Jak řešíte vyšilování batolete?
Nevím jak líp to nazvat. Příklad co tím myslím: Od rána je taková jako otravná, že je cítít ve vzduchu takový nepřímý napětí. Rozhazuje hračky po celým bytě, ale přitom si nehraje, najde si kdejakou blbost jako záminku proč se začít vztekat. OK, dobře. Pak jdu vařit. To ona prostě nesnáší - máma nevěnuje pozornost jí!! Takže se mi začne motat u sporáku. Odkazuju jí do pokoje, (to se snažím trénovat už skoro rok, takže ví dobře co to znamená už si i parkrát sáhla na horkej sporák, ale stejně to vypadá tak že každý dvě minuty: Gábi, do pokoje, Gábi, běž do pokoje, máma vaří. Gábi!! atd.)
Jak už je ale rozjetá, zůstává se mi motat v kuchyni. ztrácím nervy, ukazuju jí rozházené hračky že se musí uklidit do krabice. To děláme každej den před obědem, taky už skoro rok. Stojí 15 cm od sporáku. Vidím že s ní nebude řeč, takže jí říkám že teda jde spát, když nechce uklízet a že teda jde na nočník. Utíká jako uklízet hračky. Za 42 vteřin je 15cm od sporáku. Dávám jí teda už do postýlky, evidentně se nedomluvíme. Tam řve teď už minimálně půl hodiny. Jedna věc je ta hrůza, že jí nechám klidně řvát půl hodiny. To jsem matka. Druhá věc co mě ale trápí víc, že z vývoje situace vím, že s ní teď není domluva a kdybych za ní šla a snažila se jí nějak konejšit, tak ona bude vzteklá a já ztratím nervy.
To je jádro problému. Že když s ní takhle není domluva, tak já nevidím jiné řešení než jí nechat někde vedle řvát, jít za ní doslova "nemůžu", protože bych ztratila nervy jak ona je rozjetá. Kdo máte podobnou paličku doma, a podobnou náchylnost k vynervování se...... jak to řešíte....
Já takovou pomoc taky nemám ráda, to se pak pořád dívám jen na to dítě, a bude se spálím já nebo on. Tam nemá co dělat. Vaří se tam, bublá, cedím kdovíco, tam dítě nemá prostě co dělat.
Také vařím každý den - polévku, hlavní jídlo a dezert. Co jde, tak si nachystám večer, u televizních zpráv uvařím základ a druhý den jen ohřeju nebo doladím. Stejně jen u telky sedím a nezaměstnávám ruce, takže, když se mi chce, tak to řeším takto.
Také preferuju být venku, my chodíme domů jen spát 🙂
@mary.jane taky sem se napila jaru jako dite ale byla to nehoda.. Nicméně i jar muže uškodit (mame to v rodině) . Je dobre, ze my dve a jiste i další z toho problem nemely
jar je ještě dobrý, mě syn jednou rozbalil tabletu do myčku. Nechápu, jak se mu to povedlo, protože s tím i já bojuju. Od té doby jsem ho šupajdila z kuchyně. Když byl menší, měli jsme tam zábranu.
Já vím, že nyní je taková moda dětem vše povolovat. Ale já prostě razím to, že dítě má mít mantinely. Jako mě syn řekne "mama pryč" když kadí, tak i já ho vyhodím ze záchodu, když ho tam nechci, podobně jako u vaření. Jsem ráda, že se mu nikdy nic nestalo, ale to jen a hlavně kvůli tomu, že ctíme prevenci. Na krájení apod má času dost. Aby ho to pak bavilo...
Víš co je to malá kuchyň? Tohle. Krok zpět a narazili jsme do ledničky. Malej se taky furt motal a motá pořád i když jsme už čtvrt roku ve větším. I tak ho na chvilku zabavili magnety na ledničce, chvilku hračka nějaká nelíp hodně uječená a ublikaná, chvilku jsem ho měla takhle a míchala a sledovala každej pidipohyb aby mě tam nestrčil ruce ale většinou když se na mě pořád sápal chtěl prostě jenom vidět a vědět co tam ta máma dělá. Takža posadit nebo na ruku a vysvětlovat že tohle pálí tam se prstíky nestrkají. Tohle a dobíhající trouba byl takovej náš nácvik co to je pálí, vždycky jsem mu vzala ručku a dala tak aby cítil velký teplo ale ještě ho to napálilo a řekla jsem pálí tam ne. Teď prostě přistavím židli ke sporáku (pro změnu plyn) a on kouká co se to v tom hrnci děje. Teda pokud bezpečně vím že nic neprskne takže vaření polívky, míchání jíšky, nebo omáčky a tak. Koukne, vydrží tak 5 minut a leze dolů protože ho to už nebaví. Chvíli neposedí, vyžaduje furt pozornost, když se mu nevěnuju dokáže udělat neskutečný bordel. Navíc máme teď v kuchyni koberec (už nikdy nikdy nikdy!!!) takže nápad s moukou a pod jak je výš nepřichází v úvahu protože by to bylo všude jenom ne v misce nebo pekáči. Vychytávka poslední doby jsou dlouhý básničky z hlavy, to zvládne i chvíli poslouchat a nebo si donese knížku a jak čteme oblíbený furt dokola tak on otáčí a já mu z hlavy vyprávím text protože už to umím z paměti. Ale taky nějaký běž do pokoje a že ho má hned vedla kuchyně natož uklízej prostě nefunguje. Náš malej je náročnej, čekáme na psychovyšetření na autismus ale spíš to vypadá zatím na ADHD ale prostě se to zvládnout musí. Když vím že je superprotivnej hned od rána a potřebuju uvařit něco u čeho se nemůže motat pustím mu pohádku, u ty chvíli vydrží, pak se mu chvíli věnuju a jak ho to zase zaujme pokračuju a tak pořád dokola. A hned jak to jde jdem ven. A pokud to nejde protože je venku hnusně, poprchá, fučí tak je to průšvih a musím ho utahat doma. Vyhazování, přelézání, skákání. Jo a pastelky, vodovky, puzzle, kostky...nefunguje. Prostě nechce sedět a dělat něco na co se musí soustředit. A konkrétně u toho vaření taky nefunguje hra na jako, on chce doopravdy, nějaký hrnec na zemi je mu buřt. Když už to fakt nejde a vidím na něm že je utahanej, špatně spal a vstával brzo a tak tak ho tak zavřu ječícího do pokoje a on se za chvilku uklidní protože nemá publikum a zaleze si do postele a většinou usne. Ale půl hodiny bych ho tam řvoucího nenechala, když se za chvíli nezklidní jdu tam a řeknu mu že takto teda ne, máma potřebuje něco udělat a jestli chce být se mnou musí být hodnej. V klidu, chovám ho u toho, on se většinou uklidní a sem tam to k těm jeho ouškům dojde a zas je chvilku klid. Ty sama musíš nejlíp vědět jak dcerku zabavit. Je to to samý co u nás ale co zabere na hyperakčního budulína nemusí zabrat na ni.
@astyna jj samo jsou jeste horší veci, léky, čisticí prostredky, pro mne i bublajici hrnec na plotně (někdo by řek nic se nemůže stát kdyz u toho jsem a "hlidam" akorát, ze většina úrazu se pravé děje za takovych okolnosti) sama jsem byla jako dite dost opatřena vodou z věřících brambor, je to zkušenostech no. Jeste zpátky k tomu jaru cele jsem to myslela tak, ze bych radši hledala jiné veci kdyz je o hračky. 🙂
úplně přesně jako u nás 🙂
@astyna ja zase vedu dite k tomu, aby mi pomahalo, stejne tak jako moje mama me a babicka zase moji mamu. Me naopak prijde, ze je dneska modni deti od vseho ochranovat a pak si vychovavame mamanky. Nechapu co je nebezpecneho na zamichani testa, skrabani brambor a zeleniny skrabkou a nebo krajenim zeleniny, maximalne se lehce rizne a priste si da pozor. Samo k horkemu ji nepustim a ona sama vi, ze si na to musi dat pozor a kdyz jdu cedit treba testoviny nebo vytahuji buchtu z trouby uz sama pelasi pryc a rika pozor pali. Ja treba uz v 10 dokazala sama nakoupit a uvarit lehky obed, typu sunkofleky nebo upect buchtu a nikdy jsem zadny uraz nemela, mama me vedla k tomu, ze musim byt opatrna a postupne me vsechno naucila primerene veku...
Dokud to šlo tak jsem při vaření syna dávala do cestovní postýlky, tu jsem měla u sebe v kuchyni, později když chodil a chtěl mermomocí mojí pozornost tak jsem s ním při vaření prostě komunikovala, dala mu třeba knížku, časopis, takové Auto-moto ho zabavilo na dlouho 🙂 nebo něco tvořit, stavět a já jsem si s ním při tom povídala, ukazovala, postavila, ve chvíli kdy jsem zrovna něco nemíchala, nekrájela. Nebo si vzal hrnky a misky, do těch jsem mu nasypala třeba čočku, rýži, kokos, bobkový list atd. a vař si. On byl taky takový že chtěl být u všeho a mám navíc hodně malinký byt takže si nemá kde zadovádět.Takže to jistily autodráhy, auta, kreslící tabule, nebo klasická tabule s křídou, knížky. Prostě jsem mu dala nějakou činnost a zajímala se o to co dělá, přišla se podívat, pomohla, aby neměl pocit že si ho nevšímám. Občas ho zvedla ke sporáku aby se podíval co vařím, samozřejmě věděl kam nesmí sahat a tak. Nebo jsem mu dala škrabkou oškrábat mrkev, příborovým nožem nakrájet okurku sálátovku nebo banán. Když jsem dělala třeba knedlíky nebo něco složitějšího tak jsem mu klidně zapla pohádky.Tohle období brzo pomine. Tím si projdem skoro každá 🙂
Uz to tu bylo receno, chce proste byt s tebou. Nevysiluje, chova se naprosto adekvatne svemu veku batolete. Tak to vymysli tak aby s tebou byt v jedne mistnosti mohla. A ze ma v kuchyni hracky? Tak ji vysvetli ze si muze donest jednu dve, ze na vic nemate misto. Ona to pochopi. Je dulezite hledat reseni schudne pro vas pro obe. Nebojuj s ni, jste v tom spolu. Moje mala rok a 3/4 sotva se naucila chodit ma takovou tu ucici vez u linky. Spalila se jednou a od te doby vi, co znamena pali a horky a na vsechno na lince nez vezme do ruky fouka. Jinak varit a pect spolu je paradni zabava a hlavne ji nenasilne ucis pomahat ti. Pak spolu uklidime, naskladame veci do mycky a zameteme. Umi podrzet lopatku a bezpecne ji vysypat do kose. Vzdycky si zatleska a ma radost ze mi pomohla. Samo jsou dny kdy vstane zadkem napred, ale to cely program včetně vareni prizpusobuji. Na studenou veceri jeste nikdo neumrel 😉
Chce být prostě s mámou. Určitě to nějak vymyslíš, aby mohla "vařit" s tebou, tak ji dej k sobě tu její kuchyňku, nebo na zem ručník, na to hrnec s vodou, vařečku a je klid. Včera takto naše malá se mnou vařila těstoviny. Pár jsem jí tam nasypala, vařila, míchala, spokojená. Já jsme v klidu uvařila a ještě jsem měla vytřeno, jak všude nacákala 😀. Ale to byla minutka. Nakonec ty těstoviny ještě sekřoupala...obě v klidu, spokojené, spolu.
Píšeš, že celý den běhá a rozhazuje hračky, co děláš ty? Zkoušíš ji nějak zabavit, zaujmout? Nebo jít ven, ať se vyřádí? Nešlo by úklid proměnit ve hru? Hračky jsou unavené, uděláme jim postýlku a dáme spinkat....ty pomůžeš mě, já tobě....
Dle toho, co pisete s ni ani zadna domluva byt nemuze, protoze se s ni ani nedomlouvate, jen ji prikazujete a zakazujete, navic jste na ni nastvana a zvysujete na.ni hlas, takze je pochopitelne, ze vas dcera takto zrcadli. Mela byste najit reseni, aby jste byly spokojene obe a ne jen vy. Vymyslete to tak, aby mohla varit s vami, uberte na svych narocich (rozhazene hracky po byte neni nevylecitelna nemoc) a nenechavejte ji vyplakat...tim ji nic nenaucite, naximalne ji zlomite.
@bylinka36 Nejde JEN o binec, ale o to, že ji to většinou moc nebaví. Ona by tu misku s těstem spíš popadla a vylila na zem a odběhla někam jinam. Všechno zkoumá vysypání,/vylitím a pak si do toho šlápne nebo sedne. A tohle je už na mě moc, to fakt ne-e. Já se jí snažím ukazovat a nechám ji ať třeba se mnou míchá nebo tak, ale nemá moc zájem. Tak snad až bude starší, mě přijde jako by na tyhle aktivity byla ještě malá.
Náš Honzík mi pomáhá následovně (jen pro inspiraci, jak ho zase vedu já): svlékání a odnášení svého oblékání, utírání podlahy, pokud na ni něco rozlije, úklid hraček ve vaně a před každým spaním, vynášení plastů a papíru, utírání a vysávání prachu ve svém pokojíčku, chystání stolu před obědem (talíře, příbor, prostírání), uklízení počůraných plen, vyndávání prádla z pračky, podávání aviváže, pracího prostředku, vytírání vany po koupání...Naopak já ho vedu ažaž, protože jinak bych se z něj zjevila doma, potřebuje zápřah, aby tu energii ze sebe vydal. ALE jsou věci, které jsou prostě zakázaná a za tím si stojím. A to je ban na kuchyň, tam mi prostě nesmí. A je mi jedno, zda ty ses škrabkou nikdy neřízla, můj je neřízená střela, kterou znám a vím, co zvládne. I tak toho má jako batole dost. Ono je totiž ochraňovat a zakazovat - já ho pustím k tomu, co dokáže. Zamíchat, nasypat, na tom nevidím nic, co by ho mělo rozvíjet a to si udělám rychleji a lépe sama.
Holky me je uplne jedno, ze je z toho bordel a ze to trva dele, pro me je dulezite ten cas travit s ní, ted peceme kavovou buchtu na vikend, zvu vas...
Těšila jsem se, jaké tu najdu tipy. Mám batole, které skutečně vyšiluje. Když je unavený, hladový, nebo nemocný, dostane se občas do stavu, že neví sám co se sebou ani já co s ním. Dřív jsem se dostávala do stavu pološílenosti. Dneska si sednu k němu, hladím ho po zádech a říkám spíš sobě než jemu: Já vím, tebe to trápí, potřebuješ to zpracovat, bude to dobrý, máma tě miluje..." A čekám, až to přejde.
Stálo to hodně nervů, slz, vlastní hysterie... Věřte, rozumím. Ale víte, co? Jsou jim cca 2, vaší dcerce 2 a půl. K čemu je dobré, že uvaříte, když dcera chce být s vámi? Opravdu to nejde udělat, až bude spát? Až jim bude 10, stát o vás už tolik nebude.
Co se mi osvědčilo: mluvit se synem na rovinu a jako s dospělým, věnovat mu co nejvíc času, ví, že o něj nemusí bojovat, a tak si pak dokáže hrát i sám. A světe div se, dneska už mě nechá VĚTŠINOU i uvařit. Manžel s ním tráví času míň a syn bojuje (je otravný) víc.
A hlavně - pracovat sama se sebou. Být trpělivá, být trpělivá, být trpělivá. A na konec to nejdůležitější. Moct si od něj odpočinout. Dát dítě na jeden den k týdnu k babičce a dědovi, udělat si svůj program, vypnout mód matka.
Přeji hodně sil všem mámám. A věřte, někdy mi tečou nervy jako blázen 😃
@jahodi To chápu, to je pak těžké. A co se domluvit s nějakou kamarádkou a děti si "popůjčovat". Ve 2 se krásně zabaví samy a vždy by měla jedna třeba 2 hodinky pro sebe. Popravdě být s takhle starým prckem sama musí být očistec. Já sice taky pracuju, ale ne na uživení a sice taky po večerech, ale když nestíhám, vykreje nějaký čas partner. Hodně sil!
buď to něják vymyslet aby mohla "pracovat" s tebou nebo jít dopoledne ven, tam jí pořádně utahat a až bude trochu čerpat síly tak začít vařit, nebo pokud ti to tak hodně vadí vař večer kdy už na to bude klid a ušetříš si spoustu nervů🙂
Snaž se jí postavit tak aby nestála přímo u sporáku tam můžeš stát ty a pak tam maximálně udělá bordel který se dá uklidit, ono je taky možné,že když si to vyzkouší zjistí,že to zas taková zábava není a ještě ráda půjde dělat něco jiného🙂
@jahodi Ahoj, v první řadě se chci omluvit jestli moje psaní bude ,,znít,, nepříjemně.
Podle toho co jsem četla jsi na můj vkus hrozně negativní 🙂 a to nemyslím zle. Spíš z psychologického hlediska - tak moc nechceš ( z pochopitelné obavy o zdraví) aby Ti dítě asistovalo když ono tak moc chce. Až se dostáváš do pozice ! TY PROSTĚ MUSÍŠ! MAMINKA VAŘÍ. Přikazuješ a rozkazuješ !!!
Ale, žádné dítě ani dospělák nechce být v roli toho KDO MUSÍ . Komu je přikazováno a na rozkaz druhých prostě funguje i když v roli matky je to těžké....
Už jen z toho jak reaguješ na ty komentáře - chceš pomoct a vlastně pak pyskuješ 🙂 promiň.
Záchvaty a vyšilování v určitém období dítěte mají různé důvody a různé spouštěče a člověk by na ně měl různě reagovat s ohledem na situaci . Někdy pomáhá ( NEBAVÍM SE TEĎ O VAŘENÍ , ALE VŠEOBECNĚ) ignorace, mazlení, napodobování situace, ukazání něčeho zábavnějšího než činnost , kterou zrovna rodič musí dělat.
Nezareme na prcka třeba puštění pohádky ? Půjčení něčeho co je opravdu zajímavé - časopis starý, nebo staré šminky 🙂 vodovky cokoliv 🙂
Zkoušela sis navařit den předem ? Aby se předcházelo právě této situaci , která je pro Vás frustrujicí .
Prve by bylo důležité zaměřit se sama na sebe - KDE JÁ JAKO DOSPLĚLÁK mohu udělat změnu 🙂 aby mě mé DÍTĚ pochopilo. Dítě si prostě nedokáže domyslet , rizika ze světa dospělých ....
Zřejmě za chováním dcerky nebude nic jiného než velká potřeba pozornosti , způsobena i tím, že to máte těžké a jste na ní sama.
Ona se pak nedokáže , logicky i vzhledem k věku zamyslet nad tím a říct si : ,, HELE TA MÁMA TOHO MÁ ASI FAKT DOST - VYPAŘÍM SE DO POKOJE,,
Dítě nepochopí proč se na něj křičí v tomhle věku si to prostě nespojí a z ještě větší obavy , že je něco špatně a ona neví co chce být s rodičem ...
Všechno by mělo být do jisté míry škola hrou , chce to pevný řád. Děti , které poznávájí svět a jeho hranice se mnohdy nemají čeho chytit a jediné co mají jsou hranice , které jim nastavuje rodič , ovšem pokud jsou ty hranice MOC DOSPĚLÉ - vytrácí se pochopení ze všech stran a dítě i rodič jsou pak ztraceni 🙂
Podle mě máte moc vysoké nároky na tak malé dítě 🙂 je třeba si uvědomit, že jsou to stáále taková malá zviřatka a čím víc negace tím vic se zasekne . Ten jejich svět je hrozně křehký! 🙂
Mé rady ( i když si můžete myslet něco o rohatý stračeně jsou )
Pohádka, hlasitá hudba a tanec u kuchyně , pokus o zapojení dítěte do činnosti - zástěrka, vařečka , misky, plastové tálířky , její kuchyňka, koupit dá se za pár korun nádobíčko nebo plastové potraviny, koupit si třeba z bazaru nosítko a vařit s dítětem na zádech 🙂 je to ten nejpříjemnější kontakt a manduca s přehledem unese i 20 kg 😃
Mluvit , mluvit , mluvit - ukazovat svoje emoce . Je to težké , ale to dítě VÁM ROZUMÍ KDYŽ
VY JAKO MATKA CHCETE ABY ROZUMNĚLO 🙂
@jahodi hele, ja treba od pondelka do patku obedvam cornflaky s jogurtem a bananem, protoze stat u sporaku kvuli svemu jidlu povazuju za totalni ztratu casu (a to vazne nejsem nejaky dietni ksicht, takze nutricne to staci az az). Pokud vsak chces denne teple jidlo pro sebe a malou - co si nosit jidlo z nejake skoly/skolky? Vim, ze svagrova to takto resila. A sfoukla tim dve mouchy jednou ranou - mala se probehla, kdyz si pro ten obed sly a mama nemusela varit a nasledne travit cas u nadobi. Jinak, jak uz tady zaznelo nekolikrat - batole nema uvazovani dospeleho cloveka ani starsiho ditete, takze chtit po nem, aby delalo ro nas "logicke" veci proste a jednoduse nefunguje 😀