Chceme žít s dětmi po svém - každý říká "to nejde"
Ahoj holky,
to co teď budu psát, tak bych normálně nepovažovala za jakýkoliv problém, zasmála se tomu, hodila to za hlavu. Ale asi se ve mně nějak rozvířily těhotenské hormony :D
Čekáme s manželem první dítě - nějaký čas jsme na něj čekali, moc se těšíme. Oba jsme tak trochu dobrodruzi, každou chvíli se pouštíme do nějakých šíleností, milujeme výzvy a překážky. Jsme zvyklí neustále slyšet "to nejde", "takhle se to nedělá", "to nedáte".... No vždycky to jde a vždycky to dáme :D Tyhle řeči jsme slyšeli když jsme si koupili stařičký karavan a plánovali s ním projet jižní Evropu (bez problému 🙂 ), když jsme se rozhodli postavit dům, když jsme se rozhodli vylézt na Jebel Toubkal.... Když jsme si na začátku mého těhotenství rezervovali dovolenou v Nízkých Tatrách - opět tu bylo "a co tam budete dělat, ve 26 tt už to na žádné túry není" - dovolenou máme za sebou a zvládla jsem to na jedničku 🙂
Většinou se všem protestům smějeme a házíme to za hlavu a děláme si vše po svém.
A teď k tomu, co mě včera totálně semlelo. Byli jsme na krátké návštěvě u známých, jsou to fakt spíš známí, vídáme se párkrát do roka, manžel s nimi dříve více kamarádil, ale jejich cesty se dost rozešly. Mají dvě malé děti. A celou návštěvu jsme od nich poslouchali řeči, co nás všechno čeká, až se mrňous narodí. "No to si nemyslete, žádné dovolené a výlety, s dítětem je to nemožné", "kupte si pořádné auto, víte kolik věcí dítě potřebuje?" "no však vy začnete žít jinak, ony vás děti naučí..."
Proč mě to semlelo? My nikoho jiného s malými dětmi neznáme, nemáme žádné jiné známé, natož kamarády, kteří by měli děti, respektive my nejsme tak úplně společenští a navíc podnikáme takové věci, které by v našem okolí nikdo dělat nechtěl, takže to děláme stejně sami.
Život s dítětem (potažmo pak s dvěma dětmi) - já vím, že plno věcí bude jinak, ale já si prostě nemyslím, že to je něco, co nás musí navždy uvěznit doma, zavalit náš dům kravinama a žít jen chozením na hříště a nákupy v supermarketu.
Vyrostla jsem v rodině, kde víceméně děti nebyly omezením - naši nás odmala vláčeli všude možně - na hory, na kolo, na lyže, na koncerty.... a se ségrou jsme měli krásné dětství...
Když jsem večer v posteli říkala manželovi, jak mě ta návštěva uvrhla do stavu zoufalství, koukal na mě jako na blázna, že oni jsou přece úplně jiní než my, že můžu být v klidu, my si uděláme všechno tak, aby to vyhovovalo nám. Vím že to tak je, ale přesto - tím, jak o dětech nic nevím, tak mě občas provází taková nejistota, co a jak bude, jak to zvládneme atd.
Když to tak po sobě čtu, uvědomuju si, že je to blbost, prostě my jsme my a nedá se to s nikým srovnávat, ale stejně asi potřebuju utěšit :D
Samozřejmě některá omezení jsou, ale spíš nárazově. Obecně jde ale s dítětem dělat všechno, hlavně se z toho neposrat 🙂 já jsem se synem od jeho roku sama a pořád něco podnikáme. V půl roce první spaní ve stanu, sami jsme na dovcu do zahraničí bez zájezdu, když mu byl rok. V roce a půl byl se mnou na vodě, letos ve čtyřech letech poprvé v Asii, když mi vypadlo hlídání vzala jsem ho na třídní sraz. Chce to trochu víc plánování ale všechno jde. A pokud na to budete dva, budete tým, tak vůbec nemusíš mít obavy.
Děti nejsou procházka ružovou zahradou, ale sebeobětování se. Uvidíte, teď už je pozdě se stresovat, tím co bude nebo možná bude. Na první místě bude dítě a jeho potřeby a až zbyde čas, tak teprve vaše zájmy. To je prostě NEKOMPROMISNÍ PRAVDA. Někdo se s tím popasuje lépe a někdo hůř. Někteří rodiče ze sebe dobrovolně udělají otroka s domácím vězením, někdo bojuje. Ale ne vše je s dětmi reálné. Hodně se to omezí a to klidně na roky.
