• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zemřelo mi dítě

14. prosince 2016 
Ivka, som presvedčená že ťa spozná. O tom vobec nepochybujem. Ja si predstavujem ako sa mi o Filipka stará moja stará mama , to mi dáva istotu že mu je dobre :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
22. bře 2011 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte maminky,sice se mě ne přímo týká tato byť velmi smutná diskuze :frowning2: ,ale dneska měla termín porodu moje kamarádka a dobrá a dnes odpoledne mě napsala zprávu,že je bez miminka,že jí umřelo :frowning2: řvu tady jak želva,bolí to a moc a to nejsem ona :frowning2: :cry: ještě v úterý byla na kontrole a vše ok,včera mě jen volala,že jí je nějak divně,že se ani moc nevyspala v noci a dnes tohle.těhotenství bylo v pořádku-neznám příčinu,jern měla něco s tou placentou(dole nebo něco takového-hrozil předčasný porod a krvácení),ale vše probíhalo v pohodě ani nešpinila nic :confounded: yyyyynechtěla jsem se jí hned vyptávat co se stalo atd,jen ať mě prozvoní až se na to bude cítit.........Obdivuji vás a přeji všem další šťastné těhotenství :wink: A pro Vojtíška(tak se klučík jmenuje(jmenoval :cry: ) dej mamce sílu aspoň tam ze shora,měla jsem tě ráda a ani tě neviděla :cry:
26. bře 2011 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca to je smutne, povedz jej ak chce nech sa ku nam pripoji, ked sa vykeca niekomu co to zasil tak to skor pochopi ten clovek ako kdo to nezazi. :pensive: :frowning2:
28. bře 2011 v 06:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte maminky, obcas se tady v diskusi ukazi,protoze tu znam nektere maminky,kterym se tato smutna udalost stala. Hrozne moc me mrzi, cim jste si museli vsichni projit. My prisli o miminko na zacatku tehotenstvi a i to se me hodne dotklo. Je to docela citlive tema, ale opravdu by me zajimalo,jak to chodi tady, v Ceske Republice a mam dotaz. Doufam,ze se na me za to nebudete zlobit, ze vam to neublizi... jen by me to opravdu zajimalo,...
chtela jsem se zeptat, jak to probiha tady , kdyz maminka porodi mrtve detatko,nebo detatko zemre u porodu nebo chvili po... Ziji v zahranici a tam se automaticky da detatko rodicum, muzou si ho chovat jak dlouho chteji,nekdy s nim muzou stravit celou dobu co jsou v nemocnici. Delaji se fotky,jak rodice(pokud maji zajem), tak nemocnice ma povinnost je vyfotit.(pokud je rodice nechteji videt,nemusi). muze prijit i knez, dite pokrtit. Maji tam i specialni tym fotografu, ktery prijde a zadarmo udela profesionalni fotky. ( o cem mluvim, se tyka jak deti,ktere uz byli v terminu,tak i treba jeste v druhem tirmestru atd). Po odchodu rodice dostanou box , v kterem maji ruzne veci na pamatku - otisky nozicek, vlasky, fotky, oblecek ,ktery melo detatko na sobe (taky dostali od nemocnice), decku,do ktere bylo miminko zabalene, svicku, medvidka pro detatko a pro maminku atd...je toho moc a ruzne se to lisi od ruznych nemocnic.
Je neco takoveho tady? premyslim, ze bych rada pro to neco udelala,pokud ne,ale nevim,jestli by me vubec prijali, kdybych s timto napadem do nektere nemocnice prisla.... dekuji za pochopeni, nemusite mi odpovidat, pokud se na to necitite .. :pensive:
28. bře 2011 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristynaw v ČR a SR je úplne iná mentalita ľudí, tu by to asi neuspelo... v SR by boli nemocnice určite proti tomu... nemajú na základné veci, nie to ešte na takéto výdavky... neviem, ako je to u vás v ČR, ale u nás je to HROZNÉ! :rolling_eyes:
28. bře 2011 v 11:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jajuuus no prave v USA se da dohromady nejaka organizace,ktera tyto veci do nemocnic da zadarmo a ti to pak rozdavaji rodicum... ale prave jsme si rikala,ze netusim,ejstli by se tu nekod vubec nasel,tady se to opravdu bere uplne jinak :frowning2:
28. bře 2011 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
oni pak existuji i ruzne stranky,kde se daji koupit veci na pamatku, j treba si koupila prstynek s andilkem...ale da se toho koupit hrozne moc,trbea privesek,kde jsou vyryte otisky nozicek ( z originalu udelane) atd..je to moc pekne... ja uz nekolika kamaradkam neco poridila z tech jednech stranek....
28. bře 2011 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristynaw no u nás by to tiež muselo fungovať len cez nejaké dobrovoľné organizácie... ale ja osobne neviem, či by som niečo také zvládla - fotiť sa s mŕtvym dieťatkom, dostať veci a deku, ktoré malo oblečené... našťastie som toto nezažila a pevne verím, že ani nikdy nezažijem, ale asi by som skončila na psychoške, keby som mala mať doma jeho veci z nemocnice a fotky, na ktorých nežije... :pensive:
28. bře 2011 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jajuuus nekterym rodicum to naopak pomaha..a nekteri by to nezvladli, to je orpavdu o kazdem jak se rozhodne...
28. bře 2011 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristynaw ja by som take nieco uvitala, ja nemam na mojho malinkeho ziadnu pamiatku ani len fotku, na pohrebe som ho fotit nechcela v truhlicke :frowning2: mam iba fotku zo sona a urcite by som rada mala trebars kucierku vlaskov alebo tak :frowning2:
28. bře 2011 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivkamb :frowning2: a to by ty doktory a sestry ani nic nestalo,kdyby odstrihli trosku vlasku a dali je do obalky...a to je prave o tom ,ze je to ani nenapadne se myslim.... je to skoda... drz se
28. bře 2011 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristynaw áno, máš pravdu, každá sme iná :wink: preto to neodsudzujem, keď by to niektorá maminka chcela... :dizzy_face:
28. bře 2011 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca to je bohužel ten nejčastější scénář - vše ok a pak najednou bác, ach jo... neboj se s ní o tom mluvit, pokud bude chtít, nestraň se jí, dej jí možnost, se vybrečet.....


@kristynaw bohužel se to tu tak vůbec nepraktikuje, v podstatě záleží na jednotlivých doktorech - porodních asistentkách, jaký k tomu mají přístup, některé doporučí se miminkem radši nevidět... nedělají to ve zlém, myslí to dobře, ale nejsou k tomu prostě proškolené - já jsem své dítě neviděla a je mi to moc líto... pokud bys chtěla víc, možná mají informace na www.dlouhacesta.cz, napiš jim...
28. bře 2011 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fiallinka Já jsem jí dnes napsala,že jsem tady,tak až se bude na to cítit,ať mě kdykoliv napíše(aspoň pro začátek),dnes jsem jí měla zavolat,ale ráno mě přišla sms,že ať nevolám,že jí hrozně a nezvládla by to :frowning2: -chápu jí a toleruji ,proto jsem jí napsala tamto,že jsem tady :frowning2: víc asi udělat nemůžu.Já vím,jak mě bylo když jsem podstoupila IVF a nevyšlo to a já se vracela do práce,jak mě bylo hrozně,ale to se vůbec nedá srovnávat s tímhle neštěstím,takže na ní nechci tlačit :zipper_mouth: Jen se chci zeptat-bylo Vám "líp" doma,nebo v tom špitálu :frowning2: .Zítra by jí měli pouštět domů,tak se bojím,aby na tom nebyla ještě hůř-holka ve škole,přítel asi bude snad doma-jezdí na montáže na týden........teď všechno doma připravené :frowning2: Určitě jí dám echo,aby se sem koukla za Váma,ale chce to všechno čas :pensive:
28. bře 2011 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca ja som tiez po porode chcela ist hrozne rychlo domov, ale ked som prisla domov, tak mi to pripadalo este horsie ako v nemocnici, lebo doma mi ho vsetko pripominalo, ci si doma alebo v nemocnici je to jedno, lebo ty mas tu stratu vo svojej hlave, to chce len cas nejako sa s tym naucit zit, mne velmi pomohlo ked som si mohla na modrom konikovi s niekym popisat, je to tazke ale urcite to pomaha, nech sem len pride, ked to zo seba dostane, bude jej lepsie :frowning2:
28. bře 2011 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca já jsem byla v jiné situaci, měla jsem ještě Juráša, ale přesto - hrozně jsem chtěla domů a doma to bylo úplně naprd, protože tu byly všechny dvojčatové věci, dvojkočár, já sama... ale z té nemocnice chce asi každý...

Ono na to stejně není univerzální návod, jak se k tomu člověku chovat, asi je fakt nejlepší tak, jak jsi to udělala ty, zeptat se, a počkat. Většině lidí ale strašně pomůže, když to ze sebe může "pustit", někomu to říct, vybrečet se, i když pro ty naslouchající je to taky těžké - na druhou stranu je i pár takových, kteří o tom mluvit nechtějí, ale většinou si tím škodí, protože ten smutek shromažďují uvnitř....
28. bře 2011 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem, nám to nabídli automaticky, a to už v momentě, kdy se Marečkův stav zhrošil a sami doktoři nevěděli, jak dlouho to potrvá...Přišla za námi sestřička a zeptala se, jestli budeme chtít vlásky a otisky nožiček. My v tu chvíli ani nevěděli, že se něco takového dělá, ale přikývli jsme a jsme za to dnes hrozně rádi, že nám taky po tom našem andílkovi něco zbylo, myslím hmatatelného...Dokonce mi sestričky schovali oblečení, co měl na sobě, dodnes je uložené ve skříni, nevyprané, aby po něm vonělo...
Ale asi opravdu záleží na jednotlivém personálu, jak se k té situaci, která je asi i pro ně dost těžká, postaví. Je fakt, že to není standardní postup v ČR,ale z mé zkušenosti si myslím, že jsme na dobré cestě...
29. bře 2011 v 07:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fiallinka
@ivkamb ahojky,tak jen jsem chtěla písnout,že kamarádka včera přijela domů a psala mě že je doma a že je to "lepší",dneska jede přítel s jeho rodičema do lesa,tak že pojede snim,aspoň si provětrá hlavu a příjde byť na chvilku na jiné myšlenky :wink: Zítra jí mám zavolat,tak jí pokud to bude možné dám echo na Vás :wink:
30. bře 2011 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristynaw ja mám tiež odložené ponožky čo mal Romi v posledný deň na sebe a neprala som ich a tiež bodyčko zo súpravy čo sme mu kúpili do truhličky. Možno to niekomu príde divné, ale to sú veci, ktoré sú len jeho. My sme sa stretli so super personálom na ARO BA Kramáre, nechali nás s ním aj kňaza sme mali zavolaného, naňho nám dokonca zohnali sami kontakt a potom keď už ho poodpájali od všetkých možných hadičiek mohli sme prísť a popestovať si ho. Pre mňa to veľmi veľa znamenalo, vlastne som sa s ním rozlúčila na tomto svete a možno aj preto ľahšie zvládla pohreb :pensive: Fotky sme si nerobili, chcela som si ho zapamätovať pred chorobu, nie na hadičkách, ale to je individuálne. Pre mňa je bolestivý pohľad na všetky fotky z posledného mesiaca.
@crca kamarátke určite pomôže, keď jej bude niekto naslúchať, prípadne si spolu poplačete. Mne osobne veľmi pomohla táto diskusia, kiež by jej malý anjelík Vojtíšek poslal na zem súrodenca, čo by trošku zmiernil bolesť :pensive: :pensive: :pensive:
30. bře 2011 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miliharmi ,
je mi to velmi luto. Mne sa to stalo v 7 mesiaci tehotenstva, moja vytuzena malicka uz bola teda dost velka, do poslednej chvile bolo vsetko v poriadku a zrazu bac...Tyzden som lezala v nemocnici, potom islo uz mne o zivot a potom som ju 38 hodin rodila. Moj starsi syncek to velmi zle prezival a vlastne vsetci. Ked si manzela zavolali, ze uz je zle aj so mnou, povedal, ze to boli jeho najhorsie chvile v zivote. No potom na to o dva mesiace nam ukradli auto, ja som si zlomila nohu a toho starsieho mi chceli dat do nemocnice s kiahnami v 40% teplotach. No to bolo vsetko v priebehu 5 mesiacov, ale clovek to stale ma pred ocami akoby to bola vcera. Ja som sa uspokojila s tym, ze moja malicka Zuzanka je anjelik a Pan Boh sa o nu stara tak ako ja, vsetci sa za nu modlime a tak si hovorim, ze ked budem raz zomierat ja, budem sa vlastne tesit, lebo sa s nou stretnem. Potom sa nam narodil este jeden chlapcek, na ktoreho som velmi citliva. Ked je chory tak panikarim viac ako je zdrave. No snazime sa vsetci verit, ze zle veci nas budu aspon na chvilu obchadzat. Pozdravujem ta, a velmi citim s tebou. Zuzna
30. bře 2011 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte dievčatá.Toto je môj smutný príbeh. Minulý rok v máji dcérka 7 rokov synček o meciac by mal dva ročky, boli chorý
obidvaja brali antibiotika,choroba ustúpila po dobrati liekov, ale synček o tri dni zase začal sopliť, tak som s nim išla opäť k lekárke, nasadila mu ďalšie antibiotika,podotýkam nekašľal ani neteplotoval,o dva dni sme sa išli prejsť na záhradku, synček bol veľký zbojník,smial sa, vystrajal,nejavil nijaké známky zapaľu pľuc.Keď sme vystupovali z auta, manžel vyberal synčeka,odrazu mu odpadol,hneď sme s nim leteli na pohotovosť, dorazila rýchla sanitka, ale môjmu zlatičku už nevedeli pomôcť. Boli to hrozné chvíle v mojom živote, vlastne ešte stále sú,každí deň myslím na synčeka, vymýšľam si že leží pri mne keď spím, že sedí v aute v autosedačke , keď šoferujem.......,
Neviem prečo mi ho Boh zobral k sebe, tak veľmi mi chýba. S manželom sme sa pokusili o ďalšie babatko čo sa aj podarilo, ale som v 18 týždni tehotenstva a zistili že babatko ma edwardsov syndrom.
Tak veľmi sme sa tešili. Je to syndrom nezlučiteľný so životom, neviem prečo mi Boh berie zase ďalšie dieťa,som na pokraji zrútenia.Žijem len kvôli mojej dcérke a manželovi.
31. bře 2011 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sisusiak ahoj je mi velmi luto co sa stalo tvojmu syncekovi a aj to ze tvoje dalsie dietatko je chore, je to hrozne, neviem preco je to tak, ze zeny tuziace po dietatku takto trpia a zeny ktore deti ani nechcu ich bud vyhodia, odlozia a lebo idu na potrat, na svete je fakt velka nespravodlivost len dufam ze v nebicku budeme vsetky raz stastne so svojimi detickami a vynahradime im vsetku lasku ktoru sme im pocas zivota nemohli dat :frowning2:
31. bře 2011 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sisusiak - to je mi ľúto. Čo je to ten edwardsov syndróm? Celej rodinke preje veľa zdravíčka.
31. bře 2011 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sisusiak to mi je veľmi ľuto.Aj mne zomrela dcerka 3 dni po narodení.Vada na srdiečku a iné komplikácie nezlučiteľné so životom.Ked so si prečítala pit.správu tak som usúdila ž eišlo tiež o tento syndrom.
Predpokladám,že ti odporučili prerušenie,nech to znie akokolvek kruto,asi to bude lepšie,než donosiť a pozerať ako zomiera.Ja som nosila až do 39 týždňa,neprajem nikomu ten pocit vedieť,že dieťa žije pokiaľ je v brušku ked sa narodí tak zomrie. :cry: :cry:
@lussy23 je obtiažné to popísať jednou vetou.Daj si vyhľadať a prečítaj. :pensive:
@sisusiak prajem ti veľa odvahy a sily,budeš ju potrebovať,lebo stále máš pre koho žiť.U mna to bolo moje prvorodené.Prešlo 11 rokov,ale kedykoľvek to pichne u srdiečka.Pa
31. bře 2011 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Diavčatá, ďakujem vám za povzbudivé slová.
31. bře 2011 v 17:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
až mi mráz vyšiel na chrbát,viem že ta isto neviem pochopiť,lebo som to nezažila a dúfam,že nikdy nič také ani nezažijem len ti chcem povedať že máme dvojičky,tiež boli choručké,mali silný zápal priedušiek a chytenú pravú stranu pľúcok,skončili sme v nemocnici :frowning2:
vdaka lekárke...ktorá tvrdila že je to lepšie,no my sme na vlastnú žiadosť odišli na pľúcne bolo 14.45 a lekárka robila do 15.hod,začali si nás pohadzovať,nechceli nás vyšetriť...našťastie,som so slzami v očiach prosila lekárku tak nás vzala a bola zhrozená,v momente príjem do nemocnice
zažili sme najhorších 10 dní v živote a deti tam ešte schytali rotavírus,/ neprajem nikomu čo je to za svinstvo /
sestričky neochotné,celý den na mna nikto neotvoril dvere,trošku pomôcť a podobne,preto si dobre rozmyslite komu dáte do rúk svojich drobcov,ja som doplatila na radu známej a to bola veľká chyba./jedná sa o lekárku detskú pediatričku z košíc/mladá neskúsená lekárka...ale to je na dlho.
už máme našťastie novú lekárku,s ktorou sme MAXIMALNE SPOKOJNI
sisusiak prajem ti aby sa ti splnila túžba po bábätku,i my sme na svoje pokladíky čakali veľmi dlho
určite sa dočkáte,držím prsty
31. bře 2011 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
.............prečítala som si o Milenke, ako zomrela, a prival slz sa nedal zastavit.........chcem podakovat tej maminke, ze ten pribeh napisala..... kazdou slzou co vyplakali cudzie zeny po precitani jej smutneho pribehu sa jej muselo trosicku ulavit.....ako keby sa ten smutok a bolest trosku zriedili......ale nevymaze sa to.......... ja mam dve deticky, velkeho 18 r. syna a malinku 4 mesacnu dcerku...... ale.....prezila som smrt dietata..aj ked len vo sne... prave nedavno sa mi snivalo, že ze ten moj 18 rocny zomrel...bol to len sen, ale jeden z tych zivych snov, ktorr prezivate naplno bez ulavy vedomia ze je to len sen.... jezisi ta bolest,...to tak bolelo....tie hrozne pocity bolest na hrudi a plucach, chcelo sa mi psychicky zrutit, umriet a stale do toho isla nadej ze sa mi to mozno len sniva (aj sa snivalo, ale ja som to nevedela) a vzdy precitnutie, ze nie, nesniva, je to tak, Henriško je mrtvy.....ta sialena bezmocnost...chvilu sa mi chcelo vracat, chvilu plakat chvilu zavijat bolestou......strasny sen, strasny........... ked som sa zobudila asi hodinu som sa z toho spamatavala a asi 4x som bola v jeho izbe pozriet ze je tam, zivy a zdravy.......... kolko to trvalo? neviem pol hodinu ten sen? a uz som myslela ze zosaliem z tej bolesti......az AKO STRASNE to musi byt nazivo???? osobne verim v reinkarnaciu, karmu a verim, ze smrt malých detí ma svoj vyznam, ze v utrpeni na zemi si mamicky oddtrpia svoje a nemusia trpiet po smrti....... verim ze vsetko ma svoj zmysel, ze clovek ma nesmrtelnu dusu.......... a ze prave malicka dusa dietatka prisla na svet aby pomohla mamicke v strasnej bolesti rozmotat klbko karmy.......neviem ako aje to naozaj, ale tomuto verim, toto dava zmysel......ale myslim ze niet vacsej dusevnej bolesti ako divat sa na smrt dietaka...... ako postupne zomiera a diva sa mame do oci a mama salie od bezmocnosti.... uch nemozem uz dalej pisat, lebo cez slzy nevidim..
31. bře 2011 v 18:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@awalancha3 napísala si to ohromne.Ohromne krásne a ohromne smutno a pravdivo :cry:
31. bře 2011 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sisusiak ........hlavne si nevycitaj že si nereagovala skor s tym zapalom pluc.... aj moj syn, teraz 18 rocny, mal silny zapal pluc-obojstranny.. ked mal 5 rokov.... do 4 rokov mu nic nebolo a ked isiel do skolky tak nastal kolotoc prechladnuti a viroz a na kazdu dostal antibiotika, cely rok bol vlastne chory a vyuzival asi 8 typov antibiotik az to vyvrcholilo zapalom pluc....ale nenapadne, ja som si predstavovala ze dietatko s obojstrannym zapalom pluc chrci a lezi a je nemohuce... a on nic, len sem tam zakaslal, ako koniec koncov po cely rok......behal, bol normalny a teplotu mal 37,1........ vtedy byvaly manzel povedal, ze podme s nim na pohotovost, mne sa velmi nechcelo, lebo co, vsak uziva antibiotika aje prechladnuty- ale isli sme...a tam lekarka ked ho dopocuvala, zbledla a ze okamzita hospitalizacia....divala sa na nas ako na zrudy, ze sme dieta tak nechali, ale on vazne bol ako normalne......okamzite nasadili na kramaroch lieky ale nezaberali, stav sa mu zhorsoval.... mohla som byt cele dni pri nom a ubijalo ma ako sa chodili lekari pozerat na jeho hrozostrasny RTG s podozrenim na TBC, snad tam nemal volne miesto na dychanie, lezal tam bledy a apaticky...... a lekari si sepkali ze to nevyzera dobre a nic nezabera....... sem tam upadol do takeho divneho bezvedomia, niekedy som ten tlak uz bevydrzala a vybehla na chodbu kde ma chytil zachvat placu a kricala som od bolesti.........potom jeden liek zabral...zabral tak, že zase chodili lekari a studenti pozerat na RRG ze aky zazrak......sisusiak, nemohla si vediet ze jeho stav je taky vazny...... nam sa to este podarilo zvratit.....odvtedy nedavam antibiotika malemu, ked mal virozku, dni a noci som pri nom sedela, nedovolila sa mu hybat, merala teplotu a ked bola nad 39,5 davala len zabal....... uz nikdy antibiotika na obycajne orechladnutia a klop klop je doteraz zdravy.........ale tie predvianocne dni v nemocnici-to bolo utrpenie........vzivam sa do tvojej situacie...ale v jednom momente je to tak bolestive ze v predstave nemozem ist dalej..........vies ako sa v americkych filmoch tak nasilu objimaju... tak teraz ja mam naozajstnu chut z uprimneho srdca ta objat a zobrat ti kusok tvojej bolesti.....
31. bře 2011 v 19:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra.
2. dub 2011 ve 21:23 • koniarova
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek