Zlobení, neposlouchání, vzdor 2,5letého dítěte

no naše malá se nejradši vzteká před lidma v krámu venku se váli po chodníkách apod.doma je to s ní zase o něco lepší,ale venku teda katastrofa jak neni po jejím je zle..a už se válí 😀

To se asi stane a je to normální 🙂. Pevné nervy a důslednost.

@stacy13 Ahoj, my máme ted doma něco podobnéo. Syn - za měsíc mu bodou dva roky, se začal také pěkně vztekat. Myslím si, že to souvisí i s tím, že jsem ho nedávno odstavila. Je to těžké, ale nejdůležitější je opravdu důslednost. To, co řeknu, tak vždy dodržím a neustoupím, protože oni moc dobře vše už chápou a rozumí tomu. Když cítím, že začíná konflikt, tak se snažím být klidná, mluvit na něj klidně, říct mu, že teď mu čokoládku nedám, až po obědě. Zkoušel to chvíli vyřvat a vyvztekat, ale když viděl, že stále opakuji ne, až po obědě, tak přestal, vzal si lžičku a snědl celý oběd. Když si nechce uklidit hračky, tak mu dám na výběr. Chceš pomoct, nebo si hračky uklidíš sám? Je jasný, že chce pomoct, ale i to je v pohodě, protože uklidíme spolu a v klidu. Je to někdy fakt těžký, jsem z toho taky na nervy a unavvená, ale zjistila jsem, že křičení a vyhrožování, nebo plácání přes zadek stejně nepomáhá. Oni prostě zkouší, co vydržíme a jestli povolíme a my musíme vydržet 🙂. Ono je to přejde, ale chce to fakt neustoupit, protože jinak si s námi pak budou pěkně manipulovat. Držím palce všem při výchově vzdorovitých vzteklých dětiček 😉

Ahoj, hele, jestli to máš takhle, tak je to dobrý. Švagrová má syna a ten se vzteká od svého roku až doteď (4 roky) prakticky furt. Kdykoli voláme, tak ho slyším ječet 🙂. Dávej mu alternativy. Třeba buď ti pomůžu s oblékáním já nebo to zkusíš sám. Vypadá to, že chce hodně věcí dělat sám, toho můžeš využít 🙂. Taky pomáhá projekce - když mu ukážeš u zrcadla, jak vypadá, když je ubrečený (to pomáhá spíš u hočiček) u kluka bych zkusila se spíš "mírně urazit". Když po tobě hodil miskou, tak řekni, tak s takovým chlapečkem si hrát nebudu a běž jinam. Sice asi spustí, ale bude mu to líto, že se choval nehezky. Ty záchvaty vzteku můžou vést i k tomu, že dítě praští mámu, což mi už teda přijde hodně přes čáru.

děkuju za názory,,asi v tom nejsem sama,, 🙂...jen nechápu ,že když dnes a denně děláme stále stejné věci dokola a stejné vysvětlování..stejně ho to baví furt odporovat..🙂..zatím tedy ho nikdy nenapadlo ,že by mě plácnul nebo se svíjel na zemi..tak snad ho to ani nenapadne..jinak s uklízením mu pomáhám..vždy řeknu,že neuklizené hračky si odnese skřítek..na to on vždy reaguje,že je s maminkou uklidí..ale dnes mi dokonce řekl,že ať si je odnese..no abych dodržela slovo..potají jsem odnesla celý box i s pohádkami..pak jsme přijeli domů a zatím mu to nevadí..tak nevím..s oblíkáním jak se mu to hodí..někdy se krásně svlékne,trochu oblékne..jindy řekne že neumí a maminka..když se vzteká a brečí.,tak jsem zkoušela zrcadlo a to se mu dost nelíbí na sebe koukat 🙂..a všude musí být první.jakmile není je brek..myslím že je to dost i tím že nemá zatím sourozence..jsem do toho těhotná,tak jsem na to zvědavá pak 🙂každopádně nejsem ten typ,abych si nechala dítětem určovat co můžu a nemůžu..tak snad se to do budoucna zlepší..já taky nejsem úplně klidná povaha,tak to tady mám 😒

