Jak zvládat dlouhodobou vyčerpanost z péče o děti?
Hledám maminky, co jsou na tom podobně. Jsem dlouhodobě vyčerpaná, nemám sílu na nic. Mám dvě děti - šest let a dva a půl. Obě děti úplně každé jiné, mladší je masakr, to dítě co všude vleze, všechno sežere, je hlučný, má tisíc záchvatů za den a k tomu introvertní šestiletá, hodně citlivá až přecitlivělá. Do toho žádné babičky a hlídání, občas moje mamka na tři hodiny jednou za dva/ tři měsíce, ale je už starší takže to nedává. Z manželovy strany není zájem, tam se vidíme 4x do roka, neexistuje že by se je někdy vzaly nebo něco. Prostě jsem už hotová, vždycky jsem vymyslela pro děti zábavu a snažila se, ale teď nemůžu. Byla jsem doma tři roky, pak se vrátila na 9 měsíců do práce a teď jsem doma 2 apul.roku, ale v září se vracím zpět aspoň částečně jinak už mi hrabne. Manžel je už taky hotový, furt se milujeme, ale je to těžký, večer odpadneme oba na gauči.
Přijde mi, že všude to každý dává levou zadní, výlety a zabava pro děti 24/7 a zdravá strava a příprava do školy. A já jsem ráda, že jsem dnes vyprala dvě pračky po dovolený, uvařila oběd, hrála si dětmi, vytridila oblečení, nafotila nábytek k prodeji.
Pojďte mi taky říct, že je nás víc, co už nemůžou ale musí a nemají tisíc babiček a tetiček. Já už úplně někdy zuřím když se mi matka jedinacka s hlídací babičkou na zavolání stěžovala, že školka nebude mít v létě otevřeno.
Ahoj, my máme s manželem děti tři. Manžel jezdí každý den před 6 do práce a vrací se kolem 17h. Já mezitím musím děti zabavit, ale do toho na mně leží celá domácnost. Nejvíc se děsím dne, kdy jdeme na nákup, jelikož to kluci úplně šíleně zlobí, běhají po obchodě, ukazují a směji se lidem. Napodobují Mimoně. Zrovna včera měl prostřední syn vystoupení v obchodě. Já měla plné ruce a on chytl hračku a utekl prostě pryč z obchodu. Musela jsem ho dotáhnout zpět a hračku musel vrátit, no tak začal řvát až přestával dýchat. Po tomhle jsem si musela sednout venku na lavičku a chvilku to rozdýchat, bylo mi do breku. Do toho dcera rok a půl chce neustále vylízat z kočárku, je to hrozně aktivní dítě, které nikde neposedí, a starší syn 5 let běhal po náměstí, že už tam nebude čekat. Nakonec se shodli, že jsem zlá máma a chtěli jít domu. Když dojde manžel z práce jdeme s dětmi na procházku, pokud nevzdám čekání na něj a nejdu sama, pak zase domu, vykoupat, večeře a spát. Do toho děti 100x přijdou a něco potřebují. S manželem jsme každý den úplně vyčerpaní a ráno vše znovu. Bohužel jsem ta máma která křičí, ale je to moje obrana, jelikož bych se někdy už zbláznila. Pořád někoho přemlouvat aby jedl, šel spát, neukazoval na lidi, někde nelezl a 1000 dalších věci, to je prostě hrozné. Jinak téma hlídání? Za celé letní prázdniny budou kluci jednu noc u babičky. V pondělí si pro ně přijedou a v úterý mi děti zase předají. Vlastně, pro ně musíme zajet. Toť celá pomoc rodiny ze strany manžela. Jeho maminka je celé dny doma, nepracuje, ale řekne, že by to nezvládla, a když má jeho otec dovolenou v práci, tak si je vezmou (bez dcery), tak jak píšu. Prostě chtějí mít svůj klid, jednou jsou to přece naše děti. A moje mamka? Ta v 65 letech dělá 12tky v práci, celý den stojí na nohou a je ráda, že je rada. Ale musím říct, že když potřebuji, snaží se přijet, alespoň semnou jit s dětmi k lékaři. Jelikož všechny například naočkovat a zvládnout to sama, to je už hardcore. Takže závěrem? Jsme na to sami, jsme z toho unavení, otráveni a smutní. Ano, děti jsou naše, milujeme je, udělali by jsme pro ně vše na světě, ale někdy je to těžké, sakra těžké. Manžel to kolikrát řeší mlčením a naštváním, já bohužel už někdy brečím. Nevim co bych dala za trochu pomoci a zajmu od okolí, ale to se u nás nenosí. Tak hlavu vzhůru nám všem a ja jdu toho prostředního dostat do postele. Případně se omlouvám za chyby, píšu to ve velké rychlosti.
