Úzkostlivá matka.
Dobrý večer, nadpis se týká přímo mě..chci se spis trochu vypsat ze svých pocitu. Jsem od dětství velmi citlivá,litostiva,nekdy i dost naivní duše. Tím pádem mě všechno velmi trápí, i sebemenší prkotina,dokážu o všem přemýšlet a trápit se nad věcmi,které ani v podstatě nedokážu změnit. Doufala jsem,ze s dětmi se věci trochu změní,ze už nebudu řešit kraviny,ze budu dospela ženská s hlavním posláním,aby byla moje rodina spokojena a šťastná. Syn se narodil předčasně,u mě se projevily poporodni deprese trvaciji skoro rok,bylo to hrozne. Ale mohla jsem si za to sama,tak to vidím dnes,ze jsem opět řešila ptakoviny jako napr. Ze syn chce pořad kojit,co když přijdu o mléko,ze ještě neumí tohle a tamto,atd atd..postupem času se to zmírnilo,ale jeho láska k jidlu přetrvala,takže to mě občas ještě potrapi a také si všímám stále jeho chování hlavně ve společnosti jiných deti. Syn je na mě dost fixovany a já na nej,budou mu za měsíc a půl 3 roky,je hodně citlivy,mazlivy,ale umí i pozlobit a byt tvrdohlavý. Ale vždy poslechne,někdy bohužel musím zvýšit hlas,někdy dostane na zadek,ale danou věc už pak neudělá,zapamatuje si,ze se to nemá. Od malička ho vedu k tomu,aby měl ostatní rad,aby byl hodný,pujcoval věci atd. Asi jako každá maminka. Syn je opravdu zlaticko. Ale je dost bojacny,naučit se na odrazedle mu trvalo,na hřišti si na větších skluzavkach není jistý,ve vodě se mě drží jsko klíště a nedej Bože,když mu někdo namoči obličej nebo vlasy,dlouho mu trvalo i než se přestal bát jiných deti,po špatných zkušenostech se jim spis stranil a běhal za mnou,ze se boji. Ted už s dětmi vychazi,umí si hrát,povídá si s nimi,je na ne moc hodný,někdy samozřejmě lumpaci..ale ted už k jádru věci,co mě “trápí” dnes...zjistila jsem,ze nesnesu,když mu někdo ubližuje..ale jakoze opravdu jsem z toho zoufala. Máme dvě nejbližší kamarádky,se Kteeymi se stykame,navzájem se neznají,takže s každou zvlášť,mají obě stejne staré deti jako je nas syn. Jeden z nich je velmi agresivní,když si syn půjčí jeho hračku,tak dostane pěsti nebo ho začne skrtit,...a druhy ho zase schazuje z houpacky,porazí ho na zem,chytne kolem krku a nechce pustit,ten tedy pribehne i ke mne a prasti mě do hlavy. Já tohle velmi těžce nesu,protože syn se moc neumí bránit,což snad přijde se skolkou...a pokud mu kamarádi provedou něco,co se mu opravdu hodně nelíbí,tak běží pro útěchu ke mne a já ho vždycky utesim. Jedna z kamarádek už mi rekla,ze to na mě syn zkouší,ze se “zas tak moc nestalo”. Ale viděla jsem,jak ho její malý schodil na zem a ještě ho přilehl,pak mu vzal čepici a nechtěl vrátit. Je mi ho až líto,protože pak mi říká,ze se tohle přece nedělá,tak proč mu to XX udělal?
Tak tady lezim v posteli a premyslim,ze jsem opravdu možná moc uzkostliva a ze toho samého člověka vychovavam i ze svého syna. Nestojím mu cele dny za zadkem,ani když si hraje sám,ani když si hraje s kamarády,má svůj prostor,plno věci se naučil sám,je to chytrý kluk,ale máme zkratka mezi sebou pouto,které jsme si vybudovali za těch par let tak silné,ze mám potřebu ho neustale chránit. Dnes jsme byli opět s kamarádem venku a ten ho strčil a syn Spadl na prkno a mel snad 30 trisek,opravdu,takže jsme zvládli vyndat tak polovinu a druhá nás čeká zitra. A to je horor,přtotoze u toho pochopitelně hrozne pláče a vyvadi,jinak je to dítě,co moc nebreci,když se odre nebo se bouchne,má vysoký prah bolesti,takže tohle pro nej opravdu musí byt silene. Už mě to nějak přestává bavit se stýkat s dětmi,které mu takhle ublizuji...máme pak ještě asi tři kamarády a kamarádky,se kterými je v pohode,tam je dokonce i “kapo” on,ze udává takové to tempo atd. Ale bydlí daleko a vidíme se tak 1x za 3-4týdny. Tak nevim,co mám dělat. Sebe asi těžko změním,abych si proste rekla,ze to jsou deti,ze se takhle zlobí normalne...mne to proste normalni nepřijde 😔
Omlouvam se za pate přes deváté,pokud nekdocdocetl až do konce,tak jsem rada a děkuji za “vyslechnutí”.
@matyldik mno,citlivka. Co se týče chování těch "kamarádů " tak z nich rostou budoucí sígři a šikanátoři! Jako, ze syna nehodlám vychovat otloukánka, ale taky nedovolím, aby s jiné děti takhle chovaly. Zakročím i u cizích,když se mezi sebou chovají špatně. Jako bývalá vedoucí ,kdy z mých svěřenců jsou dnes 20letí dospěláci,to beru jako povinnost vůči budoucí společnosti...
Pokud kamaradky neumravni svoje dite, kdyz fyzicky utoci na tvoje, bud maleho agresora umravni Ty a syna nauc se branit nebo omezte styk. Co popisujes, to uz neni vyjasnovani si pozic, ale agresivni deti s nasilnickymi sklony.
A já na tobě nevidím nic citlivého, že nechceš, aby mu dětí ubližovaly, to je jasné.. nechápu, proč by mu měl někdo ubližovat... zvlášť, když je z toho zranění...kdyby mu někdo vzal hračku nebo rozbil babovicku, fajn...to je schopen vyřešit sám..ale pokud by mi někdo škrtil dítě, to teda ne...a zajímala by mě reakce kamarádský, kdyby jejímu synovi někdo dal do nosu... vždycky ta maminka, která má to silnější dítě bude tvrdit, že se tak moc nestalo a že její dítě má moc silnou osobnost ...
Taky mám se svým 5 letym synem velké pouto. A nejhůře to nesou jeho děda a babi, a pořád mají k tomu nějaké připomínky, ale nic si z toho nedělám. Mám ještě 2 velké děti 18 a 16 a vím, že z toho mamankovstvi jednou vyrostou, tak si to chci i naposledy užít. Syn je taky na sebe opatrný. Rád se koupe, ale pod vodu moc nechce, aby se sám dobrovolně potápěl, max s brýlemi a šnorchlem. Babi pořád prudi, že už by měl umět plavat, ale jak se to má naučit, když nechce, a chodíme se koupat jen v létě. Když si udělá malou bolistku, tak to dost dramatizuje, ale snažíme se, vždy společně z toho dělat legraci, ne se mu posmívat. Respektuji jeho povahu, že je na sebe opatrný a některých věcí se bojí. A nechápu, že má někdo potřebu po dětech chtít, aby byly jiné, akorát se v nich potlačí jejich povaha. My se taky přece nechceme nechat předělávat.
S těmi agresivnímy dětmi, bych se asi přestala stýkat, protože je v tom jejich matky podporují. Kdyby zasáhly a napomenuly to své dítě, tak by to bylo v pohodě, ale takhle. Vlastně my nutime děti aby se kamarádily s dětmi maminek, se kterými se kamarádime my, protože si rozumíme. My se taky nebudeme kamarádit s někým, kdo nám ubližuje.
@matyldik kdyz jsem tento prispevek cetla, jako bych to psala ja. Mam dceru 4 roky, a je uplne stejna jako jako ja, citliva, litostiva a az moc hodna. Od malicka ji ucim chovat se slusne, byt hodna na ostatni deti, vyrusta v podstate jen se mnou a manzelem (babicky nemaji zajem) takze se chova jako dospela. Dela vsechno podle nas. Kdyz jsem s ni sama venku, tak je hodna a kolikrat nechape proc jsou ostatni deti tak zle. Jejich matky jim samozrejme nic nereknou. Tak ji pak vysvetluju, ze jsou zlobivy. V posledni dobe ji ucim se branit, ze se nesmi nechat. Kdyz je dcera s manzelem, tak se ani tak neboji, je jistejsi. Dam priklad treba ve vode, se mnou se me drzi jak kliste, protoze i ja se bojim aby se ji neco nestalo. S manzelem ve vode dovadi, potapi se atd. Myslim, ze je to mnou a snazim se zmenit i ja..nebyt tak hodna na vsechny. Urcite to chce zacit sama u sebe.
Nikdy v zivote bych si nenechala mlatit deti. Pokud nezakroci matka, zakrocim ja. A je me uplne jedno, co na to ostatni. Moje starsi si nic nenecha libit a jsem za to rada. Mladsi je opak. Neco se stane, bezi za mnou. Nedokaze se branit. Rozbreci se. Vysvetluju ji, ale zatim k nicemu. Nicmene. Bud bych hodila rec s kamoskama o tom jak se deti chovaji k memu diteti nebo bych se s nima nestykala. Za takove trapeni, co mas, by me to nestalo.
Chápu tě. Braň své dítě, taky to svoje branim, když mu někdo ublizuje. Ono totiž výchova stylem " nech je, ať si to spolu sami vyřeší" u tříletých úplně nefunguje.
A vyhraje ten silnější a agresivnější.
@matyldik nejste uzkostna, vasi kamaradi jsou nevychovani. Nebala bych se zakrocit a rict tem detem, ze takhle se nesmi chovat, kdyz to jejich matka neudela a jeste situaci zlehcuje. Proc ma byt vas syn sikanovan frackem co ocividne ma vse na haku? Tohle fakt ne. Vas je slusny a doplaci na to! To ho ani skolka nenauci - vy mu s tim klidne jeste pomozte.
Já teda bráním děti v mnohem menších sporech. Vždy, když jsem něco takového viděla, tak jsem mezi ně vlítla a udělala bububu na toho agresora. Tyhle caparti ještě mají pořád velký respekt z dospělých, takže příště už si dají pozor. Samozřejmě, že postupem času si budou muset poradit samy a najít si svoje místo v kolektivu, ale to rozhodně není nutné ve třech letech...... Starší dcera byla úplně stejná jako tvůj syn, na kole se naučila až v 5,5 letech, plavat ještě neumí, ale tak poslední dva roky pozoruju velké změny, letos je dokonce poprvé sama na táboře protože strašně chtěla. Jak vyzrávají získávají stále větší sebevědomí a myslím, že i proto, že ví, že jí budu ve všem oporou. Proto si nemyslím, že je špatně být starostlivou matkou, obzvlášť takhle citlivé děti musí mít jistotu, že jsou s tebou vždy v bezpečí.
@matyldik taky bych svoje dítě bránila. Pokud by mu nějaký agresivní zmetek ubližoval a neusmernila si ho jeho matka, sama bych si s ním dost důrazně promluvila. S kamarádkou, která nechá své dítě ubližovat jiným, bych omezila kontakt a a stýkala se s ní jedině bez dětí.
Jednou jsem tu na návštěvě měla podobný případ, i když ne takový extrém jako ty. No tak jsem je už na další návštěvu nepozvala. Nebudu si sem zvát někoho, aby mi šikanoval dítě.
Já myslím, že jsi úplně normální, která matka by se dívala na to, jak někdo ubližuje jejímu dítěti?
Ono jde hodně o míru - jak jsi to popisovala na začátku, tak jsem si říkala, že to přeháníš a ať kluka taky naučíš trošku průbojnosti. Ale aby spadl a měl z toho třísky? Tam se normální matka desetkrát za své dítě omluví!! Já se omluvím i pokud můj drobek jenom vyrazí třeba po cizím psovi (s cílem ho tahat za uši). Kdyby šťouchal do jiného dítěte, i jen to hrozilo, tak volám hned: "opatrně, opatrně." Prostě oni jsou neřízené střely, ale musí se trošku naučit se dívat kolem sebe.
A někoho mlátit? No, to se maminky podiví ve školce. Dělala jsem chvíli ve školce a měli jsme tam chlapečky, co ostatní kousali, u některých dětí to je v nějakém věku normální. Vždy se řešilo s dětmi i s rodiči, aby to děti pomohli odnaučit. A je to drsné, ale mít ve školce dítě, které systematicky ubližuje ostatním, to by ho taky ze školky mohli vyloučit. Tak ať si to kamarádky uvědomí a včas si děti zpacifikují, než se budou divit.
No a tvé dítě budeš muset výhledově přihlásit na nějaké ty bojové sporty 🙂.
@matyldik s kamarádkami bych si promluvila a pokud nebudou schopné svoje děti usměrnit, aby tvému neubližovaly, tak bych se s nimi nestýkala. Jaký má pro bála to setkávání přínos, když synovi ublížují a tebe to trápí?
Jinak holky, s tím plaváním, to bych se snažila naučit co nejdřív, přijde mi to nebezpečné když dítě až někdy do 6 let neumí plavat...
Děkuji za reakce. I za podporu a pochopení. Opravdu kolikrát nevim,co dělat. Syna se v těch menších strkanicich snažím nechávat,ať si poradi,zalezi jak je naladěný,když má den,tak kamarádky synka odstrci pryč,rekne,ze se mu to nelíbí,ten se však nedá a je z toho v 99% případů nejsky průšvih. Ale abych byla spravedlivá,tak když jsme byli jednou u nás na zahradě,tak syn vzal kamarádovi čepici a nechtěl ji vrátit( zřejmě “pomsta “ za minulou schůzku,kdy mu ji neustale bral on) a to najednou kamarádka začala mého syna peskovat,ať ji okamžitě vrátí,v duchu jsem si ale říkala,ze aspoň ví,jske to je 🙈
Jinak vážně neprehanim,takto jak jsem popisovala vypadá naše společně strávena doba. Kamarádka většinou sedí na židli a okrikuje své dítě na dálku,občas se zvedne a dá mu na zadek,půlku věci ani nevidí,protože jsou deti za rohem,já jsem většinou opodál,abych na ne viděla...no a když dostane na zadek,tak na ni ukáže pěsti nebo se vztekne..mnohokrát se už stalo,ze když jsem zasáhla já,tak praštil vzteky i mě. To mě tedy svrbela ruka,ale spis to mám nastavené tak,ze každý by měl vychovávat své dítě a nestarat se o ostatní,ale kolikrát je mi syna tak líto,jemu pak už stačí,ze ho srazí k zemi a už je nešťastný a chce ke mne a domu.
Kamarádka mu vždycky rekne: prosím te,vždy se nic moc nestalo...🙈 a já jsem typ člověka,co radši sklopi hlavu a neřekne nic 😔
Ten druhy kamarád je také bitkar,ale “útočí” až po provokaci..tam se cítíme bych rekla lépe.
Kdybychom se nestykali,tak nemá pravidelný kontakt s dětmi,tak nevim,nemůže přece trávit čas jen s maminkou,max na hřišti nebo koupališti..aby z nej nebyl asociál( jsko ze mě 😀).
Ještě jednou děkuji za reakce,zajímal mě pohled na věc nezaujatych osob s tím,ze samozřejmě to znáte tedy jen z jedné strany...kdyby vám to vyprávěla moje kamarádka,možná by vše shrnula do par vět a neprozivala by to tak 😀
@amazonkajanik Tohle je těžký. Můj syn je taky schopen v zajetí hry na superhrdinu skočit jinému klukovi na hřišti na zada a začít ho skrtit 🙈 ale je fakt, že ho hlidam a zasahuji. Dikybohu starší dcera je úplný opak, ta je takové to jemné a citlivé dítě od pohledu, chuvicka atd 🙂 nebýt jí, mám vážné obavy o naše rodičovské schopnosti 😃
Doufám, že nejmladší se spis “posestří” 🙂)
Chtěla jsem ale napsat, že i přes ty svoje zkraty, je to v jádru hodnej kluk (a není to mateřská zaujatost 🙂) jen proste často jedna zbrkle a má úplně hovězí nápady. Blbě se tím chováním uvádí no, ale pak to většinou napraví 🙂 Takže doufám, že šikanator z nej nevyroste 🙏🏻
@matyldik pokud dobre chápu, tak problém děla jedno dítě, se kterým se vidate? A ve společnosti ostatních dětí to je v pohodě? Pak jednodusse no 🙂 přestaňte se vídat.
Možná je ten dotyčný klucik opravdu rozmazlovany a projevuje se hodně odbojně, možná si proste s tím vašim jen nesedli, jak to bývá i mezi dospělými, ale tříleté dítě ještě ty emoce vyjadřuje po svém. Proste bych s nimi omezila kontakt 🙂
Vyprávěla jsem mužovi, jak do dcery, která je zhruba ve věku tvého syna, na hřišti strčil cizí chlapeček, protože mu uklízela jeho kamínky z místa, kam ji vždycky říkám, že kamínky nepatří. Muž se usmál a zeptal se mě, co ten chlapeček, ještě žije? Tak jako nenechám dceru ubližovat jiným, NEDOPUSTÍM, aby kdokoliv ubližoval jí.
Nech syna, ať se otrká, musí se s dětmi sžít, nemůže tě mít pořád za zadkem, jinak mu to později dají ostatní děti pořádně sežrat. Ale současně, kamarádky asi moc kamarádky nejsou, když svoje spratky nechají ublížovat jiným dětem. Takhle malé děti si to spolu nesrovnají, vždycky vyhraje jenom sígr. Od toho tam jsou dospělí, aby poučovali, co se má a nemá a vštípili dětem základy slušného chování.
@mourovatakocka A tak to já třeba zase toho chlapečka celkem chápu. Jemu třeba nikdo neřekl, že tam ty kaminky nepatří, takže on si je tam skládal, hrál si s nimi, a tvoje dcera tam přišla a začala mu je brát. Takhle malé dítě moc jiných způsobů řešení, než strčit do toho dítěte, které mu bere hračku, nezná. Respektive jsou různé vyspělé děti, ale u malého dítěte to prostě chápu. Ty máš holčičku, tak se ti to možná zdá nepochopitelné, ale kluci jsou opravdu ve většině případů prostě od přírody divocejsi, akcnejsi, tak se třeba nerozbreci, ale rovnou si ten problém vyřeší - druhé dítě odstrci. Ale samozřejmě tím neříkám, že je to tak správně, chlapeček by měl mít u sebe rodiče a ti by mu měli ukázat, jak to udělat správně. Jen bych to prostě nedávala za vinu tomu dítěti 😉.
@verionka 😀Teď jsi mě dost pobavila. Dceři jsem samozřejmě vysvětlila, že mu kazila jeho hru, to se taky nedělá. Ale nenechám ho silou něco řešit na úkor vlastního dítěte. A jinak, ano, už jsem slyšela, že jsou kluci divočejší 😉 Mám pravděpodobně napůl kluka, není moc holčičkovská a zaplať pánbůh za to, ale taky jí nenechám řešit věci silou. A je mi jedno, jestli se na ni bude zlobit kluk nebo holka. Prostě tak jako moje dítě nenechám strkat do jiných, tak ale nikoho nenechám strkat do ní. Nevím, kde jsem napsala, že mu to dávám za vinu, to u těchhle prcků neřeším. Ale bránit svoje dítě budu, to jsem tím chtěla říct. A podle mě to tak má každá soudná matka.
@michaela_2 ale ty jako matka jej koriguješ, rekneš co ne a co je ještě v mezích. Ale tady u tazatelky matky zřejmě chování svých dětí přehlíží
@mourovatakocka Na to, že to dáváš za vinu chlapeckovi usuzuji z toho, jak jsi psala, že se manžel ptal, jestli ten chlapeček ještě žije a z toho, že pises, že vždy vyhraje jenom sígr 😉. Nevím, nebyla jsem u toho, ale kdybys dceři včas zabránila, aby mu nebrala jeho hračku, asi by ji nestrcil...
@verionka 😀
Máš první cenu za čtení mezi řádky a vševědoucí oko. Co jsem napsala s nadsázkou, snad autorka pochopí, nemá smysl to tu rozpitvávat.
@mourovatakocka Je to tezky, no, nemyslim to nijak spatne, ani se s tebou nechci hadat, jen mam syna, ktery ma kolem sebe same kluky a proste vidim, ze ten styl chování i řešení konfliktů je úplně jiný, než u holek, které na hřišti potkáváme. To máš i později, holky se pomlouvají, drbou, urazi... kluci se porvou a je vyřešeno... 😁
Děti, ke všemu tak malé, nemají odpovídající sociální dovednosti, sami to prostě neumí, takže co se od sebe vzájemně 3 leté děti mohou naučit? Sociální dovednosti určitě ne (ani jejich mozek na to není ještě přizpůsoben, vcítit se do druhého atd. to prostě přijde později, maximálně se mohou chovat tak, aby uspokojily třeba rodiče, kteří jim už mnohokrát za něco vyhubovali a děti se tak bojí reakce rodičů, rozhodně to není o tom, že by byly samy děti tak uvědomělé). Proto jsme tu my dospělí, abychom pro ně byly vzory a moderátory. Takže konfliktní situaci můžeš moderovat, popsat pocity, zakročit, fyzicky se mezi ně vložit (fakt si stoupnout mezi ně a klukovi třeba říct "Marku, vidím že Honzovi bereš čepici a jemu se to nelíbí, sám ti to říkal, ale asi jsi mu nerozuměl, tak mu ji prosím vrať"). Pokud tvoje kamarádka dává standardně dětem na zadek, jak myslíš, že svoji nelibost mohou ty děti projevovat? Když je normální, že máma věc "vysvětluje" fyzickým zákrokem, budou to tak dělat i děti dalším dětem.
Stýkej se záměrně s rodiči a dětmi, se kterými vám to vyhovuje, máte podobné výchovné modely atd. Potom to pro tebe bude příjemně strávený čas a pro dítě také. Neříkám, že je dobré dítě držet v nějaké umělé sociální bublině, i mezi dětmi z podobně (třeba respektujícně) smýšlejících rodin jsou konflikty a dítě se i tak bude učit konflikty prožívat a řešit. My dospělí si také kamarády a známé, se kterými se chceme vídat vybíráme, tak proč nutit děti trávit čas s někým, s kým jim není příjemně 😉
Nechtěla jsem rozpoutat nějakou válečnou diskuzi,jsem rada za každý názor a postřeh zkušenějších maminek. 🙂 nebo ani nemusí byt zkušenější,ale rada si vyslechnu jakýkoliv názor,ze kterého si mužu pak něco odnést 🙂 děkuji všem.
@matyldik Ahoj, napadlo me z tveho popisu - Tak jak ty si nechavas libit od kamaradek, potazmo jejich deti, tak si nechava libit i prcek...
Holku odmala ucim, at si nezacina, ale at se brani a nenecha ze sebe delat otloukanka. Neni to idealni reseni, ale kdyz ji nekdo ublizi, at mu da po cuni a bude mit pokoj a vi, ze za takovouhle obranu, ji nikdy nevynadam, ale klidne si to pujdu vyridit s temi druhymi rodici, potazmo uciteli, reditelkou atd... Ono oba extremy sou "spatne" - agrese i submise ☹
Ahoj, můj synátor je citlivka (v dobrém slova smyslu). Všichni kolem něj se mají rádi, nezná hádky ani nějaký druh ubližování. Bohužel se proto ani neumí bránit. Při dětských šarvátkách se snažím nezasahovat, aby se naučil sjednat si pořádek, pokud je mu ubližováno. U nás už tedy muselo proběhnout školení typu: "Když se ti nelíbí, co ti jiný dělá, hlasitě mu to řekni. Když tě neposlechne, řekni mu, že mu dáš baňu. A když tě ani tak neposlechne, tu baňu mu dej, on pak dá pokoj. Hlavně před ním nefňukej." Ona "baňa" je tedy jen strčení do agresora a i to se musel těžko učit. Zatím syn musel praktikovat jednou a zabralo to, agresor dal pokoj. V Tvém případě je "výhoda" v tom, že agresor je syn kamarádky, takže v případě potřeby můžeš Ty i kamarádka zasáhnout. Myslím, že zvlášť neubližné citlivky se musí naučit se bránit, aby se z nich nestaly cíle šikany ve školních letech. Chování kamaráda je přes čáru, zároveň máš ale prostor pro pozorování a korigování chování Tvého syna. Bohužel v reálném životě bude obklopen i sígry, tak toho teď můžeš využít.
Necetla jsem celou diskuzi, ale za me bych ti poradila ucit syna rikat jasne ne a umet se branit. Nas syn (ted 3,5) je drobnejsi a ze vseho ma strach - odrazedlo, hriste, bazen atd. a v kolektivu byl casto tercem “agresoru”. Naucili jsme ho, ze nejdriv se rika jasne NE a da ruku pred sebe, aby zabranil, kdyz to nezabira se, utika se, a kdyz ani to nefunguje utoci se a pak se utika. Do budoucna ho chceme naucit klasiku “utect, schovat se, branit se”, ted to ma takove prizpusobene pro ty detske situace.
Taky nesnesu pocit, ze memu diteti nekdo ublizuje, ale v zivote nastanou situace, kdy tam nebudu a syn si buse muset poradit sam. Nenechavam toto na okolnim svete (viz mozna to prijde se skolkou), beru to jako moji odpovednost naucit ho chapat svet a vyznat se v nem a neztratit se.
Máme triletacku, chodí dvakrát týdně do jeslicek, je trochu jako drak, ale zároveň dovede být citlivá. Snažím se jí korigovat, protože většinou bývá ona ta, ktera je neurvala k jinym drtemt, což mě trápí. Někdy je dokonce jen hrrr, ne přímo zlá, ale na introvertní děti prostě příliš rychlá. Nenechala bych ji ale ubližovat jiným dětem. Na tom není nic pro mě normálního. A stejně tak se jí snažím vštípit, že si nemusí nechat líbit věci od druhých. Vše se ale dá řešit poklidnou cestou. Jenže i tak občas narazí, když na hřišti vrstevníky moralizuje, že takhle ne. 😀
To je i s půjčováním. Neříkám, že musí půjčovat, ale ať to dětem netrhá z ruky, ale řekne, že prostě nepůjči. Nemůže pak ale čekat, že jí někdo něco půjčí.
Když byl můj syn ve věku toho tvého, stejne starý kluk si z něj dělal legraci, ze slezal z odrazeciho autíčka a když k němu můj syn šel, zas na něj naskočil. Hele, málem me to rozbrecelo (este jsem byla docela dost těhotná, takže citlivka). Šla jsem se s nim projít a vysvětlovala mu, ze děti jsou prostě občas zlý. Ze to není hezky, ale nedá se s nim dělat. Do jeho sporu se snažím nezasahovat, protože on sam si musí udělat svoje místo v životě, svoje sebevědomí a svou pozici. Zasahnu jen, pokud se schyluje k nějaký šarvátce. Upřímně nechapu tvé kamarádky, pokud nechají své děti ubližovat jiným. Když mi takhle mládě po někom sáhne, tak po něm teda vylitnu. Vysvětlíme si, co se stalo a jak se to řeší... Zároveň ale jsou to kluci a boj o pozice začíná holt už v tomhle věku.