Panické stavy po ztratě miminka. Byla jste některá v podobné situaci?
Potřebuji se vypovídat a sdílet. Před pár měsíci jsem přišla v polovině těhotenství o kloučka. Nejdřív mi vyšel podivně kombinovaný test a tři dny na to jsem přestala cítit pohyby. Vyděšená jsem jela na pohotovost, kde se potvrdilo, že maličký zemřel. Byly to nejhorší dny mého života. Pak přišel covid. Další stres a strach o rodinu. Po uvolnění karantény se u mě spustil panický strach z vážných nemocí, který mě úplně paralizuje. Přes dva měsíce chodím na terapii, ale strach se objevuje pořád. Sice ho lépe zvládám, ale i tak mě paralizuje. Přemýšlím, že si dojdu pro antidepresiva. Je tu prosím někdo, kdo byl v podobné situaci a podařilo se mu srovnat psychicky? Budu ráda za každou zkušenost nebo radu.
Taky mám za sebou... Z dlouhodobého stresu, byla jsem stálé v oanice, že všichni umřeme, budeme před smrtí trpět, rodiče budou mít rakovinu, syn bude autista.... Terapie mi nepomohla, až antidepresiva... Nejdřív jsem to chtěla zvládnout sama, ale nelepšilo se to... Brala jsem jedny na spaní a druhého na úzkosti a za měsíc jsem se cítila líp a za půl roku jsem byla bez léků a mohla jsem je vysadit..😉 od té doby věřím, že antidepresiva fungují...sice ne hned, až tak za měsíc...
@veritanas Děkuji za odpověď. Já už právě taky začínám mít pocit, že sama se s tím srovnat nedokážu. Terapie mi pomáhá jen na den nebo dva a pak zase přijde strach.
A nikdo ti nezkusil nasadit ještě AD? Já bych to zkusila,...
Taky jsem si prošla panickým strachem o všechny, o děti.... brala jsem je necelý rok a od té doby dobrý a už je neberu 😊 zkus, zklidní tě, dáš se dohromady a pak vysadíš. Držím palce, vím jak je to vyčerpávající.
Tyhle stavy jsem měla před 15 lety. Nebylo to spojené se ztrátou miminka, ale páníček stavy strachu jsem měla. Měla jsem na to prášky a i prášky na spaní, protože jsem se i bála usnout. Na terapii jsem tehdy nechodila. Po pár letech jsem se srovnala a vysadila prášky.