Je mateřská tak strašná?

hehe.. no já to taky tak slýchala, tak jsem byla připravená, že v noci nebudu spát, že musím dítě pořád nosit a houpat.. 😀 Malá se mi od příchodu domů budila v noci tak jednou, možná dvakrát za noc. Přes den jsem s ní tancovala, protože ji bolelo bříško, ale za pár týdnů jsme to vychytaly a pohoda. Maximálně se jí věnuju, ale mám spoustu času i na sebe, protože mi nevisí na noze, ale klidně si i půlhodinku, hodinku vyhraje sama a já si sednu k ní na zem a čtu si. V osm spí, v osm se budí, takže mám dvanáct hodin pro sebe. Dokonce se občas i stihnu trochu nudit, protože než by si se mnou hrála, tak si radši prohlíží knížky. Manžel pracuje z domu a já chodím na 3 odpoledne do práce, takže se staráme oba a pro mě je to opravdu dovolená v pravém slova smyslu. Já si malou hrozně moc užívám, baví mě všechno, co spolu děláme a nesnažím se ji nějak tvrdě vychovávat. Všechno je sranda a když něco zakážu, tak to platí, ale je toho hrozně málo. Beru ji jako nejlepší kámošku. Ale je to o tom, jak je člověk nastavenej a na co je zvyklej.. Pro mě je důležitá rodina a jiné lidi nijak extra moc nepotřebuju, tudíž mi nic nechybí. Ba naopak. 🙂

@izzybickerstaff uvidíš, nejhoší na tom je, že dopředu nikdy nevíš, jak moc to s tebou zamává. Ale přeju jen to nejlepší, vo tom žádná 😉
Důležitý je nebejt na to sama-já skončila v horoucích zadelích bez přátel s manželem věčně v práci, takže mi z toho asi hrabe víc, než kdybych byla v civilizaci a s nějakejma spřízněnejma dušema okolo.

@mon_88017 dík 🙂 uvidím, co bude, teď už stejně není úniku 🙂 bydlíme v Pze a manžel pracuje z domu, takže se asi nejvíc bojím toho, abychom se nakonec všichni nepozabíjeli, až budeme najednou doma v jednom kuse všichni tři.

@izzybickerstaff i to se může stát 😅 Ale až ho budeš chcet zahrabat, pamatuj, že tetička Mon má bagr 😅

@mon_88017 😀 😀 😀 dobře 😀

@luj_89 Své první těhotenství jsem nijak extra neprožívala, byť se nám ,,zadařilo'' takřka okamžitě. Svědomitě jsem se cpala listovkou, omezila syrové a plesnivé věci, do hospody nešla už ten večer, co mi těhotenství potvrdili ( 5 týden 🙂) a od třetího měsíce navštěvovala těhotenské cvičení. Bylo mi 21 let a asi to zní hrozně, ale bylo mi to spíš jedno 😀 . Manžel ( o 8 let starší) se nesmírně těšil a byl nadšený.
Těhotenství jsem měla bezproblémové, studovala a pracovala jsem takřka až do konce. Miminko ale bylo zadečkem napřed. Odmítla jsem císaře ve 38. týdnu a dohodla jsem se s doktorkou, že počkáme až do termínu. Ani na termín se miminko nenarodilo, po Vánocích v roce 2011 jsem tedy šla na císaře. Nevadilo mi to, ale brala jsem to jako další zkoušku ve škole, nebo tak nějak, prostě pocity ani nadšení ani strach.

Naše dcera se narodila 28. prosince 2011 v 10:05 dopoledne. Byla to láska na první pohled. Ať si kdo chce říká, tak navzdory císařskému řezu a následovném pobytu na JIPce, jsem se zamilovala do té malé sametové hlavičky, která mi přistála na hrudníku. Byla jsem maminka! Měla jsem vysněnou dceru Adrianku! A první pocit, kdy jsem ji uviděla byl : ahoj, tebe já přece znám! 🙂

Byla zlatá! Celé noci prospala, kojila jsem ji naprosto v pohodě, neměla reflux, neblinkala.....Užívala jsem si s ní výlety, procházky a říkala jsem si, co sakra kdo kritizuje na mateřské dovolené? vždyť je to pohoda!

Druhé miminko jsme měli naplánované cca za 5 let, chtěla jsem u první rodičovské v klidu dokončit VŠ a užít si Adrianku naplno.

Otěhotněla jsem, když jí bylo 13 měsíců - přes HA. Bylo to strašné. První těhotenství jsem manželovi oznamovala na místě, kde mě požádal o ruku, s obrázkem z ultrazvuku. U druhého jsem s pláčem vtrhla k němu do kanceláře a na stůl mu hodila těhotenský test. Pak jsem se uklidnila, pomalu si zvykala a začala se těšit. Přála jsem manželovi syna, které moc chtěl. Když mi na ultrazvuku potvrdili chlapečka, úplně nelogicky mě to šokovalo. Naprosto bláznivě jsem si říkala, panebože, co budu s klukem dělat?? Kvůli poměrně nedávnému císaři mi lékaři předvídali možnost, druhé sekce. V tu chvíli jsem se blokla. Řekla jsem si, že je to možná mé poslední těhotenství a chci zažít i přirozený porod. To se mi splnilo.
Náš syn se narodil hodinu a půl po příjezdu do porodnice, bez nástřihu, bez šití. Bez epidurálu a takřka bezbolestně. Ukázkový porod. Krásný. Mě se ale stýskalo po Adriance, byla jsem unavená. Šťastná také, ale...........nebylo to jako poprvé.
První měsíce po druhém porodu, byly strašné. Prošla jsem si soukromým peklem. Syn nespal. Plakal. Vypěstovala jsem si poruchu spánku, takže jsem nespala ani když on potom ano. Přes den jsem se musela věnovat dceři, to on spal více než v noci.
Nebudu to rozepisovat podrobněji, nevzpomínám na to období ráda.
Přešlo to, ani nevím kdy. Nevím kdy přesně se to změnilo a já jsem se podruhé v životě zamilovala tím ojedinělým způsobem.

Zítra má náš menší skřítek druhé narozeniny a já jsem za něj nesmírně šťastná. Říká se, že žena je hrdá, když porodí syna a šťastná, když porodí dceru. Já jsem hrdá i šťastná za oba. Užívám si krásné dny, máme spoustu koníčků, je nádherné sledovat ty dva spolu, jak jsou šťastní, že mají jeden druhého a já vím, že se mi jednou bude po rodičovské dovolené moc moc stýskat 🙂.

to co uvádíte možná není psáno jako nářky, ale jako holý fakt a je potřeba k tomu taky tak přistupovat, ano, nevyspíte se 8 hodin v kuse, průběh vašeho dne chtě nechtě řídí malinký človíček, který nebere ohledy na to jestli máte hlad s chtece zrovna něco dělat, jste na péči o miminko většinu dne sama a je to podle mne logické, prostě máma není pár měsíců zastupitelná. a vzta to je individuání co od vztahu učekáváte a od rodičovských úloh.. porod po dobný věci tím bych se vůbec na vašem místě netrápila, to nejde vyřešit a připravit sena vše kolem dětí taky nelze.
a jaký si to uděláš..někdo si bude pořád stěžovat na všechno, jiný se věnuje víc sobě než dětem a má "pohodu", někdo běhá s úsměvem kolem tří dětí a ještě najde čas na šití apod. a to je taky o tom jaké máte zrovna děti a jaké mají potřeby.

Jsou chvíle kdy jsi na dně a pak jsou chvíle, kdy jsi v euforii... ta euforie převládá... je rozdíl v 1. dítěti a pak v těch dalších...

U nás

1. dítě - Anička - velmi náročné šestinedělí, trpěla na prdíky, jeli jsme tříhodinový kolotoč - hodinu kojení, hodinu uspávání a hodina spaní a znovu.... Tak tady jsem se dostala na to dno... pak se to zlepšovalo... Anička se pomalounku učila a nastala euforie... Teď je z ní malá štebetalka, co pusu nezavře

2. dítě . Honzíček - naprostá pohoda... šestinedělí - krása... Z porodnice jsem odcházela jako z wellness pobytu... Je pravda, že jsem nebyla toliko stresovaná a proto možná byl více v klidu...

Samota - ano žena se občas dostane do takové pozice, že má pocit, že je na vše sama... že prostě manžel ji nedocení, nevšímá si, co vše dělá... to tak je... taky se občas cítím sama, občas mám pocit, že utíká do práce a já se v tom plácám...

Spánek - na to jsem si asi zvykla... Anička byla nespavec - vstávaly jsme spolu běžně 4,30 pak se to zlepšilo... Honzík spinká většinou do šesti a to vstává i Anička... Honzík s námi spí v posteli - hodně kojíme, hlavně teda v noci... si příjdu jako nabíječka - je pořád připojenej... 😀

Stres - jaký si to žena udělá, takové to má... chce si ve všem udělat řád a pořádek... úklid - mám plány, každý den něco - uklízím dohromady tak 40minut denně a doma je čisto a to každý den vytírám máme psa... Vařím většino odpoledne na další den, jak příjde manžel domů... Nebojím se říci o pomoc - to je základ... prostě zajdu za mužem a řeknu - prosím tě, potřebuju pomoc s tím a tím... Mě manžel pomáhá - třeba večer dám mýt myčku a on mi ji ráno než vstaneme vyklidí - je to maličkost, která ale ráno potěší... Hračky máme přes den rozházené všude... Anička už se učí uklízet a je moc šikovná, asistuje i u ostatních domácích prací - sice to trvá déle, ale zase se tak rozvíjí a učí...

Partnerský vztah... No... dle mého je mít dítě tou největší zkouškou vztahu a nejvíce vztahů se rozpadá v prvním roce života dítka... Je to opravdu náročné... člověku to převrátí život úplně vzhůru nohama a musí to partnery stmelit a ono to není jednoduché... My s manželem jsme se také více hádali - je to hodně o komunikaci o tom, že člověk musí trochu slevit ze svých nároků... Už nejsou dva, ale tři... žena nemá čas jen na muže - na prvním místě je u ní dítě... Muž zase může v podstatě - s nadsázkou - kamkoliv, kdykoliv odejít - není vázán - myšleno, že může jít s kamarády na pivo, může jít do kina a podobě... Můj to moc nedělá... občas si s klukama vyjde, ale to je tak maximálně jednou za měsíc... Mě to nevadí... udělám si večer pro sebe...

podle me nema vubec smyls nad tim takto premyslet. bud deti chcete a jste ochotna vymenit stavajici zivot za starost o ne a nejake to nepohodli proste zvladnout, nebo svuj dosavadni zivot milujete natolik, ze se rozhodnete zit bez deti. Pokud nemate penize na bandu chuv a soukromych jesli ci skolek, tak proste musite pocitat se znacnym omezenim casu pro sebe.

Materska neni nic pro me, ale zivot bez tech dvou broucku, co mi ted spi v pokojicku, si nedokazu predstavit 🙂

Pro mě je mateřská opravdu dovolená. Měla jsem hodne náročnou a stresující práci a teď si užívám pohodicku s prckem doma. Mám i to štěstí ze mám kolem sebe spoustu kamarádek s miminky, tak podnikáme různé akce a je to moc fajn. Dítě mám taky hodné, spinka někdy i do půl desáté -a já s nim 🙂 až mi je někdy líto manžela který odchází do práce a my ještě chrnime 🙂 jasně ze par věci jsem se musela vzdát, ale zas si mohu užívat jiné věci které jsem kvůli práci předtim nestíhala.

Mateřská pro mne byla nejkrásnější období !!!!
Každičkou chvilku mateřské bych si prožila okamžitě znovu ..