máme to podobně, k tomu malýmu přibyla sestřička, takže se veškeré zlobení a vzdor urychlil...doporučuji přečíst si knihu Respektovat a být respektován (lze najít na ulozto např.)...již po asi 60 stranách začínám chápat, co se mu v té jeho hlavičce děje a snažím se změnit komunikaci...a k tomu je mi moc líto, co musí zažívat...
neříkám, že mě občas nerozpálí do běla...u nás totiž vzteky v obchodech sem tam probíhají...ale pracuji na sobě, muj muž taky...je to boj a hodně těžké vše pochopit a hlavně se tím řídit...čekat, že to nějak odplyne je kruté pro obě strany, zkus si to přečíst a třeba ti to pomůže 😉

Mám taky tak synka, citlivého raka... a tedy zvladání emocí je občas těžké. Je zvyklý na odloučení, ale mnohdy ho beru i s sebou, když to jde, snažím se mu neustále něco vymýšlet... kroužky ho neberou, na to mi prdí, chce do školky, ale tam zatím nechtějí jeho 😀
Nicméně teď jsme měli cca 1-2 týdny, kdy bych ho nejraději seřezala... byl šíleně protivný, jak nebylo po jeho, nebo se mu něco nedovolilo, cirkus. A jaký! Až jsem se mnohdy bála, že na mne pošlou sousedi sociálku ☹ . Bohužel nepomáhá nic - vysvětlit, utěšit, ignorovat, nechat o samotě,... nic mnohdy se večer děsím, jaké zase bude mít ráno...

Dnešek byl paradoxně v klidu. Pomáhal s vařením, hráli jsme si, cvičili s básničkami a s míčem. Nákup byl v pohodě 🙂 . Ale po návratu domů ho zmohla únava, k tomu se ještě rozčílil a to byl zase zážitek. Odnesla jsem ho do postele, ať si promyslí, co chce... tak za chvilku došel a chtěl pochovat a zazpívat a byl klid... z 90% se při zpěvu zklidní 🙂 vykoupal se a šel spát.

Doufám, že nám to období vzteku skončí co nejdříve, takového ho ani neznám, vždycky to byl vzorný hodný kluk 🙂

Ale snažím se ho krotit co to jde (samozřejmě bez fyzických trestů) .... máme v rodině odstrašujíci příklad. Dnes je to už dospělý mladík, ale... od dětství protivný, vzteklý, nenáviděl školku, ještě více školu, nedejbože se učit, takže na SŠ pravidelné reparáty. Rodiče se s ním museli až do konce SŠ učit a kontrolovat mu úkoly, ba dokonce i to, aby vůbec do školy šel. V tomto směru - kdyby vyhlásili soutěž o nejlepšího simulanta, tak to vyhraje. Co on navymýšlel, aby nemusel do školy. Nedejbože aby mu to nevyšlo, to byl schopen rozmlátit vzteky kde co. Dokonce si rozbil i nový smartphone, když s ním třískl o zem... o jeho oblibě mlátit hlavou do zdi nemluvě... celkově je neochotný ☹
Nicméně bohužel je to i podíl špatné výchovy, měli ho pozdě (36 a 43) a tudíž mu i kdeco dovolili, je jejich poslední dítě, takže miláček rozmazlený... bohužel v období od cca 9-10 let jim "přerostl přes hlavu" ☹ a začal být nezvladatelný. K odborníkovi nikdy nešli - na to se styděli a celý problém bagatelizovali (je malý, ještě tomu nerozumí, je v pubertě, měl úraz,...)

@strawberr Mám pocit, že popisuješ našeho raubíře. Také rak, citlivka, bojujeme s emocemi a pomáhá hudba - ať už zpívané písničky, nebo něco pouštěného. 🙂

@gosa22 děkuju určo si tu knížku zkusím najít..vímže i my rodiče chybujeme.někdy když už mám opravdu dost nebo jen blbý den a on furt diskutuje..tak si nakonec řeknu ,,do háje vždyť já jsem rodič tak prostě bude poslouchat on mě,,..asi ne vždy je to dobré ☹

@stacy13 taky jsem zjistila, že to není dobré (většinou více často, než je), i když je to občas náročné, děti nejsou naše loutky, kterým máme poroučet, vzejde z toho pak jedinec neschopný samostatného rozhodování a života vůbec...neříkám, že se může vše dovolovat,chce to mez, ale prostě ten vztah partnerství s dítětem je důležitý 😉 držím palce nám všem!!!
ještě přijdou změny, až se vám maličké narodí...u nás to byl každý měsíc nějaký zlom...hodně štěstí!