Já to snáším dost blbě, jelikož jsme taky byli velice akční. Chodili turistiku s batohem po horách, spali pod širákem, jezdili oba na své motorce, jezdili lyžovat do Alp, cestovali, studovali a spoustu dalšího. Teď máme děti 5 a 2,5 let a je to dost masakr. Jako taky občas jdem opíkat a malá spí v kočáru, letíme all do Recka, ale je to prostě jiné, všude musíme tahat jejich krámy, svačiny, nahradní oblečení, pití.. Když chtějí spát, musíme je dát spát, musíme vše plánovat.. S dětmi jsme byli taky ve stanu, jak bylo mladší teprve rok, na dvě noci. Ale svoboda to není. Je to proste určitým způsobem vězení. Když se vám mimino 30x za noc vzbudí a nespíte třeba ani 15min v kuse x dní po sobě, rozmýšlíte každý krok navíc, natož nějaká akčnost. Stejně tak když jsou třeba nemocní, nevytáhnu paty klidně týdny a je uplně jedno, že je venku hezky, že jsme měli zaplacenou chatu s přáteli, nebo nacpaný kalendář aktivitama. Hodně záleží na věku dětí a taky na možnosti hlídání. Znám rodiče, co 5 let nebyli spolu ani hodinu nikde bez dětí. My taky nemáme hlídání a v aktivitách se s mužem musíme střídat. I na té dovolené děcka nemůžeme nechat spát v hotelu a jít se procházet v noci po pláži. Prostě je máte na krku VŽDY.
V mém okolí pozoruji těhotné, co to právě berou tak, že se vlastně nic nezmění a po půl roce po narození mi říkají, jaký je to masakr, že to nezvládají, že to opravdu ani ve snu nečekaly, co to obnáší. Chodí neučesané, obědy si nechávají dovážet, na úklid v bytě si najímají uklizečku. Jsou vyřízené úplně. Nikdo nemá představu, dokud to sám neprožije. Ona ta představa hodného miminka v kočárku je od pravdy většinou HOOODNĚ vzdálená. Velmi čato potkávám rodiče, co mají děti a proberou se z tohoto tranzu a koloběhu péče o děti až když je dětem cca okolo 15 let. Pak žačínají opět znovu žít a užívat si život. Často i hledat opět cestu k sobě navzájem (manželé) jelikož hlavní jejich pouto po mnoho let byli jen děti, vypustili své zájmy.
A taky každé dítě je jiné a potřebuje jiné množtví péče. Jsou i děti co skvěle spí, ale i autistické, s cukrovkou, vadou řeči aj. od kterého se netrhnete a ani ho nikdo nepohlídá. Jiné dítě může být uplně samostatné a klidně si pohraje i samo..
@lery92 Já třebas mám čas se na šminkovat, jasně že mám. Nemám na to ale energii a chuť. Prostě neprospalý noci, stereotyp a uječený dítě udělá svoje. Jako špinavá nechodím, ale jsem na sebe pokaždý pyšná, když si vzpomenu dát řasenku. Rozhodně se vzdělávám, jsem stále kamarádka, manželka, užívám si života a mám své koníčky, momentálně třeba potápění. Fakt se celej můj život netočí jen okolo dítěte.
Jen bych ráda podotkla, že můj největší omyl byl, že existuje nějaký jednoduchý návod na dítě, který když budeš dodržovat, tak to půjde skvěle. A když mají některé matky s dětmi problém, je to proto, že asi dělaj něco špatně (nechaj si ho přerůst přes hlavu, stojej mu příliš u zadku, podřizujou se mu příliš atd.) I když, pokud si s tím hotová tak, že když se ti dítě bude vztekat v obchodě, tak mu nařežeš, tak to pak asi jo. Takovým stylem "výchovy" si pravděpodobně ušetříš nějaký čas a energii s trpělivým vysvětlováním a vedením dítěte. Ale ono se to pak vrátí jinde.
@bayt do stylu výchovy si kecat nenechám .Naposled sem viděla fakana co kopal do mámy a lehl si na zem rudej jak rajče a kousal ji do rukou když ho chudák máma tahala ze země na nohy . Bio matky , Tamara Klusova etc.Tma. V tu chvíli bych přeskočila zeď , v zubech to dítě a rozsekala bych mu ten zadek před celým kramem , parchantovi.
Musím uznat že to ve mě zanechalo tak hluboký zážitek , že jsem celou cestu domů brečela manželovi v autě , že jsme možná s dětma měli posečkat ...
@kata267 chceš mě děsit ? 😂😂😂😂
@lery92 desit nechci to ne 😀😀 ja taky nejsem zadnej mnich klidu a kopat atd.do sebe fakt nenecham, ale ono to dite ma proste svoji hlavu a hlavne kazdy je jiny a do toho se podepisuje nekolikalete nevyspani matky 🙈😂 .....ja bych se treba taky rada namalovala poradne a udelala vlasy ale kolikrat az venku zjistim ze jsem tu koupelnu vlastne rano vubec nestihla, nebo mi behem malovani deti prevrati pul koupelny a maluji se taky 🙈 a cista se sice oblecu ale tak do 10minut mam zarucene nekde nejakej flek od deti 😂😂😂
@lery92 Hele, zachvaty vzteku patri proste do urcityho vyvoje deti. Sice nikdo nevime, jaky budem mit deti, ale nejakou resersi bych si bejt tebou udelala. Zachvaty vzteku patri do normalniho zdravyho vyvoje, a nema to nic co delat s esoterikou, biopotravinami nebo ekologickymi pracimi prostredky. To neznamena, ze se necham s radosti kousat a diteti se podvolim. Ale nema smysl ho rezat. Jednak je to krute, jednak si tim ale vubec nepomuzes. Dite se muze zatvrdit a svoji agresivitou ho naopak inspirujes k agresivnimu chovani. Nebo si fakt myslis, ze jakymukoliv diteti v hysterii pomohlo, kdyz dostalo?
Úplně jste mě uvedly do hlubokých depresi 😂😂 a to se s nima roky léčím 😂 , takže takhle vylozim karty na stůl : pochybuju že my dítě bude takovej zahul jako ataka endogenní deprese a když , tak už prášky mám 😂😂
Nadměrné fyzické tresty ze strany mého biologického otce ve mě zanechali hluboký šrámy , to s tebou @bayt souhlasím .Ovšem ruka my mámy na mým zadku byla vždycky opravnene a myslím že je trest a trest .
Máma slehla přes zadek , že nešlo ani o tu fyzickou bolest , jako o to výstražný ,,a tady pozor , kamarádko " , myslím že sem to pochopila líp než ,když mi vysvětlovala, jak jsem psala výše , ,,proč jsou kamna horký 😂.
Uvidíme sem v depresích , koukám že můj strach z porodu není nic oproti tomu co má následovat 😁😁😁😂
@lery92 Nechci te strasit, ale kdyby mi nekdo predem rekl realisticky, co mne ceka, byla bych pak mene zaskocena, co se to boha deje.
A na co by si ale dite v situaci, kdy ma zachvat, melo dat bacha? Sleha na zadek ho neuklidni, ale jeste to vyeskaluje. Az ti pak bude modrat dite, protoze v tom zachvatu nemuze ani poradne dejchat, treba to prehodnotis.
Nečetla jsem příspěvky všechny, ale vím přesně, jak se citíš. A víš co? Z vysoká se na tyhle lidi a kecy vy... Myslim, že to máme stejně, když napíšu, že blokuju negativní lidi. Takový ty... nemůžeš, nesmíš, nebudeš ... to jsou NE lidi. Vždycky, když mi někdo něco takovyho řekne, úsměju se, odkejvu jim to a myslim si svý, protoze JÁ vím, co muzu nebo ne. Takže to úplně přejdi. 😉
@malinkaelinka Jsem tedy naladěná jinak než vy, a to nemyslím ve zlem, ale i tak si troufám říct, že známí jsou prasteni. Prostě i když přijde miminko, tak si to dál, jak sama píšete, stejně jako vše budete dělat po svém. Sama píšete, že s rodiči jste měla plní prima zážitků, tak vidíte, že to jde. Jsou zkrátka rodiny klidnější, které podnikají běžné výlety typu zámek či koupaliště a pak jdou rodiny dobrodružnější jako ta vaše. Miminko se přizpůsobí, vůbec se toho nebojte. Je jasné, že vše se musí více naplánovat a v něčem se mrňouskové prizpusobit, třeba pauzy na jídlo atd., Ale nevidím sebemenší důvod k tomu, abyste museli změnit svůj životní styl.
Především je ale fakt, že ti prckove strašně rychle povyrostou a takové to období, kdy potřebuji mámu za zadkem, je najednou fuč a člověk pak kouká jako puk, když ho začnou vystrkovat z pokojiku, ze chtějí být sami 🙂
Podle mne to závisí od děťátka.Syn byl mimino "v pohodě" .Jezdili jsme s ním všude.Dcera byla a je hroznej urvanek a měla ráda svůj klid,tak jsme první rok seděli doma.Ted už je s ní lepší,tak jsme víc aktivní 😉
@lery92 už ti někdo řekl, že porodem to všechno jenom začíná? 😂
@malinkaelinka Dítě je velká změna, to každopádně. My rádi cestujeme, ale když starší byla miminko, neměla jsem absolutně chuť ani energii někam vyrazit. Teď je dětem 4 a 6, mají projetych 8 zemí a další v létě přibudou. Jezdime bez cestovky, autem, letadlem, na vodu, na snowboard, na kola... Co nás baví a právě napadne. Okolí taky nechápe proč malé děti bereme třeba do Alp pod stan... Ale... baví je poznávat, užívají si to, jsou nadšené! Naše děti neznají animační programy, nemají tablet, netravi volno u televizr, ale aktivně. A jsem za to ráda. Jak si to kdo udělá, tak to má 😉
@lery92 já jsem ani s miminem nikdy nevyšla z baráku nenamalovaná nebo s mastnými vlasy, poporodní kila nemám, chodím slušně oblečená. Ano, mám dvě hlídací babičky, takže mám čas na sport, ale musela jsem udělat trochu kompromisy: běhám, ale na koně se asi dostanu někdy někdy, protože i s cestou a prací okolo to prostě zatím mezi kojeními nestíhám. Na mail mi dvakrát týdně chodí výtahy z časopisů, u kojení občas poslouchám podcasty a troufám si říct, že problém s hemodialýzou bych furt uměla vyřešit i kdyby mě o půlnoci vzbudili, ale zase soudně vím, že za toho půl roku doma šly manuální dovednosti dost do kopru. S kamarádkami se stýkám míň, ale stýkám, na “bytí partnerkou” jsem nezměnila nic, jen nám občas ty chvilky ve dvou ruší malá brbla. Ale já mám (klepu na zuby) fakt zlatíčko a pak taky jsem ten, kdo hledá způsoby, nikoliv výmluvy. Obojí je asi stejně důležité.
@michaela_2 to máš pravdu.Zrovna včera jsem to říkala kamarádce.Stezovala se, že má syna pořád na prsu.Rekla jsem ji ať si to užívá,že za chvíli bude kupovat tašku do školy 😁
@malinkaelinka my máme 5 dětí. Ve věku 10, 8, 5, 2 a půl, a 4 měsíce. Podnikáme výlety, i do zahraničí, chodíme na koncerty a všude máme děti sebou. Fungujeme tak od začátku. Je to náročnější organizačně, dřív jsme nasedli do auta a vyrazili jsme. Teď musím mít vše nachystané a být připravená i na nenadálé situace. Ale jde to. A je to fajn to všechno moct prožívat s kupou dětí 😀
Ja bych to resila, az se dite narodi. Sama uvidis, co zvladnes, na co se budes citit, a treba ty reci okoli budes brat trochu v jinem svetle (nebo taky ne). V kazdem pripade je dite dost velka zmena v zivote, clovek uz nemysli jen na sebe, ohlizi se na dite. Treba dost dlouho po porodu muzes kazde 3 hodiny vcetne noci kojit nebo davat "sunar", prebalovat, nosit, aby dite neplakalo, budes treba vycerpana, nevyspala. Clovek spoustu veci prehodnoti, az mu zkusenost nabehne. Uvidis, az se ti dite narodi a jak si vse sedne.
Buď v klidu, (skoro) všechno jde, když se chce🙂. Na tyhle řeči fakt nedej, spíš než "nejde" záleží na dítěti, jaké je, protože když ho má člověk rád a ví, že mu něco nesedí, tak to moc nedělá z ohleduplnosti k němu, ale v dnešní super době jde snad úplně všechno🙂)
@dora13 Tak toto je tu jeden z (mého pohledu) nejvíc realistických příspěvků, do písmenka souhlasím, vč. toho že na větu "jaký si to uděláš, takový to máš" mám alergii.
Syn byl prostě od miminka náročný co se týče spaní. Další věc bylo házení šavlí po každém kojení. Jako naivní "těhulka" (brr to slovo nesnáším) jsem si myslela, že budu po porodu posedávat v létě na zahradě pod pergolou, pít ledové čaje, číst si, udělám i nějakou práci (plevel atd.). Že syna semtam pohoupu v kočárku, odeženu mouchy, až se vzbudí nakojím, pak zas položím a on usne... velká chyba. A opravdu by mě tenkrát nenapadlo že nejen, že budu ráda že si na tu zahradu vůbec dojdu, ale že vrcholem bude to, že si tam ustřihnu pár snítek levandule a zas budu pokračovat ve zběsilé jízdě s kočárem do polí a luk, aby nikdo moc neslyšel to řvaní. Jo, hlubokou korbu nesnášel, takže jen taková obyčejná věc jako procházka v klidu s manželem, popř.výlet někam, kde by malý prostě hezky spal a my se zastavili na nějaké letní zahrádce na pivo se nikdy vlastně nekonal. V jeho 3 měsících jsme byli na svatbě s přespáním a dodnes si pamatuju, jaké to bylo peklíčko a tehdy bych byla bývala radši poslala novomanželům na poslední chvíli sms, že to prostě nedáme, což se ovšem ale nehodilo že.
Teď jsou mu 2r, spousta věcí už se dá, zvykáme si zase právě třeba na ty výše zmiňované hysteráky v obchodě a všude možně a jaksi mimochodem jsem ve 22.tt. ani nevím jak 😀 a modlím se za hodnou, spavou a neblijící holčičku 😀 koncem června jedem do Itálie a opravdu už teď plánujeme všechny detaily, nad kterými bezdětní ani nepřemýšlí (nejedem k moři a ani s cestovkou).
No a pak mám kamarádku, které se narodilo přesně takové dítě, jaké jsem si vysnila, ještě ve 14m jí spí 2xdenně, nechodí a tudíž nezdrhá přesně opačným směrem s řevem, poslušně sedí/spí v kočárku - prostě takové dítě, se kterým si dovedu představit všechno to, co máš nejspíš na mysli - a tím nemyslím jen ty dovolené. Teď je prostě fakt otázka, jaký typ dítěte budete mít a pak prostě uvidíš. Je dost možné, že nakonec napíšeš, jak ti ta rodina ve všem lhala a ty teď s měsíčním miminkem kempuješ u niagarských vodopádů (přeháním) 😀 anebo jim prostě dáš zapravdu a všem nám, co jsme nebyli schopni si v klidu dojet ani koupi rohlíky se budeš smát a nebudeš to chápat 🙂 samozřejmě ti přeju první variantu 😉
@malinkaelinka my sme s 15 mesacnym synom absolvovali 3 tyzdnovu dovcu autom na korziku. bola mu plne prisposobena, ale uzili sms si to aj my, rodicia. syn bol extremne narocne dieta, v 4 mesiacoch sme s nim boli na lomnickom stite 😁 ale priznam sa, pre mna to bol viac stres ako uzivanie si. teraz mame deti dve, 4 a 2 roky a moje zaujmy a potreby su znacne v uzadi. ano, keby chcem, vsetko sa s nimi da, aj toho vela podnikame, ale pre mna je to vacsia starost ako radost, resp som sa naucila radost nachadzat v programe pre deti a svoje osobne vyzitie je niekde v uzadi. uz sa tesim na to, ked budeme chodit na kupalisko, teda ja sama so 4 a 2 rocnym 😀😀😀 inak suhlasim, uvidis, ake dieta sa vam narodi a potom sama zistis, co je a co nie je mozne
@alicie_k ano ano, taky jsem si to malovala, jak mi miminko bude spat pod jabloni a ja si budu cist a bude to krasny, letni dite, ze jo — a nakonec tri mesice proplakal kvuli kolikam a bylo to absolutni peklo. Ale presne jak pises, nekdo to stesti ma a fakt nema cenu nekoho strasit historkama o tom, jak neco nejde jen proto, ze u nas to bylo takhle.
@alicie_k hele to byl přesně náš Fanoušek :D ale výhodou zase bylo, ze mě absolutně všude pousteli (pošta, obchod, u doktora...) ono kdo by chtěl poslouchat ten jekot že 😁
Reflux je peklo :( ona je u nej hodně páli žáha, takže vleze jim to nedělá dobre - což je u novorozence ale problém no
Jinak ale oproti tomu si pamatuju, s jakým zadostiučiněním jsem naopak u dcerky odpovídala na potmesile dotazy, jestli “už” nespí tak dobre
Ona totiž spala vždy krasne a neplakala skoro vůbec
Nejdřív mi rodinní chytří rádcové vyhodnotili, že měla tu žloutenku trochu, tak prej “neboj” to ji přejde ten spánek po sestinedeli, nepřešel. Pak prej ve 3 měsících - nic, v půl roce ...počkej až porostou zuby! No Adrianka si vesele chrněla dal :D
Já zakladatelku chápu a úplně živě si to umím představit
Někteří lidi si proste nevidí do pusy
@michaela_2 moje máma mě srazila na samý dno , když se postavila před mou šatní skříň ( miluju oblečení ) a řekla mi : dej to vsechno na charitu , stejně to uz nosit nebudeš moct ..