Rok a půl staré dítě a nevhodné chování k ostatním dětem
Mile konikovky, je normalni, aby holcicka cca 1,5 roku stara se chovala takhle: bere jinym detem hracky z ruky, kloboucek z hlavy, dudlik z pusy, cuca jejich piti, automaticky leze do kojenecke tasky, ktera jeji mamince ovsem nepatri, dozaduje se jidla druhych, leze tak, ze jde "jako tank", cili pres telo jineho treba leziciho ditete, jine dite chyta tak, ze ho taha za vlasy? Nemam pres svuj vek moc zkusenosti, takze nevim, jestli je tohle vse treba v teto fazi normalni. Maminka holcicky se snazi decentne zasahovat, ja zasahuju mene decentne, ale mamince v podstate jeji chovani prijde roztomile. Trva uz to vic mesicu. Mne to celkem stve, protoze s klidnejsimi detmi se nas o trochu mladsi prcek v pohode snese, je klidek, hrajou si, opatrne na sebe sahaji, "povidaji" a kdyz ma u sebe tu holcicku, musim byt furt ve strehu, a je to stres hlavne pro naseho prcka. Myslite, ze se to muze zlepsit? Nechci tomu prcka vystavovat.
@normalnimatka diky, knizku si prectu, jak jsem psala, nemam zkusenosti, takze i dik za postrehy😊
Dcera rok a osm měsíců dělá všechno, co pisete. Samozřejmě ji v rámci možností vysvětluji, "brzdim",především u toho jídla, s tím je fakt neuvěřitelná,občas to vypadá,že ji nedávám najíst😀.. pokud něco neuhlídám, tak se omlouvám,ale je pravda,že jsem se zatím setkala jen s chápajícím rodiči, nikdo nám nikdy nevynadal. Sama tohle neřeším u cizích děti (pokud dceři nikdo vyloženě neubližuje,což jsem zatím nezažila), prostě vím, že to tak je a že ne vše se dá uhlídat a tak malému dítěti vysvětlit. Je to prostě období "ci vidím, to je moje", MOJE je teď snad nejčastější slovo, a můžete vysvětlovat horem dolem,ale v tomhle věku to prostě ty děti úplně nepochopí (což neznamená,že se o to nemáme pokoušet😀).. rozhodně ji za to nenadavam, nebiju, když už je to neúnosné,tak ji odvedu.. nebrat ji kvůli tomu mezi děti, když vím,že děti miluje a vyhledává, mi přijde zbytečne, ona se to naučí,chce to čas a trpělivost...
@ariadna12 Muj maly by v tomto veku sice neohrabany, ale ze by po nekom jen tak lezl to ne, do tasky taky nesel, kdyz nebyla nase. Piti si treba spletl, kdyz meli stejne nebo podobne, tak se stalo ze se napil, ale dudliky nebral nikdy, ale to pak zalezi na mamnce co ho nauci a kdy zacne reagovat a vysvetlovat ze se to nesmi.
Moje dítě není tankózní, ale jinak je to přesný. Prostě, když se jí něco líbí, tak po tom jde...tašky, brýle, hračky, pití, jídlo. Usměrňuju jí, ale myslím, že to ještě potrvá. Nikdy jsem se teda nesetkala s negativní reakcí...tak si to půjčí, ostatní si půjčí naše. Ochutnaj si sváči a všichni jsou spokojený...Když se mi něco nelíbí z druhý strany, tak to řeknu nebo jdem jinam. Nemám ráda, když se kolikrát moje kamarádky sladce na ostatní tváří a pak za rohem nadávaj. Pak si těžko můžou lidi vyjít vstříc, když nikdo neví na čem vlastně je.
Ne každý má to štěstí, aby dostal do vínku klidné tiché dítě "kam posadíš, tam najdeš" takže si v prvé řadě važ toho jaká je tvoje dcera, ale neber to jako standard - opravdu není běžné, aby rok a půl staré batole sedělo a koukalo a pomalu se zeptalo maminky na každý pohyb. 😔 Tak, jak popisuješ se prostě batolata běžně projevují. Pokud matka té "tankózní" holčičky nehraje někde stranou na mobilu, ale běžně se jí věnuje, tak i přesto holt někdy dojde ke střetu. Spíš než si vylívat srdíčko na koníkovi jim prostě v klidu řekni, co ti konkrétně vadí a smiř se s tím, že batolata prostě nemají zábrany, ať dělají dospělí cokoliv. My co máme ty popisované "radioaktivní" jedince jim taky nechceme dělat ze života koncentrační tábor a celý den po nich jen pořvávat nedělej to, nesmíš, nechoď tam a pleskat je přes ruku. 🙄 A samozřejmě zasáhnu, pokud někomu moje dítě ubližuje nebo bere věci, ale nebudu ho už preventivně kárat za každý krok, protože ostatním by se to náhodou mohlo nelíbit. 🙄 Tak někdy řekni ty svojí holčičce, ať se brání nebo ať si jde půjčit na oplátku cizí hračku a uvidíš, co se stane. Tady to chování "ať si to ostatní vyřeší" jí do života nic nepřinese (samozřejmě ne, že ji ostatní zbijou, ale většinou se v 90% případů houby děje).
Co se týká toho jídla, osobně beru na hřiště jídlo, o které se můžeme podělit (pokud rodiče dovolí), křupky, ovoce v krabičce, protoze prostě vím, že za a) z cizího chutna lépe b) a ve více lidech taky lépe chutná. Ty děti to prostě tak mají. O hračky se na hřišti normálně dělíme, když mi cizí dítě vleze do tasky, tak ho z ní v klidu vyndám a dal to neřeším. Když dceři někdo vezme pití a napije se, tak ocistim hrdlo a dal to taky neřeším, nevadí mi to.Moje dcera na cizí pití "útočí" vždycky, samozřejmě ji v tom nepodporuji, usměrňuju, ale stane se, že je rychlejší a prostě ho "šlohne". Když máme sraz u některé z kamaradek, co ma stejné staré děti, tak jsme i domluvené,že vaří pro děti stejný oběd, aby si to navzájem nebraly a musím říct, že toho vždycky víc snědí.Proste to tak funguje. Dcera teda dětem neubližuje, ale je hodně kontaktní, ráda bere děti za ruku, obejme, dá pusu, těžko se jí vysvětluje, že ne všem dětem se to líbí a nechtějí to opětovat, vždycky je z toho zarazena, pokud vidím, že některému z dětí je to nepříjemné, tak ji vezmu do náruče já a holt vysvětluji furt dokola. Je to hodně o komunikaci, jak s ní, tak s těmi rodiči na hřišti, ale já jsem se teda opravdu s žádnými negativními reakcemi nesetkala, vždycky se nějak v klidu domluvíme, v tomhle jsme na stejné lodi a v různých obměnách prožívame s dětmi to stejně, takže je důležité mít pochopení.
@prejeta_zaba vsak ja na miste zasahuju, jako diva a v pripade dane holcicky dost casto☺. Jinak tato diskuse skutecne neni o tom, ze si vylevam srdecko na konikovi, ale chci radu ci postrehy maminek, co s tim maji zkusenosti. Kdo to nepochopil, necht nereaguje.
moje holka delala v roce a pul presne to same. Byla vsude, chtela videt vsechno, hracky detem primo trhala z ruky. Chovani je podle mne prirozene - uci se poznavanim, je to pro ni vse nove, takze se o to i zajima.
Co se tyce "korigovani", tady to zavisi na vychove a na tom, jakym zpusobem chteji dite vychovat. Nekdo nechava proste tak, ze dite z toho vyroste, nekdo (jako ja) zasahuje, popripade diteti vysvetluje a chodim s ni a veci ji ukazuji (samozrejme asi nevlezu do tasky nekomu cizimu a nezacnu vytahovat a ukazovat veci). Kolik je vlastne tvemu klukovi? Z ceho je vystresly? Z holcicky, ze je vsude? A pokud ti to nevyhovuje - musite se spolu stykat? Mozna hloupe dotazy, ale zajima mne to, spise z te strany, protoze jsem mam holku take "tank". Neuveritelne dobrosrdecne dite, ale hodne "ziva".
Mně osobně to přijde vtipné, v autorce se poznávám. Než se moje dítě začalo samostatně pohybovat, tak jsem taky bývala pohoršená podobným chováním, ale člověk časem tak nějak otupí. Přece nebudu cvrčkovi dělat pořád drába, ono mu to nakonec docvakne.
@linee je o cca 4 az 5 mesicu mladsi nez ta holcicka, breci (fakt hrozne) a odtahuje se od ni, kdyz mu neco vezme treba z hlavy nebo ruky, vezme prcka za vlasy a trhne. Pak ho utisit je teda sila. Zasahuju, ale je to dost narocne. S maminkou se zname, jsme ve stejnem bloku, jdeme obcas k sobe nebo casteji jsme venku na prochazce). Ale uz ted styky omezuji a cekam, jestli nenastane zmena. Kdyz jsme treba s detmi jine kamaradky (jedno stejne stare jako nas prcek, druhe asi ve veku podobnem te holcicce, vychazka a piknik s hrackami), je v pohode a deti taky. Treba mu chnapou po hrackach kolem, sahaji na nej, ale nechovaji se tak zurive, a on to bere celkem dobre, "povida" s nimi, hladi je, neodtahuje se a hlavne - nebreci.
Náš malej, 20 m to taky dělá. Myslím, že jsem docela přísná máma, ale tady opravdu nic radikálního nepomůže, než vysvětlit, že takto se chovat nemůže. Bere dětem pitíčka, šťouchá do nich, sem tam je přetáhne hrabičkama, nadšená nejsem, ale není zlej, prostě je jen trdlo a musí se teprve vše naučit - i chování v kolektivu. Věřím, že některé děti nejsou třeba průbojné, apod., takže nikdy takovéhle chování nepředvedou, ale každé děcko je jiné a vše je normální.
Mam deti dve, starsi - holka - je od mala nuninek, co by mouse neublizil a kam ji clovek posadi, tam je. Mladsi -18 mesicni kluk- je opak - vzteka se, hazi vrazedne pohledy, s pleskanim chodi na nas i na segru, taha za vlasy, kouse, stipe, triska vecmi, nici veci, krici jako sirena. At delam, co delam, na kazde moje ne!, bud nereaguje, nebo to v nem probouzi jeste vetsi agresi. Pochopitelne ho nenechavam bit ani sebe ani starsi s tim, ze "je malej a on z toho vyroste". Naopak si myslim, ze je dulezite umet nastavit mantinely a znat sve dite a zareagovat drive, nez nekomu neco udela.
A stejne tak je dulezite naucit to hodne dite umet se branit. Snazim se o to u starsi dcery. Nenalezi mi, abych malemu lupla jednu pres zadek, kdyz zataha dceru za vlasy, ale zaroven nestartuju na starsi, kdyz mu to vrati. Pravidlo zni: kdyz te zataha za vlasy, udelej mu to taky, at vi, jake to je a nenechej si to libit. Oplacej mu to, ale nikdy si nezacinej. Maleho to nauci, ze agresi niceho nedocili a mala se bude umet ozvat a nestane se poslusnou oveckou pro nejakou pripadnou sikanu ve skole.
Takze zaverem - neodsuzovala bych tu maminku toho prubojneho ditka, pokud vylozene nezlehcuje jeho chovani k ostatnim detem. To ditko ma urcitou povahu, temperament a mit takove "zurici" dite je sila i pro rodice, to mohu klidne podepsat.
@ariadna12 Jakakoliv knizka z vyvojove psychologie batolet, tzn. 1-3 roky. Hele, ale uprimne, prijde mi fakt, ze resis uplnou koninu. Az priste potkas neco, co se ti nebude libit, tak budes muset zase cit a cist. Lepsi je brat ty veci , jak prichazej, s pochopenim a toleranci pro zvlastnosti sveho ditete i deti ve tvem okoli a divat se kolem sebe a na starsi deti, jak se chovaji, co delaji, bez odsuzovani, otevrene. Samozrejme lide jsou ruzni a budou i maminky, ktere budou tvoje ditko povazovat za nejakym zpusobem spatne, chtela by, aby nejaka maminka resila takhle chovani tveho ditete na modrem koniku? Treba, ze je zakrikle, bez zajmu, ono se da kazde chovani interpretovat nejak nepatricne. Me se osvedcilo se bavit s maminkama, ktery tohle proste nemaji (snazi se to nemit) a ja se snazim o to same, i kdyz nekdy clovek samozrejme k tomu klouzne, ale proste NERESIT, opravdu, ver mi🙂
I ja mám takového syna, zkouším vysvětlovat, domlouvat, kárat... no nic nepomáha, o to víc ho to baví. Jen se děsím toho kdy se s nami přestanou ostatní maminky stýkat ☹
@ariadna12 chapu, ale tech par mesicu je hodne velky rozdil. Uvidis, ze se tvuj kluk bude za pul rok chovat uplne jinak, takto male deti se rychle vyviji a meni. Moje holka delala to same, co pises o te holcicce. Proste mela kolem roku a pul az dvou let takove obdobi, kde chtela byt s ostatnima detma, ale kdyz s nimi byla, odmitala pujcovat hracky a vse bylo jen jeji. A to si myslim, ze jsem ji vedla ve vychove dobre. Takze mam dve rady - bud to prejdes a smiris se s tim, ze je to obdobi ve vyvoji ditete a nebo omezis s pani a jeji dcerou styky a najdes si na prochazky a pokec maminky se starsimi detmi od 4 let nahoru (ktere se ale s rocnim moc hrat nechteji) a nebo se stejne starym ditetem.
A jak to bere ta maminka? Mas pocit, ze je ji to jedno, ze se jeji dcera tak chova? Nebo si toho nevsima? A nebo to treba resis pouze ty?
@linee maminka holcicky decentne zasahuje, casteji musim zasahovat ja, je to tak trochu jeji vymodlene dite, myslim, ze si to zacina uvedomovat, ze to s deckem musi resit vic, pry treba v hernickach nektere deticky pred holcinou zdrhaji, ale kdyz o tom mne vypravi, smeje se tomu a (podle mne) ji to prijde roztomile. Pockam, jestli se to zlepsi, mamine to naznacuju myslim dost jasne, co se mi nelibi, i to rikam te holcicce primo, ne, pres lezici dite se nechodi, je male a nema silnou pater, musis okolo, apod., pokud se to nezlepsi, omezim kontakt.
@kaja2016 predmetem teto diskuse neni, zda o tomto tematu diskutovat na modrem koniku ci ne. Resim to a resit proste budu. Zadala jsem dotaz a dost maminek odpovedelo, za coz jsem rada. Tady od maminek na koniku se clovek dozvi vice nazoru z ruznych uhlu. Kazda jsme jina, ze?
Jako asi normální to je, spíš jde o to, jak moc to dítě to dělá naschvál... resp. do jaké míry si uvědomuje, že bere věci naschvál, aby provokovalo a upoutalo pozornost, a do jaké míry bere věci, protože ho prostě a obyčejně zaujmou, do jaké míry ubližuje (jde o vztek, že se mu nevyhovělo, nebo proto, že je kontaktní a jen objímá?).. co jsem tak vypozorovala z občasných návštěv dětských hřišť, tak mi právě přijde, že jsou dva typy dětí (a maminek) v tom zmíněném věku. Typ dítěte a) spratkoidní, přijde k druhému dítěti, danou věc mu sebere a odchází, po vyzvání k navrácení často následuje vztek a hysterická scéna. Většinou jsou to děti matek, co mají oči přilepené k mobilu a typ dětí, co lítají 5x během 30 minut do silnice či dělají jinou života-ohrožující činnost a jejich matky si toho všimnou, až když začne troubit auto, nebo je na to upozorní jiné maminky, že jejich ratolest je na druhé straně ulice a hází kameny do oken. Častou reakcí těchto matek bývá hysterický jekot, ideálně spjat ještě s výpraskem - a pak překvapivě - opět ponoření se do mobilního světa sociálních sítí.. no pak jsem vypozorovala druhý typ dítěte b) průzkumníka.. takové dítě často prostě vleze např. do krabičky s cizím jídlem a usměje se na toho, komu "lup" ukradlo, strčí jídlo do pusy a bere si spokojeně další.. nebo dál prozkoumává útroby tašky, vyndavá věci a prohlíží si je.. V takových chvílích se většinou rozhlédnu a hledám očima kontakt s jeho maminkou, v 99% přispěchává a omlouvá se (mám na mysli omluvu za jídlo, či hrabání ve věcech). to odkývávám, že v poho, a ptám se, zda to jídlo může a nechávám svou dcerku se dělit..při braní věcí druhým dětem taky tento typ b) zůstává na místě a s danou hračkou (např. bábovičkou) si hraje vedle "okradeného". co se týká braní věcí, tak tiše pozoruji a nechávám si to děti vyřešit nejprv mezi sebou, dokud tam nenastupuje kickbox nebo házení po sobě pískem a jinými věcmi (z jakékoliv strany), to pak většinou přistupuju mezi děti, klekám k nim a zkoušim je přimět hrát si společně, zaujmout ideálně společnou činností, nebo najít jiné prima žůžo bábovičky, aby měl každý jednu..i tady se velmi často setkávám minimálně se zvoláním druhé maminky (tak to holčičce půjč/nech měla to první)...ano, správně, uhodla jsi, patřím mezi ty, co mají klidnější dítě (avšak zas ne do té míry, že kam jí posadím, tam jí najdu, nebo že si nechá ty věci líbit - většinou pár vteřin čumí jako puk, a pak si to jde rázně vyřídit), nicméně na ní platí domluva a vysvětlování a pokud je ona tou, která hračku vezme, tak se jí to snažím vysvětlit, že teď nemůže, že si to půjčíme pak. Pokud vytrvává v kolovrátku, že to chce, tak se snažím obrátit pozornost na jinou činnost.. takže otázka - do jaké míry považuješ dítě kamarádky za skupinu a) nebo b). Pokud má snahu svému dítěti dávat limity, tak to kvituji, ale chápu, že třeba tobě se to nemusí zdát dostatečné.. pokud tě (nebo tvého potomka) společně strávený čas frustruje, tak ho omez, těžko můžeš kamarádce převychovávat dítě a zároveň ji mluvit do výchovy (ona jedná tak, jak považuje za správné, takže nějaká tvoje poznámka její způsob nastavené výchovy a myšlení asi moc neovlivní..)
a vidět tohle jako "drzost".... promiň, ale to je fakt mimo mísu. vřele doporučuju třeba knížku Zkoušeli jsme všechno! jejíž název teda trochu napovídá, jako by to bylo jen pro zoufalý rodiče, co nevěděj kudy kam, ale opak je pravdou. je to takovej průlet vývojem malejch dětí a s tím spojenýma typickýma výchovnýma situacema + tipy, jak se zachovat, nebo co nedělat, aby to nebylo ještě horší. lidi maj třeba obecně dost zkreslenou představu o tom, jak brzo jsou děti schopný vůbec domejšlet nějakou příčinu a následek... opravdu, ve 3, natož v roce a půl...věděj ještě úplný kulový. takže to dítko, jesi si představuješ, že si říká, joooo převálcuju tady to mladší dítě, protože jsem větší a hustější... tak takhle to fakt není😃
jiná věc jsou ty reakce tý druhý mámy. to chápu, že ti nemusí sedět a pak je opravdu lepší se ozvat, nebo se nestýkat. já se spíš tý paní divim. mít takovýhle tankózní dítě, tak jsem ze setkávání s jinejma dětma a jejich rodičema tak nervózní sama, že by mi to za to nestálo. abych tam neúspěšně okřikovala dítě (který beztak v tomhle věku absolutně nerozumí nějakejm mejm argumentům a s přehledem na to sere a dělá si, co chce), a ještě čelila blbejm pohledům jinejm rodičům, který holt měli štěstí, že jejich dítě je větší zelenina, nebo hezčejc řečeno, je prostě klidnější a ohebnější povahy:D ale tak paní si asi myslí, že jedině tak se její dítě naučí se k dětem chovat líp... a taky že jo. ale spíš, než žeby to přišlo s četným setkáváním s dětma je to prostě jen vývojová fáze. a dost možná by spíš stačilo to chvíli pustit:D