Zemřelo mi dítě

Milli, konečne dočítavam predchádzajúce stránky, mne sa tiež často vracajú pocity a obdobie posledného mesiaca stráveného na Onkológii a ARO, tá bezmocnosť a strach,čo bude ďalej, samé nové lekárske názvy,odtrhnutá od rodiny, komunikovali stále so mnou,ale bývame 120km od BA,tak sa im dalo prísť 2x za týždeň. Keď bol na ARO, bývala som na internáte,čo má liga proti rakovine - taký 3-izbový byt.Vždy som sa bála čo nové mi povedia lekári, keď už som s ním nemohla byť stále a volala som si pre výsledky dvakrát za deň.
Pre akýsi kľud som chodila do kostola nad Kramármi, rozprávala som sa s kňazom, či je Romanková choroba nejaký trest ale on povedal, že nie, je to skúška viery.Boh neposlal na ľudí choroby, tie si spôsobili ľudia svojím spôsobom života, ničením životného prostredia....
Neviem,ako dokážu niesť náš osud mamy,ktoré neveria v Boha a to že dieťatko sa stáva anjelikom,ktoré je stále s nimi.

Tiež mám odložené niečo na pamiatku - jeho ponožky,čo mal v posledný deň svojho života, to bolo jediné,čo sme mu mohli dať k pol roku,lebo na ARO odd. bol v podstate nahý, iba mal plienku a tie ponožky. Jeho fotku máme v každej izbe, každý deň sa s ním rozprávam. Keď som bola za ním naposledy na cintoríne, hovorila som mu,nech pozdravuje všetkých anjelikov.
V jednom príspevku si spomínala, ako Tvoj manžel posledný krát bol s Mili. Posledné stretnutie môjho manžela s Romankom - ešte pri vedomí bolo vydupané. Na izbe sme boli dve maminky s detičkami. Obe boli leukopenické - tzn. mali nízky počet leukocytov - bielych krviniek, ktoré slúžia na obranu organizmu pred infekciami. Ako som písala vyššie bývame 120km od BA,nemáme auto a tak naši chodili za nami rýchlikom. Vždy nám doniesli niekoľko tašiek s jedlom a vecami, pretože v nemocnici maminka nedostane nič, iba keď dojčí tak má nárok na posteľ, inak si požičiavajú takú rozťahovaciu.... ale to je o inom. Manžela nechcela lekárka najskôr za malým pustiť na izbu a zase Romanka som nemohla kôli leukopenii zobrať na chodbu, navyše stále mal infúzku cez pumpu s dávkovaním. Normálne som sa rozplakala, prišlo mi to hrozne ľúto,že ani vlastný otec nemôže ísť za svojím dieťaťom. Nakoniec som ju ukecala a dali mu plášť a rúšku (ja som v nej tiež behala celý deň a noc) a mohol s nami stráviť hodinku. Tá bola posledná, čo si mohol malého zobrať aj na ruky,bolo to v stredu a v piatok išiel na ARO, dali ho do umelého spánku a už viac neotvoril tie svoje veľké očká.

Také to tak cítím, je to veliká zkouška víry, není to trest nebo tak, je to zkouška a prohrát v ní znamená ztratit víru, ale když projdeme tou zkouškou vítězně, naše víra se stane vzácnou před Bohem, pořád si říkám, že ta bolest k tomu patří, ale že Bůh ji dokáže proměnit v hlubokou radost.
Někdo o tom nechce mluvit, jedna maminka andílka mi napsala, že ji drtí, když vzpomíná na to těžké, ale já jsem to ze sebe potřebovala dostat, měla jsem před sebou v hlavě všechny ty bolavé věci, někdy se mi něco z toho vybavilo a strašně mě to trápilo, pořád jsem to obracela v hlavě a potřebovala jsem to ze sebe dostat a někomu o tom říct, ale moji blízkým právě tohle nedělalo dobře, mučily je tyhle moje vzpomínky, tak jsem je nechtěla trápit a vyprávěla jsem je na diskusích a vypisovala jsem se z nich na blogu. A jak jsem to mnohokrát v sobě probrala a pak se z toho vypsala, přestaly ty věci ty bolavé okamžiky být takovými strašáky a už nebyly tak neodbytné, už jsem na to dokázala pomyslet a přitom se nehroutit pod bolestí. Nevím, jak to máš ty Dáda, jestli o tom chceš nebo nechceš mluvit, ale pokud tě to bude taky tak trápit a pronásledovat jako mě, tak nabízím své uši či spíš oči, budu ti rozumět.

Jo jo tohle jsou přesně ty vzpomínky, které ještě mnohokrát zabolí, ale když je máš komu říct, je to jednodušší.
Milenku taky dali na ARO a už nikdy neotevřela očička. ☹

ja tiež potrebujem o tom rozprávať a písať, už keď bol Romanko na ARO, manžel mi kúpil starší notebook a mobilné pripojenie na internet a bola som tak v kontakte nielen s rodinou ale aj priateľmi, dávala som im správy,čo sa ako vyvíja až po tú najhoršiu,že nás opustil.
Keď som chodila do kostola nad Kramármi, Momo bol na ARO, veľmi ťažko mi padlo modliť sa Otče,náš ... hlavne slová "Buď vôľa Tvoja" a to aj dnes keď sa modlím, mám veľkú hrču v hrdle ... viem,čo to presne znamená ... rozmýšľali sme s manželom,prečo to Boh tak učinil, asi ako každý rodič,čo príde o dieťa, veď sa zaňho modlilo toľko ľudí .... ale ono to je o tom,že Boh vie lepšie ako my,čo je pre nás "lepšie".
Keby sme boli ostali na Onkologii, liečba by trvala minimálne rok, domov by sme sa dostali možno 3x aj to na dva dni, nikto by k nám nesmel. Celý život - hoc to v telke tak neukazujú - deti,čo už raz mali onkol.ochorenie sú pod prísnym dohľadom,berú chemoterapeutické tabletky, raz za 2 týždne dochádzajú do BA na kontrolu,akonáhle majú oslabený imunitný systém, ostávajú ležať na oddelení a berú zase chemoterapiu, nikdy nie je zaručené, že sa choroba nevráti, mávajú problém so sepsou - zlyhanie orgánov, ktoré dosť často končí na ARO, je to bol o život. Manžela by som videla raz za čas, aj to len na návštevách, možno ďalšie deti by sme ani nemali, Po sepse,keď sa z toho deti dostanú môže zostať trvalé postihnutie, Romankovi robili dialýzu,ale nebola účinná ..... Verím, že anjelik na nás dáva pozor a keď vidí, že som strašne smutná, pošle mi aspoň pekný sníček.Minule sa mi snívalo - zrovna bol rok,čo sme sa vrátili z pôrodnice - že som ho učila hovoriť Mama a on opakoval po mne Mama,Tata,Baba,Dede a potom ešte zopakoval Mamama ... Bol to nádherný sen, presne sa usmieval ako na fotkách, veľká otvorená pusa....ľúbim Ťa anjelik môj !

Dáda, jsou to naše krásné dětičky, milovaní andílci, bede to jednou krásné setkání, že?

Když Milenku dali na to ARO, už bylo jasné, že mozek je úplně zanícený a ten zánět je tzv. nekrotizující, to znamená ničící tu mozkovou tkáň, z medicínského hlediska neměla už šanci na normální život, kdyby neumřela, byla by možná jen v nějakém vegetativním stavu, nevnímala by, nekomunikovala. Je pravda, že Bůh mohl udělat zázrak, tolik lidí se modlilo, ale neudělal a i já jsem cítila v průběhu její nemoci, že Bůh chce, abych přitakala Jeho vůli, bylo to tak těžké, ale uvnitř jsem cítila, že přitakám, On ví a nenechá bez odměny to trápení.

mili dada musi to byt tazky udel....je mi z toho smutno...slzy v ociach ....no citit ze to beriete s velkou pokorou 😔 ...krasne pisete o svojich anjelikoch....keby mohli oni by takto krasne hovorili o svojich milujucich maminkach 😔

maminy, citala som vase prispevky a placem tu ako male dieta....hore mi spinka 7 mesacny krasny chlapcek a niekedy ma prejde mraz po chrbte, ze o neho pridem, ze mi ho nieco zoberie....
ste velmi silne a ja vam prajem vela, vela sil do dalsich dni a rockov a tie najkrajsie deticky na svete !!!!!

dada mala si krasne dietatko

Preju vsem to stesti a zazrak v podobe deti. Nikdo netusi, co vsechno musi prozivat zena i jeji rodina, co ztratila to nejcenejsi. Zivot ditete, ktere je tak nevinne.....Preju vsem to stesti, protoze verim, ze mi bude pote take doprano....

Ahoj Ani, už jsem tě dlouho nikde na netu neviděla. Asi máš hodně práce ve škole. Určitě se ti zadaří, vždyť už si jednou otěhotněla a porodila dítě a nebýt toho přístupu při porodu, možná bys ho nyní chovala. Ale nebylo vám to dopřáno, ovšem Honzulka se postará, aby se vám to už po druhé nestalo a všechno bylo v pořádku. Tohle se většinou říká jako fráze, ale já to myslím opravdově, věřím na sílu přímluvy našich andílků.

Ahoj holky! Jak čtu ty vaše příběhy,tak mi běhá mráz po zádech a tečou mi slzy:Je mi těch vašich andílků moc líto.Mám dvě zdravé děti a jsem moc štastná.Všem vám přeji už jen zdravé a štastné děti.At se vám už jen daří a jste štastné protože zdravé dítě je zázrak a štěstí.Moc vám všem držím pěsti.

Ani, aj ja Ti želám krásne zdravé bambuliatko ...

Aninam,mala si krásneho synčeka a prajem Vam,aby ste boli pozehnani dalsim krasnym babatkom.Dada78 a tebe zelam bezproblemove tehu a porod.

Milé maminky andílků,
jsem maminkou zdravého kluka a jediné na co jsem si stěžovala, než jsem si přečetla vaše příběhy bylo, že syn zlobí, já jsem nevyspalá, nemám čas si umýt hlavu, přečíst si knížku a podívat se na oblíbený pořad... Jak banální a malicherné problémy a starosti proti Vám. Zaplať Pán Bůh, že nemám na nic čas, že jsem ze syna vyčerpaná a večer padám únavou.Děkuji Vám, že jste mi pomohly uvědomit si, co je na světě opravdu důležité a je mi nesmírně líto, čím jste si musely všechny projít. Mateřská láska je nejsilnější cit a stejně tak bolest a zoufalství ze ztráty dítěte je něco, co my, které jsme to nezažily, nedokážeme nikdy pochopit.
Přeji Vám hodně síly a víry do dalších dnů...

Mili, mam opravdu hodne prace a jsem za ni rada. Ale ted jsem na antibiotikach doma a mam cas premyslet. Nikdy nezapomeneme nikdo na naseho broucka, premyslim dopredu. Jake bude to dalsi tehotenstvi s tim, co vsechno jsem zjistila, jak dopadne porod........ Navic, kdyz i ti, kteri me neposlechli a sli rodit sem do ST, tak i par z nich reklo, ze ten kdo sem pujde rodit i pres moje a jejich varovani je sebevrah.......znama mela namale! Taky ji nechali na sale hodinu a pul (me dele) a maly to mel za 5 min dvanact! Kdyby tak nekdo nalehal na me jako ja na svou kamaradku......ale to je kdyby. TED uz clovek musi jit dal a ja cekam na dovolenou, az tam mam slibeno dalsi snazeni.....UZ nebo JESTE 3 mesice do odjezdu.....

aninam pozrela som tvoj album a placem, slzy mi tecu na klavesnicu, drz sa moja! Nech sa ti podari druhe miminko, ajked Honziceka nenahradi, drzim ti palceky, bud silna!

ahojte, keď som si čítala vaše príbehy tak mi tiekli slzy. 😢 viem, čo ste prežívali, lebo ja som prežila to isté,aj keď troška inak. ja som svoju bambulku videla len na fotkách z pohrebu. narodila sa predčasne, len v 28 tt... veľakrát som rozmýšľala čo je lepšie...
...dieťatko nevidieť, nedržať ho v náručí, alebo prežiť s ním aj keď len pár dní, týždňov... a hoci to už bude v júni 10 rokov, čo som ju stratila, bolí to rovnako
tie naše anjeliky tam hore sa na nás určite pozerajú a vedia, že ich ľúbime a nikdy na nich nezabudneme...

Ahojky...
Citala som tuto diskusiu uz pred par mesiacmi, miliharmin pribeh, teraz aj dadin...
Citim presne to iste ako michaela.
S malym sme presli kolikove obdobie. Ked zacal plakat od 19:00. tak skoncil po polnoci. Bolo to strasne vo vseobecnosti. No ja som vobec nemala dovod byt nestatsna, prave naopak, smiala som sa z manzela, ktory bol uz uplne zniceny. Posielala som ho spat, zatial co ja s malym sme ostali v obyvacke. Niekedy aj do tretej.
Kazdu chvilu som dakovala Bohu za to, ze place. Elhamdulliallah.
Fakt si to clovek niekedy neuvedomuje, ale kolko mam by dalo neviem co za to, keby poculi svoje babatko plakat.
Bola som dokonca vdacna aj za to, ze ma "len" nadchu, ved mohlo to byt horsie. A tie prebdene noci, tak to som dohanala cez vikend, ked pomohol aj manzel.
Naozaj si len zdaleka mozem predstavit tu bolest, ktoru prezivate. A je mi naozaj hrozne luto. 😢
Dieta sa neda nahradit inym dietatom, ale aspon zaplni to prazdno v srdci matky.
Prajem vam vela sil, pretoze ja by som asi taka silna nebola...

tie pribehy su strasne smutne..hoci nemam deti..neviem si dostatocne predstavit a precitit tu stratu... a to prazdno v dusi... neda sa to nahradit pretoze kazdy clovek je original. kazda matka ktora prisla o dieta vie presne s urictostou povedat ze aj napriek tomu ze maju uz ine deti, to ten ich anjelik... je len ich..aj ked vsetko vyzera ok..niekde v kutiku srdca, stale myslia, a v noci ked vsetko spi ..myslia tiez... ono sa to neda nahradit..
no len cas trochu zmierni bolest... ja mam synovceka tiez choreho na strdiecko... a viem co si jeho rodicia vytrpeli a stale sa o neho bojime vsetci..aby sa nic nestalo..aby zil..a tak.. je to velmi tazke..zit a bojovat..ale zivot je uz taky..nevybera si ... ☹
drzim vam vsetkym palce... drzim prsty..aby cas a laska vasich najblizsich dokazala nejakym sposobom prekrit tu stratu a ranu a bolest v srdci ktoru mate...
prosim nech sa apon na tomto fore nikto s nikym nehatahuje...myslim ze to fakt nie je vhodne.. kazdy ma pravo na svoj nazor...kazdy vie ako to mysli a ja si myslim ze nikto apon na tomto fore nemysli nic zle..uz len z ucty k mamickam a ich dietatkam by sme mali vsetci pisat len slova povzbudenia.. nie?
a ja verim vo vecny zivot a v to ze ludia sa raz stretnu... na druhom svete... kde stretnu vsetkych ktorych stratili... a tam uz nebude plac, ani slzy, a ani smrti viac nebude.... a tam boh zotrie slzu z kazdych oci.. tak ostava nam len verit...ze vase deti, blizky..su na lepsom mieste ako my.. a ze nas cakaju...
ved sa hovori... ze ani oko nevidelo, ani ucho nepoculo, ani do ludskeho srdca nevstupilo co Boh pripravil pre tych ktori ho miluju... 🙂
tak vam zelam naozaj vela sili, lasky, nadeje, a Bozich milosti..na prekonanie tazkych chvil..

pensadorcallisto: byla by si silna a prezila by si....... se vsim se da nejak zit!
kikusa100: krasna slova.....

kikusa vo vsetkom s Tebou suhlasim 😉 ani ja by som asi nenasla vhodnejsie slova..

maypap myslim si ze je horsie ked je dietatko dlhsie na svete ako ked ti treba zomrie v tele a tak kd uz ho mas doma a mate nejake tie ritualy a vidis ako sa usmieva zlosti a tak viac to potom podla mna precitis ten jeho odchod a viac ta to boli pise sem aj animam a ja som jej aj na inej diskusii povedala aj tvrdsie slova za jedno jej vyjadrenie o malom ale ako s nim bola dlhsie uz uvazovala inak a tak jej aj chcem povedat aby sa nehnevala vtedy som mala taku nervu neviem nejak mato vtedy tak zasiahlo ale zasa moj tomik by po operacii keby sa podarila mal vacsiu sancu na zivot ako jej honzik ale vtedy som chcela aby zil aj kedy to bolo za neviem aku cenu ale odstupom casu clovek pochopi ze radsej nech ten cloviecik odide ako by sa mal trapit a prezivat tak ani este raz prepac 😉
s

včera nám jedna tehuľka z nášho termínu dala vedieť že jej bábinko zomrelo v brušku.Tak strašne ma to zobralo, aj keď to nebolo moje dieťa, bolí ma to .... ☹

oxan, súhlasím s Tebou, že čím staršie dieťa tým ťažšie je to pre mamu. Nikdy to nie je jednoduché, ani keď o dieťatko prídeš na začiatku tehotenstva. Uvedomila som si to, keď som sa rozprávala s otcom a mamou 16 ročného chlapca, čo bol na transplantačke, mali toľko spoločných zážitkov, naučili svoje dieťa chodiť, rozprávať, kresliť, učili sa s ním a teda preskákali si veľmi dlhú liečbu na Onkológii- takmer rok v nemocnici. Potom sa mu choroba vrátila a jediné,čo mu mohlo zabrať bol štep od dárcu. A 16 ročnému chlapcovi to už inak myslí ako malému dieťatku, lekári z Onko uvádzajú, že už trojročné deti si presne uvedomujú svoj stav a preto im nie je dobré klamať alebo zavádzať bludnými informáciami.
Ja som si s Romankom prežila iba pol roka, bol to nádherný pol rok, nikdy na to nezabudnem. Ráno keď sa zobudím, prvá myšlienka je na neho, zvykla som si ho brávať k sebe do postele keď manžel odišiel do práce a teraz som tam sama ☹ Aj posledná myšlienka dňa patrí jemu, modlím sa k svojmu anjelikovi, nech je patrónom môjho bábatka a všetkých mamín a detičiek, nech sa prihovára za choré detičky a dáva pozor na zdravé ....
Aj keď nie je fyzicky pri mne, v mojom srdci je stále, cítim ho naokolo ... mali sme s ním pár zážitkov ... prvý keď bol pohreb, nad domom smútku lietala biela holubička, my s mužom sme ju nevideli ale tí čo boli na pohrebe áno a nezávisle od seba nám o tom rozprávali, bola tam pokiaľ neskončilo modlenie v sieni a potom keď sme išli ku hrobčeku, tak odletela. Ako by prišiel rozlúčiť. Dali sme mu zahrať pesničku Malé koníky ľúbi Boh, hoc sú len zvieratá ... a keďže malé koníky ľúbi Boh on ľúbi tiež aj mňa .... možno ju poznáte od Čanákyho a Podhradskej, púšťali sme mu ju doma a tiež v nemocnici.
Ďalší zážitok bol týždeň po tom, boli sme v Tatrách na prehliadke jaskyne a pustili tam pesničku Boli sme raz milovaní od Haberu ... tú mu tiež hrali pred pohrebom ...
Možno si niekto povie, že náhoda .... ale my veríme,že sú to znamenia od neho 😵

Ahoj holky, váhala jsem, jestli mám přispět do této diskuse, protože taková strašná událost jako vám se mi naštěstí nestala a moc obdivuji vaši obrovskou sílu a vůli, protože si vůbec nedokážu představit, že by se stalo něco takového mně, zvláště při pohledu na mého Danečka, který mi tu v pokoji spinká..Opravdu věřím v to, že bůh to takhle chtěl a že to mělo nějaký důvod, proč to tak bylo a že vaši malí andílci na vás z nebíčka dohlížejí..Držím vám pěsti, ať se s tím vypořádáte.

ahojik. ja by som to nezvladla. si silna osoba. a mas krasne deticky.

Mam svuj nazor na boha - jsem ateista. Kdyby existoval, nedovolil by odejit malym detem..... To je jen muj nazor a uznavam i ten vas.
Nemyslim si, ze je neco jineho ztratit dite v brisku, pri porodu, kratce po porodu nebo v dospelosti. Ztrata ditete je vzdy tezka. Co v te chvili clovek udela je spravne, jedna tak, aby mu bylo dobre a aby se z toho mohl lepe dostat. Vim, ze mam maleho andilka, ktery na me dava pozor, ale boha nazyvam prirodou, ta je mocna a vi jak ma co zaridit. Vsechno zle je pro neco dobre. Nikdy nikdo nemuze zapomenout na tak krasne chvile prozite s ditetem, at je to prenatalni, perinatalni nebo postnatalni obdobi...... I ja vedela, co malemu dela a nedela dobre, kdyz byl v mem brisku, hodne jsem si s nim povidala, od zacatku tehotenstvi ho hladila a nejen ja, ale vsichni clenove rodiny. Byl to chtene a planovane dite......
Nikdy jsem neodsuzovala nazory lidi a byla jsem rada, kdyz respektovali moje. Stejne tak to delam i ted. Tem, kteri nesou tihu, ze mi v dane chvili ublizili, jsem odpustila davno, jiz kdyz to psali. Moc mi to pomohlo, abych mohla jit krokem dal a verte, ze si nic z toho co jsem udelala nebo neudelala nevycitam. Delala jsem to tak, abych se citila dobre jak ja, tak on, tak manzel a nase rodiny.... Je uzasne mit rodinu, ktera Vam pomuze v nesnazich.

Tak já si myslím, že ztráta dítěte vždycky bolí a nelze srovnávat velikost bolesti, ale spíš se mi zdá, že přijít o dítě v těhotenství je jiné a taky se mi zdá, že maminkám více pomůže nové děťátko, aspoň většina těch, se kterými jsem se setkala na netu, tak když se jim podařilo porodit nové zdravé miminko, tak se mi zdály už v pohodě, na andílka nezapomněly, ale připadá mi, že se už pro něj tolik netrápí. Mě nové miminko také pomohlo, ale pro Milenku se trápím stále, pořád mi tak strašně chybí. Ale je to jen můj pohled a záleží i na mnoha dalších okolnostech.