Kdy začíná dítě chápat nebezpečné situace?
Zdravím maminky, kdy vaše děti zacelit mít určitou sebereflexi? Například pochopili že nesmí na silnici protože tam jezdí auta nebo do kolejí kde jezdí saliny...to že nemůžou skočit z 10m mostu do vody atd..?
Já bych to nenazvala sebereflexí, ale opatrností. Sebereflexe je za mě uznání nějaké chyby a snaha na tom a na sobě pracovat.
Já mám hodně opatrné dítě, dává si na sebe velkej pozor. Do silnice by nevběhl asi od 20 měsíců. Ale taky je těžké ho přimět zkusit nové věci, trvá to a je to fakt proces, aby do toho šel. Nevím jestli je tohoe zrovna výhra. :D
Taky bych řekla, že je to spíš opatrnost. Starší syn to chápal tak od roka a půl bych řekla, mladší má 17 měsíců a ten teda vůbec, ten skočí do silnice podle mě i za rok. Starší je opatrný (teď je mi 3,5 roku), dává na sebe pozor. Mladší je jak neřízená střela a můžu mu to opakovat několikrát, spadne z gauče a vleze tam za minutu znovu, vleze pod stůl bouchne se do hlavy, vyleze a dělá to znovu, před silnicí ho chytám pořád. Věčně ho někde lovím a je mu úplně jedno, že tam zrovna před 5 minutama spadl, zakopl, odřel se atd.
@lidija1234 Tak ve 4,5 letech? 😅 jako jasně, syn se třeba rozhlídnul, ale to už byl svižně rozkročený do silnice... a takový ten pud sebezáchovy, že je třeba volovina skočit do vody z 10 metrů, když neumí plavat (ono teda i kdyby neuměl:D), to nemá furt. Na kole to je taky dobrý kamikadze. A pak po něm někdo chce, aby se sklouznul na klouzačce a to prostě nepude, ani kdyby ho tam táhli párem volů. Nevím, řešíme to pořád, je mu 6. On si to všechno uvědomuje, samozřejmě to ví.. ale prostě koná dřív než myslí občas. Ale takový byl i můj brácha, upřímně se divím, že se dožil dospělosti 😅 Nicméně je to samozřejmě lepší, než to bylo, s věkem je klidnější a jak mu člověk dává víc samostatnosti a odpovědnosti, tak umí zpomalit🙂 Ale že bych si byla 100% jistá, že ho nenapadne nějaká lojzovina, tak to nejsem.
Nejstarší tak v peti letech, a nekdy si nejsem jistá ani ted kdyz ji je osm. Prostrední a nejmladší mají pud sebezáchovy o dost silnější.
Je to individuálne niektorí ju úplne nemajú ani v dospelosti 🤣 niektoré veci už okolo roku iné neskôr alebo este stale ani v 4 nerozumie.
Taky me to zajima. Nas tajfun(2,3let) se bohuzel niceho neboji a klidne do silnic skace..ted se bojim, ze az pujde v zari do skolky, jaky bude na vychazkach…
@lidija1234 sebereflexi nemají často rodiče, natož pak děti
ale jinak, nemůžu očekávat u dítěte do cca ,10, 12 let tebou popsanou sebereflexi, já bych spíše použila termín opatrnost, protože i když dítě vychovávám k opatrnosti a i když ví, že do silnice se nevstupuje kdykoliv, že na koleje se nechodí a neskáče se do neznámých vod, tak - je to dítě, má nápady a v kolektivu, s partou jiných dětí, kamarádů jsou děti "odbržděný", rozjívený plný super nápadů a spolehnout se tvrdě na to, že ví, že xy věcí se nedělá a proč se nedělá je absurdní alibismus.
Synovi jsem na plastovem kelimku ukazala jak by dopadl kdyby vběhl do silnice pod auto - když mu bylo kolem roku a pul. On je hodně opatrný a zároveň na něj neuvěřitelně funguje když něco opravdu pochopí, je mu vysvětleno napřímo. Takže u něj nikdy nebyl v tomto problem. Sebereflexe je opravdu něco jineho a hodne ji trenuji ve škole. Ale syn je neuvěřitelně empaticky a citlivy, takže on má přirozeně velkou sebereflexi.
Dcera na sebe byla opatrná tak od roku a třičtvrtě, sama upozorňovala na dané situace. Je víc takový hloubavý typ. Syn je naopak senzorický tip a když ho něco zaujme, tak za tim jde a nepřemýšlí. Plus provokuje 😀 Ale silnice chápe tak od dvou let a čtvrt, my chodíme mimo dopravu v přírodě, takže nema tolik zkušeností. Pak uměl sám uhnout, když okolo jelo auto (kousek procházky je po silnici). Nicméně pokud vidí kaluž, tak do ní míří a nevnímá svět 😀
Starší je na sebe opatrný od narození: už v deseti měsících prostě preferoval plazení před lezením proto, že je bezpečnější (dokázal třeba vylézt schody - na těch čtyřech se udržel, ale prostě to nepoužíval, dokud si nebyl zcela jistý) ... mladšímu jsou čtyři a když ho zaujme, že se jde na hřiště, tak do tý silnice klidně vletí bez rozhlídnutí...
Nějakou "odpovědnost za své chování" pozoruju u staršího zhruba od 5,5 roku. Jako třeba že když začne být na výlete unavený, tak si nesedne s "mámo vyřeš to", ale chytí mě za ruku a prostě se domů dovleče. Nebo když dostane za úkol "něž přijde tatínek, budou pryč hračky z obýváku, ať tu může chodit", nejpozději ve chvíli, kdy klapnou vchodové dveře, vyrazí uklízet bez dalšího nucení. Zároveň u něj vidím reakce typu "jsem smutný, protože jsem rozbrečel brášku" a podobně. To už mi přijde poměrně slušná sebereflexe. Ale samozřejme zdaleka není "dospělá".
@lidija1234 záleží dost na povaze. Stáří to zvládá od dvou let. Vždycky na sebe byl opatrný. Mladší to nedává ani v šesti a bojím se, že ještě dlouho nebude. 😆
Starší syn byl hodně opatrný, od těch 2 let jsem se o něj už nebála. A to máme na chalupě pozemek bez plotu a z jedné strany silnici a z druhé potok. Tak od 2,5 roku už jsem ho nechala i chvíli samotného doma když jsem uspavala mladšího venku. Mladšímu jsou teď 2 a pomalu už mu začínám také věřit. Je to teda daleko větší střelec než první syn, ale když jde do tuhyho tak je taky opatrnej.
Kolem těch 2 let začali mít nějaký ten pud sebezáchovy. Střelený jsou ale furt. Do silnice nevletí bezhlavě, před přechodem na mne čekaly.... To že šplhaly po skalách , po zábradlí, po stromech a mostech, bylo a je dost divoké, ale vím že se zabít fakt nechtějí. Já to měla stejně😅 Trošku víc opatrná , no spíš jen takové nějaké uvědomění si toho nebezpečí jsem začala mít až po 15. roce života:D
Teda čumím, kolik z vás má geniální děti, co od dvou let chápou, že na silnici se nemůže vběhnout.
To je u nás úplný sci-fi. Starší je docela opatrnej, ale stejně se nepodívá a prostě do silnice vleze (ale zase poměrně dobře reaguje, když zařvu STOP), ale mladší má 2 a 4 měsíce a ona je jak v jiným světě. Ja na ni rvu stop a ona se just rozeběhne. Asi před týdnem ji minulo kolo asi o 10cm. Chodíme často v provozu, xxxxxkrat denně všechno vysvětluju a nic. A před přechodem se vždycky ptám, jestli můžeme jít, jestli jede auto a ona se NIKDY nepodívá a vždy řekne ne, jdem. Ať jede či nejede.
@me_druhe_ja ono to máme už trochu zamlžené jak jsou děti větší... :D Ale je fakt, že jak mi začaly chodit v 10.m tak do toho roka , roka a kousek to byly úplně neřízený střely, ale zase se myslím trochu učily ze svých činů... třeba holka rok a 1/4 mi sjela na motorce/odrážedle schody v paneláku, protže nechtěla čekat na výtah 😅 Skončila v kotrmelcích samozřejmě😂 Kolem toho 2.roku to už šlo, stačilo zařvat, nějaký pravidla (jedno či dvě životně důležitý) už celkem dodržovaly (např. čekat na mě před přecházením ulice)
@me_druhe_ja to my máme v tomto asi docela výhodu, bydlíme na menší vesnici, provoz víceméně veškerý žádný, krom hlavní silnice, takže to můžeme dobře trénovat stylem, že je nechám (teda spíš toho staršího) v klidu dojít až k silnici aniž bych musela něco říkat, samozřejmě mám přehled, jestli něco nejede, ale on jde klidně pár metrů přede mnou a vždy teda zastaví a rozhlídne se, potom čeká nebo se zeptá, jestli teda může jít, že nic nejede. Za to mladší (ten teda má teprve 17 měsíců), ale to mu jak řeknu, že nesmí, tak tam vběhne naschvál, ale on je neřízená střela, ten to nebude chápat dlouho, hlavně nechce ani za ruku, takže buď je řev v náručí nebo v kočáře, že nemůže pěšky.
@lidija1234 Syn je hrozně šikovný a chytrý, uměl to a chápal tak cca od dvou let. Nikdy by mi nevletěl do silnice, je na sebe opatrný i na hřišti..