@luj_89 Těžko na tohle odpovedet.Mám dve deti, obě hodné, porody u obou byly bezproblémové, rychlé...Jen s prvnim synem jsem se nevyspala do jeho 15mesicu, byl závislák na kojeni.Dcerka je pohodová ve všem, krásne spinká, krásne papá...Takže v tomhle je to bez problému.S tim casem už je to horší, pri díteti ten cas už nikdy nebude pro tebe samotnou jako driv, když máš díte, prizpusobuješ se jemu.JInak co se týká takového toho celkového pohledu, tak to, jak prožiješ a užijes si mateřskou, záleží na všech okolnostech.Neco jiného např.je, pokud bydlíš ve na sidlisti v paneláku, neco jiného je, pokud máte domek se zahradou..protože at chceš nebo ne, tohle v trávení casu delá MOC!Já v paneláku, když mi dite usnulo v postýlce, mohla max tak sednou na gauc a cist si, kdežto kamaradka co bydli v RD se šla na zahradu opalovat, pripadne vecer sednout s manželem a neco ugrilovat...V tomhle si to vic užila, i jeji deti, když zacaly behat, tak mohla pustit na zahradku...to my panelákové nemužeme, my musime s detma chodit ven a být neustále u nich, že...JInak taky záleží, jaké bude tvé dite, jestli máš hlídací babicky, které vám svým hlídáním dají prostor pro to, aby jste si s partnerem nasli chvili pro sebe...je toho opravdu moc, co mateřskou ovlivnuje...

Já bych to řekla takhle: Péče o díte je práce jako každá jiná. Je to podle mě nejkrásnější práce na světě. Nicméně jseš v plné pohotovosti 24/7 (i pokud máš hlídání, protože mateřská pohotovost se ve mě nevypne nikdy). I ta nejkrásnější práce, pokud jseš v zápřahu nonstop, tě prostě někdy nas.... Nejstrašnější je buzení. Přesně v tom okamžiku, kdy zrovna usneš a zaspala bys i nálet, potřebuje mimiko papat, nebo pochovat. Ze začátku,nebo kdykoli neočekávaně, třeba i 5x za noc. Pak si lehneš s ním přes den, že se v tomhle stavu vyprdneš na domácnost, a vzbudí tě opět v té nejhorší spánkové fázi. To jsem kolikrát při vstávání brečela jak malá holka, nebo klela - jak dlaždič ;) Už jsem si trochu zvykla, ale je to v podstatě to jediné, co nás zatím drží od druhého dítka. Nesmírně se totiž těším na rostoucí pupík a porod, páč to byl nejsilnější a nekrásnější zážitek v mém životě, tak doufám, že to tak bude i podruhé. Ani ta spánková deprivace už mě asi dlouho nezdrží ;)
Ale, nic, opravdu NIC, se mateřství nevyrovná!
Podle mě nejde jinak zažít tak extrémní emoce, tak hluboké zoufalství, únavu a strach o toho bezmocného človíčka a tak neskutečnou radost, až se zalykáš štěstím, a takovou lásku, takovou LÁSKU, že se to nedá popsat. A právě z tý neskutečný lásky vezmeš sílu nejen vstávat pětkrát za noc, trávit celý den v zápřahu, mít vypráno, vyžehleno, navařeno, umýt si vlasy apod... ale snad i lámat skály. 😀 Je to hukot, to jo, ale je to boží!!!

@alishka111 souhlas, emoce, resp. jejich projev je s dítětem extrémní. v životě jsem tak často nenadávala (ne, že bych byla schválně zlá na dítě, tedy jem občas 😎 ) a zároveň mi máloco udělalo tolik radosti a upřímně mě rozesmálo v momentě, kdy jsem supěla jak papiňák.

@luj_89 Mateřská je taková, jakou si jí uděláš a myslím, že je to dost o síle pozitivního myšlení 🙂
Jako jo, jsou noci, kdy je člověk co hodinu vzhůru, na druhou stranu nikdy jindy jsem nespala pravidelně 8-9 hodin celkem, nechodila si dát šlofíka po obědě..teď můžu 😀
A ta nádhera, když teď na podzim je ráno hnusně, zima, sychravo a když zvoní mužův budík do práce, můžu se já zachumlat zpátky do peřin s naším voňavým miminkem a chrnět! A pak se vzbudíme, nakrmím a mazlíme se a hrajeme si v posteli, pak jdeme ven, jedem někam na návštěvu, chodíme na cvičení a na plavání, v mezičase když bobek spí, tak si brouzdám po netu, vyvářím dobroty, v pohodě si obstarám domácnost, stíhám i věnovat se svým zálibám ( jezdím na koni), malá jezdí holt všude se mnou, už mám vysledované, kdy spí (dopoledne), tak plánuju tak, aby se prochrupla v kočáru.
Málokdy má člověk v životě TOLIK času, jako když je doma s miminem, minimálně ten první půlrok (dýl zatím nemůžu soudit). Je to jen o tom, jak s tím časem naloží - jestli se bude přizpůsobovat plně dítěti nebo přizpůsobí dětský biorytmus sobě, protože částečně to vždycky jde. Podle mě velký problém spousty holek ,co jsou doma s dětma (mě nevyjímaje) , je v tom, že víc času člověk toho volného času má, tím méně ho umí efektivně využít.
Věřím, že jsou děti, které jsou...náročné..ale těžko věřit, že by jich byla většina. Děti jsou zrcadlo svých rodičů.
Co se týče partnerského vztahu - je jiný než před dítětem, ale neřekla bych že horší. Je trochu složitější, udělat si na sebe čas, jen my dva, na druhou stranu ty chvíle ,kdy jsme my tři, jsou taky báječné, to dokud nezažiješ si nejde moc představit. My normálně dál cestujeme, provozujeme svý koníčky - v tomhle ohledu se necítím nějak zásadně omezená tím, že máme sviště.
A porod byl v pohodě 🙂
Abych to shrnula - za sebe můžu potvrdit, že občas jsou horší dny, kdy má člověk pocit, že ho partner nedoceňuje ("já chodím do práce a ty se flákáš doma"), že je na to sám (ani ne tak doma, ale na tu péči, protože dítě prostě neodložíš) a že to stojí za prd, ale těch dobrých dnů je o moc moc moc víc 🙂
S hlídáním je to pak ještě o kus jednodušší, dává to větší prostor k udržování partnerského vztahu i zálib.
Mít dítě je každopádně skvělý, vůbec se nenech odradit nářkama negativních plaček 😉

Ahojky, je dobře, že to slýcháš. Já jsem tyhle řeči začala slýchat až jako těhotná (tehdy teprve rodila první vlna kamarádek), a vůbec jsem tedy nevěděla, do čeho jdu. Popíšu to ze svého pohledu:

Mateřství samo o sobě není tak strašné, ale zásadní problém je, že je to nonstop úvazek, který je obtížně slučitelný s jakoukoli jinou činností (samozřejmě pokud není hlídání). Takže jednak s koníčky (minimum času na čtení, televizi, o diskotékách apod. ani nemluvím). Jednak s domácími pracemi, jejichž vykonávání se ovšem automaticky očekává. V neposlední řadě se studiem, prací z domova apod., pokud by ses něčemu takovému chtěla/musela věnovat. Na všechny tyto činnosti máš v ideálním případě tak 2 hodiny času denně, když dítě spí. Zdá se to být luxusní, ale jednak jde o ideální případ (ne vždy dítě přes den spí, ne vždy usíná ve stejný čas, ne vždy usíná doma), jednak pokud skutečně máš nějaké povinnosti, kterým musíš denně nějaký čas věnovat, znamená to, že nemáš vůbec žádný čas jen pro sebe. Já jsem takhle dodělávala dálkové studium a k tomu na částečný úvazek pracovala a vůbec nechápu, jak jsem to zvládla, ale bylo to nesmírně náročné. Teď už mám na starosti "jen" dítě a domácnost a to znamená, že sem můžu teďka psát🙂, ale že bych byla nějak super odpočatá, nadšená a vysmátá, to tedy ne. Bohužel neexistují ani neschopenky. Samozřejmě strašně záleží na okolí, hlavně na manželovi, jak je schopný pomoct, ale nemalovala bych si to moc růžově. Obvykle musíš fungovat, ať je Ti jakkoli zle.

Jako další problém vnímám, že má většinou okolí tendenci poskytovat matkám nevyžádané rady, kritizovat, machrovat, že "oni by to udělali líp," a bagatelizovat jakékoli problémy. Ve finále je to o tom, že se snažíš desetkrát víc než kdykoli předtím, ale nejen, že Tě nikdo nepochválí a nikdo to neocení, ale pořád ještě slyšíš, co všechno je špatně. Opět samozřejmě strašně záleží na okolí. Ale problém je i v tom, že máloco z toho, co děláš, má nějaké viditelné výsledky. Uklidíš špinavé nádobí ze stolu a mezitím je na zemi natrhaný toaletní papír. Ten posbíráš a prcek ti mezitím vysype na podlahu krabici hraček. Uklidíš je a rozlije mezitím pití.... Prostě pořád uklízíš a nikdy nemáš uklizeno. A i samotná péče o prcka je nekonečný koloběh přebalování, převlékání, krmení, uspávání a kojení.

Co se týče sociální izolace, ta nemusí být tak strašná, maminky se hodně druží s jinými maminkami. Ale velmi pravděpodobně bohužel přijdeš o pár bezdětných přátel, pro které už nebudeš dostatečně zábavná.

Co se týče nevyspání, já osobně jsem určitě vyspalejší, než když jsem chodila do práce. Ale problémem je, že dlouho nespíš více než několik hodin v kuse. Někomu to tak nevadí, někomu ano.

Ahojky, těš se na miminko, protože to je to nejvíc, co můžeš prožít. Uteče to tak rychle, že budeš potom vzpomínat.Všechno záleží na Tobě, jak si to uděláš, jak si to nastavíš. Jasně, začátek je docela frmol, ale vše se dá zvládnout a ženská je nastavená na to, aby to zvládla.Pokud se ty sama budeš těšit, bude to fajn. Netrap se tím,jaké to bude. Až to přijde, prožiješ si to a sama si zhodnotíš jaké to je. Každá maminka to má jinak.
A vztah? je mnohem silnější než dřív, jsme spokojení, šťastní a to prázdno, ta touha po dítěti, když dcera nebyla je vyplněná. Je vyplněná na 100%
Přeji ti, aby jsi byla taky tak spokojená maminka jako já, protože, kdyby to šlo, celou mateřskou bych si prožila znova, se vším všudy. 🙂

Občas je to náročný. Ale upřímně - být s malou je naprosto boží a já se těším na dalšího prcka.
To že se starám o někoho, kdo se o sebe ještě postarat neumí a nevyzná se v našem poblázněném uspěchaném světě je na jednu stranu hrozně krásný - protože ten malý tvoreček tě pozve do úplně jiného světa. Ono je to tak trošku jak v Exupéryho Malém princi 😉.
Mateřská ti změní hodně vnímání času. Nebudeš se honit nikam za termínama, nebudeš řešit spoustu "rádoby" důležitých věcí. Zpomalíš se a to že dostaneš jiný rytmus ti pomůže překonat I to, že v noci nespíš 8 hodin v kuse 🙂, a uvidíš svět úplně jiný než jak ho znáš 🙂

@luj_89 Myslím, že je to jako všechno ostatní, třeba v práci. Prostě občas je to skvělé, občas normálka, občas děs. 😀 Každopádně jsem nikdy nezalitovala, že dítě mám, i když na rovinu, v mnohém to byl větší veget a jednodušší. Je to ale dobře uzpůsobené, po probdělé noci se na vás prcek usměje, vy roztajete a vše je odpuštěno a zapomenuto, mateřská láska je všeobjímající. 🙂

Pro mě byl nejnáročnější první rok, asi i proto, že se malý narodil dřív a vše mu déle trvalo, hlava to věděla, tělo ne, takže byl i nespokojený, citlivější, plačtivější. To člověku moc nepřidá. Začal se teprve v roce plazit. No a taky to byla pro mě velká změna, měla jsem fajn práci, super kolektiv a najednou je člověk sám, jsem dost společenská, takže soc. kontakty mi chyběly. Ale našla jsem si časem kamarádky, se kterými jsme řešily i jiné věci než mimina, což je pro mě důležité. Je to o tom, jak se říká - jaké si to uděláš, takové to máš. Taky jsem si našla brigádu, chodila na vzdělávací kurz pro matky na mateřské, to vše mi pomohlo cítit se psychicky lépe. Občas a začala jsem i docela brzy, vyrazím s kamarádkami či kolegyněmi večer ven a vzhledem k absenci babiček, bydlí daleko, jsme si našly slečny na hlídání a párkrát jsme byli už i s manželem sami venku. Není taky špatné zaměstnat i partnera, naštěstí ten můj to dělá rád a protože chce. Víc si to tak nějak užívám až od roka a teď, když mu budou dva, konečně běhá, rozmlouvá se, chápe a je s ním sranda, snad ještě víc. Ležící mimina jsou roztomilá, ale mě víc baví ty starší. 😉 I když už se těším, až bude mít náš klučík parťáka.

Máme taky prcka. Je to náročné a taky jsem unavená ,ale naší holčičku milují natolik,že místo toho abych přemýšlel a nad tím jak nespim a že je to vlastně starost na 24 hodin denně ,užíván si s ní každou chvilku .Strašně to uteklo. Nedávno jsme přijeli z porodnice a už má 8 měsíců. Člověk by si to měl užívat naplno a těšit se z pokroku a z toho že vás dítko potřebuje a spoléhá na vás. Za pár let vyroste a na tohle budete vzpomínat.

To co jste vyjmenovává je pravda ale neni to tak hrozné, ty co si stěžují asi nemají nic lepšího ke konverzaci, je to náročné ale dá se to zvládnout a kdyz se rychle člověk smířit s situaci jde to lépe, me ani nenapadlo si někdy někomu stěžovat a v tak velkém, max. manželovi nebo moji mamince. A hotovo. Určitě se teste, rodina je to nejduleitejsi.

Asi vesměs souhlasím se vším, co už holky napsaly - může být a nemusí. Stejně tak radím o tom moc nepřemýšlet - jinak by se člověk zbláznil 😉 Asi každá jsme to měla těžký, někdo míň, někdo víc, ale čím starší prcek je (nemyslím puberťáka 😀 ), tím je to kouzelnější. Mě dcera absolutně dostala, když jí byly asi 3 a půl, vždycky když se třeba bouchla, byla nemocná a nebylo jí dobře, chodila jsem za ní a říkala jí "to bude dobrý, maminka je u tebe". A jednou bylo hrozně špatně mě, nemohla sem ani vstávat z postele (ale musela jsem a měla hrozný křeče v břiše), a ona si to pamatovala a sama od sebe za mnou přišla když už sem brečela bolestí, a řekla mi "to bude dobrý, mamíí, jsem u tebe..." A takový okamžiky za to všechno stojí... 🙂 🙂 🙂

Já mám děti tři a co je probdělá noc nevím 🙂. Mám dost živé, ale docela hodné děti 🙂. Pravda, že nejvíc jsem si užívala období do roku, já s oblibou říkám "kde položíš, tam najdeš" 😀, moje kamarádky zase tvrdí opak 🙂. S manželem se nám vztah v žádném případě nezhoršil a izolace od okolí mi zpočátku vadila, ale nakonec jsem si zvykla a mnohem raději jsem i nyní sama v lese než mezi lidmi 🙂. Po druhém roce jsem se tedy vždy už těšila do práce a po druhém i třetím dítku jsem začala pracovat, když holkám bylo 30měs. a vzali je do školky 🙂. Jde o to, co máš v hlavě 🙂. My si užívali procházky, sbírali lesní plody i kameny, celou věčnost jsme vydrželi házet kamínky do potoka nebo se procházet po lese 🙂.

Naší malý je 6,5 měsíce. Mateřská podle mě strašná není. Ale určitě je to mimčo od mimča. Naše malá je hodná od samého začátku, od 4tého týdne spinká celou noc (od 19:30 do 5,30 hod.) a přes den kojím po 3-4 hodinách. Ano porod může být hrozný, můj byl dlouhý se spoustou komplikací, ale příroda to zařídila dobře a hned na všechno zapomeneš, já na to teď vzpomíná moc ráda. Šestinedělí je náročné, jsi unavená po porodu, všechno tě bolí (taky nemusí), můžeš mít různé depky atd. Já osobně si první týden moc nepamatuji.. Ale malá je zlatíčko od začátku, brzo si vystačila sama hrát a já už byla i schopná uvařit. První měsíc dva jsem byla ráda že jsem se najedla. Teď jsem ve fázi, že si to užívám. Je s ní ohromná sranda. A i když jsem byla unavená sebevíc, stačil jeden její usměv a hned mi bylo dobře.

Mateřská je paráda.

Neboj materska bude takova jakou si ji udelas ty sama.Nevyspani je ze zacatku,nez se s mimcem szijete.
Pak uz jeto super ,zacinas dite ucit a je to zabava,zase zacnes delat veci ,ktere jsi delala ,jako mala.....kreslit ,vystrihovat lepit,cist a koukat pohadky...sankovat.Sama byt pres den nemusis je plno jinych maminek se kteryma se da druzit.A s manzelem si to taky muzete udelat heky,ikdyz budete mit miminko,po 6nedeli neni problem.Je fakt ze clovek je hodne zamereny na dite,tak je dobre pokud muz uplne nezarli a neprudi,ale jen se obcas decentne pripomene 🙂
Uvidis bajecne si to uzijes.

@luj_89 Ahojda,ja jsem doma teprve trictvrte roku,ale opravdu si nemuzu stezovat. Na miminko jsme se oba hrozne tesili a opravdu je jasny,ze se mu rodice musi plne prizpusobit,omezit spoustu cinnosti a hlavne omezit spanek 😀
Ale za nas oba muzu rict,ze nic se nevyrovna tomu,kdyz te rano vzbudi jak zvatla v postylce a ten krasny usmev,kdyz vidi nad postylkou rozcuchanou maminku... To mi je v tu chvili uplne jedno,jestli jsou ctyri rano nebo az sest..
Jasny,taky nic nestiham. Casto po obede zjistim,ze jsem jeste ani nesnidala.. ale to je asi vsude.
.. a porod.. no,proste boli. Ja jsem se pred otehotnenim porodu silene bala. Pak jsem otehotnelo a bylo jasny,ze mimi ven proste musi 😀 ..tak jsem si zacala rikat,ze to zvladly vsechny a my taky..
Takze bych se na tvym miste vubec dopredu nestresovala nebo spis nenechala stresovat 🙂
At se brzy zadari 🙂

Lidi si vždycky stěžujou na to, co maj. Kdyby děti mít nemohli a kejsli furt v práci, budou říkat, jak je to hrozný a jak se mají strašně fajn maminky na mateřský. Lidi jsou kverulanti. 🙂 Mateřská je náročná, ale nemožnost se stát matkou, ač si to přeju, ještě mnohem více. Stejně tak dobrovolně bezdětný život naplněný snahou o kariérní postup. Nic není zadarmo.

@luj_89 jinak si nejsem jistá, že je dobrý nápad čerpat inspiraci pro rozhodnutí mít, nebo nemít dítě, z internetových příspěvků.