@leslieth to posílám sílu, nás čeká nákup zítra a taky to nesnáším. Zařizujeme teď dětem pokojíček, protože starší jde do první třídy a jezdíme často do ikeii a já to tam vždycky milovala a teď s dětma to úplně nenávidím. Samozřejmě svoje děti miluju a udělala bych všechno, aby se mělo dobře a byly zdravé akorát to vyhoření je někdy hrozny. Teď mi přijde, že mám fakt stavy, který jsem neměla. Nic se mi nechce, ani ty povinnosti proste. Hrozně mě teď i irituje to okolí, třeba teď si známá stěžovala že když hlídá některa z babiček, tak jí vadí, že s ditetem jde jen na hřiště a na zmrzlinu, že by chtěla aby se víc věnovala a chodila do muzeí apod. Já pak úplně žasnu, co jsou lidi schopni vyplodit.
Hrozny je, že člověk nějak nevidí to světlo na konci tunelu, jasně děti budou jednou dospělí a my třeba budeme s nostalgií vzpomínat, jaký to bylo a to špatny vytěsnime. Ale já se třeba těším až budou dospělí až si s nimi budu povídat o politice, literatuře, až zajdeme na koncert nebo třeba na pivo. Na to se těším.
No každopádně přeji všem sílu, nejsme v tom sami.
Já bych napsala, abys vydržela, že bude líp. Mě po 5,5 letech doma s dětmi už taky hrabalo. A to mám děti docela hodné a klidné. Naštěstí se mi vždycky podařilo si najít nějakou věc, která mi pomohla přežít náročné období. Třeba v covidu tvoření fotoalb, po narození mladšího jednou týdně oběd s kamarádkou, časem místo toho chození do místní herny. A tak dále, ale stejně jsem měla po 5,5 roce fakt dost. Taky nemáme příliš hlídání. Ale po tom, jak šel syn do školky a já se vrátila na poloviční úvazek do práce, tak to bylo o moc lepší. Dostala jsem se mezi lidi, bylo víc peněz, odpočala jsem si od dětí. Teď mám celý úvazek a je to fičák v tom, že nevím, co dřív, ale jsem mnohem spokojenější. Zapracovala jsem trochu na svém vzhledu taky a občas posedíme s kamarádkami. To jsou drobnosti, co dělají strašně moc. A nemyslím, že toho děláš málo, podle toho, co jsi psala.
@leslieth to posílám sílu, nás čeká nákup zítra a taky to nesnáším. Zařizujeme teď dětem pokojíček, protože starší jde do první třídy a jezdíme často do ikeii a já to tam vždycky milovala a teď s dětma to úplně nenávidím. Samozřejmě svoje děti miluju a udělala bych všechno, aby se mělo dobře a byly zdravé akorát to vyhoření je někdy hrozny. Teď mi přijde, že mám fakt stavy, který jsem neměla. Nic se mi nechce, ani ty povinnosti proste. Hrozně mě teď i irituje to okolí, třeba teď si známá stěžovala že když hlídá některa z babiček, tak jí vadí, že s ditetem jde jen na hřiště a na zmrzlinu, že by chtěla aby se víc věnovala a chodila do muzeí apod. Já pak úplně žasnu, co jsou lidi schopni vyplodit.
