Dite, ktere nebavi skola, ale sport - jak moc tlacit na skolu
Ahoj,
v posledni dobe mi prijde, ze to tu trochu umira, ale snad se i tak najde nekdo, kdo prispeje svym nazorem 🙂 Tema je zrejme z nazvu diskuze - dcera skolu nesnasi, samozrejme do ni pravidelne chodi, plni ukoly, nekdy se i snazi, ale prirozena jednickarka to neni. Co ji naopak velmi bavi a jde ji je sport, dela 2 sporty na zavodni urovni. Neni zadne line dite, na soustredeni nebo zavody ochotne (teda vicemene) vstava brzy rano o vikendu, pres tyden na trenink bezi ochotne a vzdy vcas, dava tomu hodne.
Je ve ctvrte tride, tchyne a nekteri dalsi pribuzni do me tlaci, at sport omezime, ze nema cas se poradne ucit a ze musi zabrat. Ona prijde domu rekneme v 5, pak by se ucit mohla, ale spis na to dlabe a da si 2 hod volno pred veceri.. Zas ji o nej ale nechci pripravit, to vypnuti taky potrebuje, vzdyt je porad mala. Prijde mi blbost ji omezovat to co ji bavi (a jde) na ukor toho co ji k smrti nebavi. V rodine mame spis jako standard same 1, kdyby se poradne ucila, tak by je taky mela, to je pravda. Ale musela by pak alespon 1 sport opustit.
Jak to vidite? Skola na prvnim miste a pres to nejede vlak nebo byste diteti klidne dali pokoj nechali ho seberealizovat? (pokud je to v te nasi urovni 2, max. pak casem 3, nebavime se o tom, kdy je dite opravdu na propadnuti )
Dřít na samé jedničky ne, ale!!! Je velmi malá, uvažovat tedy o tom, že teď se učí to, na čem bude celý život stavět. Takhle jí to i vysvětlit, že si nemůže dovolit ošulit učení, protože to, co se teď učí, je opravdu hodně důležité. Zatím nedělají nic, nad čím by šlo mávnout rukou, že se bez toho v životě obejde. Takže pokud na to nemá, není potřeba ji vyloženě trápit, ale spíš hledat cesty, jak jí učení přiblížit. 2h před večeří dělá tedy co? Chápu, regenerace a lelkování je taky potřeba, ale 2h je už dost. Po 40 minutách bych zavelela, že je čas na učení, dala bych 30 minut školy a pak zas "nic". Rozdělit to. Pomoct jí v tom, hledat smysl, motivovat, zatím se ještě učit s ní. Nejde o jedničky, jde o znalosti, o jistotu. Málokoho bude sport živit. I pokud by ji živil, bude psát žádosti o dotace, pokyny rodičům dětí, bude se toho muset spoustu naučit na trenérské zkoušky, vypočítávat trasu na závody, kolik závody budou stát, zajistit nákup cen, občerstvení... Ukázat jí, že to, co se učí, použijte i v tom, co ji baví. Toto cestou bych šla já. Ne na sílu, ale lehký tlak (bez něj to nejde s většinou dětí, člověk je tvor přirozeně líný), motivaci, pomoc, pochvala, ocenění snahy. A pomoc i v tom režimu, představa, že si čtvrťák bude čas na učení hlídat sám je hodně naivní, takových dětí v reálu mnoho není.
@tereza0111 dva sporty závodně? Tak to mi přijde fakt moc. I když je dělá dobrovolně tak se pak nedivim, že ji škola nebavi, protože na ní nemá čas a vlastně ani energii. A spoléhat na to, že ji to bude možná jednou živit je prostě holý nesmysl.
Ty jo,neumim si predstavit 2 sporty na zavodni urovni. To se ji nekryji zavody,treninky apod.? Syn to ma treba tak,ze prijde ze skoly,odpocine si,udela veci do skoly,pak jde teprvena trenink a po treninku ma volno,veceri a spat. Ze neni na to uceni unaveny. Nebyl by prostor na uceni se lred treninkem? Je to i motivacni,vi,ze musi mit veci dl skoly hotove,aby mohl na trenink. Skola proste dulezita je. I Ledecka ma vysokou skolu. Nerikam,ze musi mit jednicky,ale ty zakladni znalosti to fakt chce. Clovek musi myslet i na zadni vratka,kdyby sport nevysel.
Dřít na samé jedničky ne, ale!!! Je velmi malá, uvažovat tedy o tom, že teď se učí to, na čem bude celý život stavět. Takhle jí to i vysvětlit, že si nemůže dovolit ošulit učení, protože to, co se teď učí, je opravdu hodně důležité. Zatím nedělají nic, nad čím by šlo mávnout rukou, že se bez toho v životě obejde. Takže pokud na to nemá, není potřeba ji vyloženě trápit, ale spíš hledat cesty, jak jí učení přiblížit. 2h před večeří dělá tedy co? Chápu, regenerace a lelkování je taky potřeba, ale 2h je už dost. Po 40 minutách bych zavelela, že je čas na učení, dala bych 30 minut školy a pak zas "nic". Rozdělit to. Pomoct jí v tom, hledat smysl, motivovat, zatím se ještě učit s ní. Nejde o jedničky, jde o znalosti, o jistotu. Málokoho bude sport živit. I pokud by ji živil, bude psát žádosti o dotace, pokyny rodičům dětí, bude se toho muset spoustu naučit na trenérské zkoušky, vypočítávat trasu na závody, kolik závody budou stát, zajistit nákup cen, občerstvení... Ukázat jí, že to, co se učí, použijte i v tom, co ji baví. Toto cestou bych šla já. Ne na sílu, ale lehký tlak (bez něj to nejde s většinou dětí, člověk je tvor přirozeně líný), motivaci, pomoc, pochvala, ocenění snahy. A pomoc i v tom režimu, představa, že si čtvrťák bude čas na učení hlídat sám je hodně naivní, takových dětí v reálu mnoho není.
Dá se na to koukat ještě jinak, jestli ti jde o to, aby makala teď, nebo aby měla otevřenou cestu k celoživotnímu vzdělávání. Mám kolem sebe poměrně dost lidí, kteří jsou rozhodně dost inteligentní na to, aby mohli studovat, ale základka jim jakékoli vzdělávání znechutila natolik, že šli na učňák, aby se nemuseli učit. Takže já považuju za nejdůležitější ne mít jedničky z toho, co se probírá ve škole, ale dát dítěti pozitivní vztah ke vzdělávání a chuť se učit, ať už je to v dané životní fázi učení se čehokoli. Jako lektorka v domškolácké škole navíc vidím, že s vnitřní motivací se dá na přijímačky na jakoukoli školu připravit během toho roku, kdy se dítě rozhodne, že ty přijímačky složit chce.
Jsem ve velmi podobné situaci, syn tráví většinu dne sportem, učení jedeme v režimu nezbytného minima, ale i to minimum stačí, abychom plnili požadavky RVP a posouvali se na cestě, která zůstává otevřená různými směry. Protože kam se jednou vydá, to je ještě ve hvězdách, a k jakémukoli sportu chci, aby měl plán B.
@zuzkasim Nedovedu si představit dítě, které pravidelně chodí do školy a celou ji neprospí, které by se tohle přirozeně nenaučilo během té spousty hodin ve škole, a potřebovalo k tomu ještě učit se doma.
Než vydřené jedničky, tak spokojené dítě, tedy sport. Zkusila bych max motivaci k učení jinak (někomu vyhovuje společné učení, jinému poslechem, výukovými programy, naučená rutina např. desetiminutovka, doplňovačky apod.).