Co teď...
Potřebuju podporu....
Je mi 24 let a mám dvě úžasné děti. Starší Terezka má 18 měsíců, mladší Tomášek necelých 5. Ani jeden z nich nebyl v plánu. Těhotenství s Terezkou bylo náročné, dodělávala jsem VOŠku, chodila na praxi do nemocnice, dokola jsem řešila s mými rodiči svatbu po které oni toužili, my s přítelem si jí však představujeme jinak než s bříškem...takže věčné spory..takže těhu moc klidné nebylo. Každopádně Terezka se narodila, bohužel s komplikacemi. Po narození nedýchala a zjistili že má zánět krve takže jsem tu naší malou lásku po porodu ani neviděla, hned ji převezli do FN, kam jsme za ní 2x denně jezdili celý týden.
Nechci říct že s ní byly problémy. To ne! Ale nebyla klidné a "hodné" miminko. Tedy jo, klidná byla když byla na rukou nebo v šátku. Kočárek neexistoval, postýlka taky ne. Ale nevadilo mi to. Bylo a je mi velice příjemný kontakt s dětmi.
Když měla Terka asi půl roku, zjistila jsem že jsem těhotná podruhé. Byla jsem z toho dost v rozpacích ale řekli jsme si, že to tak má prostě být, já jsem s mojí sestrou taky kousek od sebe a máme perfektní vztah, aspon to tak budou mít i naše děti. Tak jsme se začali těšit na Tomáška.
Porod byl opět náročný, velice bolestivý ale naštěstí bez komplikací, s Tomáškem jsem prožila plnohodnotný a vytoužený bonding, po kterém jsem toužila i u Terezky. Možná i proto je Tomášek jiný? Od začátku sluníčko, pořád se směje, skoro nepláče, nakojený je za pár minut, ne jak Terezka která byla přísavka celé dny i noci. Přes den krásně spí jak v posteli, v kočáru, občas i v šátku. Noci jsou teda malinko horší.
Společně s Terezkou mi ale dávají pěkně zabrat. Přes den nemám šanci si sama v klidu ani kafe vypít. Terka je akční, neposedí, nevydrží si sama hrát, pohádky jí nezajímají, čtení se mnou taky ne...když vařím, vaří se mnou..a asi ten největší problém je její spaní. Není probuzení bez pláče. Vlastně ne pláče, ale řevu! V noci se několikrát budí s řevem, ráno mezi 5-6 je vzhůru. Budí tím i Tomáška (oba máme v posteli). A upřímně řečeno, jsem už z toho vyčerpaná. O pořádném spánku si můžu nechat zdát, přes den si jít lehnout taky nejde protože když usne jeden, probudí se druhý...přítel má firmu a do toho rekonstruujeme barák, domů jezdí většinou když už děti spí, bydlíme teď dva měsíce u našich a ještě asi tři budeme. O soukromí nemůže být řeč. Už se nemůžeme dočkat do nového.
Co se ale nestalo....včera jsem jela na gyndu na zavedení tělíska. Tělísko nemám, místo toho jsem těhotná. Cca 5týden. Tak my se s chlapem sotva vidíme, sex jsme měli jen párkrát a hned zase mimino? Nevím co dělat,...
....celý život tvrdím, že potraty jsou vražda. Ale samotné mi to teď přijde jako nejlepší řešení. Je mi 24, hrozně se těšíme jak v létě pojedeme s dětmi na kola, v zimě na hory, jak s nimi pojedu v létě k tetě na statek na prázdniny...a teď toto...se třemi už to nepůjde, všechno se posune, při představě že budu mít zas břicho....a porod!!!!! Konečně jsem se začala dobře cítit, pomalu hubnout...
Řešení je pro mě asi jasné ale to ale tam je pořád. Obávám se že si budu vyčítat jak jedno, tak druhé řešení... Když se rozhodnu pro potrat, chtěla bych potratovou pilulku. Ale kojím...nevíte jak to je?
Prosím o urážející komentáře nemám zájem, sama se v tom dost plácám i bez nich..
A co na to muž? Mimoto vás mělo napadnout se chránit, kor když se už dvakrát stalo.
Potrat jsem zažila, těhotenství (probíhající) taky. V tvém případě po zvážení všech okolností a situace bych třetí mimi nechala odejít. Není to nic o tom, že bys na to neměla, ale stojí ti to za to se zničit? Protože tři děti takhle brzo po sobě, ještě k tomu chlap v práci a rekonstrukce baráku (pokud budeš čekat třetí, zas se to určitě časově posune a nebude se stíhat), to je tak na kolaps potom a kapačky v nemocnici. Já osobně teda neznám nikoho v okolí kdo by měl trojčata, ale řekla bych že pokud už mají, tak s větším věkovým rozdílem a ne všechny rok od sebe...
Samozřejmě je to jen na tobě, ale člověk musí mít opravdu hodně síly jak psychické tak fyzické a třeba i finanční podpory od manžela a rodiny aby něco takového zvládl.
Ale neodpustím si poznámku - proč jste se tedy s mužem nějak nechránili? K oplodnění může přece dojít i tak brzo po porodu, tak kor když dvě děti jsou neplánované, dala bych si na to sakra bacha...
hlavně to nepiš do sekce Snažilky 😀 😅
Mimčo si nech 🙂
@uzivatelkapetra Já myslím že už autorka vlákna od příště kondom s přítelem použije, jsou "potrestaní" dost (doufám!) 😉
já myslím, že jsou vyhlídky na bydlení, rodiče na blízku, sestra taky, já bych do toho šla!🙂
Ale ať se rozhodneš jakkoliv, jednej dle svého srdce a jak se domluvíte s manželem...nenech do vás nikoho zasahovat a ani bych to nikomu neřikala, kdybych se rozhodla nechat miminko odejít
...
Ahoj, manžel je ze tri deti, jsou po roce od sebe...takže to jde, ale je to proste mazec. Hodně záleží co na to muž. Držím palce, at se rozhodnete správně - at už to bude jakkoliv...
Muž řekl, že mě podpoří ať už se rozhodnu jakkoli. Myslím ale, že by se mu ulevilo, kdyby miminko třetí nebylo, má toho fakt hodně. A já si ty děti chci taky vychutnat, ne že budu utahaná, vystresovaná...pozor jsme si dávali, bohužel málo. To vím a řešit to dál nebudu, teď je o jedno..
@jarmy_ - kamarádka byla v podobné situaci - muž jí byl oporou.
Po přemýšlení šla na potrat - tvrdí, že nelituje.
Má dva rarášky - jeden v první třídě, druhý je mladší, do toho práce na směny.
Odradilo jí to, že by jim zase vypadnul příjem. Zase být zavřená doma, zase opakující se kolečko vstávání, kojení, plín, do toho prvňáka, za dva roky opět prvňáka a školka.
Jenže ona si přiznala, že už těch dvou má někdy po krk - narovinu přiznává, že někdy, když už je s nervama a energií na dně, lituje, že vůbec měla dvě děti - a k tomu ještě krátce po sobě...
Záleží na tobě...
@jarmy_ nikdo nerekne co mas/te delat...ale narovinu jde o tehotenstvi plus prvni ani ne rok....mame deti brzy po sobe,ne takhle,je jim 5,4,1r a vyhraji si spolu moc...i kdyz se rodila druha dcera,hodne bi spolu hraly a maji nadherny vztah...
Ted je to pouze o tobe...vis jsi mlada a rok dva utecou...a budes tam kde jsi dnes.....ja treti tehu byla vyrizena hlavne psychicky - obr bricho otoky atd ale porad jsem si rikala ze to utece..a dnes??? Jak jsem za ne stastna!!!!
Ja bych zatnula zuby a tehotenstvi vydrzela...ono to utece....a budes najednou v praci deti ve skolce,skole...a budes zase stihla atd.
Uvidis.
Uprimne, ja bych si to mimco asi nechala... Ono ted je to s detmi slozite a predstavit si novorozence do vasi soucasne situace je asi na palici. Ale za 9 mesicu budou uz Terezce 2,5 roku a ten rozdil v samostatnosti i spanku uz myslim bude veliky oproti dnesku.
Jsi mlada maminka, proste si ted rodicak protahnes a v dobe, kdy ostatni s rozenim zacinaji (me nevyjimaje) budes mit uz tri odrostle deti. Vyletu a akci si spolecne jeste uzijete az az.
Pokud mas na blizku hlidani od babicek, budete mit v dome prostor do budoucna pro vsechny tri deti a z financnich duvodu neni akutni abys nastoupila co nejdriv do prace, asi bych to brala tak, ze to tak proste ma byt. A po porodu uz bych si davala sakra pozor 🙂
@jarmy_ pokud planujete treti,brala bych to jako ze toho vyuziju - postavu doladim po tretim...a cestovat budete moct se tremi vekove podobne taky a i aktivity vymyslite lip....az bude temto dvoum treba 7 cca tak hory a ty budes zase s malym miminkem?? Takhle budete lyzovat vsichni...to same v lete kolo....
Ja to takhle mam postaveny....a dnes nelituji. Jsem rada moc.
@jarmy_ Nejspis bych v Tvé situaci zvolila přerušení, hlavně když jste třetí ani neplanovali. Nemusíš si teď hrát na hrdinku a "super" matku a pak se hroutit. Rodina spíš ocení, když se dáš do pohody a budeš si naplno užívat těch dvou deticek, co uz máte. Každopádně hodně štěstí, at uz se rozhodne s jakkoliv.
Být tebou neřeším to tady na MK, vždy najdeš maminky, co tě podpoří a ty, které by si dítě nenechaly vzít..Rozhodněte se s mužem co a jak, žijete svůj život a rozhodnutí je jen a jen na vás. Pokud chceš potratovou pilulku, řeš to se svým doktorem. Ten poví pro a proti. Myslím si ale, že tvé děti jsou hodně malé a potřebují "fugujicí maminku" a ne jen "přežívající"..děti vše vycítí a taky nebudou ok..drž se a to, že jste se měli více chránit nemá smysl psát, víš to sama nejlépe..to ti ostatní maminky psát přece nemusí..
Samozřejmě je rozhodnutí jen na Vás a manželovi. Jen píšu svůj názor - jsme rádi s manželem soběstační, co se týká péče o syna i po finanční stránce. Platíme hypotéku, bohatí nejsme. Máme jen jedno dítě - chci mu v budoucnu umožnit jít třeba na vysokou, nebo zaplatit řidičák nebo jazykový kurz nebo jet všichni na dovolenou. Nechci počítat, zda můžu koupit maso teď nebo až mi přijde mateřská. Z vlastní zkušenosti vím, že ne vždy můžou příbuzní hlídat, když to potřebuju - nerada se na to spoléhám.
Ať tak nebo tak, přeju hodně stěstí!
Tezka situace. Ja jsem zastance toho, ze na svet nema prijit nechtene dite, tedy jsem pro potrat. Ale zase kdyz cely zivot pokladas potrat za vrazdu, co na to rict? Kdyz nejde o slova ale o zivot vlastni a rodiny, je na to jiny pohled. A tak je mi cely tvuj postoj jaksi proti srsti, ale zase dite si nezaslouzi mit kvuli tomu cejch toho nechteneho.
Za me, volila bych interrupci a nasledne spolehlivou ochranu. Davani si pozor neni antikoncepce, navic kdyz se vam to predtim povedlo nechtenne uz dvakrat. Ach jo.
Dej si pár dní na promyšlenou...sepiš si pro a proti...představ si co bude za 9 měsíců a pak si s mužem sedni a rozhodněte....za mě bych si mimi nechala, dvě nebo tři děti to zmáknešbudeš muset...rozhodni se srdcem
Promiň za špatný komentář, ale když nemáš problém s otěhotněním, tak byste se měli chránit a nespoléhat že přece nemůžeš otěhotnět jen po jednom styku. Rozhodnutí je jen na tobě, není to nic příjemného.
Ja mam tri deti a telisko,ale kdyby se stalo a naaaahodou bych otehotnela,tak ted jsem presvedcena,ze bych si ho chtela nechat-i kdyz si to neumim predstavit,kam bychom ho dali a vubec....ale tak to proste ted citim. Kdybych stejne chtela tri deti,nevim,jestli bych si nerikala "a tamtomu uz ted mohlo byt tolik a tolik..." nevim,ja jsem s otehotnenim mela trochu problem a behem snazeni jsem potratila a tohle si nerikamm-snad,ze jsem otehotnela driv,nez jsem mela termin porodu...ale udelat to sama,na to bych ted nemela...
A kdyz to vezmu prakticky,tak jak uz ti psal nekdo vyse-mam kamaradku,kt.ma tri kluky 10,9 a 5 let a je to celkem napsr,protoze na co ten posledni je jeste maly,tak to ty dva uz nezajima a neco planovat je tezsi,nejspis 2 s jednim rodicem a maly s druhym...
nebo ještě možnost - donosit a dát miminko k adopci
@jarmy_ Já vím, že bych na potrat jít nedokázala, už jsem o tom jednou uvažovala a nešlo to. Jen vím, že když už teda jedno dítě mám, absolutně nechci žádný další a tak se podle toho taky chovám a nehodlám nic riskovat protože pak nechci řešit následky. Když už se stalo (a chápu, že stát se může), prober si v sobě jak bys s tím potratem dokázala žít..pokud ano tak to udělej, pokud ne, tak dítě donos, pak jsou i další možnosti. Neřešila bych to na Koníku, ale sama se sebou.
@jarmy_ Každý kdo sexuje, má být dostatečně zodpovědný na to, aby unesl veškeré následky. Pokud následky svého nezodpovědného chování neunese, tak ať nesexuje a dělá nějakou méně náročnou činnost. Tak si představ svou maminku, která by tě čekala a momentálně "by ses jí nehodila". Tohle bys chtěla? Nežít protože mamince bylo 24, měla už dvě děti a bla bla blaaaaaa. A nebo jo, běž své dítě hodit do biologického odpadu a celý život s tím žij a říkej si, teď by měl/a rok, teď dva, teď 18, teď by měl/a už své děti. Opravdu nechápu, co je tady k řešení.
Napíšu ti svůj příběh, jak jsem ušla dlouhou cestu, než jsem se dostala tam, kde jsem...
Už jsem ho tu psala mamince ve stejné situaci....
Nebudu tu psát moralistické řeči a cancy, ale ukážu ti pohled na tohle rozhodování mýma očima...
Kdesi a kdysi před deseti lety jsem se velice radovala z toho, že čekám miminko, ano, bylo mi jen 19 let, ale věděla jsem, že budu skvělá máma, ale příroda tomu chtěla jinak a mého prvního syna vyrvala z hrejivého a milujícího objetí mého lůna v pátém měsíci.
Zhroutil se mi svět, jenže to jsem ještě netušila, jak krutou hru se mnou příroda hodlá hrát dál a tohle mi zopakovala celkem 7x a lékaři to nazvali II. stupněm neplodnosti.
Pomalu jsem se s tím smiřovala, co taky jiného, ale v koutku duše jsem trpěla s každým miminkem, které okolo mne přibylo, s každou šťastnou maminkou v mém okolí.
Chvíli jsem nadávala na život, pak na sebe, až se ze mě stala chronická workoholička upnutá na zvířata a kariéru - nic víc jsem neměla...
Každou ženu jdoucí na potrat jsem v duchu mučila nejhoršími způsoby a nic hezkého jí nepřála, proč taky, všechny měly, co já si tolik přála a dávali to pryč jako odpad.
Teď jsem ve 31 týdnu těhotenství, po dlouhých deseti letech je to mé nejdelší těhotenství a pevně věřím, že úspěšné - teď už by o naši maličkou dcerušku bojovali s námi, ne jako v případě syna.....
Máš to nejcennější co můžeš mít a pokud ti ten dar byl dán po třetí, je k tomu důvod, děti si vybírají nás, ne my je. Tohle neřídíme.
Chce hodně odvahy udělat krok, který zvažuješ, ale....
Prosím, už kvůli té dušičce, co si tě vybrala za TU PRAVOU MAMINKU....
Co na to říct. Přeju hodně sil a podporu nejen od muže ať se rozhodneš tak či tak.