Roční dítě má velký strach z cizích lidí. Nemáte, prosím radu?
Ahojte,
Předem chci napsat, že jsem projížděla různé diskuze na toto téma, ale nenašla jsem, co hledám.
Tak se tedy zeptám tady, třeba má nekdo podobný/stejný problém a nebo ví o někom, kdo ho měl.
Mám dceru a nedávno oslavila rok. Od mala byla dost uplakaná a hodně se chtěla nosit. To vlastně do teď 🙂
Cca od 6./7. Měsíce začala rozpoznávat cizí tváře a plakala. Za nikým nikdy nechtěla, vždy strašně plakala a chtěla za mnou. Tohle se zda být asi normální, ale…. Přijde mi, že je to horší a horší. Vždy všem musíme říkat, aby na ni nemluvili a nesahali na ni, jinak je zle. Nejhorší je, ze ona se neuklidní ani u mě v náruči. Například když nekde jsme a chytne ji hysterák, musíme nakonec odejit. Ona nejde uklidnit, ani kojením, to absolutně v té situaci odmítá.. stále se divá jen na toho cizího člověka a přidává na volume. Návštěvy u nás doma už jsou uplně pasé. Nikdo k nám vlastně ani nechce. Vždy to skoncí tak, že malá řve, ja ji uklidňuju a návštěva sedí a bud se tomu směje, nebo jsou nervni a nebo maji jestě debilní prupovidky… zkoušela jsem uklidnovat, ale i ignorovat a bavit se dál, ale jak uz jsem psala, vetsinou malá přidá na volume a ruku na srdce.. kdo si chce povídat stylem, že musí přeřvávat řvoucí dítě, které je celé modré?
Absolutně to nechápu :( nedávno u nás byla na týden moje sestra, kterou nezná protože žije v zahraničí. No celý týden byl očistec. Malá stále řvala…. Jakmile byla sestra ve vedlejsi místnosti a já s malou v kuchyni sama, tak to bylo docela ok, ale jak se v tě vedlejsi mistnosti sestra jen pohla na gauči, už začala řvát :( mně to bylo tak líto… sestra byla z toho zmatena a taky nevěděla, co dělat, aby to nebylo horší…. Když jsme třeba na procházce a nekdo mě pozdraví a ja odpovím, taky začne… v obchodě u pokladny když mi prodavačka řekne částku, taky začne…. Je to hrozné, jsem z toho už vyčerpaná :( já vlastně ani nevím, jestli je toto ještě pořád separacní uzkost? Neni to už nějaká jiná úzkost? A jak se mám teda vlastne chovat? Když uklidňuju nepomůže, kdyz ignoruju, je to ještě horší. Kdyz s ni odejdu, tak uklidnuju třeba jeste 15-20 minut, než přestane plakat a pak se ještě třeba dalších 15 minut zajíká…
Nemá prosim někdo radu? Jsem zoufalá :(
Dcera to měla jako miminko podobně, jen asi ne takový extrém. Teď jsou jí tři, děti nemá ráda, chodí do dětské skupinky, kde celý den nemluví. Učitelky se jí na něco zeptají a ona stojí a mlčí 🤷♀️ přitom doma pusu nezavře a akční je až moc.
No normalni to urcite neni.
A hledala bych duvod
Tehotenstvi ?
Porod?
6nedeli
Zda ji nekdo jako malou bral do naruce ...( v 6nedeli i pozdeji)
Vidi dobre ?
Slysi dobre ?
Tohle je urcite na odbornou pomoc
Toto uz by som riesila s odborníkom detským psychológom (na prve návštevy chodi zvyčajne len rodič a neskôr podľa situácie dieťa) alebo pediatrom, oni budu lepšie poradiť lebo toto je fakt extrem podľa mňa...
U nás to bylo úplně stejné.Na dceru se nesměl nikdo ani podívat.Tchýně se vždycky těšila až dojedeme na návštěvu a po půl hodině se těšila až vypadneme.Nechali jsme ji být.Asi okolo 2roku to přešlo a pak už vyhledávala lidi a děti.Teď je společenská až moc🙂
Je to trochu větší mimino.Časem to přejde.Jenom buď trpělivá.
@elfka21 tatinka bere, babicku (moji mamku) taky bere… tchyni a tchana ne, vidi je tak 1x za 2 mesice.. kdyz je s moji mamkou nebo s pritelem, tak je v klidu a muzu i odejit. Ale proste ti cizi lidi, ti ji vubec nesedi a ja nevim, co si pocit :( nikam nemuzeme.. vsude udela scenu, ale takovou, ze neprestane.. musime odejit domu.
@veronicka89 ten sluch a zrak zkusim poresit s pediatrem, za par dnu jdeme na prohlidku. Porod byl prirozeny a bez komplikaci, prenasela jsem 9 dnu. Tehotenstvi bez problemu.. sestinedeli taky pohodove v klidu doma, temer bez navstev a vetsich “tahanic” o malou.
@betysch a chodili jste nekde? Myslim hriste, detske skupinky… protoze ja bych rada, ale zase jsem cetla, ze takto bojacne dite se nema tolik “nutit” do te spolecnosti… ono stejne, kam dojdeme a hriste je prazdne, je to ok, jakmile tam prijde jedno dite s maminkou a ani si ji nevsimaji, uz spusti…. Takze v ten moment odchazime, protoze vim, ze na nas neni nikdo zvedavy a uklidnovat nema smysl
To nejhorší bylo za Covidu a byla jsem znovu těhotná.Takže procházky v lese a dost mimo lidi.Já bych to nehrotila a do ničeho ji nenutila.
Začala bych to řešit s dětským psychologem ,myslím že to je už moc a zbytečně se trápíte obě . Uplně mi je Vás líto musí to být pro Vás hodně náročné .
@ivkasolavova no je to hrozne, co si budeme. A na situaci nepridava ani okoli, ktere toto absolutne nechape :( vsichni ji maji za exota a asociala a mne je to samozrejme lito, je to moje dcera a je mi lito, ze na ni ma nekdo takovy pohled…. A taky se najde nekdo, koho treba poprosim, aby na malou sel opatrne a nevrhl se na ni a ten clovek na ni schvalne sahne a zarve “bububu!!!” A pak se tomu smeje jak de*il… proste vylozene z toho maji srandu a ja tady to uz fakt nedavam… :( achjo. Nejvic se bojim co bude v budoucnu? Co skolka, skola…. Zkusim se obratit na odbornika, zeptam se na nekoho u pediatra, snad ji spolecne nejak pomuzeme.
A třeba prohlídky u pediatři zvládá jak? Říkám si, že jestli je to takhle extrémní, jak píšeš, že by už si vsimnul a zeptal se, ne?
Jinak máme taky dost bojacne děti, někdy stačí pohled někoho a hned se čekají, ale nejsou tam ty "sceny", kdy nejde malá uklidnit... A školku neřeš, to se může změnit během měsíce. Hlavně zkus přijít, co je příčinou...
mě to přijde normální. Samozřejmě jak u jakýho dítěte. Já měla obě dvě děti takové a přešlo to samo( u tří letého ještě jsou někdy hysteraky,ale za chvilku to dá). Časem to přejde, někdy dřív někdy později Určitě bych kvůli tomu nešla za psychologem atd .... Děti jsou různý...
A u doktora řve pořád.
@chumlee71 tobe prijde normalni ze kdyz nekdo cizi na tebe promluvibze dite zacne rvat a rve klidne i pul hodiny? Kdyz se prodVacka od pokladny zepta jak chces platit ?🙂
@fifinka2020 pefistr si nevsimne ptz tsm casto rvou i deti co jsou jinak v pohode...
Js bych se asi domlouvala s ruznyma lidma...
A trenovala to ...
Ze se sejdete v parku ...
Date treba deky 5m od sebe ...mavate na sebe ... pak treba prijdes podat ruku ...vrstis se k dceri...
Proste vymyslet nejake strategie...
Ale nesmi to byt dlouho ani nic na silu nic...
Držím palce at Vám dr pomůže a zvládnete to brzo ,at si můžete obě pak odpočnout 🙂 Kdo to nezažije nepochopí ,a nejlepší když Vás soudí lidi a radí co sami nemají děti to by mě pak trefil šlak
@veronicka89 ackoliv je to moje dcera a nepise se mi to nijak prijemne, musim souhlasit a mne to teda take neprijde normalni :( bezne se deti v naruci matky uklidni a treba do pul hodiny se otrkaji.. i pred cizimi. Ale dcera budto place a nebo ma polozenou hlavu na mem rameni a schovava se a nakukuje jen jednim ockem… ale stale musi mit jakoby pod dohledem toho ciziho cloveka. Jakmile se priblizi, citim, jak zacina byt nervozni a treba me pevne stiskne. Proste uplna fobie.
Jeste jsem zaznamenala, ze teda v roce ma stale sevrene pesticky. Ne porad, protoze si i hraje, leze atd. Ale kdyz treba sedi u me na kline a neco ji ctu, tak je ma sevrene. A taky jsem si jeste vsimla, ze kdyz k nam treba nekdo, pro ni, cizi prijde a teda nevsima si ji a nemluvi na ni, tak ona u me sedi (na zemi) a jakoby se tak stydlive chichota a zakryva si neustale ocicka… a pak se jde treba ke mne schovat a zase po ocku pokukuje po tom clovekovi.
Asi bude hodne stydliva, ale to radeji at je takto stydliva, nez aby tak vsude vyvadela :/
Měla jsem to podobně, přestala jsem chodít k prarodičům protože to nemělo absolutní význam. Až tedy na obchod, tam byla vklidu protože na ní nikdo nekoukal a nemluvil přímo k ní. K nám do bytu mohla jen má sestra s rodinou, táta s rodinou a to jen proto že bydlíme všichni v jednom domě a vidí je denně od narození, jinak když přišel někdo pro ni cizí kdo toho baráku nepatří, řev. Zlepšilo se to jak začla sama chodit, tím pádem začala být " nezávislá" , samozřejmě jsem vždy byla v dosahu, ale už se začala odemne vzdalovat a začla zkoumat sama. Je jí rok a půl a celkem se to zlepšilo, a můj nejlepší způsob na sejití se právě třeba s rodinou je jít ven, na venek je zvyklá, není v cizím prostředí plus ještě pro ni cizí lidi ale už je tam jen to cizí lidi. Všem jsem vždycky říkala ať ji ignorují, nemluví na ni a až bude chtít tak sama přijde a osvědčilo se mi. Doktorka na roční prohlídce nic neříkala, jen že v tomhle věku dětí trpí na různé úzkosti 🤷 takže to neřeším, našla jsem si tenhle způsob, scházet se venku, předem všem říct ať si ji nevšímají a ona jak se rozkouka tak přijde sama až bude chtít. Nicméně do teď se nenechá pochovat od nikoho jiného než já, tatínek, moje ségra, babička a můj táta s jeho přítelkyní ale říkám, to je jen proto , že je s nima denně, od babičky z přítelovi strany si pomalu nevezme sní rohlík natož se nechat pochovat
Dcera to měla úplně stejně, jako kojenec neodlozitelna, cizí absolutně nesnesla, brala jsem na to ohled a rovnou cizím řekla, ať se na ni nedívají a nemluví. Na ulici jsme museli odcházet na druhou stranu, když šel někdo proti nám po chodníku. Teď bude mít 23 měsíců a poslední měsíc je to lepší, venku lidi neřeší, na hřišti začíná kamarádit s dětmi, ale pořád celkově hůř nese loučení.
A jak je na tom vývojově jinak? Vše ok?
Jinak přijde mi fajn, co rádi @kubesovaadelka, prostě když to jde, říct druhým, ať si ji nevsimaji... vím, že syna vytacel i jen pohled. I dětem bylo nepříjemné být středem pozornosti... někdy se to blbě dělá, tak se prostě obrn nervama (miluji když cizí lidé přijdou a začnou dceru tahat za nožičky a smát se, jak je to legrační, když ona se celá sponuje).
V roce je brzo na nějaké závěry. Měli jsme podobnou separační úzkost a syn z toho vyrostl. V roce a půl, kdy se u doktorky vyplňuje dotazník na autismus, nebo na co to je, jsem snad na vše odpověděla špatně a stejně se to pak samo zlepšilo. Syn se bál vysavače, vody (bazén v létě nepřipadal v úvahu, ani sprchovat doma se nechtěl, to byl horor), dětí na hřišti a cizích lidí. Nejhorší scény byly ve výtahu, když k nám někdo přistoupil, řval celou dobu. Na ulici, když šel někdo naproti nás, museli jsme se zastavit, přilepil se na mě, třepal se a počkali jsme, až přejde. Ve městě je to trochu problém, protože tam každou chvíli chodí někdo proti tobě. Po druhém roce se to lepšilo. Později už ve výtahu nekřičel, sice se bál, ale nechal si to vysvětlit. Ve třech letech se začal koupat ve vaně bez pláče, když si tam mohl malovat. Do školky šel ve 4 a tam sice brečel vždycky ráno, ale jinak si s dětmi hrál. Teď má 6 a je normální. S nějakým vyšetřením bych počkala do tří let. Ještě se všechno stokrát změní. V roce si fakt myslím, že to nic nebude.
@fifinka2020 přesně, a pokud to lidi nejsou schopni akceptovat tak se s nimi nestýkam. Jim to přijde legrační, protože s dítětem nejsou 24/7, rozervou dítě a odejdou a kdo je pak musí uklidnit. Malá je pak kolikrát pozbytek dne nervní, jen kvůli nějaké umrcene bábě ( matka přítele 🤣), která si myslí jak je hrozně vtipná a musí si ji za každou cenu chovat. Taky proto malá před ní cimdal víc utíká. Proto se mi opravdu osvědčilo, co jsem psala vys a rozumní lidí to akceptuji. Ale zase každé dítě je originál, takže to nemusí sedět každému, taky mi trvalo, než jsem na to přišla a pak druhá věc, že jsem čekala než se oteplí, abych to mohla otestovat na mých prarodičich.
Normální to není určitě řeš mám doma dítě z úzkosti a jako miminko rvala pořád stačilo aby se na ní někdo podíval řev.navstevy u dr.totalni masakr...
Uf! Máte to těžké. Jak reaguje na tatínka, babičku, dědečka?