Hrozny je, že člověk nějak nevidí to světlo na konci tunelu, jasně děti budou jednou dospělí a my třeba budeme s nostalgií vzpomínat, jaký to bylo a to špatny vytěsnime. Ale já se třeba těším až budou dospělí až si s nimi budu povídat o politice, literatuře, až zajdeme na koncert nebo třeba na pivo. Na to se těším.
No každopádně přeji všem sílu, nejsme v tom sami.
@anonym_autor mně teď přijde každé jití do obchodu utrpení, utrpení a závod s časem než začnou děcka zlobit. Manžel si jde koupit třeba oblečení, když jede z práce, ale já? Pro mě je to nereálná věc. Já vím, že nastane doba, kdy mi bude 80, budu stará a budu ma to všechno jen vzpomínat, bude mi líto jak ten čas utekl, že to již nikdo nevrátí, ale momentálně je to vše šíleně ubíjející. Dnes jdeme s dcerkou na očkování, tak se už hrozím toho, co ji budou kluci vykládat za nesmysly. Nicméně, jak píšeš o tom muzeu, úplně vidím, jak by po návštěvě našich kluků lehlo popelem 😂. Hodně maminek si stěžuje, že jim hlídají jen jednou za měsíc atd, co já bych dala za volný víkend v měsících, když by měl člověk alespoň to. 1x za měsíc volný víkend. Hnedka bych mela lepší náladu a byla plna optimismu.
Nemuze jit na nakup tatinek po praci nebo udelat objednavku treba na rohliku?
@anonym_autor mame s manzelem 4 deti od 5 do 18 let,nikdo nehlida,jedeme sami spolu,mazel 80 % roku vecne mimo CR,ja trenerka florbalu 4x tydne treninky.Vsechny 4 deti hraji florbal zavodne,ty velke uz chodi sami ty 2 mensi mam kdyz to reknu nehezky na krku ja,rozvazeni svazeni,presouvani se,nakupy domacnost,proste Vse ja.Je pravda,ze ja si snazim Vse ulehcit,nakupymi vozi obleceni objednavam online,lekarnu to same,takze ja do obchodu v podstate moc nejdu jen pokud je stiuace kdy to proste jinak nejde...TAkze chapu Vas jake to je,nekdy je to tezke na hlavu,zacatky byly taky pro me tezke,brala jsme to jako zradu kdyz manzel vzal praci ,kde bude casto pryc,ale s im jsem si ho uz brala,ze je tezky workoholik,ale zvykla jsme si a musim rict,ze az deti povyrostli tak je to proste super,jsou to pohodari 3 ze 4 pomahaji,pres skolu jsou 2 na internatu 2 doma ale da se to,,a pokud mate doma manzel hodne bych s nim promluvila aby VAm pomohl a zapojoval se...
Babičky máme u Ostravy, bydlíme u Ústí nad Labem.... Hlídací babičky nemám. Jezdím tam tak 4-6x ročně na návštěvu. Občas přijedou naši k nám. Tchánovci děti nikdy na hlídání neměli. Jen naši a to až když bylo mladší dceři víc než 4 roky. To už jsem si dovolila nechat děti s našima a jet domů - tzn že děti byly na týden samy a my chodili do práce. Ale co je jeden týden o prázdninách...
Přes rok musíme vše zvládat s manželem sami 🤷♀️ Je to někdy na palici, zvlášť když k tomu dávám dohromady zahradu... Ale vím jsou děti starší, tím je to lepší... Teď je mladší 7 a je to o něčem jiném...
Taky mi pomohlo najít kamarádky s dětmi podobného věku - vidím že je to opravdu všude stejné s děláním úkolů, úklidem, prádlem...
No u nas tedy deti uz vetsi, ale 5 letak s diagnozami, ve skolce jsme radi, ze zvladne dopo, odpo to uz nefunguje, nastesti tedy tchan ho vyzvedne a je chvili u nich ale je to uz problematicke, oba pres 70, tchyne uz temer nemuze chodit a tak, ja dojizdim do prace 40 km busem takze rano odjizdim v 5:50 a vracim se v lepsim pripade v 16 hod a bezim k tchnyi pro prcka a pak vse doma, manzel obstara rano do skolky, dojizdi do prace jen kousek a dva dny v tydnu ma praci priko u nas ve vsi. Je doma drive, ale ma na krku 11letou vrcholove sportujici dceru, kdy treninky kazdy den od 14 hod, z toho 1x tydne 130 km daleko a treninky trvaji 4-5 hodin a musi ji na ne dovezt, pak tam ceka (behem tohoo musi obstarat nakupy, protoze jinak to nejde a aspon vyuzije 1-2x tydne cas, kdy tam stejne ceka, jelikoz se nevyplati financne, aby se vracel domu a pak zas pro ni jel, bohuzel busy ji tam nejezdej). Behem cekani si casto domlouva doucovani primo v danem meste, aby vyuzil plonkovy cas a nebo tedy nakupy. No a vecer se doma sejdem cca v 19 hod vsichni (v den co jezdej daleko na trenink tak prijedou nejdri ve 21:15), pak ukoly, co je potreba a tak. Vikendy od unora do cervna kazdy vikend zavody vsude po CR, na podzim spise sem tam...
Take padame na hubu, ale chceme ji maximalne podporit...
Moji rodice jsou 100 km od nas a stale jeste nejsou v duchodu, takze hlidani pripada v uvahu jen vikend a to jeste ne prilis casto, vetsinou prijede mamka hlidat, kdyz nas klub porada velke mezinarodni zavody a jsme s muzem od patku odpo do pozdnich sobotnich hodin na hale (2x rocne)....
Ahoj, mám už větší děti, ale moc dobře to znám, jak jsem byla doma na mateřské. Mě osobně pomohlo až vrátit se do práce, jinak doporučuji buď si najít kamarádku taky s dětma nebo i kdyby to bývalo nárazově prostě zaplatit nějakou chůvu a využít čas na maximum pro sebe.
No koukám, že je nás víc. Věřím, že časem se to zlepší. V září ta prace, to bude také něco jiného, doufám, že se otočí k lepšímu. Ale je to masakr bez té podpory, kdy to leží jenom na těch dvou. Dost se sedím, kdyby se jednomu z nás něco stalo. Že prostě člověk ví, že nikdo další neni.
Když jsem byla malá tak nás hlídala babička, nejezdila tedy k nám, ale u ní jsme byli na víkend , v létě na týden. Prostě bylo to o domluvě. Tak jsem žila nějak v domnění, že to tak funguje, protože co si pamatuji, tak všichni měli babičky, co hlídali. Teď to moc nefci, vím že babičky ještě kolikrát chodí do práce, ale to ta moje chodila taky. Byli jsme teď na dovolené v Itálii a hrozně se mi líbilo, že tam ty rodiny byly spolu. Nejeno děti a rodiče, ale kolikrát prarodiče z obou stran. Prostě jeli na dovolenou fakt všichni. Tohle si říkám,.že až budu stará, tak svým detem pomůžu, ulevim protože sama vím jaké to je. Moje mamka se snaží, ale prostě po té 70 už to není ono, je pak z nich unavená, takže ty tři hodinky občas ji stačí. Ale i za to jsem ráda.
No koukám, že je nás víc. Věřím, že časem se to zlepší. V září ta prace, to bude také něco jiného, doufám, že se otočí k lepšímu. Ale je to masakr bez té podpory, kdy to leží jenom na těch dvou. Dost se sedím, kdyby se jednomu z nás něco stalo. Že prostě člověk ví, že nikdo další neni.
Když jsem byla malá tak nás hlídala babička, nejezdila tedy k nám, ale u ní jsme byli na víkend , v létě na týden. Prostě bylo to o domluvě. Tak jsem žila nějak v domnění, že to tak funguje, protože co si pamatuji, tak všichni měli babičky, co hlídali. Teď to moc nefci, vím že babičky ještě kolikrát chodí do práce, ale to ta moje chodila taky. Byli jsme teď na dovolené v Itálii a hrozně se mi líbilo, že tam ty rodiny byly spolu. Nejeno děti a rodiče, ale kolikrát prarodiče z obou stran. Prostě jeli na dovolenou fakt všichni. Tohle si říkám,.že až budu stará, tak svým detem pomůžu, ulevim protože sama vím jaké to je. Moje mamka se snaží, ale prostě po té 70 už to není ono, je pak z nich unavená, takže ty tři hodinky občas ji stačí. Ale i za to jsem ráda.
@anonym_autor přijde mi, že je to teď v módě- jsme prarodiče tak nehlídáme. U nás taky prarodiče z obou stran bydlí kousek a skoro žádné hlídání, nemají s dětma žádný vztah, neví o nich mnoho. To já si říkám, že budu určitě jiná i když budu pracovat.
Já bych hlavně zapojila manžela - s ex jsme fungovali tak, že přišel večer z práce a staral se o děti, já měla buď chvíli pro sebe nebo jsem šla na nákup, což bylo taky příjemné. Pak jsme společně děti uložili. A o víkendu ti taky může ulehčit, aspoň tím, že vezme děti na hřiště nebo se o ně postará na delší dobu, pokud budeš mít jiný program. Pokud jsi kolem dětí a povinností 24/7, tak není divu, že jsi vyhořelá (ono i s pomocí a rozdělením sil je to na budku)
Mam deti podobne (vekem i povahou), jen teda dikybohu mame cas od casu funkcni prarodice (behem skolniho roku tchan jednou tydne vyzvedaval ze skolky, ted o prazdninach byly deti pres 2 tydny u moji maminky). Zase ale mam docela narocnou praci, ktera mi sezere hodne casu a nervu. Taky s partnerem padame na hubu. Kdyz uz jsme nevedeli co driv a "ryli drzkou v zemi", zacali jsme jeste navic rekonstruovat barak (ale jak rikam, ted 2 tydny byly deti u babicky). Takze te obdivuju, ze jsi zvladla vyprat dve pracky a jeste k tomu uvarit, ja obvykle zvladnu jen jedno z toho.
Porad si rikam, ze az deti povyrostou, bude lip.
Je nas vic😊 mam doma 3 kousky ve veku 1 rok, 4 roky a 6 let, nejstarsi jde ted do prvni, chlap rano vypadne, vrati se vecer v 8, hlidani nula, od tchanu ani nejaky zajem, obcas je lepsi obdobi, kdy si to uzivam a je to moc fajn,.obcas jedu hubou v zemi a mam dost, vsechny 3 decka jsou tedy akcni strely, ktere malo spi, ale hodne behaji a rvou a i kdyz ke prostredni klidnejsi, necha se proste strhnout, nebo kdyz uz nekomu dochazi sily, tak je zbyly dva zase popostrci k lepsim vykonum, treti prcek kluk, rikala ksem si, to bude klidas, posledni kousek to si musim uzit, a ono spis zatim jen prezivam, rve vic jak ty 2 dohromady, nejdriv prdy, pak ruzne separacky a nemoci od starsich, pak zuby, ted uz zacina prosazovat sve postoje a nazory, mam pocit, ze od rana do vecera se s nim peru kvuli jidlu, prebaleni, segram neustale trha vlasy, jak je nekdo na blizku okamzite kouse, ja vypadam, jak kdyz me doma chlap mlati🙈 do toho starsi holky mami ona mi rekla udelala kopla, placla sebrala nechce vratit zavrsene ty se nam vubec nevenujes🤣 uf, obcas to vse zvaldam s nadhledem a usmevem a tem vsechnkatastrofam se smeju, obcas jecim jak sirena, kterou stejne nikdo neposloucha a jedou si svoje, snazim si zivot maximalne ulehcit, mam susicku,mycku, roboticky vysavac, system, jak vse delat co nejeefetivneji, manzel zajistuje nakupy jidla, ja veskerou lekarnu drogerii objednavam balik domu, totez veskere obleceni boty kosmetiku pro me, detem kupuju bud vinted nebo sinsay tez s baliky do zboxu, na nakup jedu s detmi tak 2x do mesice za ucelem koupit darek nekomu pripadne co potrebujem a nebjednam, cekam vzdy horsi prubeh nez to nakonec probehne,...preji hodne sil vsem statecnym, co cekaly marne, ze kdyz pojedou z posledniho, vypomuzou prarodice, pac oni na to take nebyli sami!
