do toho nejdeš po hlavě, já měla tohle vyřešený - s dcerou jsem nemohla otěhotnět, sex po porodu přišel díky poraněním, až po hodně dlouhé době a já velmi rychle otěhotněla podruhé, neměla jsem vůbec MS? nic mi nebylo, dcerku jsem plně kojila, neměla jsem důvodo tom přemýšlet, když jsem to pak zjistila, tak po prvotním šoku jsem si to začala urovnávat a nakonec mi asi nejvíc pomohlo to, že jsem si představovala, jak to budeš šílené - a ono to nakonec zase tak šílené nebylo, takže oproti mým představám to byla celkem nuda :sweat_smile:
13. říj 2013 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maarika Já se přiznám, že občas mě i ještě teď přepadnou takové kacířské myšlenky, zda jsem to měla vůbec zapotřebí :grinning:, že to bude náročné a zda jsem si neměla ještě chvilku počkat. Jenže, je mi 29, nemohla jsem tušit, že nám děťátko vyjde na první pokus a dlouho jsem taky otálet nechtěla. zaplať pán bůh, že to nakonec tak vyšlo. Rozhodně by bylo horší, kdybych musela čekat dlouho, nebo se nedočkala vůbec :frowning2: Mám z toho všeho samozřejmě strach, ale myslím, že je to přirozené. Mám to teď se starší dcerou fakt občas docela náročné, když se začne vztekat, tak dostane hysterák a je k neutišení, nepomáhá vysvětlovat po dobrém, nepomáhá po zlém - prostě si postaví hlavu a nepříčetně řve klidně tři čtvrtě hodinu. Druhé těhotenství naštěstí probíhá dobře (ťuk ťuk), ale občas mám taky docela dost. Prostě se s tím ale poperu, druhý mrňousek mi za to stojí. Zatím je pro mě to mimčo takové imaginární, protože teď se plně soustředím na první dcerku, kterou prostě zbožňuju a snažím se ji ještě co nejvíc užít. Ale až se druhá narodí, tak ji určitě budu zbožňovat úplně stejně. Spíš mě trošku děsí, že teď už mám doma malého svébytného človíčka, se kterým můžu normálně komunikovat (většinou :slight_smile: ) a do toho mi sem přibude naprosto bezbranné pidi mláďátko, které si budu muset vypiplat opět úplně od začátku. Zase si říkám, že když jsem to dala jednou, tak to dám znova.
13. říj 2013 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak já mám děti tři, holky jsou od sebe vždycky 22 měsíců. Plánované bylo první, další dvě holky se naplánovaly samy, a já si dneska říkám zaplaťpánbůh za to, myslím, že bych uvažovala asi stejně jako ty - nemohla bych se odhodlat, měla bych spoustu pochybností. Co se týká zvládání, zvládneš to určitě - mě vždycky hrozně rozčilovaly ty kecy, jak se mě hlavně u třetího pořád dokola všichni ptali "jak to budeš zvládat?" No jak asi - nejlíp, jak budu umět a budu se modlit, aby to stačilo... :grinning:
Jednoduché to není - nejstarší dcera měla a dosud má problémy s motorikou, chodit začala těsně před tím, než se narodila druhá. Ta pro změnu do roka skoro nespala, v noci se mi budila po dvaceti minutách, řvala jak tygr a když konečně začala spát celou noc, tak jsem zjistila, že jsem potřetí těhotná (ne nejsem padlá na hlavu, o antikoncepci vím, ale na mě to jaksi nezabralo :slight_smile: )
Dneska se už v noci vyspím, máme barák a zahradu a nikdo za mě nic neudělá, hlídání tak jednou týdně odpoledne (babi), jinak jsme na to s manželem prostě sami dva. Někdy padáme na hubu, ale je to čím dál tím lepší. Holky si výborně rozumí, už si i pohrají, nedají bez sebe ani ránu (samozřejmě je tu někdy cirkus, hádají se, perou se o hračky, ale jedno dítě se někdy umí vztekat za tři :grinning: ) Jinak věnujeme se jim, jak to jen jde, ano jednomu bychom se věnovali asi víc, ale myslím, že je důležitá ta spolupráce mezi nimi, jeden se učí od druhého - s druhým bylo mnohem méně práce a u třetího si spoustu věcí teprve teď užívám - prostě jednak už vím jak na to, nejsem ze všeho tak vyplašená a navíc, ona toho umí tolik od starších holek...
Pochybnosti jsem měla hlavně u třetího, ale brzy to přešlo.
Pokud mohu doporučit - skoč do toho po hlavě, myslím, že takhle je to nejlepší. Vím, že nepíšu moc souvisle, ale takhle mě to napadá. Měj se hezky.
13. říj 2013 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@jana804 ahoj,mě to právě taky už napadlo,říkám si,už jsem nad tím přemýšlela dost dlouho,tak do toho půjdu po hlavě ( když se zadaří ) a bude :grinning: Já tě fakt obdivuju.Kolikrát si říkám,že se z jednoho prcka musím zaručeně zbláznit :grinning: My jsme na všechno taky sami.Babičky absolutně nefunguji....:frowning2: Takže nějaké hlídání atd u nás nelřichází v úvahu.Ale mě to nevadí,ze začátku to bylo docela maso,když jsem nestíhala,ale pak jsme se s Nicískem sehráli a vše se vyřešilo :slight_smile:
14. říj 2013 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dlabinecka
@dlabinecka :grinning: :grinning: Tyyyyjo,tak to se krásně čte,já myslela,že ženská musí být uplně KO a ono to je naopak :slight_smile: Vím,že to je u každého jiné,ale stejně,alespoň tohle mě motivovalo :slight_smile:Děkuju moc za povzbudezení :slight_smile: I když ten strach je tu pořád,tak je to určitě lepší už jen proto,že jsem se z toho mohla vypsat a že jsem si mohla přečíst vaše zkušenosti :slight_smile:
14. říj 2013 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maarika Jasně, já Tě chápu, prošla jsem si tím taky, ale tohle je asi pořád, než se narodí první miminko, tak ženský šrotuje, jestli to s ním bude umět, jestli bude dobrá máma, tisíce otázek, u druhého je to totéž, jen si člověk klade jiné otázky. neboj, dáš to a když nebudeš moct, tak zavolej tatínka a zdrhni :wink: :sweat_smile:
14. říj 2013 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dlabinecka :grinning: :grinning: No,ono je pravda,že u prního jsem vlastně ani pořádně nevěděla do čeho jdu a byli jsme s manželem sami.Teď tu máme prcka a už i vím do čeho jdu,takže u mě je to o to horší :grinning: :grinning:
14. říj 2013 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maarika To jo, ale garantuju Ti, že to jak si představuješ, že to bude šílené -tak tak šílené to nikdy nebude :grinning: Ty si vůbec neumíš představit a předpovědet, jaké bude tvoje prvorozené dítě za 9měsíců, oni hrozně rostou, moudří, nakonec zjistíš, že je víc prudíš, než by stáli o tvou pozornost a pak to druhé chybí .-N
14. říj 2013 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maarika Já jsem neplánovaně otěhotněla osm měsíců po narození prvního děcka přesně dle poučky "kojení není antikoncepce" :wink: :slight_smile: Nějaký stres, že by se to nezvládlo, jsem extra nepociťovala, já to spíš řeším, až to přijde. Např. v porodnici mi jedna z dětských sester řekla : " a to budete mít někoho na pomoc nebo jak to s nimi budete zvládat? " nebo jiní mi zase prorokovali: "nemysli si že druhé dítě budeš mít tak hodné, jako to první" atd. No a zatím po půl roce zjišťuju, že to docela jde :slight_smile: zatím se ještě žádná krize nedostavila (netvrdím, že to nemůže být později). Ty začátky jsem čekala mnohem horší. Náročnější jsou večery, to je pravda, ale jinak se to nechá i bez častějšího hlídání babičkou a zvládám i věci kolem baráku a domácnosti. Na zadek si však za celý den nesednu :grinning:
14. říj 2013 ve 23:50  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maarika Ahoj. Dokážu si představit, jak se teď cítíš, protože zažívám podobné pocity. Mám 20měsíčního syna a dva měsíce se snažíme o druhé miminko. Zatím nevím, jestli už to vyšlo. Ale pochybností mám pár navíc. Nejenže mám dny, kdy si říkám, jak to budu zvládat, všichni kolem mi říkají, jakého mám hodného syna, ale on je hodný většinou v cizím prostředí, a doma když jsme spolu sami, tak vymýšlí lotrovinky na ntou. Ale když jdu večer broučka uspat, říkám si, jak moc si přeju být opět těhotná a držet v náručí ten malý uzlíček štěstí. Na druhou stranu, hlídání mám také poskrovnu a navíc jen od jedné babičky, protože ta druhá stále pracuje a ještě dlouho bude. Manžel si druhé miminko moc přeje, ale přijde mi, že si to představuje jako Hurvínek válku, a to už nyní vidí syna hodně málo kvůli náročnému zaměstnání. Jinak si ale říkám, že nechci, aby byl mezi dětmi velký věkový rozdíl, aby si rozuměly, protože to vidím mezi mnou a sestrou je šest let a máme už na různé věci odlišné názory. Za týden bych to měla dostat, ale nevím, jestli si to vsugerovávám, už čtyři dny mi je po ránu na zvracení a unavená bývám běžně,takže uvidíme. Navíc se bojím, že pokud to teď nevyjde, že bych mohla mít ještě srůsty. Takže se vydám opět k doktorovi.
1. lis 2013 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@janina24 Ahoj,jsem moc ráda,že píšeš,pač mi přijde,že mi absolutně mluvíš s duše.....Cítím se naprosto stejně jako ty....Dneska jsem 28DC,čekám MS,ale nevím,zda dorazí.S největší pravděpodobností asi ano,jelikož už 3 dny asi špiním a bolý mě břicho.No,ale třeba právě v tuto chvíli mi to přijde líto,že si i umím představit být zase těhotná,ale jakmile o tom začnu přemýšlet víc,tak je to naprd...:frowning2: Asi do toho budeme muset jít po hlavě,pač já se jinak asi nikdy nerozhodnu....:frowning2: Zároveň se bojím,že otěhotnět nepůjde jako po másle ( první otěhotnění bylo hned ) ale člověk,jak je starší,tak má pochybnosti...No prostě si připadám jak blbec a s manželem to moc rozebírat nechci,pač on si stejně myslí soje a tak jsem radději založila tuto diskuzi,abych o tom mohla pokecat s jinýma maminama,který na tom jsou podobně :slight_smile:
1. lis 2013 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj. Tak co MS? Dorazila? Pokud ne, mohlo znamenat špinění jen uhnizďování a bolest břicha s tím také může souviset. Opravdu tě chápu. Mám stejné obavy jako ty. Říkám si, že by bylo fajn být už teď těhotná, ale obávám se, že to zase nevyšlo. Nejhorší je, že manžel ani moc není na sex, takže se ho musím pomalu doprošovat, i když o miminko se snaží víc obvykle. Ale stejně. Není to jako dřív. Jsem ráda, že jsi založila tuto diskusi, protože jsem marně pátrala, kam bych se přidala. Tak dej vědět. Držím palce!
3. lis 2013 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek