Jak řešit nevychované chování dětí? Diskuse a zkušenosti

@alice345 Já myslím že je to výchovou, jak se k sobě v té rodině chováme, jak máme na dítě čas...

@alice345 A tak píšeš, že nechceš soudit kamarádku, ale přesně to děláš - rozebíráš na internetu, jaké dělá chyby ve výchově a jak je její dítě spratek. Tak jsi jí měla poradit, co má dělat, když je z něj hotová. Nebo co si představuješ, že ho před tebou zřeže řemenem? 🤷‍♀️ Ono taky čím víc diváků, tím větší představení.

@cherie24 Tohle jsem snad psala já... Máme čerstvě šestiletého. A je to úplně to stejné, co píšeš. Ještě dodám, že když je unavený nebo má hlad, tak to fakt stojí za to. Věčně slyším: to je nuda! A říká to tónem a stylem tak 15ti letého kluka. Jako fakt vrazit zprava zleva. Dost se to zhoršilo narozením malé. Prostě chce pozornost, přitom jí dostává víc, než když byl sám (a to jsme se mu opravdu hodně věnovali). Kolikrát něco přinese ze školky až si říkám, kde to ty děti viděly, slyšely, jestli se takhle chovají u nich doma???
Pak najednou cvak a je to skvělý kluk, který prosí, děkuje, pomáhá, dokonce se sám od sebe stará o malou sestru, ve školce se s ní chlubí, v obchodě se hrdě hlásí, že to je jeho sestřička.
A jak umí být ukňouraný! Pak zase cvak a je to drzý suverén. Je ve znamení ryb a opravdu je chvíli tak a za chvíli úplně obráceně. A jak mě tohle dokáže vytočit!
Nedávno jsem si postěžovala p.uč.ve školce a ona říkala, že je velice chytrý a že tyhle děti se tak projevují. Jsou ve spoustě věcech jakoby starší, ale tím, jak rychle vyzrávají, tak přeskakují spoustu věcí potřebných k vývoji a pak neví, jak s emocemi, pocity a různými situacemi pracovat. Kolikrát si vzpomenu na jednu moji p.uč., která říkala: on je strašně chytrý, ale nepoužitelný do běžného života.
Nezbývá než věřit, že toto je období, že všechny emoce si prožije a správně zpracuje, ať příště ví, jak s nima pracovat a nezačít kňourat. Pevné nervy a trpělivost všem! Jsou to přece naše úžasné děti!

@arkapo jo, to mi dělá taky. Dokáže ztropit půl hodinovou scénu, kdy bych fakt nejradši vzala vařečku a seřezala jí zadek do modra a najednou jak když přepne a směje se, povídá si, hraje si. 🤯😃 Já mám ještě hodinu potom nervy na dranc a ona jak když se luskne prstem, přejde z amoku do úsměvu. Taky to vůbec nedávám. 😆 Tak jí i popsala paní učitelka ve školce, že když něco chce, tak to hodně chce. Když něco nechce, tak to hodně nechce a že střídá nálady jak aprílové počasí. 😃 Taky mi to tak někdy přijde, že když je nějaké období většího pokroku, že je to Mordor s ní a pak je najednou období, kdy je zlatá a je vidět, že se udělala pokrok. 🙂 Ale řekla bych, že tohle pochopí jen ti, kdo to zažívají. Tenkrát jsem byla na takovém sezení maminek na téma náročné děti a fakt jsem měla co dělat, abych se nesmála, když tam maminky popisovali své "náročné děti"...😃

@kristyn86 mě právě nejvíc otevřela oči až ta mladší dcerka. 🙂 Ač se to teda prý nedělá, tak opravdu až v porovnání s tou mladší,mi začalo hodně věcí docházet. 😃 Dokud jsem měla jen starší, tak jsem si připadala jako nejhorší matka pod sluncem a kolikrát jsem po večerech brečela a říkala si, kde jsem udělala chybu, proč se tak chová, proč mi to dělá. Na jednu stranu mi půlka lidí dávala rady typu - taková ledová sprcha by jí naučila, párkrát by dostala proutkem a to by jsi viděla, jak bude šlapat jako hodinky, za její chování můžeš ty, jsi moc měkká na ní a ona z tebe má prdel. Na druhé straně zas - to je úplně normální, to dělají všechny děti, ona z toho vyroste. To pak člověk neví, jestli je blázen sám, jestli je na hlavu to dítě nebo ti ostatní, kteří mají neustále tendenci se pasovat na výchovné poradce. 😃

@cherie24 Tak hlavně je vtipné slyšet komentáře některých matek na jiné matky. Některé mé známé měly potřebu komentovat mou kámošku a jejího syna. Sto lidí sto názorů. Kluk je prý hrozně nevychovaný spratek. Pak maminka je hrozná semetrika, která syna neskutečně buzeruje, apod. Samé soudy, děs běs. A protichůdné k tomu.

Rezat to, dokud to jde, pak uz bude pozde

@cherie24 Uplne jakobys psala o nas. I ty pocity zazivam stejne. Nejednou jsem brecela,kdyz jsem dostavala od okoli takovehle super rady. Ktere jsou ale uplne o nicem. To pochopi jen ten,kdo zaziva podobne. Taky samozrejme porovnavam dceru se synem. Clovek se tomu bilancovani nevyhne. Priznavam,ze syn je proste "spratecek". Ale neni to vychovou nebo ze bych se mu nevenovala apod. Za jeho pokroky,je spousty prace. Jinak by se houpal doma na lustru. Takze vim,co vse jsem uz dokazala oproti jinym,co maji dite v klidu. A uz me ty jejich super rady tolik nerozhodi. Ale trpela jsem hodne a nekdy stejne kvuli tomu brecim. Protoze nekdy se nevyhnu sebeobvinovani,pocitu viny atd...Jinak jak rikas. Nas syn umi byt uplne zlaticko,tak mooc hodny a zlaty s najednou prepne a tak jak umi byt hodny umi byt hodne zly. Ma dva extremni protipoly. A vetsinou mivame obdobi klidu a lak vyzivna obdobi.

Dobře si tu omlouvát, že spratci jsou spratky od povahy 🤣 to se dá omlouvat v batolecim veku, ale v peti letech? Jasne ze kazde dite je jine, ale zalezi na nas rodicich jak se k nemu zachovame, zda mu budeme tolerovat chovat se jako spratek nebo ne. Vidim to okolo sebe... jak si nekteří rodice nechaj s*át na hlavu a jeste diteti za to podekuji...

@veronka_123 Jak bych to řešila já? Pokud by mi dítě řeklo, že jsem nejhorší máma na světě jednou, tak bych mu po opadnutí afektu v klidu vysvětlila, že to se není pravda, že se to neříká, protože to toho druhého bolí atd. Pokud by se to opakovalo, tak bych byla v tom vysvětlování už ráznější. Pokud by mi dítě TRVALE (tj. NE OBČAS, jak je to běžné snad u všech dětí) dělalo ze života peklo a dohánělo na pokraj šílenství a nervového zhroucení, což je případ mé kamarádky, tak bych intenzivně hledala příčinu problému - proč se tak chová (zda ho něco trápí, nebo dělám já s manželem chybu ve výchově, nebo prostě neumí říct, co cítí atd.) a nebála bych se ani dětského psychologa apod. A jasně, každé dítě občas zkusí hranice snad v každém věku, to je normální. Není normální, že dítě trvale nerespektuje žádné hranice a pravidla soužití v rodině.

@alice345 pokud se matka hrouti z vychovy a chvani ditete/deti, tak ale spis potrebuje psychologickou pomoc a podporu ona, ne to dite. Nebo dite pak az v druhe rade.

Holky, děkuju za relevantní příspěvky 🙂 Je mi v zásadě jedno, jak se dítě chová před námi (návštěvou), to přežiju. Šokovalo mě právě, jak byla kamarádka z něj vyřízená trvale (což pramenilo z jeho chování v soukromí, ne před návštěvou) a to mi právě přišlo už za hranou.

@konidana Souhlas

@alice345 Ale to, že se chová on blbě není primárně jím ale rodiči, nejspíš si ona sama neumí nastavit hranice. Ano, ona potřebuje pomoc a když se začne měnit, mít se ráda a dávat klukovi stopku, začne se měnit on.

@alice345 vcera jsem vytrestala synáčka 😁 On mi řiká mamizno a podobně 🙄 Vcera prudil, vysledek toho byl ze zacal jak mu chybi tatinek (ten mu pruzeni toleruje), tak mu řikam ze bez ty informace bych nepřežila a ze at se koukne na jeho fotku 😃 Fakt jsem ho mela plny zuby. A on pak, jak ho to bolí u srdíčka, kdyz takovy veci řikám. Tak jsem mu řekla, ze me taky bolí u srdíčka, když řiká ze jsem zlá mamizna a ze mu to je jedno. Tak se najednou zamyslel a řiká "ale mami ty nejsi zlá, ta k ja uz to řikat nebudu". Jdem zvedava jak dlouho mu to vydrzí 🤔

@alice345 Pokud by mi dítě řeklo, že jsem nejhorší máma na světě, zamyslela bych se, proč, zda ho něco trápí, z čeho to pramení a hledala příčinu, nehasila jen důsledek. Že se to neříká neznamená, že to změní pocity a nevygraduje to později v něco horšího. Navíc ve vzteku řekne malé dítě cokoliv, co někde slyšelo, já bych to řešila komunikací a zájmem.
Nikdo nevíme, jestli je mezi rodiči napětí či jaký to dítě má vzor i třeba v otci - jak se chová v soukromí k matce jako ženě. Často mají ty problémy hlubší podtext.

@lennus No to jsme viděli u jednoho puboše v okolí fakt hnusné chování k vlastní matce, sprosté nadávky. A můj muž se ho zeptal, proč se tak chová (matka je jeho kolegyně). A on řekl, že jeho taťka ji i bil, tak proč ne?!

@adelisss Ty vzory jsou vidět nejvíc a vidím to i u nás doma - když neměl manžel dobré období, jak ho syn zrcadlil. Já jsem zase celkem emotivní a taky to vidím u dětí. Je nejlepší začít u sebe než děcko hned tahat k psychologovi, pokud k tomu není objektivní příčina jako třeba ublížení z třetí strany.
V žádném případě samozřejmě neomlouvám sprtatkovské chování dětí. Ale když se jako rodič blbě s nerespektem chovám k dětem, nemůžu čekat respekt, ten má být vzájemný. Někteří rodiče to řeší možná bitím, křičením, vyhrožováním, ale to je pak poslušnost spíš ze strachu než přirozeném respektu. A sama v tom občas tápu, taky rešíme občas problémy, kor s předpubertálním věkem, ale vždy se zamyslím, co mi tím chováním děti říkají.

@lennus dcera mi jednou řekla ze jsem nejhorší máma na světě, protoze jsem chtela aby si malovala na stole a ne na posteli 😃
A synovi jsem mela dnes proslov, ze kdyz se ráno vzbudi pred budikem, tak ma potichu odejit z pokoje a hrat si nebo cist v obyváku. Rekl mi na to ze ho nemam ráda 🙄 Fakt těžký to s detmi nekdy je.

@alice345 No a ja vam zas mohu rict, ze psycholog tohle vse co popisujete oznacil za naprosto normalni chovani v urcitem veku - u nas tedy primo v predskolnim (ano i to ze vas dite privadi do zoufalstvi, bohuzel vsichni mame jine vnitrni hranice, ja napr. vydrzim mnohem mene nez nektere kamaradky) Psycholog primo rekl, ze inteligencni stranka zaostava za tou emocni, neumi se s urcitymi situacemi vyporadat sam, neumi se kontrolovat, proto vybuchy vzteku, ignorace atd 🙂 Vse by se melo srovnat cca kolem 7 roku zivota do znesitelnejsi formy, samozrejme zalezi i na povaze, muj starsi syn nikdy nebude klidas, odmalicka je to proste cholerik 🙂 Mne sice syn nikdy nerekl, ze jsem nejhorsi rodic, ze me nema rad apod. (zatim 😂) ale bezne to napriklad rika dcera me kamaradky v afektu, Vysvetluji si to uz par let, ze to neni pravda, dcera se ji pak i omluvi ale pak prijde znovu narocnejsi situace a stejne to z ni znovu a znovu vypadne...A jeste jak popisujete kamaradku - uprimne pred navstevou a lidma vseobecne zvladam vsechny tyto situace bohuzel omnoho hur, protoze mam pocit, ze me prave ta navsteva bude hrozne soudit. Mam v sobe totiz z prisne vychovy mych rodicu tak nejak v hlave, ze "to se preci pred navstevou nedela, je to prave ten nevychovany spratek, je to moje chyba atd"...A je fakt, ze jsem se hodne dlouho obvinovala a hledala chyby - az druhy syn mi ukazal, ze to neni jenom vychovou a pristupem (netvrdim, ze chyby nedelame, delame jako kazdy)...

@alice345 oprava - emocni stranka zaostava za inteligencni 🙂

@adelisss taky jsem se setkala s tím, že pokud má doma člověk ukňourané, vzteklé a neposlušné dítě, tak jedna část lidí bude tvrdit, že to dělá proto, že žádá pozornost, že je nešťastné, že se na něj jen řve a dělá to ze zoufalství, protože jste moc přísná a máte přehnané nároky. Druhá část zas bude tvrdit, že to vyřeší jedině vařečka a že za to může příliš volná výchova. Kdo se v tom pak má vyznat, že? 😂

Tak děti jsou jako prdy, ty vlastní ještě nějak vydýcháme... A jak známo, nejlépe se vychovávají cizí děti.
Já když jsem slyšela poprvé syna kamarádky jí říct, že jí nenávidí a ať umře, tak mě úplně polil pot a její poměrně chladnou až apatickou reakci jsem taky nechápala... No, uběhlo pár let, můj syn se naučil mluvit a já si taky už vyslechla, že jsem hrozná a že si půjde najít jiné rodiče. Smrt mi myslím nepřál, ale mojí zásluhou to asi nebude. Zrovna tohle ("nechci, abyste byli mými rodiči", "jste nejhorší rodiče na světě") je příklad, který nevypovídá vůbec o ničem. To dítě zkouší hranice, teprve se učí význam slov. A to, že mu kamarádka nic neřekla před tebou nebo že na to nereagoval, ještě neznamená, že se na toto téma nebavili před tím. Jenom třeba nechtěla před návštěvou dělat dusno. Jedna věc je dítěti vysvětlit, že slova mají určitou váhu, že mohou působit bolest stejně jako fyzické násilí, že některá slova se prostě neříkají a druhá věc je reagovat na to násilím nebo jinak hrubě před návštěvou. Je škoda, že si neustále někdo plete respektující výchovu s anarchií a myslí si, že bez pevné ruky nelze dítě vychovat. A nejlepší jsou vždy ty matky holčiček - ještě třeba starších - ty jsou takové malé rozumbradky už od mala a opravdu nelze stavět (čest výjimkám) na jednu úroveň předškolní holčičku a kluka.
No, abych odpověděla na tvoji otázku - Jak je možné, že z kluka roste takový spratek? Co měli udělat jinak? To, že řekně něco takhle hnusného, navíc před návštěvou, nedokazuje vůbec nic. Určitě ne to, že z něj roste spratek. Spratci rostou z dětí, kterým se rodiče nevěnují, nebo se jim naopak věnují přehnaně moc. Z dětí, které mají spratkovské chování neustále před očima (špatně se vysvětluje dítěti, že nemá něco říkat, když sama třeba při řízení nadávám jak dlaždič). Z dětí, které nejsou obklopené láskou anebo jsou přílišnou láskou naopak dušené. Z dětí, v jejichž rodině se pro facku nejde daleko nebo naopak nemají žádné hranice.
No, říkáš že brzy budete mít miminko, tak uvidíš. Dost dobře se může stát, že tvoje nyní úžasná trojleťačka taky začne mít spratkovské projevy. Tak snad přijdeš na to, kde jsi udělala chybu a snad se na tebe nebudou ostatní matky koukat zkrz prstky jako se ty koukáš nyní. Nebo třeba taky ne a budeš si moci o tom vydat e-book 😀

Já mám dvě holky, myslím, že je vychovávám hodně podobně, navíc jsou narozené ve stejném znamení (jedna se narodila pouze od den dýl), tak by taky člověk mohl čekat nějakou podobnost v povaze třeba ).Je jasné, že mají jiné role, starší, mladší, prvorozená, druhorozená, ale jinak k nim pristupuju stejně, přesto se každá chová úplně jinak, reaguje jinak ve stejných situacích apod. Ta starší (7 let) je velmi empatická, citlivá, ta si jen pomyslí, že je někdo debil a má z toho výčitky, i když to ani nevysloví. Nikdy jsem od ní neslyšela žádné zlé věty, že mě nemá ráda atd. Ta mladší (5 let) je živel, umí velmi dobře manipulovat, přesně ví, co říct nebo udělat, aby třeba ségře slovně ublížila, i nás se snaží dostat občas tam, kam potřebuje silnými výrazy jako že máme radši tu starší atd., ale u ní je to opravdu hra, kdy čeká, jak na to budeme reagovat, bojuje o své místo na zemi, o pozornost atd. Zkrátka teď hodně zkouší naše hranice a nebudu lhát, že to někdy nebolí, dáváme ji zpětnou vazbu, nastavujeme mantinely, učíme ji, co je dobře a přesto je to někdy dost těžký. Ale věřím, že je to jen období, že ona se to musí nějak naučit . U starší tohle neznám, ona byla vždycky spíš taková něžná, hodná holčička ( až moc) a na jednu stranu si říkám, že to ta mladší bude mít v životě mnohem jednodušší, že se bude umět mnohem lépe prosadit a nebude se tolik trápit jako ta mladší, tu rozhodí úplně všechno. Jestli je moje dítě nevychovaný spratek? Určitě se tak někdy chová, nevím jestli až v takové míře jako zmiňovaný chlapeček, ale jako jo, jsou chvíle, kdy si říkám: "Kdo tě sakra vychovával?!" A to si myslím, že se fakt snažím a obě dostávají stejnou lásku a výchovu a přesto se každá chová úplně jinak.

Na těch větách nevidím nic hrozného. Takhle malé dítě ještě neumí pracovat s emocemi jako dospělý člověk, teprve se všechno učí. Chtěl vyjádřit, že ho něco naštvalo, žádný větší význam ta slova nemají.
Naopak bych se možná zamyslela, co stojí za tím, že člověka takhle triggrují řeči malých dětí. Možná nějaká potlačená frustrace z dětství, kdy sám neměl možnost se vymezit?

Deti jsou nasim odrazem. 5 let je zlobivy vek. Veta "jsi nejhorsi mama na svete" - nejspíš to nekde slysel, ne? Z toho se kamaradka hrouti? Vsak on nejspos pomalu nezna ani obsah nebo dusledek. Spis t se zamysli, kde to slycha - jestli ho nemechavaji neustale pred TV apod.