@anonym_autor dvě děti po 15m. Starší kombinovaný handicap: opožděný, jiný vývoj. Hlídání nula: prarodiče od přítele staří a daleko, jeho dva bratři taky (150km, navíc milion aktivit mimo práci), moji rodiče 1700km. Přítel obchoďák=často pryč v kuse 3-4 přes víkend (i noci). Mladší dítě zdravé, ale první rok skoro nespalo (bez nadsázky). První tři roky jsem myslela, že umru. Zpětně nechápu, že jsem přežila, děti taky, neumřeli jsme hladem a nezapadali odpadem. Teď už jsou větší: 4,5 a 5 a 3/4. Už je to daleko lepší, i když ten nemocný je pořád složitý a bude dále (ale i to se lepší )). Jediné hlídání mám v létě (teď, hurá😀) kdy vždy na skoro celé prázdniny litame do ČR a jsme u rodičů.
Hodně mě pomohlo, když už byli oba ve školce a já jsem pak začala aspoň trochu pracovat (skrz jeho handicap dělám jen pár hodin ve školní jídelně, tzn jen ve školní dny, kdy je ve školce). Sice se teď už vůbec nezastavím, ale psychicky me to strašně pomohlo, že prostě dělám něco jinýho, vydělám pár eur a nejsem furt doma. A taky jsem se tři roky po druhým porodu vrátila k běhání, což miluju a to mě taky dost drží nad vodou.
Strašně mě teda chybí to hlídání doma: s partnerem jsme spolu byli přes noc sami 1x za skoro už těch 6 let a další v nedohlednu. Teď,.jak pracuju, už ani nemůžeme zajít na oběd sami, když jsou ve školce a on je doma zrovna. Tohle mě asi ničí nejvíc.
Ja otevřene už dlouho přiznavam, že kdybych věděla, že to bude takovej mazec a já vlastně kompletně přijdu o svůj život, děti bych neměla.
Nemuze jit na nakup tatinek po praci nebo udelat objednavku treba na rohliku?
@anonym_db8896 pod té doby co nakupuju na rohlíku už nechci jinak, je to dle mě absolutně boží, peníze co bych projela dám raději této firmě za dovoz a navíc při větším nákupu ani za dovoz neplatime....
@anonym_autor cítím se stejně. 2 děti, tři koně, práce na plný úvazek. Obě děti ve škole, jsem s nimi v týdnu sama. Mám dost...
@anonym_autor Ahoj, můžu tě uklidnit, že tohle se s věkem dost zlepšuje ☺️ ale jinak pár rad, co si myslím, že funguje. Nechej je taky někdy, ať se zabaví sami, pohrají si buď spolu nebo každý zvlášť. Starší už může mít doma nějaké povinnosti / domácí práce. Nemusíš vše tisíckrát vysvětlovat, prostě pravidla, co máte doma nastavené, předpokládám děti znají, tak zkrátka jen zavel "Teď se jde do vany. Teď se jde do postele apod." A ještě mě napadlo s tou IKEOu, tam je super, že je hrací koutek pro děti na 2 hodiny zdarma. Mám dojem, že to bylo od 3 let, ale možná je ti vezmou i mladší dítě a máš pro sebe 2 hodiny pohodových nákupů (děti spokojené - máma spokojená) 😎
No koukám, že je nás víc. Věřím, že časem se to zlepší. V září ta prace, to bude také něco jiného, doufám, že se otočí k lepšímu. Ale je to masakr bez té podpory, kdy to leží jenom na těch dvou. Dost se sedím, kdyby se jednomu z nás něco stalo. Že prostě člověk ví, že nikdo další neni.
Když jsem byla malá tak nás hlídala babička, nejezdila tedy k nám, ale u ní jsme byli na víkend , v létě na týden. Prostě bylo to o domluvě. Tak jsem žila nějak v domnění, že to tak funguje, protože co si pamatuji, tak všichni měli babičky, co hlídali. Teď to moc nefci, vím že babičky ještě kolikrát chodí do práce, ale to ta moje chodila taky. Byli jsme teď na dovolené v Itálii a hrozně se mi líbilo, že tam ty rodiny byly spolu. Nejeno děti a rodiče, ale kolikrát prarodiče z obou stran. Prostě jeli na dovolenou fakt všichni. Tohle si říkám,.že až budu stará, tak svým detem pomůžu, ulevim protože sama vím jaké to je. Moje mamka se snaží, ale prostě po té 70 už to není ono, je pak z nich unavená, takže ty tři hodinky občas ji stačí. Ale i za to jsem ráda.
@anonym_autor To mi přijde strašně smutné toto, že babičky nechtějí hlídat. Já mám naštěstí babičku (tchyni), která hlídá hodně. A ráda. naše děcka jsou její jediná vnoučata, tak se na ně upnula, kdysi jí narození dcery dalo obrovskou chut do života (byla krátce po opakované léčbě rakoviny, 3x během pár let, teď je to 11 let a zaplaťpánbůh nic). Bude jí letos 70,vnímám, že je to pro ni každý rok náročější a bude to ještě asi posledních pár let, co nám bude takhle hodně hlídat. Přece jen dcera už bude mít 11, už jde do puberty, už pomalu ani časem nebude mít zájem (i když sna dano, oba babičku milujou).
S mojí mamkou je ten vztah náročější, ona není tak správně babičkovská, pečující a obskakující (to nebyla ani jako máma), ona to teda uměla s miminkama. Je ale hlavní hlídací babičkou pro sestru (sestra už nemá tchyni). Takže s našimi dětmi nemá zas až takové pevné vazby jako s neteřema, které vídá podstatně častěji
@anonym_autor tak příště si nedělat děti 😂😂😂.
Musíš vydržet teď, chtěla si děti, máš je. Měla sis to rozmyslet, zda to psychicky i fyzicky dáš 😉 ono je rozdíl mít děti ve 20,ve 30 či ve 40.
Časem se to srovná, ale ty budeš akorát vyschyzovana a vystresovana matka. Začni se spíš zaměřovat na sebe a najdi si klid. Nejsi jediná, kdo nemá hlídání, někteří jsou na to samý 24/7 a zvládají to a co teprve samozivitelky? Místo ubohého hledání jak to nejde a výmluv jak jiný se mají lépe, tak začni hledat způsob jak se mít líp. Na procahzky a vylétly můžeš v klidu jezdit. 🙂 i obyčejná prochazka v lese je super. Nemusíš se na soc. Sitich předhánět jak do má lepší výlet apod 😉 většina těchto ukázkových žen se super drahými výlety a úžasné zdravými svačinky jsou flustrovane a nešťastné. Ono realita a fb je rozdíl 🙂 prostě hlavu vzhůru bude líp a buď ráda, že máš jen dvě děti 🙂
@anonym_autor tak příště si nedělat děti 😂😂😂.
Musíš vydržet teď, chtěla si děti, máš je. Měla sis to rozmyslet, zda to psychicky i fyzicky dáš 😉 ono je rozdíl mít děti ve 20,ve 30 či ve 40.
Časem se to srovná, ale ty budeš akorát vyschyzovana a vystresovana matka. Začni se spíš zaměřovat na sebe a najdi si klid. Nejsi jediná, kdo nemá hlídání, někteří jsou na to samý 24/7 a zvládají to a co teprve samozivitelky? Místo ubohého hledání jak to nejde a výmluv jak jiný se mají lépe, tak začni hledat způsob jak se mít líp. Na procahzky a vylétly můžeš v klidu jezdit. 🙂 i obyčejná prochazka v lese je super. Nemusíš se na soc. Sitich předhánět jak do má lepší výlet apod 😉 většina těchto ukázkových žen se super drahými výlety a úžasné zdravými svačinky jsou flustrovane a nešťastné. Ono realita a fb je rozdíl 🙂 prostě hlavu vzhůru bude líp a buď ráda, že máš jen dvě děti 🙂
@pampelina18 Prosím tě, ty běž radši prudit jinam, ty tvoje kecy jsou tak akorát k smíchu 🤦♀️
Mně připadá, že jsi toho stihla fakt hodně, až z toho mám špatný pocit že po dovolené zvládnu kolikrát vyprat až za týden a nábytek raději neprodáváme, protože focení a organizace kolem by dala moc práce ;)
@anonym_autor tak příště si nedělat děti 😂😂😂.
Musíš vydržet teď, chtěla si děti, máš je. Měla sis to rozmyslet, zda to psychicky i fyzicky dáš 😉 ono je rozdíl mít děti ve 20,ve 30 či ve 40.
Časem se to srovná, ale ty budeš akorát vyschyzovana a vystresovana matka. Začni se spíš zaměřovat na sebe a najdi si klid. Nejsi jediná, kdo nemá hlídání, někteří jsou na to samý 24/7 a zvládají to a co teprve samozivitelky? Místo ubohého hledání jak to nejde a výmluv jak jiný se mají lépe, tak začni hledat způsob jak se mít líp. Na procahzky a vylétly můžeš v klidu jezdit. 🙂 i obyčejná prochazka v lese je super. Nemusíš se na soc. Sitich předhánět jak do má lepší výlet apod 😉 většina těchto ukázkových žen se super drahými výlety a úžasné zdravými svačinky jsou flustrovane a nešťastné. Ono realita a fb je rozdíl 🙂 prostě hlavu vzhůru bude líp a buď ráda, že máš jen dvě děti 🙂
@pampelina18 to je fajn odpověď, logicky rada neporizivat si děti nedává teď smysl, hlavně zkusenost je prostě nepřenosná, nikdo ti neřekne jaký to bude, hlavně jaký budou děti. Zcela upřímně kdybych věděla jaké bude moje druhé dítě, tak bych zůstala u jednoho. Ale bohužel, dále taky člověk neví, co vše se mu stane, kdybych věděla, že mi zemře táta a ségra, tak se také budu rozhodovat jinak. Ale bohužel do budoucnosti člověk nevidí. Takže je asi logicky, že musí vydržet, ale je to sakra těžký a sdílet to s lidmi, kteří jsou na tom podobně je momentálně asi nejlepší, co mohu udělat. Když se na to člověk cítí sám.
Všem ostatním děkuji za sdílení svých strastí ❤️ někdy je to prostě těžký, a postěžovat si je podle mě úplně normální a lidské. Nevidím na tom nic špatného, zvlášť když je na to člověk opravdu sám. Respektive jsou na tom oba rodiče sami. Všem držím pěsti ať je lépe a ať přežijeme prázdniny 😃
@anonym_autor jsem na tom hodně podobně .. jen deti o půl roku mladší …