Scéna v obchoďáku. Co si o tom myslíte?

@andza rekla bych naprosto klasicka scena...ja se snazim co nejdriv vypadnout v takovych pripadech treba do auta nebo aspon ven z obchodu a necham malou at se uklidni, je pravda ze obcas to nejde a mam napr.nakup tak musim nejdriv zaplatit tak se holt vzteka, nic s tim stejne neudelam a zkousela jsem vsemozne kdyz uz zacne jecet nepomuze nic...ad.kosik v ceste-chapu a taky bych ho tam nenechala a trvala na odvezeni...ad.placnuti pres ruku-ja bych to nevidela tak desne a kvuli tomu bych teda na nikoho nejecela, proste akce-reakce, kdyz se naprahl tak dostal placanec (ja bych treba jen tu ruku chytla a durazne rekla, ze takhle ne, ale rozhodne bych to nehrotila kdyby to udelala babicka), to ze jste se zhadali je samozrejme spatne a to ze odesli taky spatne...

Moje dcera tedy zachvaty nemela. Max jeden a to nic extra. A ohnat se po me nebonpo babicce tak dostane tak pres ten pazur ze uz tl neudela. A urcite bych ji neuklidnovala,

@andza Zásadní i je i výchova kluka a holky a čím dál víc to vnímám!
Je to nepříjemné, ale zažila to většina z nás.

@verionka Mně nedá nereagovat na ten zaparkovaný košík. Podle mě to nebylo myšleno tak, že by se tam úplně nechal a musel ho pak uklízet personál. Aspoň já jsem to tedy pochopila úplně jinak. Mohli se pro něj přece kdykoli vrátit. Já bych to totiž tak taky řešila. Pokud dítě trvá na zaparkovaném košíku, domluvila bych se s ním, že ho odstavíme, kde nebude překážet (chápu, že trochu překážet bude asi všude, ale zase se chvíli nikdo nezblázní). A čekala bych, co se z toho vyvrbí, kam tím to dítě míří, co má v úmyslu. Našemu mladšímu budou teď v září tři (takže ještě o kus víc než synkovi zakladatelky), ale dosud nemluví. Spoustu věcí tedy řeším doptáváním se, zkoušením, protože prostě nevím, co přesně chce. Jako mladší měl občas scénu s křikem, ale jen do chvíle, než jsem pochopila, co po mě chce. Pak jsem mu buď vyhověla, nebo vysvětlila, proč vyhovět nelze. Případně se situace doladila ku spokojenosti obou (vyhovět lze později/vyhovět lze za určitých podmínek/vyhovět nelze, ale nabízím náhradní řešení... atd.). S věkem scén rapidně ubylo, podle mě i proto, že pochopil, že na mojí straně je vůle mu porozumět a pokud možno vyjít vstříc.
Takže abych se vrátila ke košíku - prostě bychom ho tam chvíli nechali. Buď by se rovnou ukázalo, kam tím klouček mířil, nebo bychom obešli patro a pro košík se vrátili. Případně bych kloučka nechala s ostatními a pro košík se vrátila sama a sama ho uklidila (to v případě, že by hrozila další scéna - u nás, když jsou kluci už unavení nebo hladoví, tak s nimi domluva není).

@andza jo aha . já pochopila že ten konkrétní košík byl jenom pro mlaďoše - že měl jako ten "svůj kosicek se kterým jezdil" tak že to byl jeho spešl.. Tak to sorry. Každopádně stejně si myslím že jsi reagovala dobře . 😉 jinak mně se osvědčilo zkusit zjistit ten původní projekt co má dcera v hlave a zkusit ho modifikovat podle aktuální situace. ;)

Babicky holt rychle zapominaji jake mely deti ony a ze taky zlobily : D
U nas je to porad, nebo aspon casto. Ta starsi je narozena hodne brzo a myslim ze jeji nervy s tim trochu souvisí, mladsi je na tom znatelne lepe, ale treba ted dosla do obdobi sama a u toho se taky umi pekne zaseknout. Nebo napodobuje segru :( Proste se musi naucit jak ten vztek zvladnout. Ja ji mohu jen pomoct, vysvetlit, sednout si k ni, pomazlit. Vetsinou jak se zklidni, vysvetlime si proc to musi byt jinak a nakonec to udela. Ale jsou nekdy situace, kdy proste vysvetlovani a vse selze, udelam to v ramci mezi a rychlosti jak potrebuji (aby si neublizila, nezavazela nikomu, nestala uprostred cesty atd...) a pak teprve zklidnuji a vysvetluji. Jeste me napada, ze ty mensi deti dost castou placou krici a po chvili uz ani nevi proc, jen neumi prestat. Tak obcas pomuze odvest hovor jinam. Ale taky se na me obcas venku divaji, ze se mi dite vali vzteky na chodniku. Tak si jich nevsimam a delam to jak potrebuji ja a moje deti. Mam stesti, ze se mi mama do toho nevmesuje a kdyby jo, asi bych se snazila ji v klidu rict ze to chci delat takto a at si nas chvili nevsima. A potom pozdeji bych ji cely ten pristup vysvetlila. Treba moji mamu docela dostalo kdyz jsem ji pustila video z nevychovy o sourozencich.
A mimochodem ten kosicek bych tam klidne nechala zaparkovany a za 5 minut se pro nej zkusila vratit i s ditetem a nebo kdyz vas bylo vic, tak by ho nekdo nepozorovane odklidil 🙂

@barulina Tak to jste hrdinka (ironie).

Myslím si že takový výlevy jsou u dětí v tomhle věku naprosto normální. Ten náš je schopnej udělat scénu prakticky kdekoliv když nemá den. Začne dupat, začne ječet ne ne ne, do toho ještě ukazuje prstickem. Já ho zvládám tak že mu řeknu tak si tady buď s takovým zlobidlem já tady nebudu. Manžel ten rovnou klidne placne přes prdel. Nemyslím si že by ho to nějak poznamenalo. Jednou byl u našich a vzteky hodil kámen proti sklenenym dveřím a máma mu taky jednu dala na zadek a myslím si ze udělala jedině dobře. Podle mě jsou věci který si dítě k dospělému prostě nesmí dovolit.

Mame trochu mladsi dite, cca 2 roky, ale zachvaty vzteku ma paradni. Zabiraji ruzne veci - odreagovat zajem jinam, nalakat na neco realneho, co rado vidi, a jit za tim, obcas zakricet "to se nedela, nebacat, hladit, takhle, vidis? pojd, pohlad", obcas nechat vyvztekat, obcas rict proste "ne, to bude takhle, a pojd, pujdem tam a tam", obcas capnout a jit z obchodu pryc.... Zakladem je prijit na to, co plati na konkretni, tedy tvoje, dite. Stokrat ti tady budou psat "tak to ja bych teda netolerovala", ale tvoje dite nikdy nevidely a nevi, co na nej plati. Nekomu pomuze domluva/vysvetleni, jinemu vynadat, jinemu dalsi postupy, nebo jejich kombinace. Kazdy den je taky jiny, dite ma ruzne nalady a ty taky. Takze vyzkouset, co plati, naladit se na dite, vypozorovat, kdy se nejvic vzteka (nuda ve velkem obchodaku versus touha utect z kocarku/utect od rodicu k velkemu mnozstvi zbozi a vsechno si osahat a objevovat, v jeho ocich malo pozornosti pri hovoru rodicu s prarodici, mozna i vyciteni stresove situace z tebe pri hovoru s prarodici, apod.), a zkusit vsechny normalni moznosti. Mozna je dobre i pocitat s neuspechem, kazdy se nekdy pekne rozcili a ne vzdy se rychle zklidnuje. A hlavne - vyprdnout se na nevhodne reci okoli a babicku spolecne s tvym partnerem usmernit. Co kdyby to babi rekl prave tvuj partner? Nejvic nevhodnych komentaru maji lidi s nejvice mindraky.

@andza děti se vztekaji nejvíc, když jsou unavené. Nemají už sílu zvládat emoce a jsou i podrážděné. Takže částečným řešením je nedovolit, aby byly unavené...
A potom vysledovat, co na ně platí nebo neplatí.
Na ty moje pytle blech docela platí, že je s předstihem upozornim na změnu. Za chvilku půjdeme ven, dokonci ten domeček. Tohle je poslední pohádka, potom to vypneme. Už musíme jít domů, tak naposledy sklouznout.
A když neposlechnou, řeknu Domluvili jsme se, že....

@dadulakk
a dospeli si k detem muzou dovolit vsechno?

@zelenaesmolda co je tohle za otázku???

@dadulakk
no pises,ze si urcite veci nesmi dite k dospelemu dovolit ale co naopak?nemel by ten respekt byt vzajemny?

@zelenaesmolda a tobě přijde že svoje dítě nerespektují???

@zelenaesmolda já se do takových debat nerada pouštím. Každý máme svůj styl výchovy a přestože svoje dítě respektuju jsou situace které podle mě vyžadují nějak radikálnější zásah ze strany rodiče. Kdybych měla spočítat kolikrát sem svoje dítě plácla po zadku stačily by mi prsty jedné ruky. Třeba když mě neposlechl a jel na odrážedle vstříc kolům auta nebo když vzteky strkal do bratrance. A nikoho o svoji výchově nepresvedcuju ani nekritizuju tu tvoji. Jen sem tady zakladatelce napsala jak danou situaci řešíme my 😎

@dadulakk
nerekla jsem,ze sve dite nerespektujes,myslela jsem to spis v obecne rovine protoze bohuzel vetsina dospelych ocekava od ditete respekt ale sami dite nerespektuji 🙂

@meronym ironii si nech jinde. Ja nenavidim tu vychovu kdy dite skace rodivi po hlave. Ma dcera je stastne dite, nebite, ale ukazat se kde jsou hranice je potreba. A tezko dvouletemu vysvetliis, jeste kdyz neco hnusneho udela a ty ho chlacholis. No pak z techto deti vyrustaji ty co resivam v praci. Tak si ironii strc vis kam ;)

@barulina Ja si ironii klidne necham, ale psat o diteti, ze “tak dostane pres pazur, ze uz to nikdy neudela”, tj. ukazovat placanim, ze placat se nema, je proste nesmyslne. Plus zpusob vyjadrovani. Vy mate taky pazury?

A jo, dvouletemu klidne veci vysvetlis. Ale musis na to mit trpelivost.

@meronym
souhlasim,nechci abys me placlo tak te placnu,ujeta logika...
dite pak nechape,ze nesmi placat ale boji se trestu cimz se cela vychova miji ucinkem

@meronym ja taky nekritizuju jak mluvi treba prazaci. Za me je pazur naprosto normalni slovo. Jinak se o me vyjadrovani neboj, profesne musim byt velkmi gramaticka a dle pravidel, takze tohle nerozwbirejme. A svete dov se ano ja jsem zastance toho ze skoda rany ktera padne vedle. A ver nebo ne dcerka zkusila zachvat jednouN jednou zkuila kousnout a je z ni mlada.slusne vychivana holcicka bez postraumatickeho soku. Ja ty vytvory te siilene tolerance viim.casto v praci a fakt ne. Mej se hezky

@zelenaesmolda a moje dcera chape a chapala naprosto ppresne. Zato deti ktere meli tu ukecavaci metodu ted treba ani v 18 nechapou ze delaj neco spatne a trestu se fakt neboji ;D maj u prdele i rodice

@barulina
chape,ze nesmi neco udelat protoze bude potrestana.ale pochybuju,ze v tech dvou letech pochopila proc vlastne nechces aby to delala.jedine,co ji timhle ukazujes je to,ze jsi silnejsi tak placnout muzes.pak se v dospelosti hodne rodicu divi,proc jejich holcicka zije s tyranem.
a neplet si volnou vychovu s vychovou bez fyz.trestu. protoze to jsou dve naprosto odlisne metody,trestat se da i jinak nez fyzicky nebo citovym vydiranim

@beatty ano, a proto odvadim dítě z obchodu někam kde je klid. Na ulici to bohužel ne vždy jde a ne vždy je jiná reakce (zmíněné placnuti) ku prospěchu věci z dlouhodobého hlediska. Aspoň u nás ne, akorát to pak zhoršuje řešení podobných situací, které přijdou..

@barulina a moje dcery jsou taky slušně vychované a bít jsem je kvůli tomu nemusela. A to jsem řešila kousání, terorizování mladší tou starší a vše se vyřešilo bez bití. Také chápu velmi dobře, jak se můžou chovat ke svému okolí a po hlavách nám neskáčou 😉 takže stejný výsledek, ale s jinou cestou.

@zelenaesmolda no chapala moc dobre ze udela neco co me boli. Prootoze kdyz me kousla kpusla jsem ji taky a ver ze vedela proc uz to nedela. Kazdy at.si vychovava jak chce. Ja nejsemta kteea tady kritizuje jako prvni opavny nazor, nedej booze jeste to jak kdo pise , kdyz nemusii byt porad formalni ;)

@zelenaesmolda ty tresty bys mohla rozvést. U nás v okolí je holčička co rodiče též netrestají... neustále Klarce něco vysvětlují i dost hrubé překročení. Funguje to, když má dobrou náladu... ovšem když má pětiletá Klárka amok a to jen stačí když něco není dle jejích představ, omlátí batole o futra a je to. Ubližuje druhým bez pardonu, ale ona si nesmí zlomit ani nehet. Opět jí domlouvají. Přirozený trest je, že už okolí leze krkem, což si ona ne úplně uvědomuje a rodiče to vidět nechtějí. Asi bych byla raději kdyby se bála jak ty říkáš trestu než toho, že třeba může svým rozcapeným chováním někomu ublížit. Důvod proč to zmiňuji, že je to opravdu jediné dítě netrestané nikdy. Což jsem chtěla kdysi být též, ale změnila jsem zkušenostmi názor.

@avadake
jenze to je zase uplne neco jineho,nikdo nerika,ze dite nemas potrestat ale ucit ho,ze nesmi nikoho bit tim,ze ho zbijes proste nedava smysl.
je rozdil trestat jinak nez fyzicky a netrestat vubec

@barulina Asi policistka, že?