• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Povedlo se někomu otěhotnět po 3 a více letech?

19. prosince 2015 
Snažíme se o miminko už více než tři roky a nijak zoufale to neprožíváme, ale nedávno jsem zjistila, že kamarádka nejenže usiluje o miminko stejně dlouho jako my, ale navíc má ještě pocit, že takových lidí jako ona je opravdu málo...

já myslím, že ne, že nás bude víc a tak budu ráda, když napíšete své zkušenosti, zejména pak ty, kterým se nakonec po tak dlouhé době opravdu podařilo, ale i ty, které ještě stále bojují....

u nás (a vlastně i u kámošky) jsou základní vyšetření v pořádku, jen my máme trošku slabší spermio, ale pořád ještě by to mělo jít...

pokud se nebude nic dít do mých 35 (něco přes rok), tak bych asi šla do mírné stimulace, protože nemám pravidelnou ovulku a pak ještě do inseminace, ale další zákroky už mi přijdou příliš invazivní a podstupovat je určitě nebudu (neodsuzuju ale ty, kteří je podstoupí, jen prostě moje touha po miminku má své limity, i když zrovna teď to se mnou tříská :grinning: )

budu ráda, když se podělíte o své pocity, zkušenosti, dobré rady prostě cokoliv co s dlouhodobým snažením souvisí....

hledala jsem téma dlouhodobých snažilek, ale víc jak rok jsem nenašla, tak mě když tak přesměrujte :slight_smile:
28. lis 2009 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
že by kámoška přece jen měla pravdu a tří či víceleté snažilky se nevyskytují? :confused: to by mě snad i vylekalo :sweat_smile:
29. lis 2009 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, já se k té tříleté hranici docela blížím :slight_smile:
29. lis 2009 v 09:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, jsou tu i sluzebne "starsi" snazilky, i treba 8 let, ale prevazne jsou rozptyleny v tematech o IUI. Ale preju, at se ti nejake ozvou a tvoje postupy ti schvaluju :wink: Ver, ze to bez IVF jde, jen to holt chvilku trva :wink:
29. lis 2009 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj...tak já otěhotněla přesně po 3 letech......byla jsem na umělém oplodnění a jsem dnes za to ráda....matyášek stojí za to všechno kolem... :slight_smile:
29. lis 2009 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
pikusa, určitě, já to chápu, ale já i když děti hodně chci, tak si prostě dokážu představit i tu variantu, že nebudou....bylo by mi to líto, ale neudělala bych si z toho tragédii života...

hlavně, já vím, že můj životní styl není úplně dobrý a užívám každodenní hormony na štítnou žlázu, tak mi prostě přijde, že moje tělo by bylo pod velkou zátěží a nebylo by dobrým startovním místem pro mimčo, když bych šla do nějakých velkých hormonálních léčeb....takže trošku poštelovat ovulku, to jo, ale mega dávky hormonů, to mám pocit, že by bylo pro mě prostě špatně..

alienka a do jaké míry se opravdu "snažíte"? my se prostě nechráníme a střílíme naostro, ale nevyhledáváme plodné dny nebo tak něco..teď teda piju kontryhel a užívám gynex a mateří kašičku (je fakt hnusná, každé ráno se u toho kroutím :grinning: ) a když si vzpomenu, tak hodím pár cviků z mojžíšové, ale nic moc pravidelného či usilovného...ty něco děláš? já bych uvítala nějaký typ na zlepšení manžova spermia bez chemie (teď taky cumlá tu kašičku se mnou, ať netrpím sama :grinning: )
29. lis 2009 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mmk a ty jsi snažilka nebo máš už mrně doma? pokud to teda není příliš intimní.....tvůj nick si pamatuju, předpokládám, že se tu pohybuješ už tak dlouho jako já :slight_smile: , akorát přímo na koníka už teď moc nechodím, tak o tobě vůbec nic nevím, jen to, že znám tvůj nick :slight_smile:
29. lis 2009 ve 23:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Maciku, jsem v 21. tydnu. Mam velice silne PCO a do IVF me nutili dost razantne, ja prave necitila, ze jsem na IVF zrala, kdyz jsem jeste poradne neovulovala. Takze jsem tak dlouho menila doktory a CARy, az jsem nasla toho spravneho, co mi rekl, ze IVF nepotrebujeme :slight_smile: Posteloval mi ovulku, snizil testosteron a 5. stimulovany cyklus se povedlo. Jo a nezabral mi clostil, bylo mi po nem silene zle (zavrate, nevolnost, unava, navaly horka) a vysledek 0 :frowning2: Proto jsem si pichala puregon, na vyvolani ovulace pregnyl, pote jeste za par dni dalsi na udrzeni a posleze utrogestan. Pri tehle metode mi celkem nic nebylo, az na ten utros, to byvalo obcas divoky :slight_smile:
Preju, at se dockas :wink:
29. lis 2009 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nám se podařilo poprvé po téměř třech letech snažení. Přitom vyšetření všechna v pořádku.
Zkoušeli jsme IUI, ale v podstatě hned mi v centru navrhovali IVF.
Moc jsem na to necítila...
Bohužel první těhu nedopadlo a po skoro 4 letech snažení se nám povedlo přirozeně znovu.
Myslím, že holek, kterým se nedaří několik let, je dost, jen je to poměrně citlivé téma a hodně lidí ho neprobírá s každým na počkání.
Moje kamarádka podruhé těhotní už přes pět let a nic... :unamused:
Moje švagrová čtyři roky...
Tak ať se vám to vaše přání brzo vyplní. :wink:
30. lis 2009 v 07:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky holky ja se přidám sice se nesnažíme ofic 3 roky ale nějaky ten pátek to bude první vyšetření proběhlo už v roce 06 pak pár měsíců snažení ale bez uspěchu a pak stavění domečku tak jsme na rok přerušili a ted od unora 08 se snažíme ale bez uspěchu jezdíme už do centra mam za sebou 1 IUI a bez uspěchu piju žensky čaj s žen-šenem a kontrihel kyselinu listovou a vitamín C se zinkem a ecinacheou ovulku mam docela pracidelnou což mě překvapuje při mých cyklech 28-40 dní,ale ted jsme měla ovulku munuly tyden po-ut tak bylo snaženíčko tak se uvidí,ale myslím si poslední dobou že jsem straceny případ bo moje kamošky měli děcka hned a ja pořad pokulhavam za nima a asi budu navždy :frowning2:
30. lis 2009 v 07:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, mne prijde, ze to IVF nuti, misto aby hledali tu pricinu, proc to nejde. Ja te naprosto chapu. Mam znaou, snazi se asi dva roky bez doktoru, ona ma PCO, ale v tomto smeru si nehledala zadne informace. Prisli do Unicy v Brne a hned pri prvni navsteve jim napcali podepsat zadost pro pojistovnu a nez se nadali, meli po transferu. To neklaplo a chudak holcina ma z toho uplne sileny stavy. Proste na to nebyla nejak pripravena, nenabidli ji prakticky jinou moznost :pensive:

Petro, drzim pesti, at se brzo povede :wink: S kamoskama se nesrovnavej, jinak te to bude stresovat jeste vic. Kup si wobenzym. My ho s manzelem zobali tak dva mesice, nez se nam povedlo. Kdyz uz nic, zlepsi ti to imunitu :wink:
30. lis 2009 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mmk, právě, taky to tak vnímám, že IVF se nabízí i lidem, co by ho mít nemuseli a přece jen stále mám pocit, že těm negativním stránkám tohoto procesu se péče nevěnuje.....neřkám nikdy, ale opravdu spíš ne....

a zkoušela jsi nějaké přírodní léčiva na vyvolání ovulky? mě v reprofitu tvrdila paní doktorka, že mám jednoznačně PCO, i když krevní výsledky jsou na hranici, tak ultrazvuk ukazuje jasně...no a dvě další gynekoložky mi řekly, že po PCO ani vidu ani slechu.....jako vyloučit to asi nelze, minimálně ten náběh mě nemine, přece jen to souvisí s možnou cukrovkou a tu stařeckou u nás v rodině měli všichni a máme rádi sladké, takže časem možná taky tento strašák přijde...ale zatím ne a v reprofitu už paní doktorka hned mluvila o nutné stimulaci...teď jak piju ten kontryhel, tak bych dle plodného hlenu a polohy čípku hádala, že ovu proběhla, ale teploty jsem neměřila, tak nevím jistě....každopádně ty nejvíc pravděpodobný dny jsem byla mimo domov, tak to asi nevyjde....ale už jen ta představa, že ovu snad byla, mě potěšila :slight_smile:

gratuluju k těhu :dizzy_face:
30. lis 2009 v 10:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
peti a nejsi ve stresu? já byla docela hodně, ale přestala jsem podnikat, tak je to lepší...jen ještě jedna nepříjemná povinnost a pak už by neměly být důvody k zneklidňování....a tím pádem se snad konečně zklidním a půjde to....

elvira, tak to je super, že naděje stále je :slight_smile: taky mám pocit, že takovejch lidí musí být hafo...

známá se taky snažila přes tři roky a nakonec dělali takové věci jako kotrmelec po a tak....k tomu jsem se teda ještě nedopracovala, ale na její doporučení nenosím černé prádlo, jen světlé a pastelové, i když tu teď teda mám šuplík nového černého prádla, protože jsem si těsně před tím doporučením koupila dvě nové sady černých kalhotek :grinning: ...taky se na její doporučení hodlám zřídit poličku pro mimi, aby jako u nás doma mělo místo :grinning:
30. lis 2009 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, ja mam PCO daleko za tou hranici. Mne ho nechteli potvrdit, protoze je takove klise, ze zenska s PCO musi mit nadvahu a nadmerne ochlupeni v obliceji a ja ani jedno rozhodne nemam. Nemam ani nabeh na tloustnuti, proto tu diagnozu odmitli stanovit :angry: Pulrocni piti bylinkovych caju (kontryhel, mesicek zahradni, fenykl, malinik) a zobani tobolek z pupalky mi otehotnet sice pomohly, ale prislo krvaceni driv nez potvrzeni z utz :frowning2: Ale ta ovulace prisla az snad 90.DC, vajicko bylo stare a i kdybych mela nejake progesterony, neudrzelo by se to. Ovulace nema smysl, pokud je tak nad 30.DC. Nepomohl ani gynex, ani femigard, ani aloe proste vubec nic. Az pri stimulaci jsem brala ten wobenzym a ten me zbavil nekonecne rymy a nevim, jestli s jeho pomoci, ale nakonec se to povedlo. U mne jina moznost nez ta injekcni stimulace nebyla :pensive:

A s tou cukrovkou - to me testovali taky, ale nemam teda ani nabeh a v pokrevni rodine cukrovku nikdo nema (deda mel, ale zacala mu snad v 70). Ta cukrovka muze byt jedna z mnoha pricin PCO. Kdyz to napisu zjednodusene, telo si hleda jinou cestu, kudy odvadet cukry a z toho se muzou delat cysty. Urcite si nech udelat aspon hormonalni profil, at vis, jestli mas hormony jakz takz v rovnovaze. Hlavne treba prolaktin nebo testosteron muzou delat docela problemy :unamused:
30. lis 2009 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Psychika hraje velkou roli. I když jsem to nerada slyšela, tak to skutečně chce uvolnit se.
Za tuto radu bych dřív zabíjela.
Otěhotněla jsem vlastně ve chvíli, kdy jsme si s manželem vyřešili, co bude, když mimi nebude.
Rozhodovali jsme se dlouho a nechtělo se mi s tím smiřovat, ale plán byl zkusit umělko a pokud nevyjde, tak budeme sami.
Tím nechci říct, že byste tady kterákoliv zvlášť byla upnutá jenom na mimčo. Nepřipadala jsem si taky nijak zvlášť naprogramovaná na těhotnění.
Nebylo mi jedno, že "to" nejde, ale nehroutila jsem se, nebrečela jsem při menstruaci, pracovala jsem, cestovala - asi jako většina.

Petro - jak píše mmmk - nesrovnávej se, to je cesta do pekel.
Nehledej v tom spravedlnost, ani nespravedlnost.
To by v tom byl čert, aby se miminku do takového krásného domečku nechtělo.
:wink:
30. lis 2009 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
chichi, tak to já bych tu nadváhu teda bohužel splňovala, nadměrné ochlupení v obličeji snad proboha ne :grinning: ....hormony mi testovali a nějaká nerovnováha tam byla, ale nic tragického, prej....asi teda zajdu znova a i manžu naženu zas na spermio....už se těší :stuck_out_tongue_closed_eyes:
30. lis 2009 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Davam za pravdu Elvire s tou psychikou. Ja mela sice ten "vitezny" cyklus stimulovany, ale bylo to takovy rozlitany, ovulace byla pozde, hodne jsme cestovali, resila jsem s kamoskama jejich svatby a sazela vsecko na dalsi cyklus. Kdyz jsem sla 14. den po ovulaci na krev a odpoledne sestricka volala, ze krev je pozitivni a mam brat dal utrogestan, citila jsem se jako sestnactka, ktere se to stalo omylem. Naprosto v soku, jak je to mozny. Ano, snazili jsme se, kdyz jsem mela ovulaci, ale ten den jsme vypili ve dvou snad litr a pul vina, protoze jsem si myslela, ze to nemuze klapnout :grinning: Prestala jsem proste pocitat s tim, ze "tento cyklus se to uz povede."

Maciku, jestli je v rodine cukrovka, to se vysvetluje i ta nadvaha. Zkus si nacist neco o metforminu (sioforu), jestli by ti to nemohlo pomoct. nebo se poptej v CARu.
30. lis 2009 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mmk, no já to mám ještě komplikovaný štítnou žlázou....mám plnou substituci a i když krevní výsledky jsou stabilizované, tak hubnutí je tragedoška, prostě šílená dřina s malými výsledky....ráda bych něco dala dolů, ale je to strašný očistec....navíc jsem loni ve smutnění po smrti maminky přihodila dalších deset kilo, takže nic moc...nicméně pokud bude ovulka, tak to neberu jako překážku, doktoři mi říkali, že by to asi pomohlo, ale že obézních mamin jsou haldy, takže ať se z toho nehroutím, když to nejde...takže nedlabu na to, ale nechci si to v hlavě vybudovat jako další bariéru, když semo tamo ta ovulka bývá...

metformin neznám, počtu...
30. lis 2009 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak jsem koukala, ale měla jsem z toho spíš pocit, že je to přímo pro diabetiky?, což já zatím naštěstí nejsem.....ale narazila jsem i na nějaké anglické stránky, kde zmiňovali i vliv na ovulku, tak by to možná bylo lepší než jiná stimulace, co se na ovulku používá klasicky....no, zatím ještě počkám,ale je dobré mít přehled
30. lis 2009 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, tak jak je do toho stitna, je to boj a beh na dlouho trat. U mne vlastne na duvod PCO nedosli, jen dospeli k zaveru, ze nejak hapruje hypofyza z neznamych pricin :frowning2: Ale nejcasteji to byva prave kvuli stitne nebo nabehu na cukrovku. Ten metformin je primarne pro diabetiky, ale uziva se vesmes uspesne i pro zeny s PCO nebo nabehem na PCO (proste s anovulaci), u nekoho byva i ucinnejsi nez clostil. Mam pocit, ze (nejsem si na 100% jista) Achalteke pomohl a ma krasnyho klucinu. U normos gyndare bych tuhle lecbu neriskovala, ale zkus se na to poptat v CARu.

Nezkouselas cvicit Conceive yogu? Nebo hormonal you? To jsou nejake specialni cviky, co by mely telo zharmonizovat a podle me cvicitelky jogy to pomaha prave v tech pripadech, kdy to vypada, ze je to v poradku, ale presto se nedari.
30. lis 2009 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj ahoj, tak my brzo oslavíme tři roky - léčby. Ten první rok jsme na to docela kašlali, říkali si, že je čas, že si aspoň zajedem na dovču... Pak jsme si řekli proč ne, necháme se aspoň pořádně vyšetřit, když se na něco přijde, super, když ne, tím lépe, aspoň bude v duši klid :wink: Naštěstí jsme měli kliku na skvělej CAR, kde je pro ně prioritou zjistit, kde je chyba, a tu pak řešit maximálně nenásilně. Takže první rok byl ve znamení sem tam nějakého testu, uklidnění, že je vše OK, no a pak zase třeba půl roku pauza, že je vlastně nepotřebujeme, že to chce čas a povede se nám samo. Po roce jsme se dokopali k IUI (bez stimulace, protože ovuluju normálně), to jsme zkusili 4x a pak jsme se rozloučili s tím, že bohužel teď už nám jinou alternativu než IVF asi nemůžou nabídnout. Takže až se budeme cítit, máme se ozvat. To už jsem asi rok cvičila intenzivně Mojžíšovou, popíjela různé čajíky a tak. Trvalo nám to dost dlouho, než jsme se k tomu dokopali, ale nakonec jsme se do IVF rozhodli jít jako do dalšího způsobu diagnostiky, třeba když do mě kouknou pořádně zevnitř, objeví se něco, co je na povrchu skryto. No a taky jo, první IVF lehce naznačilo podezření (embrya si nějak neví rady s genetickou informací a neumí si správně pomíchat chromozomy), přesto se našla dvě embrya OK a otěhotněla jsem. Bohužel to na konec nedopadlo, takže zase nějakých osm cyklů zkoušení sami doma (povedlo se jednou, povede se zas...), pak druhé IVF a ještě větší rána - tentokrát bylo špatných celých 80 % embryí. Takže tady je nejspíš zakopán pes. Navenek vypadáme oba naprosto zdraví, ale uvnitř je něco špatně, bez IVF bychom na to nepřišli. Takže navrženo možné řešení, riziko otěhotnění bez IVF (kromě toho, že se nám to zatím ještě nikdy za více jak 50 cyklů nepodařilo :grinning:) je veliké, enormní riziko poškozeného plodu a potratu. Po druhém IVF jsem neotěhotněla, takže jsem si vydupala na zklidnění měsíc v lázních (paráda, doporučuju! :dizzy_face: ) a po pěti měsících od druhého IVF jsme se vrhli na pokus č. 3. S tím, že vyzkoušíme všecky metody, které by snad mohly pomoct. No, nezabralo to ani trošku, spíš se dá říct, že to třetí IVF potvrdilo, že se náš problém vlastně řešit nedá a jediné řešení je zkoušet, zkoušet a zkoušet to zas a znovu a snad to jednou klapne :unamused:
Takže ač jsem taky zastánce přírodnějších způsobů, v jistých případech to prostě nemá šanci na úspěch a psychika není zdaleka, zdaleka všecko. Před třetím IVF jsem se cítila v pohodě jak nikdy předtím, no a přitom to dopadlo naprosto katastrofálně, nemám jediné použité embryo.
30. lis 2009 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sorry za román, před odesláním to nevypadalo tak strašně :grinning:
30. lis 2009 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
len, myslíš jako z toho posledního odběru, že nezbylo nic? já tě občas sleduju, protože tě mám zafixovanou ještě z dob, kdy tady nebývalo tolik lidí a díky tvému zápalu se aspoň trochu vyznám v grafech a symptomech ovu (no, ale neměřím, nebaví mě to), i jsem ti párkrát psala ip, už dřív....právě teď o víkendu jsem na tebe koukala a tos psala, že dvě vypadaj nadějně....uff, nemáš to lehký, já bych na to prostě neměla, to bych si asi zřídila útulek pro kočky a psy (a to chci teda dítě víc než další zvířectvo)....

kolikrát po době se to dá zkusit? vím o jedné paní, která podstoupila IVF pětkrát a pak adoptovali holčičku, ale nevyptávala jsem se jí na podrobnosti, byla to klientka

jak to zvládáš? psychicky to musí být brutus, to je jasné, ale co fyzicky, cítíš na sobě nějakou změnu? ty jsi jiný případ než já, před IVF jsi byla zdravá, že? i když mám pocit, že mírné problémy se štítkou jsi měla taky, ne? no, je vidět, že to je alchymie, máš nějakou představu, co chceš dělat dál?
30. lis 2009 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, právě že jedno se vůbec neoplodnilo a to druhé se sice vyvíjí nádherně, ale zase je část buněk triploidních, takže nic :unamused: Kromě toho vůbec zisk dvou vajíček je "na mé poměry" zoufale málo. Evidentně holt víra a psychická podoba jsou občas dost krátké :unamused:

Jinak zkoušet se to dá donekonečna, což se nám moc nechce. Pojišťovna hradí tři pokusy (mně teda 4, když teď nebyl transfer), ale co ti budu povídat, pak to leze do peněz a taky to huntuje tělo :confounded: Takže teď ještě zkusíme ten čtvrtý pokus a pak se uvidí.
Verdikt jsem se dozvěděla dnes ráno, takže to ještě musím nějak sežvejkat a pak se možná dohrabu do stavu, kdy budu moct brečet, teď to nezvládám. Fyzicky naštěstí OK, jen mám po Pregnylu parádně nafouklý prsa, manžel je nadmíru spokojen :grinning:

Mírné problémy se štítkou... Vlastně ji mám kompletně v háji, ale plně kompenzovanou, takže tak. Jinak nic.

Samozřejmě si člověk hledá hromadu alternativních zábav, oba milujeme cestování, tak pořád někde trajdáme, plníme si jeden sen za druhým, ale občas člověku dojde, že jsou to všecko přeci jen "náhražky." V březnu se narodila koťata, tak jsem manžela po x letech ukecala, že si jedno přineseme domů, je to miláček neskutečnej, rozmazlenej, může nám po hlavách v noci skákat a stejně je pořád hlazená a mazlená, ale pořád je to jenom kočka, no :wink:
30. lis 2009 v 15:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, my se snažili od roku 2004, ale od roku 2005 jsme to fakt začli řešit i po doktorech no a povedlo se v 2008.
jen nevím jestli se ještě povede znova. u nás to byla částečně neznámá příčina neplodnosti a částečně měl manžel horší sperma (ale ne zas tak) při IVF icsi nám zjistili že se spermie s vajíčkem odpuzují, ale neví proč...:(
30. lis 2009 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
no já mám štítku taky totál v háji, nějak rozpadlou tu strukturu či čo a všichni právě jako říkaj, že to vůbec není problém, když je kompenzace, ale já si teda myslím svoje :unamused: .....

já z toho IVF mám prostě blbej pocit, mám z toho strach asi....fajn, možná by to něco odhalilo, ale co pak s tím, že? ty i meleri vlastně i tak nemůžete situaci nijak řešit..uff

já samozřejmě taky dítě chci, ale když to nepůjde, budu se s tím muset smířit, co se dá dělat...holt není každému dáno.... :confounded:
30. lis 2009 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, Meleri to nakonec přes IVF - ICSI vyřešila :wink:
Ale jinak jo, já absolutně respektuju, že se do toho někomu nechce, já měla třeba takovejhle vnitřní problém se samotným ICSI. Pevně jsem doufala, že se odhalí něco, co budou umět řešit.
Je blbost jít přes tu svou vnitřní hranici, každej to cítíme jinak, hlavní je, aby se na tom shodli oba partneři a pak nám může být zbytek světa ukradenej.
Proto mě dost mrzí, když mi třeba někdo radí, že máme jít do adopce a že oni by to tak určitě udělali a na IVF se vykašlali. Tak fajn, oni jsou oni a my jsme my a strašně bych ráda, aby pokud já respektuji jejich soukromé vnímání světa, oni by respektovali moje...
Prostě cesta k dítěti umí být trnitá a je to hodně o pokoře. A je potřeba vnímat a poslouchat sám sebe. Já se teď k tomu IVF upnula, ale zároveň vím, jak píšeš, že pokud nám není dáno, můžu se na hlavu stavět a nechat rozřezat na kousíčky a stejně to nezabere a neotěhotním :wink:
30. lis 2009 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, u nas jsme se zacali snazit od 2004 po svatbe, a v roce 2008 jsme to zacali resit v CAR, manzel mel sice hodne mrsek, ale line jak vesky a ja mela nadbytek lutealniho hormonu a v tehu jsem se dovedela jeste, ze mam strumu na stitne zlaze a hypofunkci, nu a hypertenzi :angry:

No takze v unoru 2008 jsme to zacali tedy resit pres centrum, v kvetnu jsem podstoupila sve prvni IVF nu a z toho mam , to co mam :grinning:
30. lis 2009 v 17:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
smilers-pane jo, vy musíte mít doma veselo :grinning: ...to je jediné, co mě na IVF utěšuje, kdyby třeba za dva roky hormonální bouře způsobila, že do toho fakt půjdu...totiž to, že bych pak mohla mít dvojčata, to bych hrozně ráda..pravda, trojčata jsou šílenost :grinning:

jinak já do IVF nechci jít také proto, že nakládání s nevyužitými embrii odporuje mému vnímání počátku života, takže je to částečně i etický problém, i když ne primárně

len, s tou adopcí to chápu, já taky dřív myslela, že když to nepůjde, tak půjdu do adopce a pak jsme se seznámila s lidmi, kteří měli s adoptovanými chlapci šílené těžkosti a to mě vyléčilo....ne, že bych adopci odsuzovala, ale nepodceňuju genetiku a adoptovala bych jen děti, jejichž rodiče znám......takže ti rozumím, i když tvoje důvody mohou být jiné, tak adopci nevnímám jako řešení pro každého...
30. lis 2009 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Smilers, mas muj obdiv. Sledovala jsem tvoje album, kdyz jsi holky cekala a mela jsem silenou radost, ze jsi nesla do redukce a ze sis je nechala vsechyn :dizzy_face: A je krasny sledovat, ze pekne rostou a nejsou pozadu za ostatnimi detmi. Je to obrovske stesti :dizzy_face: ... a honicka samozrejme taky. Ale myslim, ze jsi ani na vterinu nelitovala :wink:

Macik, na adopci mam stejny nazor jako ty :frowning2: A pro mne by adopce nebyla uplne 100% tim naplnenim materske touhy, je to zaplacnuti diry po vlastnim diteti, ale u vlastniho ditete muzes tak trochu tusit, co je zac, kdezto u toho adoptovaneho nikdy nevis :frowning2: At si rika, kdo chce, co chce, vychova dela 10%, zbytek je genetika :pensive: A geny jaksi prevychovat nejde. Znam z okoli dve adoptovane holky, tam bych ani nikdy nerekla, ze jejich rodice nejsou jejich biologicti, jedna je 12-leta, druha asi 30-leta a obe maji s rodici moc pekne vztahy. A pak znam asi 5 dalsich a to tu radsi ani nebudu rozepisovat. Opak tech prvnich dvou holek. Po kriminalech, dluhy, drogy, automaty atd. :frowning2: Naprosto chapu, ze je radsi nekdo bezdetny nez jit do adopce. Na druhe strane obdivuju lidi, co do toho sli.
30. lis 2009 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek