• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kde brát sílu a pozitivní myšlení? Nemůžu otěhotnět

22. dubna 2010 
svob: To s tím meziprostorem je přesné... Když se všude omýlají výhody plánovaného rodičovství, tak se o tomhle nikdo nezmíní... že když už k tomu rozhodnutí dospějete a chcete a jste připraveni založit rodinu, že se najednou vše může zaseknout v takovém divném mrtvém bodě, ze kterého se člověk vlastní vůlí dostat nemůže (i když by chtěl sebevíc)... No, asi je to nějaká forma školení v pokoře, aby si člověk uvědomil, že opravdu nemá vše v rukou... Držím nám všem palce!
30. bře 2010 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
rebelie: Mou velkou oporou je moje babička, která sama měla problémy s početím a ledasčím si v životě prošla. Ta mě naučila velmi důležitou věc: vše zlé je k něčemu dobré. Přesně jak píšeš. Má nás to něčemu naučit. Já si dřív myslela, že počít dítě je samozřejmost, musím se naučit trpělivosti, ukázněnosti, sebeovládání, pokoře. Myslím, že si pak budu dítěte i víc vážit. A taky sama sebe. Protože projít si tímhle smutkem se zvednutou hlavou dá zabrat.
Zmákneme to všechny!
30. bře 2010 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
svoba: Já se jen bojím, že právě díky tomuhle období ze mě bude přesně ta přestarostlivá ustrachovaná matka, kterou být nechci...
30. bře 2010 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Svoba: NAOPAK !!! Tech lidi okolo nas, kteri resi podobny problem je strasne moc. Ja mam okolo sebe minimalne tri holky - a to jsou spoluzacky ze stredni. Nemluvim o tech ostatnich, ktere jsem potkala na kurzech Mojzisove, ktere jsou na podobnych serverech, ktere potkavam pravidelne v GESTU, v Motole, o kterych slychavam od ostatnich ! A musim Ti rict, ze prestoze ja jsem otehotnela, tak to porad boli, ze ty me dve kamaradky nikoliv a ted nejsou schopny se se mnou ani bavit. A jak vim proc, take jsem ukoncovala vsechna pratelstvi, ktera jsem navazala, kdyz ta holcina otehotnela. Proste se to neslucovalo, a ja je naprosto chapu, ony bojuji kazdy mesic od ovulace k menstrukaci, od nadeje k totalnimu zoufalstvi. Naprotosto presne vim, co citite, ja tim prochazela dva roky, na den presne ! A jak psal Shibumi, tak jsem se chodila "pomodlit", zapalovala svicky, napsala dopis Jeziskovi, a prala si miminko k mym narozeninam, k manzelovym narozeninam, k tatkovym kulatinam, do Noveho roku..... Take jsem brala vitaminy, chodila na cviceni, vyndala nausnici z pupiku, dokonce jsem nechala zopar tisic u jedne pani homeopatky (a je mozne, ze diky jeji lecbe se nakonec podarilo - kdyztak ti muzu dat cislo), a verim, ze obe Vase tela ziji v nejake symbioze a pokud je malicko tato rovnohova hormonalne, fyzicky nebo psychicky narusena, ze to proste zatim nevychazi.
Jak jsi psala, zkus jazyk, zkus se uvolnit, protoze Tvuj zivot zatim neztraci, a pokud obetujes Vas dva, bude to zdaleka to nejhorsi a to nejdrazisi. Myslim, co, ja to vim, ze ani ten muj to se mnou nemel jednoduche a vim, ze ho to take hodne trapilo. Zkusili jsme i na "uvolneni" vycestovat na sakra dlouhodou dovolenou... Zkus se vratit ke svemu spokojenemu ja, ktere je aktivni, pres jine cinnosti a ono si Te to tve a to spravne mimi najde, ver.
30. bře 2010 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Svoba, no tak silu a pozitivni mysleni musis najit hlavne v sobe a kolikrat si my zenske ani neuvedomime,kolik te sily v sobe mame. Kdyz neco chces,podari se to, nepodari se to jen tomu,kdo to vzda :wink: .
Nechci to zlehcovat,ale podle dr. jste v poradku,coz je pozitivni,rok je sice rok,ale zase ne deset let a znam pripady,kdy se to podarilo i po delsi dobe a prirozene.
My se taky snazili rok,vysetreni ukazalo,ze muz je neplodny,ja nemam vubec ovulaci,takze kombinace "bajecna" - sance na prirozene otehotneni v podstate zadna. Myslela jsem,ze se litosti snad zblaznim. Ale zacali jsme jednat rychle.
No zkratim to - prvni IVF - dlouhyprotokol ,tzn spousty a spousty injekci,do bricha, do zadku atd (asi tak celkem 40), vysetreni, odber vajicek pod narkozou ,vyslo to,ale sla jsem natesena na UTZ a embryo se spatne vyvijelo, skoncilo to revizi.
Na dalsi pokus jsme cekali pul roku, nevyslo to. Chodili jsme i na akupunkturu,celkem jsme dali za vse 100 000 behem roku.
A ja si reklA,ze se nevzdam,dokud to nevyjde,budu bojovat jako lvice a na dalsi pokus jsem se tesila, bylo mi jedno,ze budu rozpichana od injekci a bude mi spatne,proste jsem tu silu v sobe nasla.
NEbylo to jen tak ,jedno z dvojcatek na zacatku odeslo,krvacela jsem,cele tehotenstvi jsem se silene bala ,porod hrozny .....
A ted? Mam nadhernou holcicku, je to moje vsechno,muj zivot a ta laska k ni az boli. A vlastne na ty peripetie uz jsem skoro zapomnela.
Jedine negativni na tom bylo,ze kvuli tomu,ze ja se upnula jen na to jedno a byla jsem stale nestastna a utrapena jsme meli potom velke problemy s partnerem,porad to neni uplne dobre,ale snazime se.
Takze radim,hyckej si sveho muze,uzivej si a tes se - urcite budes take brzy maminkou. Hodne stesti :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
31. bře 2010 v 00:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rebelie,ted ctu o tom,jak pises,ze budes starostliva matka az moc. No ja ji bohuzel jsem a je to fakt nekdy husty :grinning: ,ale vazne,vim,ze to neni dobre,ale hrozne se furt strachuju,prehnane pecuju, myslim si,ze nikdo jiny se o ni nedokaze dobre postarat,zkratka jsem hrozne uzkostliva,i pani doktorka mi rekla,ze to neni pro dite dobre :frowning2: . Prej na to je nejlepsi druhe,ale u nas to asi nehrozi,no uvidime :wink:
31. bře 2010 v 00:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
teri,já dala včera malýho mámě,celej den jsem se těšila,jak si odpočinu,že si v klidu nakoupim.no a jak jsem magor,tak jsem z toho nic neměla,pořád jsem na něj myslela,když jsem viděla auto,hned mi hlavou probleskol týt...konečná byla,když mi máma volala že brečí a ptá se po mě,hned jsem pro něj jela a slíbila mu,že k babičce budeme jezdit jen spolu,že už bez maminky nikdy nebude....je mi jasný že to bylo zcela nevýchovný a myslim,že mojí mamky se to i dotklo...ale nemohla jsem si pomoct,cítila jsem na sebe zlost,že jsem ho nechala beze mě...když on je od narození zvyknutý být se mnou ve dne v noci(spíme spolu na manž.posteli)no blázen...
31. bře 2010 ve 13:29  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Já se právě cítím hrozně sama. Všem kamarádkám okolo to šlo jak po másle. Jedna otěhotněla nechtěně i přes HA. Dokonce si i určovali předem pohlaví (dle Jonáše). Už jsem zažila i dotazy typu: "proč vám to tak trvá? nebo co děláte špatně?"
Jsem ráda, že tady někdo zmínil i finanční stránku, ta bohužel taky neni zanedbatelná. Kolikrát si říkám, že bych ty peníze radši dávala za výbavičku než za sebe. Ale jinak to nejde.
Vím z vlastní zkušenosti, že výchova je hodně o vůli. A právě i tohle martírium, kterým ted procházím, mi ji víc a víc posiluje. Ale zase si stále říkám. Neexistuje ideální rodič - skvělý rodič své dítě miluje a občas dělá chyby.
31. bře 2010 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Svoba,taky jsem se citila sama a vadilo mi divat se na tehotny zensky ,taky se nas lidi ptali,kdy uz to bude atd atd...........
Chce to nebrat si to k srdci,nejak neutralne a v klidu odpovedet a nerozvadet to,inteligentni clovek pochopi,ze to nechces resit a nestoura a na blbce kasli :wink:
Nas vysel jeden pokus na 30 000 ,k tomu jeste ta akupunktura,no bylo to hodne, do dnes se z toho financne sbirame,ale vubec nam to nevadi,uz fakt neresim to,ze treba nemam na super moderni boty :slight_smile:
A to ,ze neexistuje idealni rodic je pravda,ja si myslim,ze ale skveli rodice existuju a doufam,ze jsem jednim z nich. Staram se o dite,jak nejlepe dovedu (nekdy pravda az moc :grinning: ), davam mu more lasky,mam trpelivost a to je to nejdulezitejsi.
Zkus se fakt zklidnit,neupinej se na to ,uzivej si zivota.
Ja si hrozne moc uvedomuju,ze trhlinu ve vztahu jsem zpusobila hodne tim,ze jsem se upnula jen na otehotneni,po prvni negativni a bolestive zkusenosti jsem byla jak telo bez duse a jenom cekala ,az budu moct zase na IVF ,vytratily se spolecne rozhovory a plany s partnerem, prestala jsem mit zajem o intimni zivot,do niceho jsem nemela naladu a to je spatne.
Musite si s manzelem davat lasku a mit spolecne pekne zazitky ve dvou a tesit se na zazitky,co prijdou ve trech :slight_smile:
31. bře 2010 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Peníze nejsou samozřejmě to hlavní, ale neulehčujou to. Já dávám za mojžíšku 500 jednou za 3nedělě, 600 jednou týdně za akupunkturu, 200 měsíčně za bylinky plus vitamíny... To není zrovna levnej špás :frowning2: Ale zase je to pro miminko, to je hlavní.
okolí se mi nedaří usměrnit - zejména budoucí natěšené prarodiče. Některé reakce chápu, protože jsem si dřív taky myslela, že počít je samozřemostí. Lidi to prostě nechápou, dokud si tim neprojdou. Mrzí mě, že si s některejma kamarádkama nemám už říct nebo se jich straním, ale je to pochopitelné.
Kamarádku dokonce opustil manžel kvůli tomu, že se zase cítil odstrčený, když se jim narodila malá. My jí hodně pomáhali, já se snažím učit z cizích i vlastních chyb. Manželovi se věnuju, plánujeme třeba, že si uděláme potapěčský kurz a tak. Prostě společný zájmy. :wink:
31. bře 2010 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Svoba,tak to je super,jen pestujte spolecne zajmy,fakt je to dulezity.
Hele ja vim,jak to myslis s tema penezma,my k IVF jeste platitli jeden cas za akupunkturu nas obou - 500 Kc kazdy tyden pro kazdeho,do toho homeopatika,pritel jeste jezdil na homeopaticke injekce,kupovali jsme vitaminy.........Na posledni IVF uz jsme si pujcili,uz nebylo z ceho brat. Ale fakt je,ze se to nejak da udelat,mas dobre,ze platis "jenom" za akupunkturu atd a ne za umele oplodneni,tam to fakt jde do desetitisicu.
Myslim,ze I nateseni prarodice by meli trochu brzdit a dojit jim,ze takto se furt ptat je neprijemne a otravne pro Vas. Rekni jim,ze byste moc chteli,ale zatim se na tom pracuje a ze to vecne vyptavani Vas nervuje,i kdyz chapete ,ze se tesi. :slight_smile: Ono to pujde.
31. bře 2010 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Udržet štastný vztah v takhle těžkém období je náročné, ale snažíme se oba. Můj muž je takovej pohodář, smutek si drží v sobě. Já, když se trápím, tak vevnitř i venku - tj.dávám to svýmu okolí "sežrat". Dělám chyby v práci, nemůžu se soustředit, nic mě nebaví, nic mě netěší, ...
Slyšela jsem, že si nás dítě vybírá. 6e tu je stále i před početím a když je ten správný čas, tak "přijde" ke svým rodičům. Proto by měl člověk myslet pozitivně, jinak si ho mrńous ani nevybere. Jsem unavená, nevim, jestli jsme to popsala srozumitelně, ale nám, snažilkám, to dává naději :slight_smile:
31. bře 2010 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Svoba,k tomu Ti napisu jedno - kdyz jsem byla po prvnim IVF a pri prvnim UTZ jsem se dozvedela,ze embryo je spatne a museli ho ze me odstranit,zhroutil se mi svet,az po delsi dobe jsem si uvedomila,ze moji dceru mi transferovali do delohy presne v dobu,kdy jsem mela mit termin porodu,pokud by ten prvni pokus vysel. Take jsem to brala jako znameni,ze deti si nas vybiraji a hledaji ten spravny cas. A ja si troufam rict,ze opravdu pozitivne a s temer jistotou,ze to vyjde jsem sla az na ten treti pokus a fakt uz u me to miminko zustalo :slight_smile:
31. bře 2010 ve 23:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Teri: máš pravdu. asi to tak opravdu je. nejsem fatalista ani věřící, ale začala jsem se teď víc soustředit na vnitřní pohodu. ani moc nevěřim na takovýto ovlivnění (vybírání) pohlaví dítěte. možná je nám fakt něco souzeno nebo si nás miminko vybere v ten správný čas. :slight_smile:
1. dub 2010 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
já nevim že některý ty ženský nemlčej :frowning2: my jsme se s kamarádkou co má 5letýcho kluka ,bavili na hřišti kdy jako to druhý.a jedna ženská nám povídá,holky to by chtělo rovnou dvojčata...v tu chvíli ma zatuhla krev v žilách...ta moje kamarádka totiž čekala dvojčata,jenže jí jednou v 36tt umřelo a má jen toho jednoho kluka.no přašla to beze slova.ale to je taky....ona to nemohla vědět,že jo?
1. dub 2010 v 19:17  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sylvka,ve 36 tt to je hrozne :frowning2: ,jeste ze aspon jedno detatko ma,ale muselo to byt fakt desny . No ale ta zenska to fakt vedet nemohla,ze jo?
1. dub 2010 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
To je opravdu pozdě. Ale každá ztráta bolí. :frowning2:
3. dub 2010 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
vyšlo nám i druhé spermio špatně. tedy hraniční hodnoty, ale není to dobré. smiřuju se s IVF. ale zase se mi ulevilo, že víme, kde je problém. nemůžu ale říct, že bych to neobrečela jak malá holka.
21. dub 2010 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hojda, zkuste odbourat kolu, kafe a takove ty klasicky skodlive veci - dziny, dlouhe jizdy autem. Kdyz se budete malinko hlidat, muze to mit u muzskeho opravdu velky vliv na pohyblivost a kvalitu spermii. V kazdem pripade drzime palecky. P.
22. dub 2010 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Díky! Já mu to nakážu :wink:
22. dub 2010 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
nečetla jsem odpovědi, jen první příspěvek. Člověk se prostě na to nesmí tolik upínat. I když ze své zkušenosti vím, že to moc dobře nejde. Já jsem vysadila antikoncepci, menstruace docházela někdy po měsíci, někdy po dvou, někdy po třech :unamused: . Po půl roce udělali manželovi spermiogram - výsledek ucházející. Doktor řekl, že je schopen oplodnit ženu, ale se mnou to jednoduché nebude :frowning2: . Pak jsem podstoupila operaci - výsledek PCO. Takže já skoro bez ovulace a manžel špatné spermio. Doktor mi dal na dva měsíce hormony s tím, že se uvidíme v květnu (po roce snažení) a sepíšeme papíry do CARu. Já jsem se uklidnila, věděla jsem, že se to pohne. Udělali jsme si v bytě poslední pokoj, původně měl být dětský, ale my jsme ho zařídili neutrálně s tím, že v něm budeme pořádat oslavy apod. Nechtěla jsem chodit kolem dětského pokoje a být bez dítěte :rolling_eyes: . V pokoji jsme oslavili moje narozeniny. Oslava proběhla 9.5. Druhý den si kamarádka dělala test, já měla tři dny zmeškanou MS, tak jsem si ho taky udělala. No a výsledkem je tříměsíční Miki, který spinká kousek ode mne v postýlce. V ten měsíc, kdy jsme ho uplácali, jsme v půlce cyklu sex neměli. Pamatuju si to dobře, protože jsem se kvůli tomu s manželem pohádala. Řekla jsem mu, že zbytečně beru hormony, když spolu potom nespíme. No a ona ta mrška ovulace proběhla později :wink: Takže neměřit teplotu, nesledovat hlen apod. Užívejte si života, zaměřte se na jinou věc (já měla v plánu dál studovat) a přitom se prostě tulte, případně si nechte poradit v centru a ono to určitě jednou přijde :wink: . Držím vám palce.
22. dub 2010 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek