Jak se smířit se ztrátou miminka?

Je mi lito, co vas potkalo. Prosla jsem si tim na zacatku roku. Ze zacatku jsem to nesla statecne, ale casem se vse zacalo horsit. Kolem se narodilo asi pet deti, jedno dostalo stejne jmeno. Pomohla mi az terapie. Po ni jsem si zacala planovat nove aktivity. Cviceni, studium, konicky. Proste neco, co by mi dalo novou energii a novy smer.

Taky jsem prisla v srpnu o "mimco" sice drive, ale porad me to stve a mrzi zaroven...otehotnet znovu se nam nedari a ja se na to strasne upinam, delam furt ovu testy, pozoruju se, beru milion vitaminu a kazdy neuspech me nici... snad budeme mit brzy stesti

@ba2te Mne to prijde pochopitelne. Ja jsem do dnes nevidela bratrancova syna, narodil se asi tyden po nasem malem a dali mu stejne jmeno, coz me zlomilo a do ted nemam na to se s nimi potkat.

My jsme prisli o malou minulej tyden. Na konci 3 trimestru. Nejradeji bych byla sama jen s manzelem a starsi dcerou. Kolem me je hodne lidi co nechapou, ze budu radeji sama a mlcet, nez se s nekym schazet a nebo nekam chodit. Potrebuju si to zpravovat a dat se dohromady. Taky mame v rodine jednu tehulu a nemyslim si, ze budu schopna ji v nejblizsi dobe videt.

@lafule89 Moc me to mrzi. Kdo to nezazil, ten ani chapat nedovede. Preji vam, at najdete silu se s tim vyrovnat.

Ahoj, je mi to moc lito.. Bohuzel jedine co, tak pomuze jen cas..

@mamikry uplne ti rozumim, to bych nedala. Moji segre se taky libi to jmeno a proste sem rekla, ze nesmi a to uz je to nejaka doba a narodilo se mi dalsi.

Čas,čas a zase jen ten čas ...
Svou mysl vést někam jinam,upnout se na něco jiného. Sestra přišla o přeživší z dvojčat v 5měsíci a držela ji nad vodou práce a dcera. Musela počkat 2roky do dalšího snažení,pak přišel synovec a následně na to rakovinne bujení,takže děloha pryč 😟(pro jistotu)
já o miminka přicházela velice brzy (max 8tt),takže jsem se s tím smirovala snáz,když nevidíš tlouct srdce,ale i tak. Dodnes si říkám,že syn mohl mít starší sourozence,prostě se mnou jsou ...

@mamikry to bych taky nedala 😥

@ba2te Mám to stejně :( Také se s kamarádkami nechci vídat, přeju jim to moc ale mě to zase moc ničí. Dávala jsem velkou naději do prvního IVF, ale bohužel se nepodařilo :( další pokus snad leden, ale mám hrozný strach, že se nepovede a mě to srazí na kolena ještě víc :(.

@mamikry Mě dává naději akorát to, že jednou bude další miminko. Nejraději bych ho chtěla hned, vím že to nejde, ale to, že to stále nevychází mě ničí čím dál víc, a nemám právě chuť na nějaké aktivity atd.. :( Nemám vubec chuť nic dělat :(

@nikishkaaaa Je to hrozný :( Říká se, že člověk se na to nemá tolik upínat a přijde to hned, ale já bohužel musím přes IVF, takže nemyslet na to nejde vůbec :(

@lafule89 Bože, to mě mrzí moc :( chápu vás, je to hlavně moc čerstvé a lidi kolem by tohle měly chápat :(

@amazonkajanik Je to hrozný, at je to na začátku či na konci :( já nemám ještě žádné dítě, takže mě vlastně nemá, co držet :( Zatím mě drží akorát naděje, dalšího miminka :(

To chapu. Ja jsem taky chtela hned dalsi miminko. Podarilo s po pul roce. Ted jsem ve 2. trimestru a vubec to nedavam. Porad se pozoruju, mam strach z kazde kontroly. Cim dal jsem, tim je to horsi. Je ze me uzlicek nervu.

@mamikry já bohužel můžu jen přes ivf.. A moc vám gratuluji a přeji hodně štěstí 🍀

Dekuji ❤. Verim, ze na vas to male taky ceka, at je to ted nebo pozdeji. Drzim palce.

@mamikry doufám, že jo.. Dekuji 💖

Mi pomohl jen čas. Snažili jsme se dlouhých devět let. Neúspěšné IVF, zamkle těhotenství. Ale naučila jsem se být přející, protože jednou mi řekla moje dobrá kamarádka, u které jsem si myslela, že otěhotněla lusknutim prstu, že i když to vypadá, že otěhotněla snadno, že se tim tak na potkání chlubí, že se ve skutečnosti snažila pět let.. že přišla taky o miminko, ale že to s manželem nikam neventilovali. To mě naučilo se na to koukat jinak. Protože my už jsme s manželem taky neměli sílu všem vysvětlovat, když se nás ptali kdy založíme rodinu. Prostě jsme říkali, že máme čas. Takže si pak někteří co se snaží, mysleli, že to i u nás bylo snadné...ale chápu, bolí to. Si z toho smutná, ale uvidíš, brzo si k tobě to nejkrásnější štěstí cestu najde. Držím palce ❤️.

Ahoj, moc mě mrzí vaše ztráta. Vím o čem to je, sepsala jsem to sem do článku, tak když budeš chtít tak se koukni. Přeji mnoho štěstí
https://www.modrykonik.cz/blog/luciaanaa/article/nadeje-pro-kazdeho-i-ty-budes-jednou-mam-irojfw/

To ma veľmi mrzí. :( Nám sa stalo to isté minulý rok pred Vianocami, bola som takisto v 2. trimestri. Vianoce sme len "prečkali" a dúfali nech rýchlo prejdú. Nemohla som počuť, že je niekto tehotný, najhoršie bolo, že na Vianoce to oznamovala polka známych a dokonca ešte nám chodili priania od tých, ktorí o tom, že sme oň prišli ešte nevedeli. Takisto som musela trištvrte roka čakať, pretože som musela podstúpiť "pre istotu" gyn. operáciu. To čakanie bolo najhoršie, keď sa človek nemôže ani snažiť. Teraz som v druhom trimestri a dúfam, že tieto Vianoce si to vynahradíme. Prajem vám veľa síl a ako tu už bolo zmienené... s tehotnými kamarátkami radšej obmedziť stretávanie a skúsiť sa zamerať na niečo iné. Aj keď v skutočnosti pomože hlavne nové tehotenstvo... takisto mi ale ešte pomáhali podobné skupiny/fóra/diskusie.... ten pocit, že sa to nestalo len mne. Veľa veľa šťastia.

@tasimia tak já mezi kamarádkami vím, že jim to šlo dá se říct hned.. Tohle zrovna si navzájem říkáme.. Ostatní známí nevím, ale i tak mě ničí vidět stále nové příspěvky čekáme miminko, nebo fotky břicha, nebo rovnou narozena miminka.. Moc děkuji 💖
@luciaanaa kouknu se děkuji 💖
@henesy123 to mě též pomáhá.. Ale stejně.. Moc vám držím palce 🍀 já právě se teď na vánoce netesim vůbec.. Mela jsem mít termin pár dní před vánoci 😔

Chápu, my jsme si to navzájem taky říkali, jak to bylo snadný, mě už se po 9 letech kdy se povedlo, nechtělo říkat jaká to hyla trnitá cesta všem na potkání. Držím palce.

Ahoj, moc mě mrzí co se ti stalo. Mě zemřel syn ve dvou měsících letos v únoru. Bylo to neskutečně těžké, ale rozhodli jsme se že se budeme snažit o další miminko. Sama vím že psychika dělá hodně. Pořád jsem se sledovala hlídala ovulaci a podobně a několik měsíců se nedařilo. Až jsem si řekla že to nemá smysl a kašlu na snazeni. A ono se najednou zadařilo v rijnu. A to jsem si ještě já chytrá říkala jak mi je špatně jestli jsem nechytla koronu.😀 No opravdu krásná korona to je.🙂Miminko si k vám určitě brzy cestu najde. 🙂

Chce to čas, mnoho času. Za sebe mohu doporučit Dítě v srdci. Od nás odešlo batolátko. Smířit se s tím nesmířím. Učím se s tím žít, nějak.

Moc mě mrzí vaše ztráta. Minulý rok jsem přišla o miminko taky ve 2. Trimestru. Bolí to doteď, je to sice lepší, ale není dne kdy bych si nevzpoměla. Chodila jsem k psycholožce. Trochu to pomohlo. Ale upřimně doteď mi vadí fotografie těhotnych a miminek. A nejhorší když je blízka kamaradka těhotná... to doma pak obrečím a vzdy se se pak připravuji psychicky na setkani ktere doma opet obrečim. He mi to lito moc jim to přeju. Ale prostě mi to zatím jinak nejde...

@hankycka Ježíši to mě moc mrzí 😭 a jinak přeji hodně štěstí a gratuluji
@vendes
@estnka
Přeji všem mnoho sil 💖

Se ztratou se tezko smirovat, spis cas bolest otupi 😔 je mi trosku "hloupe" sem psat, kdyz ctu vase pribehy, ja potratila v 8tt, ale po 3 letech snazeni, tak to take bolelo. Uplne rozumim, ze neni chut a sila se vidat s tehotnymi kamaradkami - tenkrat se jich roztrhl pytel, a ac jsem jim to prala, nedavala jsem to. V tomhle proste asi pro obe strany lepsi se na dobu neurcitou nevidat, nez z toho mit pak nervy jeste vic. Me pomohlo se zamerit na veci, ktere uz pak jako tehotna nebo mama nebudu moc a postupne si je plnit.

Každému pomůže něco jiného. Takže se chovej taky jak to sama cítíš. My se o miminko snažili 10 let. Za sebou máme i dvě neúspěšná IVF, nějaké IUI. A nic. Minulý rok jsme podali žádost o adopci. A letos v červnu bum, zázrak, otěhotněla jsem přirozeně a hned dvojčátka. Bohužel nemáme šťastný konec. V 5 tem měsíci jsem o obě miminka přišla, plus mi k tomu museli vzít i dělohu. Bylo to hodně ošklivé. Málem jsem tam zůstala taky. Opět jsme obnovili adopci. A těšíme se, až nám zavolají. Ale co jsem chtěla napsat, tak ze začátku, když se nám pořád nedařilo otěhotnět a časem měly děti i ty holky, které nikdy děti nechtěly, to bylo pro mě hrozně těžké. Každou další tehuli jsem obrečela. Asi po 3 letech se to ale změnilo. Začala jsem jim to přát a těšila se, že budu zase moct dělat tetu dalšímu miminku. Že si ho budu moct poňuchat, ocuchat, pomazlit. Potřeba být u dětí mě táhla natolik, že jsem si udělala rekvalifikaci a nastoupila do školky jako chůva pro děti od dvou do tří let. Úžasná práce. Najednou jsem tu ročně byla třeba pro 12 dětí, které mě potřebovaly, které potřebovali mojí náruč. Všechny to byly "moje děti". Teď se dávám ještě dohromady po potratu, takže jsem se nemohla do školky vrátit. Ale moc se těším, až nám zavolají, že pro nás mají miminko. Vím, že nám to hrozně pomůže. Ale vždy jsem v sobě měla, že vím, že jednou budu máma a bylo mi jedno, zda si dítě odnosim nebo ne. Ale tím nechci říct, že to, že jsem přišla o dvojčátka, nebylo a není těžké.

Ahoj, precetla jsem tvuj pribeh a mam potrebu napsat, protoze citim to same. Moc me mrzi, ze se toto vubec stava...my prisli o mimco ve tretim mesici, ted nejspis biochemicke tehotenstvi. Deti jeste nemame a jen slysim, ze az budeme, vse bude dobre. Pak se na to clovek nema upinat🙄 A samozrejme vsichni kolem oznamuji tehotenstvi, nejblizsi pratele i rodina. Bojim se, ze si znicim vztahy se vsemi kolem, ale ja se proste neumim pretvarovat. Tak se radsi s nikym nevidam. Pripadam si hrozne.

@medamina je to strašné 😔 moc vám držím palečky, ať to vyjde 🍀 já se teď chystám na druhé ivf a modlím se, aby to konečně vyšlo.. Všichni kolem jsou těhotné nebo rodí.. Dokonce už i všechny mé kamarádky a já mám pocit, že se snimi nemohu vydat.. Je to už několik měsíců a porad mě to trápí.. Ale to asi nejspíš bude, dokud také nebudeme mít miminko

A to mi na tom připadá jako to nejhorší, že to člověku zničí vztahy s okolím. Asi právě kvůli tomuto vyhledám psychologickou pomoc. Sama si uvědomuju, že by člověk měl žít úplně normálně, netrápit se a to miminko snad brzy přijde. Jenže ta bolest v srdci, když vidím těhotné kamarádky, je tak veliká. Nebo když se mě někdo zeptá, zda už se chystáme mít mimi...

@medamina to já k psychologovi nešla, vyporadavam se s tím sama, a jelikož jsme v procesu ivf, tak mě to vždy nakopne. S kamarádkami se bavím, ale zabíjí mě to a nechodím s nimi nikam tak často.