Mám syna v podobném věku a musím říct, že se taky dlouho snažil si nás takhle omotat a párkrát se zkusil vztekat, ale naštěstí na něj platí ultimáta. Možná, že by se to nemělo, ale pokud by mi tohle dělal, tak by to bylo tak vysilující, že bych to asi dlouhodobě nevydržela. Takže jedem ultimáta, něco mu slíbím a když déle zlobí, tak tu věc nedostane. Jsou to maličkosti, lízátko, kinder vajíčko, semtam malá hračka. Když neposlechne, tak tu věc nedostane. 🙂 On se sice pak chvíli vzteká, ale většinou ho to rychle přejde, když vidí, že to se mnou nic nedělá. Někde jsem dokonce slyšela, že se doporučuje dělat to samé, co dělá vaše, ale abych se začala v obchodě válet po zemi, to se asi nestane 😀

Vidím, že v tom nejsem sama.Právě se dostávám taky ze záchvatu co měl dnes syn, je mu tři a půl. Od malinja byl taky živější všechno chtěl sám, ale říkala jsem si to přejde je to jen nějaké obdobi, ale zatím žádný zlepšení.Problémy s oblékáním do školky chce jen krátký rukáv, většinou chce dělat všechno naopak co mu řeknu.Dnes před spaním se nechtěl vysmrkat, pak převléct do pyžamka.A ještě mám pocit, že ani nemá slzičky , když plače, tak se asi jen vzteká.Nejde to ani domluvou, tak potom moje nervy víc nevydrží a dostane na zadek, chytnu ho a zavřu do pokojíčku, ale pak mám strašný výčitky. Jsem už vyčerpaná a někdy mám takovou zlost, že se musím hrozně ovládat.Tak nevím jestli mám navštívit psychologa já nebo to opravdu přejde.?

@11112 taky když jsem to jsem psala,najednou jsem videla ,ze v tom nejsem sama🙂naprosto vas chápu,chce to obcas opravdu pevne nerviky na ne.trochu jsem se o tu výchovu ted zajímala,at už z diskuzi nebo odborných článků..a od každého jsem si něco vzala..nejhorší je,když už jste tak vyřízena,a mate pocit,ze vše co zkousite se míjí účinkem..vždycky se snažím nejprve vše vysvětlit,a samozřejmě napoprvé je to vždy pravý opak..čistit zuby,oblékání,jít spát atd..co jsem si vzala z diskuzi je ze se snažím víc brát ohled na jeho názor,osobnost v rámci možnosti..místo aby cvakal stále se s vypinacem,požádán ho jestli by nemohl rozsvítit,nebo jestli by nemohl zatáhnout žaluzie,on se cítí důležitý a je to v klidu..různe formuluju vety,aby mel pocit důležitosti,ale vše ma své hranice...musí vědět,ze stále já jsem rodič a poslouchat musí.takže některé věci prostě dělá rodič a pres to vlak nejede.chodí se spát po večerní pohádce a uklízet hračky se musí..a když je zle,řeknu ze počítán do tři,na to většinou reaguje a když ne i na zadek u nás je..taky mi je to pak líto..ale odmítam,aby rodič se řídil dítětem.ted jsem četla článek o ,,nevychove,,a viděla jsem tuto metodu na vlastní oči z okolí a teda nevím jestli do budoucnosti se s tímhle rozvíjí silnější a sebevědomě jsi jedinec,ale já byla v šoku..to dítě si absolutně dělalo co chtělo a maminka se opravdu za cely den nezastavila a jen plnila požadavky dítěte a vysvětlovala,třeba do budoucnosti to ma svůj účinek,ale já asi nemám na to i tu povahu.podle me dítě musí mít i svůj rad,pak je podle me jistější..a taky z mnoha věci nemá ještě rozum..večer mi taky říká ze unavenej není a pak je do 10min tuhém..a když není po jeho,on ma tedy slzy jak hradby necháme ho byt,nebo jde za dveře ale po chvíli se sklidni,řekneme proč to tak bylo,pomazlime a jedeme dal.myslím ze správný recept na výchovu nikde neni...a ze na to postupně projdeme za pochodu casu 🙂 a ze nás ještě čekají chvile 🙂 a přiznávám ani já nejsem dokonala a někdy jsem šílené vyčerpaná..líbila se mi veta naší instruktorky cviceni..proto jsme si ty děti pořizoval i ne? 😀

@eliska_z Ježiši, tak to jsem ráda, že v tom nejsu sama.Mám to samé doma. Malý je jak přes kopírák, co čtu tady výše, to je u nás doma na denním pořádku. Umí se najíst-ale nechce,občas řev v obchodě-stydím se chodit nakupovat ....atd. Nechce nic dělat to co chci dělat já, ale vymyslí něco a tom trvá až do krve. Teď se vrátil s přítelem od druhé babi, po obědě ač unavený neusnul a řval celou dobu jak siréna, vztekal se a vyřvával si podat věci co chtěl a tak...seřezala jsem ho, dostal svačinu a poslala jsem ho s tátou ven. Ani to nechtěl takže scéna jako prase před odchodem, no prostě hrůza!!! teď tu sedím s bolavým žaludkem a hledám něco co mě uklidní, že to brzo přejde a že to není jen u nás. Fuj, tohle období vzdoru je děsné a měli by ho zrušit......

@stacy13 Ahojky, u nás to samé ještě horší, malej taky vše sám, je mu 2roky a 3měs. dělá scény jak není po jeho, chce být jen s tátou, na toho si nedovolí, na mě hruza, když má náladu tak super, jak ne tak je protivnej, uřvanej, jak není po jeho. V obchodě i na ulici sebou práskne klidně i do bahna. Taky mě přijde praštit když není po jeho. Už jsem taky zoufalá a je mi to i líto, ani pusu mi dát nechce jen když opět má náladu. Dneska už to bylo přes čáru, dostal sekec, odmítnul polévku, hlavní jídlo, tak jsem šla do ledničky co mu jiného nabídnu, přivřel mi hlavu do lednice a ještě mě plácnul. Taky už nevím co sním, prostě dělá si co chce ani po dobrém ani po zlém nic nefunguje 🙄

Co zkusit knížku Malý tyran od prekopove? Je to tuším i ke stáhnutí na netu...

Maminky prosim o radu. Prcek 20mesicu. Radi chodime pesky bez kocarku na prochazky. Docela dost dlouho hezky tapka ale pak najednou zasek a najednou se musi jit tam kam on chce a kdyz to proste nejde tak hned csena jako kdyz ho na noze berou. Dneska mi dokonce jedna pani ve meste vynadala ze si neumim skrotit vlastni dite. Ze byt to dite jeji tak ho zmlati ale ja svoje ditko mlatit nechci. Ne nadarmo se rika ze nasili plodi jen a zas nasili. Ale kolikrat sem si uz rikala ze by par poraeny na zadek taky nebylo na skodu. Prosim poradte co s nim. Dekuji.

Maminky prosim o radu. Prcek 20mesicu. Radi chodime pesky bez kocarku na prochazky. Docela dost dlouho hezky tapka ale pak najednou zasek a najednou se musi jit tam kam on chce a kdyz to proste nejde tak hned csena jako kdyz ho na noze berou. Dneska mi dokonce jedna pani ve meste vynadala ze si neumim skrotit vlastni dite. Ze byt to dite jeji tak ho zmlati ale ja svoje ditko mlatit nechci. Ne nadarmo se rika ze nasili plodi jen a zas nasili. Ale kolikrat sem si uz rikala ze by par poraeny na zadek taky nebylo na skodu. Prosim poradte co s nim. Dekuji.

Já už rady žádné nevím...sama jsem dnes na pokraji zhroucení...malej mi i blbne se spaním po obědě( budou mu v květnu 3roky) a nechce mi po obědě spát,o to zazivnejsi je navečer..ne že by scény nedělal i když by byl vyspalej.. Scény přicházejí nečekaně, zničeno nic..a já už opravdu nevím jak s ním dal..po dobrým, po zlým, případam si jako ten nejhorší člověk v jeho životě. Manžel většinou není doma a když je,tak se mu to snaží buď vynahradit,nebo jednoduše se nechce rozcilovat a povolí,no a ja zase chci aby byl malej výchovanej a snažím se,ale už to nedávam.dnes jsem se úplně zoufalstvím rozbrecela...do toho čekám druhé mimco,jsem v 5 měsíci, a bojím se jaký to má vliv na mimco jak jsem skoro každý den rozcilena...

@stacy13 To rozčilování a těhotenství máme stejné. Taky se bojím, aby to malé pak nebyl nervák a stresař, když mu to každý den dávám... Ale snad ne, nebo si budu moct jít rovnou hodit. Jeden šílenec a nespavec doma stačí. 😀

No u nás to začalo v lednu. Do té doby byla dcera moc hodná. V březnu ji budou dva, v červnu přibude ségra. Už v lednu se začala z ničeho nic vztekat. Jednou scéna že nechce plenu, jednou nechce pyžámko, jdeme se koupat-ne večeře-ne snažím se jí nějak motivovat, k jídlu si nosí zviratka, podle toho co zrovna jíme, do vany se těší na pěničku, když nek jedeme tak se jí snažím říct co tam bude a ona se pak nechá oblict. Někdy ale nefunguje nic. Občas ji musím oblict násilím. Teď poslední dva dny už jsme měli i venkovní řev s valenim po zemi. Jednou to udělala mě a jednou moji mamce. Snažím se být trpělivá, ale nejde to do nekonečna, navíc když se někam potřebujeme dostat tak ji nemůžu hodinu vysvětlovat, že se musí nechat oblict. Parkrat dostala na holou. Občas to pomůže ale když dostane takovej ten amok, tak neslyší nic, na nic nereaguje a jen řve. Prostě se musí nechat vyřvat a že má fakt výdrž. S jídlem to je u nás to samý. Nechce oběd, ale pak řve pod skrini se susenkama. Naštěstí aspoň v noci spinká dobře, tak mám taky čas se zregenerovat.Sice už moc nechce spinkat po obědě ale v noci spí 12 hodin v kuse. Zatím to psychicky zvladam a druhý dítě si myslím,buď to taky nějak zvlášť neruší, ale uvidíme jak to bude pokračovat. Máme to zatím jen měsíc.

@stacy13 ahoj, zrovna jsem dokoukala druhý vídeo z kurzu Výchova Nevýchovou a jdu do zdejší skupinky Nevýchova něco řešit a vyskočilo tu na mě tohle téma, náhodička 🙂 Myslím, že zrovna v tvém případě by opravdu pomohlo obětovat ty peníze (nejsou malé, ale stojí za to) a naučit se, jak s malým mluvit. Z toho co píšeš vidím, že s ním moc komunikovat neumíš, nic ve zlém. Já to s dcerou taky občas neumím, navíc jsem netrpělivá, majetnická a mám hodně zakořeněné ty názory že "se" to dělá nebo nedělá apod. Ale už na sobě makám a jsem na sebe pyšná 🙂
S velkou pravděpodobností asi mluvíš NA něj, ale ne S ním. Dítě, jakkoliv je malé a bez zkušeností, není neschopný robot, kterému můžeš nebo musíš od rána do večera diktovat co ano a co ne, vysvětlovat proč ano a proč ne, přemlouvat, zakazovat, přikazovat jako psovi. V Nevýchově (nebo i princip Respektovat a být respektován) jde o to, že k dítěti přistupujeme jako k partnerovi. Jako kdybys mluvila na kamaráda. Když kamarád řekne, že chce salát a přitom nechal půl oběda, zakážeš mu ho a řekneš, ať si to nejdřív dojí? Asi ne...spíš řekneš třeba něco ve smyslu "Koukám, žes ale nechal ten oběd, něco ti na něm možná vadilo?". Možná z dítěte vyleze, že mu to úplně takhle nechutnalo, že by to chtělo ... doplň si, osolit, přihřát anebo případně že mu to prostě nechutná a tečka.
Taky je nutné naučit se sdělovat svoje potřeby - např. dneska potřebuju, abychom byli vypravení na procházku rychle, protože... Máš nějaký nápad, jak to udělat, abychom to zvládli a byli přitom oba v pohodě? A pokud dítě nápad nemá, je možné něco navrhnout. Nevydírat, nestrašit, nedělat dohody, které nejsou dohodami. A nepřistupovat na nic, na co nejsi ochotná přistoupit, prostě musíte se dohodnout vy dva a musíte být s výsledkem spokojení.
Příklad ode mě, zrovna ze čtvrtka. Byly jsme s dcerou a kamarádkou u rybníka, Radka chtěla být co nejblíž vodě (miluje jí). Nejdřív stála těsně u rybníka u takového sjezdu pro auta nebo jak to nazvat, mírný kopeček, kdyby spadla, tak v pořádku, bylo to tam zkraje mělké. Pak šla ale nad místo, kde byl svah už prudký a byl ukončený zdí ohraničující rybník, kdyby žuchla do vody, tak ani nevím, jak je to tam hluboké. Stála už dost blízko, na řeči mojí kamarádky ve stylu "Radko nechoď tam a bla bla" (asi si dovedeš představit co říkala), Radka samozřejmě nereagovala a když, tak jen tak, že šla ještě o centimetr víc k okraji. Tak jsem za ní šla, poklekla, abych s ní mluvila tváří v tvář a řekla jí, že se prostě bojím, že třeba uklouzne a do vody spadne a jestli bychom to mohly udělat nějak lépe, abysme byly obě spokojené. A moje tříletá dcera řekla "Tak já půjdu támhle" - a ukázala na ten mírný svah, kde mi fakt nevadilo, že stojí. A šla. Bez řečí,dlouhých dohadů.
Večer se stala další příhoda, nechtěla jít spinkat, pořád otravovala a já už jsem chtěla mít klid, měly jsme dohodu, že v 19h jdu prostě z pokoje pryč. Jenže když nastalo 19h, tak zase otravování a přemlouvání apod., tak jsem jen řekla, že jsme měly dohodu, ale že si může ještě třeba hrát, ale sama, a že si pak zaleze sama. Na to řekla, že ne. Tak jsem se jí zeptala, jestli je něco jiného, co by pomohlo, a ona na to, že chce medicínku. Trošku pokašlává a spíš jen proto, že chce ona, občas dostane sirup na kašel. Tak jsme daly medicínku, dole v kuchyni a ona pak sama odešla nahoru do pokojíčku, zalezla si, zhasla a za chvilku spala. Bez řevu,nervů, stresu.
Omlouvám se za sloh, jdu se zrovna někomu pochlubit se svými úspěchy, tak jsi to odnesla 🙂 To je každopádně jen pro představu o tom, jak stojí za to s dětma mluvit, prostě jako s kamarádkama a ne s nějakým póvlem. Taky pomůže uvědomit si, jak by ses cítila na místě syna. Musíš ale i se všema detailama, jakože zrovna si třeba chceš s něčím hrát, je to zajímavý a děsně tě to baví, máš superdůležitej úkol a najednou ti někdo přikáže, že se máš jít oblíkat, protože jdete do školky a nechcete přijít pozdě. Jako ok, ale co ten tón, způsob vyjadřování?
Už se zase vykecávám...jestli chceš, najdi si tu skupinu Nevýchova anebo mrkni na netu na nevychova.cz. Já za sebe doporučuju.

@sarkar děkuji za prispevek 🙂 ...chápu,že někomu se tato metoda osvědčuje, taky jsem o ní něco přečetla a i s okolím diskutovala..bohužel vás názor sdilim jen na půl, opravdu se snažím v dost věcech synovi dat na jeho názor, jeho volbu, co se týče na co má chuť k snídani ke svacince,jaký bych chtěl mít pokojicek atd.už jsem našla i kompromis co se týče blikání těch světel,požádám ho rovnou jestli by byl tak hodně a nerozsvitil,nebo vytáhl žaluzie..takové ty věci co jeho mozek zvládne ke svému veku..ale to nemůžu k němu přistupovat jako ke kamarádce jelikož ta je dospělá, a on je ještě dítě. Dospělý člověk si odpovídá za své rozhodnutí sám,kdežto za dítě rozhoduje a hlavně zodpovídá rodič. Myslím že je pro malé dítě strašně těžké i kdyby ,,vše pochopil,, co s ním rozebírate aby se rozhodovalo se svými názory. Nehledě na to jemu ty následky nedobrou.např. usínání.. Měli jsme strašný problém s usínání po obědě.. Nechci spát,nejsem unavený..dle vaší je výchovy jsem tedy řekla pokud opravdu nejses tak tedy nechodil spát a zkus si to..výsledek každý den totálně přeřazeny dítě, který večer bylo nepříjemné.. Vůbec mi tedy druhy den neřekl,že tedy si radši půjde odpočinout. On to nechápal..i po mluvení s ním..výsledek za pár dni..nemocný.. Jeho imunita to prostě neutahla a to se mi s nim a s tou nemoci stalo v návaznosti několikrát. To samé večer dokud neusnul se mnou za ruku,byl brek.. Vysvětlování mi odkrýval a výsledek stejný..takže jak jsem před pár dny tady psala,byla jsem na pokraji zoufalství a a fakt se pevně a vnitřně rozhodla že takhle ne,kvůli mě i jemu.asi opravdu vycítil že jsem pevně rozhodla a bez breku a placnuti na zadek..chodí každý den po obědě a večer spát bez řeči.. V klidu..a vůbec mě tam nepotřebuje.. Přečtem pohádku, rozsvítím modrou bludicku..dam medvídka pomazlime se,poprejem dobrou noc pokaždé stejně.. A nikdy už nevyleze..třeba si tam ještě povídá, to mi ale nevadí, hlavně že tam nemusím být hodinu.myslím že vycítil jak tapam nevím si rady, a tak to zkoušel..děti potřebují podle mě a milují řád.. Pravidelnost cítí se v bezpečí a hlavně musí k někomu ,,vzhlížet,,někomu věřit kdo se o něj postará..a ne si to rozhodovat sami v tomhle věku..co se týče že nesmí do silnice, nebo takových podobných nebezpečí jsem mu taky vysvětlila co se může stát a nemám problém když řeknu pozor aby tam nechodil..poslechne. Jenom dodatek nemluvíme s ním jak s povlem..ale jako máma k dítěti.jinak děkuji za příspěvek, třeba metoda je výchovy na některé děti funguje..ale taky myslím že je to i o povaze dítěte. 🙂

@stacy13 ještě jenom malý dodatek,nechci aby ten přispěl vyzněl jen že poroucim.. Psala jsem jen ty zásadní věci..myslím že ustupujeme s manželem mnoha věcech a dopravame mu dost 🙂 🙂

@kadarka proc jsi ho serezala? tebe taky doma mlati pritel?

@kacenka1111 pokud si to zaslouží tak proč mu nedat na zadek,přes plenku víc bolí ruka mě, on to ani snad necítí. Asi jsem tam nenapsala, že mě kopl a hodil po mě knihu a já chci aby věděl,že tohle dělat prostě nebude. Vychovávej si dítě jak chceš ty, a nedávej mi otázky, které jsou vyloženě na konflikt. A když se tak ptáš, to máš asi spíš problém ty...

@stacy13 hned na úvod k tomu slovu "póvl", já jen nevěděla, jak to popsat přesněji 😀 Měla jsem toho hodně na srdci 🙂 Ale význam chápete.
Určitě taky souhlasím s tím, že kamarádka má za sebe odpovědnost a dítě ne, to každopádně, ale mělo by kus zodpovědnosti dostat i teď, samozřejmě v rámci mezí. Včera jsem slyšela krásný příklad, sice je o penězích, ale je převeditelný i do spousty jiných situací - děti z dětského domova, když v 18 opustily děcák, dostaly peníze na hospodaření a protože nikdy předtím o penězích nerozhodovaly, měly velké problémy měsíčně vyjít, vůbec neměly představu co kolik stojí apod. Vlastně to znamená, že rodiče, ve snaze chránit to dítě, mu zodpovědnost nedovolí (protože přece "Já jsem za něj zodpovědná"), a pak, když najednou zodpovědnost mít musí, tak jí nemá - jasně, nemělo vůbec příležitost si to vyzkoušet.
Když dítě něco provede, častokrát se ho vlastně ten "výsledek" ani netýká. Dostane na zadek, případně zaracha nebo zákaz tv. A tak si dítě příště řekne, že toho zaracha přežije, jen když to bude moct provést znovu, a ještě ví, že to rodiče nějak udělají, vyřeší za něj.

S tím spaním - super, že jste mu dala možnost rozhodnout. Nechtěl spát, nespal, byl protivný = v té situaci nebylo dobře ani jednomu z vás. V tu chvíli, kdy by to začalo skřípat, bych přišla a řekla "Zkoušíme to takhle a vidím, že to nefunguje, vidím, že jsi unavený a nemocný, mě to trápí, nejsme spokojený ani jeden. Je potřeba, s tím něco udělat, udělat to nějak jinak. Máš nějaký nápad, jak to vyřešit?". Tenhle způsob výchovy není o tom nechat tomu dítěti namlít si (i když kolikrát ano, v přeneseném slova smyslu), je to o tom, hledat, co je příjemné vám oběma a co funguje. Myslím, že třeba zrovna u toho spaní jste měla dobře našlápnuto...
S tím, jak člověk mluví, jestli si je jistý atd., to je taky důležité, pod to se podepíšu. Už mnohem mladší děti umí vycítit, že si dospělý není jistý. Já to vidím krásně u nás, manžel mluvi s dcerou tak jakoby v otázkách nebo tak jako kdyby jí pořád přesvědčoval...mírnej tón, takovej jakoby váhavej. Já prostě oznámím, že je čas jít do postele a tečka, (ne tónem jako generál, ale prostě oznamovací věta - Je čas jít do postele. Je oběd. Je čas se obléknout) ano, pokud je nějaký problém, jsem otevřená k diskuzi, ale nebudu se vyptávat, jestli už se cítí na to, jít do postele nebo ne, odpověď si můžu domyslet kdykoliv 🙂

@sarkar Metoda je to krásná, ale co má člověk dělat, když mu dítě nerozumí. Sice slyší, chápe jednotlivá slova, ale nerozumí. Dá se to sice do jisté míry obejít tím, že při výběru (jídla, oblečení...) se mu to ukáže/předvede, ale cokoli jen trochu abstraktního je problém.
Jeden "hloupý" příklad. Třeba vařím, míchám omáčku a dítě chce pít, stojí cca 3 metry a má v ruce hrneček. Já mu řeknu, podej hrneček, naleju pití. Řev "pití, pití". Řeknu, že pití dáme do hrnečku. Dítě zvedá hrneček a ukazuje, že tam patří pití. Opět mu říkám, ať přinese/podá/přijde/popojde (zkouším všechno). Dítě drží hrnek a řve, vzteky hrnek zahodí, začne sebou mlátit o zem/zeď, (při jiných situacích začne třeba kousat sebe/mě, házet kolem sebe věci v dosahu). Všechno jen proto, že nechápe, co mu říkám, že stačí udělat 4 kroky a hrneček podat, abych tam pití nalila. Přitom slova podat/přinést a podobná v jiném kontextu bez problému zvládne, jen nerozumí zrovna tomuto spojení...
Samozřejmě je tu varianta nechat vaření jídla, dojít k němu, vzít hrneček a nalít pití, ale takovýchto situací je za den spousta. Nejde o výchovu/nevýchovu, ale to, že nějaká domluva o pocitech, výběr možností, diskuze není možná, pokud dítě nerozumí řečenému.